Česká jazzrocková skupina Energit existovala až do roku 1980. Vznikla počátkem roku 1973 a sešli se v ní Luboš Andršt (kytara), Ivan Khunt (zpěv), Jaroslav Erno Šedivý (bicí) a Vladimír Padrůněk (baskytara). Ten už ovšem hrál s Andrštem dříve ve skupině Exit.

Zákaz a emigrace

Skupina Energit živě hrála v první sestavě jen velmi krátce. Po komunistickém zákazu odešli Erno Šedivý a Ivan Khunt do emigrace. Dál sice kapela vystupovala pod jménem Energit Luboše Andršta, ale změnila styl i hudebníky. Prošli jí nejen Vladimír Mišík, s nímž později Padrůněk spoluzakládal Mišíkovu kapelu Etc… a hrál na jejím prvním výborném albu. Ale členy Energitu byli třeba třeba i Anatoli Tolja Kohout (bubeník Katapultu), bubeník Karel Jenčík (později i Arakain), saxofonista Rudolf Ticháček, slavný jazzový klavírista Emil Viklický či baskytarista Jan Vytrhlík nebo slavný český jazzový bubeník Jaromír Helešic.

„Opisovat slovy hudbu Energitu se raději nepokoušejme, těžko by to dopadlo dobře. Muzika založená na obrovských improvizačních schopnostech technicky všestranných hráčů. Je od toho, aby se poslouchala, a ne aby se o ní četlo, její atmosféru může zachytit každý posluchač, který je ochotný nechat se do ní vtáhnout. Není to tak těžké. Jako u každé dobré hudby,“ napsal v českém hudebním časopise Melodie v roce 1977 Ondřej Konrád, novinář a dnes i známý bluesman.

Kde by jinak byl?

„Bez názoru se moderní muzika, ve které o něco jde a která vlastně objektivně vzato nemá šanci na komerční úspěch (což je případ ryze instrumentálních, jazzových a jazzrockových skupin), vůbec nedá dělat. Bez pevného stanoviska by byl Luboš Andršt už dávno někde v doprovodných skupinách populárních zpěváků, nebo v lepším případě by hrál rock,“ tvrdil Konrád tenkrát.

„Bez přemýšlivosti by Andršt nikdy nedošel k muzice, kterou hraje a kterou ještě chce hrát, nelámal by si hlavu s hudební teorii (na rozdíl od mnoha klasicky vzdělaných hudebníků ji doopravdy využívá) a zůstal by kdesi v půli cesty jako hodně rockových muzikantů, kteří právě jeho přemýšlivost nemají,“ tvrdil publicista v roce 1977.

A vše shrnul: „Kdyby v sobě neměl Luboš Andršt tolik muzikantského citu a smrtelně vážné hudební zanícení, těžko by dokázal hrát takovou hudbu, jaká v těch nejlepších okamžicích Energitu náhle vyplyne na povrch: plnou krásných nálad, vypjatých, jiskřivých a strhujících, momentů, kdy mezi muzikanty létají nápady jeden za druhým.“

Jak zajímavý byl Energit tehdy, v 70. letech, lze slyšet z jeho debutu (Supraphon 1975) i z alba Piknik (Panton 1978). A jak mu to zní dnes? Přijďte si to poslechnout!

 

Zdroj: Youtube