VYBERTE SI REGION

Adam Ďurica: Mám pocit, že české publikum je novým věcem otevřené

Praha /ROZHOVOR/ – V Praze se v minulých dnech zastavil z důvodu, aby upozornil na svůj koncert, který se uskuteční 15. února v Lucerna Music Baru. „Odskočí" si na něj v rámci jarního turné k desce Mandolína obsahující dvanáct skladeb, kterou slovenský interpret Adam Ďurica vydal v červnu loňského roku. „Turné navazuje na podzimní část, která měla na Slovensku velký úspěch," říká sympatický Adam. „Byl bych rád, kdyby se na můj koncert v Praze přišli podívat i vaši posluchači, protože bude jediným, který mám v tuto chvíli v České republice naplánovaný."

1.2.2016
SDÍLEJ:

Adam Ďurica. Foto: Mária Švarbová

Není to škoda?

Berte to tak, že někde je třeba začít. Uvidíme, jaké budou na vystoupení ohlasy, a teprve na jejich základě se budeme zamýšlet, co dál. Je ale jasné, že bych u vás chtěl hrát víc. V minulosti jsem si to vyzkoušel jako předskokan na turné skupiny Peha v době její největší slávy, střídali jsme se tehdy s kapelou Mandrage… A byly to skvělé koncerty, české publikum je výborné – mám pocit, že je novým věcem dost otevřené. Na tuto zkušenost, která je už roky stará, bych tedy rád navázal.

Album Mandolína je už nějakou dobu na světě. Jde o vaši v pořadí třetí desku a co singl, tak to nejhranější píseň…

Ano, opravdu. S písní Neľutujem to celé odstartovalo, měl jsem ji hotovou ještě před nahráváním desky. Následovala Mandolína, kdy už jsem na albu začal pracovat. A dá se říct, že tehdy se šňůra úspěšných songů začala natahovat, protože tři čtyři věci z CD se nakonec zařadily mezi top slovenské písničky minulého roku. Velmi mě to těší, něco takového jsem ani nemohl čekat. Proto jsem uspořádal i ono turné – deska je takovým dobrým jádrem, ze kterého všechno vychází. Když to jádro dobré není, nedá se dělat nic.

Připomeňme, že CD je výsledkem toho, že jste jej nahrál hned s několika producenty.

Ano, vícepohled je podle mého názoru vždycky ku prospěchu věci, interpret by měl být otevřený i jiným nápadům, než aby zabředl jen v těch svých… Za produkcí alba stojí zpěvák kapely Hex Peter Ďuďo Ďudák společně se mnou, Ľubicí Malachovskou Čekovskou, Petrem Riavem a Mauritsem Carlssonem ze Švédska (nahrávalo se tam v Tambourine Studios, kde pracovala i skupina The Cardigans nebo Tom Jones). Zmíněná směsice lidí mi dopomohla k tomu, aby deska, potažmo každá písnička, zněla pestrým, čerstvým a svěžím dojmem. Tento způsob práce bych si chtěl udržet i do budoucna, mimochodem už pomalu sbírám nápady na nové album. Důležité je říct i to, že písničky z Mandolíny jsem připravil s textařem Vladem Krauszem, s nímž v poslední době tvořím dost často.

Ano, četla jsem o něm, že dokáže slovy vyjádřit to, co vy cítíte…

Adam Ďurica. A to je super, velmi mi naše spolupráce vyhovuje. Dělal jsem s Vladem, kterého označuju za mistra slova, už při mé první desce před deseti lety, na kterou mi napsal jeden dva krásné texty. Ale teprve až jsem dospěl, protože tehdy mi bylo sedmnáct, jsem lépe chápal a i zazpíval, co píše. A naopak. Postupem času se i jemu lépe vyjadřuje, co žiju. V praxi naše spolupráce vypadá tak, že mu pošlu melodii a jedno nebo dvě slova, které určí téma či náladu písně. On ji pak celou dokončí, ale tak dobře, že v ní – jak říkáte – vyjádří mé vnitřní rozpoložení, pocity. Máme to ale i naopak, že hudbu píšu až na jeho texty ve svém domácím studiu… Takové tvůrčí napojení je vzácné, velmi si ho vážím.

Už jste to zmínil, jak daleko jste s přípravou další desky?

Řeknu upřímně, že deska Mandolína je opravdu úspěšná, hlavně teda na Slovensku, v Česku zdaleka takový ohlas nemá, ale právě proto jsem tady, abych dal o sobě, o své hudbě vědět. Díky jejímu kladnému přijetí jsem se dostal do určitého komfortu, že hned nemusím přijít s dalším novým materiálem. Nikdo mě do ničeho netlačí. Takže si teď užívám období takového pohodlí, uvolněnosti, kdy si ve studiu jen tak hraju s nějakými nápady, začínám je teprve shromažďovat.

Je třeba říct, že vaše písničky doprovázejí moc pěkné klipy. Jejich vznik je spojený s financemi, ale stejně tak důležité – jak říká spousta zpěváků – je mít nápad, jak je zpracovat. Což se vám daří.

Děkuju… Pracoval jsem už s několika režiséry, ale určitě bych vyzvedl Jarise. Je to člověk, který na Slovensku natočil spoustu pěkných klipů a musím říct, že ty, které jsme dělali spolu, se fakt vydařily. On jakoby tu moji spolupráci s Vladem, kterou dáváme do písniček, uměl vyjádřit obrazem. Nějakým způsobem se prostě všechno propojuje, je to velmi kouzelné. A určitě bych měl vzpomenout i režiséra Martina Smékala z Prahy, s nímž jsme ztvárnili písničku Předpoveď počasia, která je bezesporu mým technicky nejvyspělejším klipem. Šlo o náročné natáčení, ale vyplatilo se. Martin je velmi inspirativní týpek, snad se ještě někdy při práci setkáme.

Do té doby jste se prý živě neviděli, setkali jste se až těsně před natáčením.

Je to tak, všechno měl předem naprosto promyšlené jak po technické, tak obsahové stránce. Byl to nejpřipravenější režisér, se kterým jsem kdy dělal. Poslal nám obrazový scénář, rozhodl, že pojedeme natáčet k Baltskému moři, kde se teprve uvidíme „live". A všechno to vyšlo! Za jeden den jsme měli klip hotový. On potom ještě dotáčel nějaké scény s herci, které si sám našel v castinzích, dokonce měl mezi nimi zakomponovaného amerického herce Teda Otise, který hraje i v klipech kapely Kryštof. To všechno jsou zajímavé bonusy, které dokázal – dá se říct – do obyčejné písničky vtěsnit.

Kdybyste měl sám charakterizovat, jaká témata vás nejvíc ovlivňují, tak jsou to asi ta, co žijeme – láska, vztahy…

Určitě, život jako takový. Není jenom pěkný, občas je i tvrdý, dokonce krutý. Moje inspirace vycházejí z toho, co prožívám a co se kolem mě odehrává – jen je třeba mít otevřené oči a napnuté uši, abych to dokázal zpracovat, přetavit v písničku.

Jste vystudovaný inženýr, jak jste to v kombinaci s budováním hudební kariéry zvládl?

Zvládl, ale je pravda, že jsem odjakživa žil hudební sen. Bylo to tak, že mě rodiče nabádali k tomu, abych si udělal školu. Ale hned, co jsem ji skončil, jsem si neuměl představit, že bych se měl tomuto povolání věnovat.

Třeba nějaká zadní vrátka…

Ano, uvidíme… Nakonec to ale dopadlo takto. Jsem rád a budu rád, když mi hudba vydrží co nejdéle. Nejlépe celý život.

Autor: Gabriela Kováříková

1.2.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Kardinálové chtějí od papeže odpověď, Vatikán mluví o skandálu

Vatikán - Za velmi vážný skandál označil předseda jednoho z nejvyšších soudů římskokatolické církve otevřený dopis čtveřice kardinálů, kterým žádají papeže o vyjasnění jeho názoru na rozvedené. Kardinálové z Německa, Itálie a USA odpověď Františka na svůj původní dotaz nedostali, proto s ním vyšli nedávno na veřejnost.

Zadeha v Praze znovu zadržela policie

Praha/Brno - Policie dnes v Praze zadržela obžalovaného podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, celý den u něj prováděla domovní prohlídku, uvedl v tiskové zprávě Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Večer ho podle něj převezla k výslechu do Brna. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu.

V Norsku našli nápis Arbeit macht frei ukradený z Dachau

Bergen - Norská policie nejspíš objevila nechvalně proslulý nápis Arbeit macht frei (Práce osvobozuje) ukradený v roce 2014 z brány bývalého německého koncentračního tábora Dachau. S odvoláním na bavorskou policii o tom dnes informovala agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies