Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Andělé konečně nastoupili k tomu, aby měli smysl

Praha /KOMENTÁŘ AKADEMIKA/ - Když mi do schránky přistála pozvánka do Akademie cen populární hudby, která rozhoduje o každoročních Andělech, a stálo v ní: „Rozhodli jsme se Akademii populární hudby definitivně změnit," bral jsem to s nadsázkou.

18.3.2013
SDÍLEJ:

Letošní Andělé konečně získávají smysl, říká šéfredaktor Pražského deníku Ondřej Leinert, který byl členem Akademie. Foto: Deník/Martin Divíšek

Andělé odjakživa bojovali s tím, aby byli jiní než slavíci, ale přesto se nezpronevěřili sousloví „populární hudba": kterým by mělo být myšleno asi to, co nám prezentují povětšinou unavení dramaturgové nejposlouchanějších rádií.

Česká hra na Grammy

V prvních deseti letech to mělo ještě jistý půvab naivní české hry na Grammy (ostatně, do ročníku 1996 se to skoro podobně i jmenovalo): třeba když se v jednom večeru mezi nominovanými objevila česká odpověď na Backstreet Boys, mamánci Lunetic, a R.E.M., kteří vedle krátkého vystoupení stihli pořadatele i pokárat, že pokud to chtějí dělat jako ve světě, neměli by ostatní kapely pouštět z playbacku.

Na Anděly – v dobách, kdy velké labely ještě žily v přesvědčení, že staré řadovky budou prodávat za pět stovek a víc do smrti, a že Napster neznamená vůbec nic, postačí ho zakázat a se stahováním hudby z internetu bude pokoj – přijeli i Manic Street Preachers, Cher nebo Andrea Bocelli. Jak ale ubývalo peněz v tuzemském hudebním průmyslu, Andělé se změnili víceméně v očekávatelnou nudu, kterou jen místo Gotta vyhrával Bárta, jehož v rádiu (pokud se trochu neuvolnil, třeba s projektem Sexy Dancers) stejně nepustili.

Divný postosmdesátkový svět

Andělé se vyhýbali subkulturám, měli sice překvapivé žánrové ceny, které ale v přímém přenosu neukázali. A spíš než, možná menšinovou, ale aspoň současnou, scénu kolem čtenářů časopisů Filter, Živel či Full Moon, ukazovaly divný postosmdesátkový svět se jmény typu Doga nebo Jakub Mohamed Ali. Návštěva jmen z jiné části spektra, třeba indie folkových Republic of Two, vedle na playback odskákané estrády Lucie Vondráčkovék, působila spíše jako ufo než realita. Zvláštní vztah měli k Andělům i někteří umělci, třeba Richard Krajčo s Kryštofem v nich nejdřív odmítal vystupovat, protože prý nechtěl být spojen „s komercí a Novou". O několik let později pak ceny moderoval a peskoval Tata bojs, kteří na ceremoniál nepřišli, z podobného důvodu, jako měl sám.

Andělé jednoduše změnu potřebují, pokud stejně jako velké labely nechtějí u nás dál upadávat k bezvýznamnosti.

Nejreprezentativnější výpověď o tuzemské populární hudbě za hodně let

Letošní nominace, ve kterých se povedlo nakombinovat totální poprockový mainstream včele s Kryštofem, vedle talentovaných A Banquet nebo Charlie Straight a jiných Borise Carloffa či Zrní, konečně daly tušit, že by se něco mohlo dít. Až na poněkud bezradně obsazenou kategorii Skladba roku – kde slušná, ale nijak výjimečná Coco od Charlie Straight stála vedle kryštofovské konfekce Inzerát a sbírky bezobsažných klišé Křídla z mýdla – a spíše povinnou nominaci Lucie Bílé mezi Zpěvačkami roku (ale autor tohoto textu přiznává, že se zpěvačkami si sám moc nevěděl rady), Andělé přinesli nejreprezentativnější výpověď o tuzemské populární hudbě za hodně dlouhou řádku let.

Sobotní večer v Průmyslovém paláci sice měl svého Jakuba Mohameda Aliho: v podobě Peter Bič Projectu evokujícího léta, kdy jsme měli pocit, že vrcholem evropské produkce jsou Eurovize a kapela Europe, a Gabriely Gunčíkové, která svůj hřmotný rockový hlas utápí ve vybředlé patetické nudě. Řada umělců (snad až na Kryštof) taky bojovala s ne úplně dobrým zvukem. Ale jinak fungovala vkusná scéna Martina Hrušky spolu s choreografií Yemiho, do které se vlezly i natolik rozdílné světy, jako je ten Kryštofa a Borise Carloffa (na nichž nic nezmění ani to, že Carloff partě kolem Richarda Krajča produkoval řadu skladeb).

Mareš skutečně umí dát večeru spád

Fungoval i brand jménem Leoš Mareš, kterému sice můžete stokrát vyčítat to, že každý jeho „kšeft" vypadá de facto stejně, ale třebaže se pohybuje na hraně trapnosti, málokdy do ní úplně spadne. A když si ze sebe povinně vystřelí („Dnes to bude svižné, mám totiž po těchto Andělech ještě kšeft na diskotéce v Turnově."), je to pořád ještě zábavné. Ale hlavně: Mareš skutečně umí dát večeru spád a v kombinaci s vtipně zvolenými uměleckými příbuznými, jež oceňovali letošní držitele cen, tak obvykle šedivá defilé plná slov díků a necharizmatických mluvčích z řad partnerů akce měla překvapivou šťávu.

Symbolickým obrazem změny Andělů může být i vítěz v kategorii Zpěvák roku Vojtěch Dyk, který se od besídkového blbnutí celebrit převlekl z tepláků do saka. V jazzově laděném B Side Bandu rozvíjí talent, ale zároveň neztrácí smysl pro humor. A v konečném důsledku je to stokrát zábavnější než – s prominutím – umělá pakárna Nightwork.

Cesta k návratu ztracené prestiže

Andělé zdárně nastoupili cestu k návratu ztracené prestiže. Pokud letošní ceny nebudou jen projevem vzdoru, jako v ročníku 2002, kdy se po Heleně Vondráčkové stala zpěvačkou roku Kateřina Winterová z Ecstasy of Saint Theresa, a jejich vítěze začnou brát v potaz i nejposlouchanější rádia, může to konečně mít smysl.

Takže, vzkaz do rádií: Nebojte se jmen jako Boris Carloff, A Banquet nebo Zrní. Vzkaz pořadatelům Andělů: Ještě víc prostoru žánrovým cenám.

A mimochodem, v takto slušném večeru pak mnohem lépe vyzní i česká klasika: uvedení Pavla Bobka do Síně slávy vypadalo přesně tak, jak se u průkopníka country hudby u nás sluší. Pavlu Bobkovi jednoznačně: Díky!

Autor: Ondřej Leinert

18.3.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Setkání k zahájení senátní a komunální kampaně hnutí ANO za účasti předsedy hnutí Andreje Babiše a pražských kandidátů do zastupitelstva a Senátu proběhlo 1. září v Praze.
1 10

Kandidátky ANO: mandát nebude obhajovat třetina poslanců

Polárního ledu stále ubývá a tuleni pak nemají na čem ležet.
5

Na Arktidě ubývá led ve velkém. Každý rok zmizí kry větší než Česko

DOTYK.CZ

Film mladé české režisérky bojuje o studentského Oscara

/ VIDEO / Celkem osm let vznikal surrealistický krátký film režisérky Marie Dvořákové Kdo je kdo v mykologii. Film získal letos v srpnu ve Spojených státech nominaci na studentského Oscara. K jeho vzniku přispěla pozoruhodným způsobem i produkce Ridleyho Scotta.

Rodinným firmám se v Česku daří. Stále více investují do svého rozvoje

Rodinné firmy jsou ohledně budoucnosti optimistické a stále více investují do rozvoje svého podnikání. Vyplývá to z průzkumu agentury Ipsos, který byl vyhotoven k příležitosti zahájení dalšího ročníku soutěže Rodinná firma roku. Podle tohoto průzkumu si malé firmy stále častěji berou investiční úvěry, přičemž u 62 procent firem, jež si tento druh úvěru vzaly, došlo k navýšení obratu či zisku o 15 procent.

Britští politici odsoudili Trumpa. Labouristé vyzvali ke zrušení jeho návštěvy

Britská premiérka Theresa Mayová uvedla, že je důležité odsoudit krajně pravicové názory "kdekoli je slyšíme", když jí byla položena otázka ohledně reakce amerického prezidenta Donalda Trumpa na střety ve Spojených státech.

Zabavení řidičských průkazů za alimenty se rozšíří. Hrozba je účinná

Exekutoři budou moci zabavovat řidičské průkazy i neplatičům výživného za jejich studující děti do 26 let věku. Poslaneckou novelu exekučního řádu dnes schválil Senát, nyní ji dostane k podpisu prezident. V současnosti mohou exekutoři pozastavit řidičský průkaz jen dlužníkům alimentů za nezletilé, tedy děti do 18 let.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení