VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Andělé konečně nastoupili k tomu, aby měli smysl

Praha /KOMENTÁŘ AKADEMIKA/ - Když mi do schránky přistála pozvánka do Akademie cen populární hudby, která rozhoduje o každoročních Andělech, a stálo v ní: „Rozhodli jsme se Akademii populární hudby definitivně změnit," bral jsem to s nadsázkou.

18.3.2013
SDÍLEJ:

Letošní Andělé konečně získávají smysl, říká šéfredaktor Pražského deníku Ondřej Leinert, který byl členem Akademie. Foto: Deník/Martin Divíšek

Andělé odjakživa bojovali s tím, aby byli jiní než slavíci, ale přesto se nezpronevěřili sousloví „populární hudba": kterým by mělo být myšleno asi to, co nám prezentují povětšinou unavení dramaturgové nejposlouchanějších rádií.

Česká hra na Grammy

V prvních deseti letech to mělo ještě jistý půvab naivní české hry na Grammy (ostatně, do ročníku 1996 se to skoro podobně i jmenovalo): třeba když se v jednom večeru mezi nominovanými objevila česká odpověď na Backstreet Boys, mamánci Lunetic, a R.E.M., kteří vedle krátkého vystoupení stihli pořadatele i pokárat, že pokud to chtějí dělat jako ve světě, neměli by ostatní kapely pouštět z playbacku.

Na Anděly – v dobách, kdy velké labely ještě žily v přesvědčení, že staré řadovky budou prodávat za pět stovek a víc do smrti, a že Napster neznamená vůbec nic, postačí ho zakázat a se stahováním hudby z internetu bude pokoj – přijeli i Manic Street Preachers, Cher nebo Andrea Bocelli. Jak ale ubývalo peněz v tuzemském hudebním průmyslu, Andělé se změnili víceméně v očekávatelnou nudu, kterou jen místo Gotta vyhrával Bárta, jehož v rádiu (pokud se trochu neuvolnil, třeba s projektem Sexy Dancers) stejně nepustili.

Divný postosmdesátkový svět

Andělé se vyhýbali subkulturám, měli sice překvapivé žánrové ceny, které ale v přímém přenosu neukázali. A spíš než, možná menšinovou, ale aspoň současnou, scénu kolem čtenářů časopisů Filter, Živel či Full Moon, ukazovaly divný postosmdesátkový svět se jmény typu Doga nebo Jakub Mohamed Ali. Návštěva jmen z jiné části spektra, třeba indie folkových Republic of Two, vedle na playback odskákané estrády Lucie Vondráčkovék, působila spíše jako ufo než realita. Zvláštní vztah měli k Andělům i někteří umělci, třeba Richard Krajčo s Kryštofem v nich nejdřív odmítal vystupovat, protože prý nechtěl být spojen „s komercí a Novou". O několik let později pak ceny moderoval a peskoval Tata bojs, kteří na ceremoniál nepřišli, z podobného důvodu, jako měl sám.

Andělé jednoduše změnu potřebují, pokud stejně jako velké labely nechtějí u nás dál upadávat k bezvýznamnosti.

Nejreprezentativnější výpověď o tuzemské populární hudbě za hodně let

Letošní nominace, ve kterých se povedlo nakombinovat totální poprockový mainstream včele s Kryštofem, vedle talentovaných A Banquet nebo Charlie Straight a jiných Borise Carloffa či Zrní, konečně daly tušit, že by se něco mohlo dít. Až na poněkud bezradně obsazenou kategorii Skladba roku – kde slušná, ale nijak výjimečná Coco od Charlie Straight stála vedle kryštofovské konfekce Inzerát a sbírky bezobsažných klišé Křídla z mýdla – a spíše povinnou nominaci Lucie Bílé mezi Zpěvačkami roku (ale autor tohoto textu přiznává, že se zpěvačkami si sám moc nevěděl rady), Andělé přinesli nejreprezentativnější výpověď o tuzemské populární hudbě za hodně dlouhou řádku let.

Sobotní večer v Průmyslovém paláci sice měl svého Jakuba Mohameda Aliho: v podobě Peter Bič Projectu evokujícího léta, kdy jsme měli pocit, že vrcholem evropské produkce jsou Eurovize a kapela Europe, a Gabriely Gunčíkové, která svůj hřmotný rockový hlas utápí ve vybředlé patetické nudě. Řada umělců (snad až na Kryštof) taky bojovala s ne úplně dobrým zvukem. Ale jinak fungovala vkusná scéna Martina Hrušky spolu s choreografií Yemiho, do které se vlezly i natolik rozdílné světy, jako je ten Kryštofa a Borise Carloffa (na nichž nic nezmění ani to, že Carloff partě kolem Richarda Krajča produkoval řadu skladeb).

Mareš skutečně umí dát večeru spád

Fungoval i brand jménem Leoš Mareš, kterému sice můžete stokrát vyčítat to, že každý jeho „kšeft" vypadá de facto stejně, ale třebaže se pohybuje na hraně trapnosti, málokdy do ní úplně spadne. A když si ze sebe povinně vystřelí („Dnes to bude svižné, mám totiž po těchto Andělech ještě kšeft na diskotéce v Turnově."), je to pořád ještě zábavné. Ale hlavně: Mareš skutečně umí dát večeru spád a v kombinaci s vtipně zvolenými uměleckými příbuznými, jež oceňovali letošní držitele cen, tak obvykle šedivá defilé plná slov díků a necharizmatických mluvčích z řad partnerů akce měla překvapivou šťávu.

Symbolickým obrazem změny Andělů může být i vítěz v kategorii Zpěvák roku Vojtěch Dyk, který se od besídkového blbnutí celebrit převlekl z tepláků do saka. V jazzově laděném B Side Bandu rozvíjí talent, ale zároveň neztrácí smysl pro humor. A v konečném důsledku je to stokrát zábavnější než – s prominutím – umělá pakárna Nightwork.

Cesta k návratu ztracené prestiže

Andělé zdárně nastoupili cestu k návratu ztracené prestiže. Pokud letošní ceny nebudou jen projevem vzdoru, jako v ročníku 2002, kdy se po Heleně Vondráčkové stala zpěvačkou roku Kateřina Winterová z Ecstasy of Saint Theresa, a jejich vítěze začnou brát v potaz i nejposlouchanější rádia, může to konečně mít smysl.

Takže, vzkaz do rádií: Nebojte se jmen jako Boris Carloff, A Banquet nebo Zrní. Vzkaz pořadatelům Andělů: Ještě víc prostoru žánrovým cenám.

A mimochodem, v takto slušném večeru pak mnohem lépe vyzní i česká klasika: uvedení Pavla Bobka do Síně slávy vypadalo přesně tak, jak se u průkopníka country hudby u nás sluší. Pavlu Bobkovi jednoznačně: Díky!

Autor: Ondřej Leinert

18.3.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Kandidát na ministra financí Ivan Pilný poskytl 18. května v Praze rozhovor Deníku.
1 17

Pilný: Návrh rozpočtu je rozumný, změny neplánuji

Dennis Russell Davies

Na Pražské jaro po čtvrtstoletí vrací Dennis Russell Davies

Otec zavíral své děti do hladomorny, tvrdí obžaloba. Viní ho z týrání

Dvě nezletilé děti měl sedmačtyřicetiletý otec na Břeclavsku podle obžaloby zavírat do místnosti nazývané hladomorna. Policisté navíc sdělili, že v jeho počítači našli tisíce erotických fotografií s mladými chlapci. Případem se v úterý začal zabývat brněnský krajský soud.

Pohledem Stanislava Šulce: Složitější svět

Týdeník Economist přinesl statistiku teroristických útoků na území západní Evropy a Spojených států amerických. Připomíná, že ačkoli máme dojem permanentního ohrožení, a dokonce si myslíme, že teroristické útoky jsou na denním pořádku, v perspektivě posledních padesáti let je realita trochu jiná.

AUTOMIX.CZ

OBRAZEM: Jak by asi dnes vypadala legendární auta východního bloku?

Po rozpadu východního bloku se mnoho ikonických vozů této éry nedočkalo přímého nástupce. Plno nadšenců si však představuje jejich návrat a skrze grafické ilustrace vytváří moderní interpretace těchto známých aut. Podívali jsme se na ty nejzajímavější.

AKTUALIZOVÁNO

Je to tady! Kajínek opustil vězení. "Vítej na svobodě," zaznělo na uvítanou

/VIDEO, FOTOGALERIE/- Doživotně odsouzený vrah Jiří Kajínek se dočkal. Dnes o půl dvanácté byla odeslána podepsaná milost prezidentem Milošem Zemanem na Ministerstvo spravedlnosti k dalšímu vyřízení. Krátce po půl druhé pak vyšel branou na svobodu. "Vítej na svobodě," křičeli přítomní na evidentně dojatého muže. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies