VYBERTE SI REGION

Andrea Kalivodová: Dulcinea mě naučila jemnosti

Praha /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ – Mezzosopranistka Andrea Kalivodová se teď bude divákům představovat tak, jak ji neznají. V inscenaci opery Don Quichotte Julese Masseneta, kterou ve Státní opeře Praha nastudoval na scéně Daniela Dvořáka režisér Jiří Nekvasil, překvapí u ní nezvyklou blonďatou hřívou v roli Dulciney, vyvolené Dona Quichotta. „Bude to asi pro mnohé šok, stejně jako to byl šok pro mě samotnou. Myslela jsem si, že mi blond vlasy nebudou sedět, ale je to pro mě nakonec příjemná změna. Všechno je o zvyku,“ říká Kalivodová.

18.3.2010 2
SDÍLEJ:

Pěvkyně Andrea Kalivodová v březnu 2010Foto: Deník/Martin Divíšek

Jaká je Dulcinea v nejnovějším pojetí?

Vizuálně skoro jako švédská herečka Anita Ekbergová ve Felliniho Sladkém životě. Inspirace tím filmem, potažmo atmosférou italského neorealismu 50. a 60. let, je v případě nového nastudování Dona Quichotta velká.

Slyšela jsem – Quichottovou Rosinantou je Fiat 500 a Sanchovým oslem motocykl…

Tvůrci vsadili na novou interpretaci toho díla, protože nechtěli přivést na jeviště známé postavy, které by se shodovaly s jejich obecně vnímanou podobou. Opera se dnes musí dělat zajímavě, aby přilákala co nejširší publikum.

Setkala jste se už během své kariéry s postavou Dulciney?

Nesetkala, Dulcineu ztvárňuju poprvé. Je to možná i proto, že Don Quichotte a vůbec opery Julese Masseneta – které považuju za geniální – se moc nehrají. Patří se proto poděkovat našemu panu řediteli Jaroslavu Vocelkovi, uměleckému šéfu Rudolfu Krečmerovi a dramaturgyni Jitce Slavíkové, že Dona Quichotta do Státní opery přivedli. Vyrovnali tím několikaletý dluh vůči českému publiku (pozn. red.: naposled byla opera uvedena v Praze před pětačtyřiceti lety v hlavní roli s Eduardem Hakenem, od jehož narození uplyne v pondělí sto let a jehož památce je inscenace věnována).

Proč se podle vás Massenetova díla tolik neuvádějí?

Nikdy nebyla na jevištích „frekventována“ tolik, jako třeba Verdiho nebo Pucciniho opery. A právě proto mají ředitelé divadel či režiséři obavy nabídnout opernímu publiku, které je obecně trošku konzervativní, něco jiného než právě Verdiho a Pucciniho. Je to velká škoda.

Čím vás Dulcinea při jejím zkoušení překvapila?

Zjistila jsem, že jsem teď přesně takovou roli potřebovala. Po divoké Carmen, pro niž je na jevišti potřeba vynaložit opravdu velkou dávku energie, je Dulcinea – tedy její part – vylehčenější. Navíc mě ta role naučila jemnosti a celkově mě zklidnila. Jsem za ni vděčná, do mého pěveckého života přišla velmi vítána.

Takže se dá říct, že Dulcinea je pro vás hlasovou hygienou?

Velmi, Massenetova hudba se zpívá takzvaně bez tlaku. Co se týká režijní stránky – je pravda, že ženy vamp jsou mi bližší, ale profesionalita spočívá v nalezení i jejich druhé, pokornější stránky. Doufám, že se mi to povedlo, a to i zásluhou pana režiséra Nekvasila, kterého oceňuji za velmi klidný postup v práci. Symbolem klidu a profesionality je i Heiko Mathias Förster, v jehož dirigování je velká jiskra. Byla to pro mě radost se s nimi setkat.

Jak moc jste v současné době zaměstnaná?

Díky bohu hodně, měla jsem velký koncert v Bruselu a čekají mě další v Rize, Americe a Francii. Věnuju se také interpretaci vokálně instrumentálních děl – teď například Dvořákově Stabar Mater, které uvedeme 19. dubna. Mému repertoáru ale vévodí už zmíněná Carmen, kterou jsem kromě monumentálního provedení v pražské O2 areně zpívala po celé Evropě. A taky nesmím zapomenout na Ježibabu z Rusalky, kterou jsem nazkoušela – k mé velké poctě – s dirigentem Metropolitní opery v New Yorku, panem Johnem Keenanem. Spolupracuju i s harfenistkou Katkou Englichovou, vystupuju v pořadu Alma Mahler, její život a písně. No a v příští sezoně bych si ráda ve Státní opeře Praha splnila sen – chtěla bych zpívat Oktaviána v Růžovém kavalíru. Tak uvidíme.

Autor: Gabriela Kováříková

18.3.2010 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies