Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Aneta Langerová: Je těžké po euforii z Pár míst začít opět od nuly

Praha /ROZHOVOR/ – Zpěvačkou roku se může stát při udílení cen Anděl za rok 2012 Aneta Langerová – ve stejné kategorii se „utká" s Lucií Bílou a Ivou Bittovou. Zda svou „andělskou" sbírku opravdu rozšíří, se ukáže už 16. března během slavnostního večera, který bude z Průmyslového paláce na Výstavišti v pražských Holešovicích přenášet na svém prvním programu Česká televize.

8.3.2013
SDÍLEJ:

ZVÍTĚZÍ? Teď prožívám jednu z těch těžších chvil, kdy vše, co udělám, většinou zase smažu, ale to je tak vždycky, říká zpěvačka. Foto: archiv Anety Langerové

Aneta Langerová vypráví o své poslední desce, s níž zažila jedno z nejhezčích období života. Příští sobotu zabojuje o Anděla za zpěvačku roku…

Co tomu říkáte – jste ráda, že jste na Anděla nominovaná v souvislosti s vaší poslední deskou Pár míst?

Jsem velmi ráda, že si projekt Pár míst našel své publikum. Bylo to jedno z nejhezčích období mého života. Nominace na Anděla potěšila nejen mě, ale všechny, kteří se mnou na Pár místech poctivě pracovali a naplňovali jeden z mých velkých snů.

Deska je vlastně záznamem vašeho speciálního koncertu se smyčcovým triem v pražském Biu Oko. Jak vlastně k takovému hudebnímu propojení došlo?

Dlouho jsem snila o tom, že jednou budu mít odvahu vystoupit na koncertě akusticky, v intimní atmosféře, velmi blízko lidem. K srdci mi přirostly smyčcové nástroje, které dobarvují můj hlas a také dodávají písním a příběhům další rozměr. Jednoho dne jsem zkrátka nadšeně běžela za svým bráchou, že jsem připravena právě takové koncerty mít. Za pomoci klavíristy a aranžéra Jakuba Zitka a trpělivosti bratra Nikoly vznikl základ pro Pár míst. Následně jsem oslovila další tři muzikanty, a to Dorku Barovou – violoncellistku a zpěvačku, Veroniku Vališovou – houslistku a Vladana Malnjaka – violistu, kteří mě během celého turné doprovázeli.

Na desce jsou písně z vašich předchozích tří alb, které ale získaly v živém provedení, akustickém obsazení a za přispění zmíněného smyčcového tria intimnější a zároveň naléhavější rozměr. Čím to – toužila jste po hlubším poznání sebe sama, po svobodě, jaká z vás na jevišti vyzařuje?

Ano, vedla mě k tomu obrovská touha po volnosti a absolutní přirozenosti. Věděla jsem, že budu na Pár místech šťastná, potřebovala jsem to.

Je tohle cesta, jakou se chcete ubírat i do budoucna? Nebo snad uvažujete o nějaké jiné hudební fúzi?

Tvořím teď nové písně, je těžké po takové euforii z Pár míst opět začít od nuly, ale věřím, že se brzy opět nadchnu pro nové období, novou etapu, nový začátek. Teď prožívám jednu z těch těžších chvil, kdy vše, co udělám, většinou zase smažu, ale to je tak vždycky. Jen je dost možné, že jsem po intenzivním prožitku z akustických koncertů nějaká přecitlivělá… Vždy, když začne hrát kapela, tak mám pocit, že je to strašně nahlas, i když kluci hrají velmi jemně. Každopádně u další desky budu zřejmě hodně využívat kontrastů. Některé písně budu hrát možná sama s kytarou a foukací harmonikou, jiné pak za doprovodu kapely, velkého sboru, smyčců.

Komu byste vy sama Anděla přála? Zalíbila se vám nějaká z desek, které u nás vloni vyšly?

Ano, kapela Buty mi udělala loni velkou radost, když vydala desku Duperele.

Máte za sebou i divadelní zkušenost, teď k ní přibude i zkušenost filmová. Ve snímku režisérky Marty Novákové 8 hlav šílenství ztvárníte ruskou básnířku, jejíž dráhu uťaly gulagy. To téma je bezesporu chmurné, co vás na něm zaujalo? A už máte nějaké postřehy z práce na tomto vašem filmovém debutu?

Původně jsem měla do filmu pouze nazpívat „lágerní" odrhovačku, pak mi Marta nabídla hlavní roli. Postupně jsem se seznamovala s příběhem Anny Barkové, až jsem nakonec, asi po roce a půl, přistoupila na to, že alespoň zkusím kamerové zkoušky. Zaujalo mě nejen samotné téma, které je velmi silné, ale také zpracování tohoto tématu a režisérský přístup Marty Novákové. Získala jsem k ní důvěru a dá se říct, že jsem možná i pochopila důvody, proč ji napadlo mě oslovit. Ale stále jsem na začátku, cítím velký respekt. Neumím hrát, a tak každé slovo, pohled, pohyb musím plně prožít. Často se mi stane, že se v roli Anny zapomenu a nemůžu z ní vystoupit. Když třeba odjíždím z natáčení, říkám si stále dokola: „Nech Annu na place, nech Annu na place…"

Autor: Gabriela Kováříková

8.3.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Donald Trump s Vladimirem Putinem
8 4

USA zostřily sankce proti Rusku. Trumpovi navzdory

Požár na jihu Francie
3

VIDEO: Jih Francie sužují požáry, z domovů a kempů vyhnaly tisíce lidí

AKTUALIZOVÁNO

Policie pátrala po dvou dětech z Brna, našla je na letišti v Budapešti

Čtrnáctiletý chlapec a jeho dvouletá sestra z Brna, kteří byli od úterý pohřešovaní, jsou v pořádku. Sourozence našla maďarská policie na letišti v Budapešti.

AKTUALIZOVÁNO

Na Jižní spojce se převrátil kamion, po nehodě začal hořet

/FOTOGALERIE/ Kolaps dopravy na Jižní spojce ve směru jízdy od Štěrbohol k Barrandovskému mostu způsobila ve středu ráno havárie kamionu, který před půl sedmou prorazil svodidla za čerpací stanicí pohonných hmot poblíž sjezdu na Strašnice.

Český fotbal táhne. Jde o levnou zábavu, prodraží ji až věrnost

/INFOGRAFIKA/ Koupí si dres a šálu, jezdí na každý mač a hltá sebemenší novinky. Zhruba tak vypadá prototyp oddaného fanouška, který žije jen pro fotbal.

Růst cen nemovitostí omezí jen doplňování nabídky na trhu, říká expert

/ROZHOVOR/ Lze zabránit růstu cen bytů, který vyhání lidi za město? „Ano. Například bychom se měli naučit ve městě lépe využívat mrtvá místa, takzvané deprimující zóny,“ doporučuje Aleš Rod, ředitel výzkumu Centra ekonomických a tržních analýz.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení