VYBERTE SI REGION

Aneta Langerová: Je těžké po euforii z Pár míst začít opět od nuly

Praha /ROZHOVOR/ – Zpěvačkou roku se může stát při udílení cen Anděl za rok 2012 Aneta Langerová – ve stejné kategorii se „utká" s Lucií Bílou a Ivou Bittovou. Zda svou „andělskou" sbírku opravdu rozšíří, se ukáže už 16. března během slavnostního večera, který bude z Průmyslového paláce na Výstavišti v pražských Holešovicích přenášet na svém prvním programu Česká televize.

8.3.2013
SDÍLEJ:

ZVÍTĚZÍ? Teď prožívám jednu z těch těžších chvil, kdy vše, co udělám, většinou zase smažu, ale to je tak vždycky, říká zpěvačka. Foto: archiv Anety Langerové

Aneta Langerová vypráví o své poslední desce, s níž zažila jedno z nejhezčích období života. Příští sobotu zabojuje o Anděla za zpěvačku roku…

Co tomu říkáte – jste ráda, že jste na Anděla nominovaná v souvislosti s vaší poslední deskou Pár míst?

Jsem velmi ráda, že si projekt Pár míst našel své publikum. Bylo to jedno z nejhezčích období mého života. Nominace na Anděla potěšila nejen mě, ale všechny, kteří se mnou na Pár místech poctivě pracovali a naplňovali jeden z mých velkých snů.

Deska je vlastně záznamem vašeho speciálního koncertu se smyčcovým triem v pražském Biu Oko. Jak vlastně k takovému hudebnímu propojení došlo?

Dlouho jsem snila o tom, že jednou budu mít odvahu vystoupit na koncertě akusticky, v intimní atmosféře, velmi blízko lidem. K srdci mi přirostly smyčcové nástroje, které dobarvují můj hlas a také dodávají písním a příběhům další rozměr. Jednoho dne jsem zkrátka nadšeně běžela za svým bráchou, že jsem připravena právě takové koncerty mít. Za pomoci klavíristy a aranžéra Jakuba Zitka a trpělivosti bratra Nikoly vznikl základ pro Pár míst. Následně jsem oslovila další tři muzikanty, a to Dorku Barovou – violoncellistku a zpěvačku, Veroniku Vališovou – houslistku a Vladana Malnjaka – violistu, kteří mě během celého turné doprovázeli.

Na desce jsou písně z vašich předchozích tří alb, které ale získaly v živém provedení, akustickém obsazení a za přispění zmíněného smyčcového tria intimnější a zároveň naléhavější rozměr. Čím to – toužila jste po hlubším poznání sebe sama, po svobodě, jaká z vás na jevišti vyzařuje?

Ano, vedla mě k tomu obrovská touha po volnosti a absolutní přirozenosti. Věděla jsem, že budu na Pár místech šťastná, potřebovala jsem to.

Je tohle cesta, jakou se chcete ubírat i do budoucna? Nebo snad uvažujete o nějaké jiné hudební fúzi?

Tvořím teď nové písně, je těžké po takové euforii z Pár míst opět začít od nuly, ale věřím, že se brzy opět nadchnu pro nové období, novou etapu, nový začátek. Teď prožívám jednu z těch těžších chvil, kdy vše, co udělám, většinou zase smažu, ale to je tak vždycky. Jen je dost možné, že jsem po intenzivním prožitku z akustických koncertů nějaká přecitlivělá… Vždy, když začne hrát kapela, tak mám pocit, že je to strašně nahlas, i když kluci hrají velmi jemně. Každopádně u další desky budu zřejmě hodně využívat kontrastů. Některé písně budu hrát možná sama s kytarou a foukací harmonikou, jiné pak za doprovodu kapely, velkého sboru, smyčců.

Komu byste vy sama Anděla přála? Zalíbila se vám nějaká z desek, které u nás vloni vyšly?

Ano, kapela Buty mi udělala loni velkou radost, když vydala desku Duperele.

Máte za sebou i divadelní zkušenost, teď k ní přibude i zkušenost filmová. Ve snímku režisérky Marty Novákové 8 hlav šílenství ztvárníte ruskou básnířku, jejíž dráhu uťaly gulagy. To téma je bezesporu chmurné, co vás na něm zaujalo? A už máte nějaké postřehy z práce na tomto vašem filmovém debutu?

Původně jsem měla do filmu pouze nazpívat „lágerní" odrhovačku, pak mi Marta nabídla hlavní roli. Postupně jsem se seznamovala s příběhem Anny Barkové, až jsem nakonec, asi po roce a půl, přistoupila na to, že alespoň zkusím kamerové zkoušky. Zaujalo mě nejen samotné téma, které je velmi silné, ale také zpracování tohoto tématu a režisérský přístup Marty Novákové. Získala jsem k ní důvěru a dá se říct, že jsem možná i pochopila důvody, proč ji napadlo mě oslovit. Ale stále jsem na začátku, cítím velký respekt. Neumím hrát, a tak každé slovo, pohled, pohyb musím plně prožít. Často se mi stane, že se v roli Anny zapomenu a nemůžu z ní vystoupit. Když třeba odjíždím z natáčení, říkám si stále dokola: „Nech Annu na place, nech Annu na place…"

Autor: Gabriela Kováříková

8.3.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Starosta Příbrami: Krampuslauf? Žádná akce nevyvolala tolik diskuzí

Příbram - Žádná společenská akce v historii Příbrami nevyvolala tolik diskuzí, a to před jejím konáním, i po jejím skončení. Ať už si lidé o ní myslí cokoli, byla bezesporu vyvrcholením letošních oslav 800. výročí založení města. Jaké je ohlédnutí starosty Příbrami Jindřicha Vařeky po Krampuslaufu?

Brusel schválil Česku miliardy na velké infrastrukturní projekty

Brusel - Tři velké projekty obnovy české silniční a železniční sítě v celkové hodnotě 161 milionů eur (asi 4,35 miliardy Kč) z evropských fondů schválila Evropská komise, která to dnes uvedla v tiskové zprávě.

Hasiči přejeli hocha, chvátali k požáru. Policie: Nešťastná náhoda

Krucemburk – Havlíčkobrodští kriminalisté uzavřeli vyšetřování nehody z letošního června, při níž hasiči na závodech dračích lodí v Krucemburku na Havlíčkobrodsku přejeli desetiletého chlapce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies