„Turné začínáme 2. října v Kolíně a zakončíme jej 19. prosince v pražském Divadle Hybernia. Našim hlavním hostem na všech představeních bude Petr Novotný, který s Fešáky jezdil coby spíkr v letech 1974 až 1994. Na jeviště pozveme například i Josefa Aloise Náhlovského a Josefa Mladého a samozřejmě všechny členy, kteří kdy kapelou prošli," říkají kapelník Fešáků Antonín Kny a zpěvák a hráč na foukací harmoniku Tomáš Linka, který je mimochodem členem skupiny od jejích začátků. Za dobu fešácké existence se v ní vystřídalo 64 lidí - kromě Michala Tučného všichni žijí.

Kolik se vás tedy na jednom pódiu sejde?

Antonín Kny: Nejde to s přesností říct, protože z bývalých členů přijedou na ten který koncert ti, co zrovna budou moct. Takže žádné vystoupení nebude stejné. Na všech našich zastávkách nás ale bude provázet Petr Novotný a dcera Michala Tučného, Michaela Tučná, která bude zpívat pět tátových písní. S určitostí pak víme, že se v kompletním složení sejdeme ve třech městech v Bratislavě, Praze a Ústí nad Labem.

Pražské vystoupení bude navíc ozvláštněno o další známá jména…

Antonín Kny: Ano, v Praze nás podpoří náš dlouholetý kamarád Pepa Vojtek, který s námi kdysi nazpíval jednu píseň, a my jsme zase s Kabáty nahráli píseň Colorado. Uvítáme i Jakuba Smolíka nebo například skupinu Taxmeni. A možná se objeví mnoho dalších lidí, o kterých sami nevíme, že přijdou.

Rozhodně ale víme o tom, že přijde i ústecký herec František Sysel. Ten bude mít jakou úlohu?

Tomáš Linka: Jednu ze zásadních! Jako představitel tváře piva Březňák z Velké Března, které je našim hlavním sponzorem, bude při vstupu do sálu točit pivo a to na každém z vystoupení. Jejich součástí bude vždycky i křest naší nové desky, kterou budeme o přestávce podepisovat.

Tak pojďme k ní její dramaturgii jste si sestavili sami, nebo vám pomohl Supraphon?

Antonín Kny: Sami. Šlo nám o to, abychom na jubilejní 2CD vybrali opravdu ty nejlepší písničky podle posluchačské oblíbenosti, které se v průběhu let objevily na asi dvaceti vydaných nosičích Fešáků. Jednoduše jsme prostřednictvím jedinečné kompilace chtěli připomenout všechny slavné éry kapely, které reprezentují písně od Posledního oběšení v Severozápadní Virginii přes Čím jezdí láska, Zvony, Always On My Mind až po Hvězdu Countryon a další. Kromě pětačtyřiceti ověřených hitů (kolik let, tolik písní) najdou posluchači na 2CD i čtyři letošní novinky, včetně verzí světových trháků jako je Up Where We Belong (česky Zítřky) nebo Tequila Sunrise. Nabízíme jim tedy dohromady skoro čtyři hodiny hudby, což je podle mého soudu úžasné.

Sám jste členem Fešáků pětadvacet let co vás k nim přivedlo?

Antonín Kny: Fešáky sleduju odmalička, protože jsem na ně chodil s rodiči. Pocházím ze severních Čech, kde kluci v Ústí nad Labem vznikli, dokonce měli blízko našeho domu na druhém kopci chalupu, kam od roku 1967 jezdili.

Jako kluk jsem jim šlapával na kole pro pivo, pamatuju si, jak jsem vždycky v síťovce tahal lahváče… Bavila mě historka o tom, jak vznikl jejich název. To prý se jednou ráno po mejdanu podíval banjista Pavel Brümer do zrcadla a rozhodl, že nebudou Greenes ani Bluegrass Hoppers (česky luční kobylky), ale Fešáci. Jejich první deska Ostrov Fešáků se stala legendární.

Je logické, že vám v souvislosti s oslavami výročí nabíhají v hlavě vzpomínky…

Tomáš Linka: Já jsem ve stádiu, kdy bych rád vzpomínal, ale nevzpomenu si…

… považujete za tu nejlepší právě éru s Michalem Tučným?

Tomáš Linka: Určitě léta, kdy jsme jezdili s Michalem Tučným, zůstala v mé paměti velmi výrazně. Protože to byl vlastně jeden nepřetržitý mejdan. Většinou se odehrál ve vší počestnosti, až na nějaké drobnosti, které se už ale dávno zapomněly. Bylo to hezké období.

Jen pro lidi, kteří si chtějí osvěžit paměť Michal Tučný ale později z Fešáků odešel, aby si založil kapelu Tučňáci. Proč?

Tomáš Linka: Chtěl dělat moderní country. S bicími a elektrickou kytarou, což mu tehdejší zvuk Fešáků nedovolil.

Antonín Kny: Nakonec to ale stejně dopadlo tak, že dneska ty bicí a elektrickou kytaru, včetně kláves, v kapele máme.

Tomáš Linka: Myslím, že i Petr Novotný byl v roce 1980, kdy Michal odešel, proti jakýmkoli modernizacím. Razil tehdy teorii, že Fešáci mají dělat bluegrass a takovou tu tradiční country. Ale Michal pořád „tlačil na pilu". Tady se prostě neshodli.

Antonín Kny: Neznamená to ale, že by se definitivně nepohodli a že by za sebou Michal práskl dveřmi. Každý odchod z kapely byl naprosto regulérní, každý ze členů měl tříměsíční výpovědní lhůtu. To se vždycky drželo. Navíc Michal s námi pak několikrát vystupoval při jakýchkoliv kulatých výročích. Takže jsme za sebou nikdy mosty nespálili.

Proč se podle vás stala country hudba v našich končinách tak populární?

Tomáš Linka: Myslím, že se tak stalo díky trampingu, který má u nás kořeny od první republiky. A když si lidi sedli s kytarou k táboráku, jejich písničky neměly k americkému folku nebo country, který si třeba měli možnost na deskách z Ameriky přivézt nebo nějak jinak sehnat, zase tak daleko. Ono je to s tím spjaté.

A jak si stojí country dnes, sledujete současnou scénu?

Antonín Kny: Sledujeme, protože velice často hrajeme na prestižních country festivalech a samozřejmě taky na Portách jak na celostátních, tak oblastních kolech. Takže víme, co se tady děje v oblasti bluegrassu, folku, moderní country.

Zároveň ale musím říct, že se teď oblíbenost country hudby přesunula na Slovensko, kam jezdíme za poslední dva roky koncertovat poměrně často.

Jak je to možné?

Antonín Kny: Nevíme, pořád o tom přemýšlíme…

Tomáš Linka: Na Slovensku prostě country tolik nevytlačili, jako u nás. Lidé se po revoluci vrhli na veškerou muziku, která tady do té doby nebyla. A country si nechali vzít.

Takže se vám na Slovensku i lépe hraje?

Antonín Kny: Mně teda stoprocentně. Jezdím tam rád, i když kolikrát na otočku, protože slovenští posluchači jsou emočnější, umějí se víc bavit. Když jsme například loni hráli v Těrchové, přišlo jich asi čtyři a půl tisíce. Nedávno jsme hráli v Popradu, kde bylo dva a půl tisíce lidí. To jsem u nás už dlouho nezažil.

I tak ale máte své věrné publikum také doma. Jak byste jej charakterizovali co do věku?

Tomáš Linka: Jsou to lidi kolem padesátky, ale i starší, kteří s námi začínali takže klidně i sedmdesátiletí. Co je ale dobré, že s sebou zase vodí i vnoučata. Aspoň se tak naše písničky předávají dál, což by tak mělo být.

Antonín Kny: To je totiž tak naše muzika je o normálních věcech, které lidi prožívají… O tom, jak chlap odejde z domova, jak si našel někoho jiného, nebo jak vydělává na hypotéku. Nebo jak se jdou se ženou v sobotu pobavit na zábavu. Nejde o žádné filozofické úvahy, proč taky? Vždyť posluchači se chtějí bavit, zvlášť když jsou naštvaní na dění kolem nás.

Říkám si, jak budete to vaše turné zvládat, když hrajete třeba ob dva dny?

Antonín Kny: No, to jsme sami zvědaví, docela z toho máme vítr… Ale jsme vycepovaní od Petra Novotného, umíme zapřáhnout a makat. Pak se teda asi svalíme vezměte si, finišujeme 19. prosince. A na 22. prosince je naplánovaný konec světa, tak si to tu ještě tři dny užijeme. V Hybernii to ale každopádně pořádně rozjedeme…