VYBERTE SI REGION

Barbora Poláková: Všichni známe křivdy a víme, jak nás zraňují

Praha /ROZHOVOR/ – Je nejen zajímavá herečka a tanečnice (jak dokázala v show StarDance… když hvězdy tančí), v poslední době o sobě dává Barbora Poláková vědět také jako zpěvačka. Velký ohlas vzbudila už písní a videoklipem Kráva, teď u posluchačů boduje hvězdně obsazeným klipem k písničce Nafrněná, který to za dva měsíce dotáhl na YouTube na více než šest milionů zhlédnutí. Nafrněná navíc předznamenává její sólový debut, který produkuje Jan P. Muchow a u Supraphonu vyšel v těchto dnech.

27.11.2015
SDÍLEJ:

Herečka a zpěvačka Barbora Poláková.Foto: Iva Haj

Báro, kdy a od koho přišel prvotní impuls k natočení vaší sólové desky?

Vyšel vlastně od jednoho vydavatelství, které mě oslovilo nedlouho po Krávě. Byla jsem z toho překvapená, trošku zaskočená, nevěděla jsem, co se po mě vlastně chce. Nejdřív jsem byla nadšená, ale pak jsem odmítla, protože jsem neměla dostatečný materiál, ani jsem nechtěla nějak narychlo nic vymýšlet jenom proto, že jsem takovou nabídku dostala. Ale jako nápad to ve mně zůstalo a začala jsem přemýšlet, jestli bych to neměla zkusit, když měla Kráva takový úspěch. Do toho mi pár lidí říkalo, že mám docela dobrou barvu hlasu – zpívala jsem v různých hudebních představeních v A studiu Rubín, v Divadle na Vinohradech anebo později Lucie, větší než malé množství lásky v Hudebním divadle Karlín.

Ještě před Lucií jste se s Davidem Kollerem autorsky a interpretačně podílela na protestsongu Sami (jsme v prdeli), který vznikl pro politický kabaret Blonďatá bestie II: Blonďatá bestie vrací úder jako reflexe známé politické korupční kauzy…

Ano, a po něm se začali nabalovat další kamarádi, co mě povzbuzovali, ať něco udělám. I s Davidem jsme chvilku promýšleli, že ještě něco vymyslíme, ale pak jsme neměli ani jeden čas. Každopádně mi začalo pomalu docházet, že to je vlastně ohromně osvobozující. Protože v herectví je člověk přece jen někým, kdo interpretuje konkrétního autora potažmo jeho postavu, kdežto do zpěvu můžete vložit něco ze sebe, vyslovit názor na skutečnosti, které vás obklopují. Optika výkladu věcí se najednou pootočí a vidíte celou škálu možností. No a tak to začalo, tam nastal ten zlom. Najednou jsem si začala víc uvědomovat, že mě zpívání baví, naplňuje a že jím získávám možnost podělit se o určité pnutí, které ve mně je.

Měla jste v té chvíli v zásobě nějaké písničky?

Ještě před Krávou byla píseň Pas, kterou jsem složila pro svého bývalého přítele, dokonce má na YouTube i svůj klip. Vznikla na základě faktu, že si doma zapomněl pas a letadlo směr Londýn mu tak odletělo. Protože měl neplatnou i občanku, vrátil se domů. Bylo to snad měsíc po tom, co jsme spolu chodili. Přišlo mi to srandovní, strašně jsem se tomu smála… Pak vznikla zmiňovaná Kráva. Po ní jsem se začala pouštět do dalších písniček s tím, že si je budu zatím jen tak zkoušet, bez jakéhokoli tlaku. Jako skvělý feedback, zpětná vazba, funguje Barování Sandry Novákové, kam jsem si je šla někdy zazpívat, jestli lidi baví, nebo ne. Některé nakonec skončily i na mém autorském debutu a některé zůstanou jen na koncerty.

Písniček je na desce deset a údajně se od pilotního singlu Nafrněná dost liší.

Ano, ve výsledku se nejedná o tak svižné album, jak by se mohlo podle Nafrněné zdát, jeho nálada je tak nějak skrytě melancholická. V žádné písni si ale netrhám žíly, určitý nadhled zůstává pořád. A samozřejmě, punc Honzy Muchowa se nikdy neschová. Jeho charisma původní záměr písní nijak nepřebíjí, naopak je podtrhuje. A toho si na něm moc vážím.

Jak jste se vlastně dali dohromady?

S Honzou nás seznámil scenárista Petr Kolečko, můj spolužák z DAMU, právě za účelem naší spolupráce na případné desce. Tehdy Péťa ještě říkal, že mi tam chce napsat nějaký texty. Nakonec měl ale tolik práce, že jsme ho s Honzou „vyšoupli". Už jsme spolu album dokončovali a do toho jsme se s Péťou po hrozně dlouhé době potkali. Docela vážně mi říkal: „Ty, Baru, ještě bychom měli nějak dotáhnout toho Honzu, musíme mu zavolat, aby ti s deskou pomohl!" A já: „Petře, my už ji skoro máme, všechny texty jsem si napsala sama."

Nebyl naštvaný?

Ne, vůbec, má takové práce, že hold všechno stíhat nemůže. Rádi se pak potkáme na pivu a popovídáme si… Tak vlastně dopadly i naše dvě první schůzky nad texty. Krafali jsme o všem možném, skončili v pět ráno, ale žádný text z toho nevznikl.

K účasti v klipu Nafrněná jste si pozvala plejádu známých tváří – natáčeli jste ho prý docela v úprku, protože dalo práci sladit všechny vaše pracovní povinnosti…

To je pravda, bylo to hodně těžké. Neměli jsme dost peněz, aby se mohlo natáčet dva dny, tedy to musel být jen jeden. Oslovila jsem moje nejlepší kamarádky a známé a priorita byla, abychom se pobavili a abychom všichni – včetně kluků Honzy Muchowa a Pavla Lišky – rozuměli tomu, co vlastně chceme klipem říct. Se všemi jsem se radila, hodně jsme si volali, bylo pro mě důležité znát jejich osobní postřehy.

Co jste říkala, když jste jim téma písničky a klipu nastiňovala?

Už nevím, něco jako: „Dělej, pojď točit." Ne…, asi že to je o pomluvách, o tom, že si lidi nevidí do pusy, říkají o někom něco, co někde jen slyšeli, na co si ani neudělají vlastní názor. Všichni takové křivdy známe a víme, jak nás zraňuje, když o nás někdo řekne něco zlého, a my vlastně ani nevíme proč. Někomu je to jedno a dokáže se nad to povznést, někoho to mrzí.

Původní motivace vzešla přímo od vás? Dozvěděla jste se o sobě něco, co vás mrzelo?

Ano, přišla za mnou kámoška a vyprávěla mi, že se jí jeden kluk ptal, protože měl se mnou něco točit, jestli nejsem nějaká nafoukaná – prý bylo evidentní, že mu to doma řekla manželka. Vůbec nevím, co ji k tomu vedlo, v životě jsme se neviděly. Napřed jsem se tomu zasmála, ale pak mi to bylo opravdu líto… Někdo nemusí mít přímo takový zážitek, ale určitě si mnozí v sobě nesou například vzpomínku z dětství, ze školky, z hřiště, kdy měli pocit, že něco udělali a vůbec to tak nemysleli. Jen si to ten druhý špatně vyložil. V takové chvíli je lepší jít a s dotyčnou nebo dotyčným si to vyříkat, než si to držet a být pak sám zlý a kopat kolem sebe. Samozřejmě, i já jsem na sobě viděla, že ve mně ta informace vyvolala zlobu, nebyla jsem v té chvíli Buddha a nedokázala jsem říct: „Ó, odpouštím." Je to pak takový úplně zbytečný kruh, co bere čas a energii, do kterého můžete spadnout, ani nevíte jak.

Na YouTube někdo píseň okomentoval slovy, že „působí jako podpůrný prostředek pro sebereflexní terapii moderní ženy".

Hm. To jsou inteligentní divačky.

Myslím, že zrovna tohle napsal muž.

To je super, protože tak to má být.

Jaké máte s deskou plány, pojedete k ní i šňůru?

Ráda bych, v této chvíli ale nevím, jestli až na jaře či v létě příštího roku. Může se taky stát, že odehrajeme třeba dva koncerty už letos v prosinci. Na ně je ale třeba zkoušet, najít si čas, o který teď nechci v žádném případě ochudit miminko. Takže uvidíme – hodně nám napoví i to, jak se bude deska prodávat. Když o ni bude zájem, bude to skvělé, protože lidi si ji mezitím, než na koncerty vyrazíme, aspoň naposlouchají. Mám k ní ale ještě novinku…

Ano?

Spojili jsme se s designérem Petrem Bakošem a vymysleli jsme, že součástí alba budou průhledné látkové papírky, na kterých budou napsány texty písní – i se slokami, které jsem vyřadila. Třeba Kráva má o čtyři sloky víc, které zůstaly v šuplíku. Těch papírků bude jenom osm, takže jsem někde smrskla dvě písně na jeden a napsala zas třeba jen část, která je pro mě nejdůležitější. No a ve výsledku se z jednotlivých listů složí lampa, adaptabilní na nejlevnější šňůru se žárovkou třeba z IKEA. Chceme prostě lidem nabídnout něco, co má přidanou hodnotu. Protože každý si to může stáhnout. Ale tohle je taková hezká věc a navíc podobné světlo přímo od Petra by stálo tak nějak podobně jako deska. Myslím, že to bude vycházet zhruba na třistapadesát.

Máte svého gurua, kterému vaše nápady předložíte, než je pustíte do světa?

Mám jich víc. S Pavlem jsme hodně řešili scénář klipu k Nafrněné ale i mě zajímalo, jak na něj působí jednotlivé písničky, s Honzou se do teď radíme o mnoha dalších věcech, s Davidem Hlaváčem z kapely jsme společně tvořili hudbu – některé písničky na albu skládal sám, některé dohromady…

S Davidem Kollerem se radívávám, když nevím něco praktického třeba kolem koncertů, protože do toho ještě tolik nevidím. Já se vlastně dost ráda radím.

Hrajete, zpíváte, tancujete, co neumíte?

Neumím na spoustu hudebních nástrojů, na které bych si přála hrát. Nemám na to bohužel vůbec čas.

A máte základ na nějaký nástroj?

Dlouho jsem hrála na piano, trochu hraju na kytaru, před třemi lety jsem zkoušela hrát na bicí. To jsem si odmala přála ještě víc než klavír. Mám za sebou asi dvě hodiny právě s Davidem – to byla velká sranda, když mi něco vysvětloval, v hlavě mi jelo: „Oheň, oheň bude svítit" a říkala jsem si, že jsem to dost vychytala, že mi základy vysvětluje jeden z nejlepších bubeníků u nás. Myslím, že mi to i šlo, ale abyste byla dobrá, musíte cvičit tři hodiny denně. Možná víc. Něco jiného je talent, něco jiného odseděné hodiny.

Autor: Gabriela Kováříková

27.11.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Čeští vědci přišli na to, proč někteří lidé marodí častěji

Brno – Proč jsou někteří lidé náchylnější k infekcím a alergiím? Na tuto otázku možná našli odpověď vědci z Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně. 

Pes vběhl na cizí pozemek, majitel mu ustřelil přirození. Teď jej soudí

Klatovsko – Nelehký úkol stojí před klatovským okresním soudem. Musí rozhodnout, zda je Zdeněk Skalický (53 let) nebezpečný pistolník, který ustřelil samonabíjecí pistolí psu přirození jen proto, že vběhl na jeho pozemek, nebo šlo jen o nešťastnou náhodu, když se chovatel snažil bránit své ovce před útočícím predátorem.

AKTUALIZOVÁNO

Polský nejvyšší soud odmítl vydání Polanského do USA

Varšava - Polský nejvyšší soud dnes odmítl žádost o vydání světově uznávaného režiséra Romana Polanského do USA, kde mu hrozí trest kvůli sexu s nezletilou dívkou. Soudci zamítli stížnost podanou generálním prokurátorem a potvrdili verdikt soudu nižší instance. Dnešní rozhodnutí je konečné a není proti němu odvolání, informovala agentura PAP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies