VYBERTE SI REGION

Písničkářka Beata Bocek: Velké pocity lze vyjádřit i mírným způsobem

Rožnov pod Radhoštěm /ROZHOVOR, VIDEO, FOTOGALERIE/ – S kytarou jsem folková písničkářka, akordeon mě vrací do Těšína, s koncovkou se cítím být ženou hor, mbira ze mě dělá šamanku a ukulele přináší lehkost a vzpomínky na cestování.

3.11.2012
SDÍLEJ:

Písničkářka Beata Bocek z Rožnova pod Radhoštěm vydává nové CD Ja tutaj mieszkam Foto: DENÍK/Burda Michal

Tímto způsobem se na svých internetových stránkách charakterizuje textařka, zpěvačka a skladatelka Beata Bocek. Sympatická mladá žena připravuje křest svého CD Ja tutaj mieszkam. Odehraje se již tuto sobotu v 19 hodin ve Společenském domě v Rožnově pod Radhoštěm.

Beatu Bocek jsem navštívil v rožnovském denním centru Iskérka, kde pracuje. Přivítala mě kávou v hrníčku s holandským vzorem. Příjemné povídání nejen o nové desce uteklo doslova jako voda.

Vzpomínáte si na své hudební začátky?

K muzice jsem se dostala doma. Měli jsme klavír, na který hrávala babička. Také v nedělní školce v kostele se hodně zpívalo. Na klavír poté začala hrát moje sestra a já jsem hrozně chtěla taky. Skladby, které se učila ona, jsem si zapamatovala a pak si je hrála podle svého. Noty jsem nepotřebovala a vlastně nepotřebuji dodnes. Později jsem začala chodit do hudební školy a asi ve čtrnácti se pustila do psaní vlastních písniček. Podle jedné kapely, která mě velmi inspirovala.

Která to byla?

Kelly Family. Poslouchala jsem samozřejmě i úplně jiné skupiny třeba Green Day nebo Offspring. Ale u Kelly Family mě fascinovalo, že má snad dvanáct členů a každý píše písničky a umí hrát dobře alespoň na tři nástroje. Za jejich talent jsem je obdivovala. A také jsem si říkala, že asi nebude tak složité napsat písničku, tak jsem to zkusila sama. Nejprve s harmonikou, na kterou hrávala mamka. Pak už to šlo samo.

Kdy vás napadlo, že už je čas své písničky předvést veřejně?

Touhu vystupovat a předvést to, co umím, jsme měla už od patnácti nebo šestnácti let. Ve škole jsme měli dívčí kapelu, pro kterou jsem psala texty, melodie i doprovod. Ale věděla jsem, že to není úplně ono. Nakonec jsem zůstala sama jen s kytarou. Nejdříve jen v hospodě, kde člověk musel hrát odrhovačky, které znají ostatní. Přitom už jsem ale měla svůj repertoár. Občas jsem proto některou svoji písničku podstrčila a lidem se to líbilo. Asi i kvůli mému projevu nebo hlasu, který mám.

Co první skutečný koncert?

K tomu jsem dospěla asi v osmnácti v tehdejším Jazz Clubu v Českém Těšíně. Tehdy vystoupili i jiní těšínští písničkáři. Tři chlapi a já. Zahrála jsem asi deset písniček. Tak to byl můj první koncert.

Jaký byl?

Byl výborný. Já jsem byla velmi nervózní, ale velmi nadšená. Přišli se podívat i moji rodiče, sestra, bratranec. Nastartovalo mě to k tomu, že se hudbě budu věnovat a věnuji. A dneska už je to jedenáct let.

Co se za těch jedenáct let změnilo?

Změnila jsem se já. Ve svém hudebním projevu, ale samozřejmě i má osobnost. A také můj hlas se změnil. Kdysi jsem křičela. Měla jsem takový ten vyřvaný hlas ala Janis Joplin. Pak jsem se začala sledovat a pozorovat, že začínám jemnět. Velké pocity se dají vyjadřovat i mírným způsobem.

Jak byste charakterizovala svoji hudební tvorbu?

Jsem písničkářka, to si neodpářu. A k písničkářům většinou patří žánr folk. Já se blížím kategorii worldfolku. To přiblížení ke světové muzice proto, že hraji na pět nástrojů a každý z nich je z jiného období, některé z jiné země. Používám také čtyři různé jazyky. Označení world pro mě znamená, že má hudba není jenom místní, ale přijímá i různé vlivy ze světa.

Vždy jste tíhla k tomu být písničkářka, nebo jste se snažila vybudovat si stálou kapelu?

Můj sen vždycky byl mít rockovou kapelu. V sedmnácti letech jsem dojížděla ke kamarádce do Těrlicka, kde jsme sehnaly zkušebnu a bicí. Já jsem si pořídila krásnou žlutou elektrickou kytaru značky Jolana Galaxis. Stála tehdy sedmnáct set šedesát korun. V kapele byl kytarista a bubeník. Po čase jsem ale zjistila, že je velmi těžké tyto lidi motivovat, udržet. Chtěla jsem dělat muziku, ale zjistila jsem, že to s nimi nepůjde. Tehdy jsem se rozhodla, že asi budu muset hrát sama. To bylo první období. Po návratu z vysoké školy, jsem založila kapelu už v Rožnově. Našla jsem si bubeníka a houslistu. Pak jsem vystupovala i s kapelou Ležérně a vleže. To bylo trochu vysněné období. Vždy jsem totiž chtěla přijít do nějaké kapely jen jako zpěvačka. S klukama jsem hrála asi šest let. Skončila jsme vloni. Zjistila jsem, že už potřebuji dávat energii někam jinam. Soustředila jsem se na sebe a na muziku, kterou dělám já.

A výsledkem je nové album Ja tutaj mieszkam…

Určitě to není tím, že jsem s nimi skončila. Ale tím, že jsem si udělala prostor pro sebe. Ono je to hrozně důležité. I když je pravda, že nové album jsem nenatočila úplně sama. Od loňského roku spolupracuji s basistou Filipem Kramerem a violistkou Terezou Včelicovou, kteří se na nové desce podílejí. Shodou okolností se tady objevil také kamarád ze Švédska Christoffer Strandh, který přijel studovat češtinu. Hraje na trubku a basovou kytaru a má zkušenosti s nahráváním. Velmi mi pomohl. Poslední muzikantkou je Anna Mikolajková, která hraje na flétny. Jsem spokojená, jak to zní.

Na co se tedy posluchači mohou na novém albu těšit? Co na něm naleznou?

Obsahuje převážně písničky, které jsem napsala za poslední dva roky. Některé jsou i starší, ale dovyvíjely se až v uplynulých dvou letech. Na desce zazní polština, čeština, jedna píseň také francouzsky. A jedna píseň také v jazyce, který si sama vymýšlím. Používám jej u písniček, kdy hraji na mbiru. Někdy se mi prostě nechce psát texty. Občas je dobré nechat věci jen tak plout, aniž by měly hlubší význam. On tam stejně je. Protože projev samotný, který je pro mne velmi důležitý, lidem informaci předá. Každý si vezme, co chce.

Je deska spíše veselá, smutná či melancholická?

Melancholická a minimalistická. I svým obsazením, kdy kolem sebe nemám tolik muzikantů. Také aranže jsou skromnější. Je taková líbivá, vnitřní, moje.

Jak bude vypadat sobotní křest vaší desky?

Chtěla jsem jej pojmout trochu ve velkém, ať to není jen pro pár kamarádů. Napsala jsem zpěvačce a písničkářce Lence Dusilové a jsem moc ráda, že v sobotu přijede a bude také hrát. Po jejím vystoupení zahájím koncert já. V jeho průběhu bude křest. Zpestřením bude dražba jablka. To proto, že na bookletu, který jsem navrhovala, jsou nafocená právě jablka. Dražbu udělá moje kamarádka Barbora Baronová, která je pro mě velmi inspirativní člověk. Vyrůstaly jsme spolu v Dolním Žukově. Pro mne je důležité, že na křtu bude spousta lidí, které mám ráda a kteří mají rádi mě.

Kdo je… Beata Bocek

• narodila se před devětadvaceti lety v Českém Těšíně. Vyrůstala v Dolním Žukově
• patří k národnostní menšině Poláků žijících v České republice. Necítí se být ale ani Polkou ani Češkou, nýbrž Slezankou a také trochu Valaškou. Bydlí v Rožnově pod Radhoštěm.
• absolvovala základní školu s polským vyučovacím jazykem v Českém Těšíně, později vystudovala obor obchodní podnikatel a na vysoké škole ještě speciální pedagogiku
• pracuje v rožnovském Centru na podporu duševního zdraví Iskérka
• v sobotu pokřtí ve Společenském domě v Rožnově své první oficiálně vydávané CD Ja tutaj mieszkam

Autor: Michal Burda

3.11.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Ústavní soud ve středu rozhodne o stížnosti vyhoštěného Iráčana

Brno - Ústavní soud (ÚS) ve středu vyhlásí nález s přímou vazbou na uprchlickou krizi a právní úpravu azylu v Česku. Rozhodne o stížnosti Iráčana zajištěného loni v listopadu a brzy poté vyhoštěného do vlasti. České orgány se podle stížnosti vůbec nezabývaly jeho obavami z mučení a násilí. Policie údajně také nezohlednila jeho úmysl požádat o mezinárodní ochranu.

Povstalci v Halabu řekli Američanům, že město neopustí

Damašek - Povstalci v syrském Halabu oznámili Spojeným státům, že obléhanou východní část města neopustí. Reagovali tak na výzvu Moskvy, která je prý připravena jednat s Washingtonem o stažení všech rebelů. Informovala o tom agentura Reuters. Podle syrského vojenského zdroje má Damašek v plánu získat plnou kontrolu nad Halabem během několika týdnů.

Z izraelského nákupu ponorek prý bude profitovat i Írán

Tel Aviv - Aféra kolem nákupu dalších tří ponorek pro izraelskou armádu nabrala nové obrátky. Objevily se totiž informace, že v německé společnosti ThyssenKrupp, která je měla dodat, má podíl i úhlavní nepřítel židovského státu Írán. Informovala o tom agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies