Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Petr Bende připravuje s No Name bubenickou show

Praha - Hned na dvě turné vyrazí ještě do konce roku zpěvák Petr Bende. Zatímco na tom prvním, které začíná právě dnes, se představí jako host slovenské skupiny No Name, druhou šňůru zasvětí tradičně nadcházejícím vánočním svátkům.

3.11.2008
SDÍLEJ:

Petr BendeFoto: DENÍK/Tomáš Škoda

S kapelou No Name jste se sešel poprvé na jevišti před čtyřmi lety, teď vás ke spolupráci přizvala znovu. Jak tento fakt vnímáte?

Je to pro nás pocta. Byli to právě No Name, kteří se nás, coby „no name“ skupinu v pravém slova smyslu, odvážili před čtyřmi lety postavit na pódiu před sebe. Sjezdili jsme s nimi šestadvacet koncertů a bylo to super. Postupem času jsme si kromě té hudební začali rozumět i po stránce lidské. Následně jsme se potkávali na různých festivalech, čímž se naše přátelství prohlubovalo. A pak přišla na řadu soutěž SuperStar, v níž mě Igor Timko (frontman No Name) velmi podporoval. Vždycky po přímém přenosu mi volal, že mě sledoval a že mi fandí. Bylo to od něj moc milé. Ne náhodou jsem si také do jednoho kola té soutěže připravil písničku od No Name. Nyní jsme se dohodli, že si šňůru zopakujeme. Moc se na to těším.

Slovenská část toho turné už začala, ale bez vás. Proč?

Protože máme spoustu koncertů doma. A navíc jsme Slovensko objeli před rokem a půl s Čechomorem, takže teď se zaměříme čistě na české a moravské publikum.

Určitě společně s No Name připravujete něco speciálního. Prozradíte?

Chystáme jednu takovou netradiční věc, a to bubenickou show. Protože jsem se nedávno stal firemním hráčem bicích nástrojů Mapex, vytvořili jsme pro toto turné hybridní sadu dvou bubeníků. Konečně se tak vrátím ke svému původnímu nástroji.

Jak ke spolupráci s touto prestižní světovou firmou došlo?

Lidi z Mapexu mě oslovili prostřednictvím značky Crafter, jejíž kytaru jsem si koupil v roce 1997. A nutno říct, že mi přinesla hodně inspirace. Teď se mimochodem těším na zbrusu nový nástroj, který se vyrábí a který jsem společně s firmou Crafter navrhl jako limitovaný kus.

Z jiného soudku je vaše prosincové vánoční turné, na které vyrazíte už po dvanácté. Pořád vás na něm doprovází cimbálová muzika Grajcar a pěvecké sbory, díky kterým mívají koncerty neopakovatelnou atmosféru?

Pořád, už jsme si na sebe za těch několik let, co spolu hrajeme, zvykli. Letos ale chceme koncerty ozvláštnit tím, že obě kapely – jak ta moje bigbeatová, tak cimbálová – nebudou hrát samostatně. Pokusíme se o fúzi dvou žánrů, spojíme vlastně dvě nespojitelné věci. Sám jsem zvědavý, jak to dopadne. No a kromě pěveckých souborů z toho kterého města, v němž budeme vystupovat, nás doprovodí ještě několik pěveckých kolegů. Kromě mého táty, který je už tradičním hostem turné, to bude Lešek Semelka (České Budějovice a Blansko), Ivan Hlas (Praha a Třebíč), kolega z Divadla Kalich Pepa Laufer (Zbraslav u Brna) a Peter Nagy (Brno).

Sehrát se a sezpívat s vašimi kolegy z branže bude asi jednoduché, na rozdíl od souborů…

S kolegy se teprve budeme přesně domlouvat na tom, co budeme zpívat. A se soubory jsem si zvykl spolupracovat tak, že jim předám nahrávky písní, které se naučí, a celý program si pak před koncertem během dvou nebo tří hodinové společné zkoušky „přejedeme“. Funguje to tak velice dobře. Návštěvníkům všech těch vystoupení bych chtěl vzkázat, že se rozhodně mohou těšit nejen na písničky z mých dvou předchozích alb, ale i speciálně upravené české a moravské vánoční tradicionály.

Když jste vzpomněl Divadlo Kalich, ještě pořád tam vystupujete coby Hamlet?

Momentálně ne, Hamleta jsem tam hrál od ledna do letních prázdnin, jak zněla původní dohoda. Druhou polovinu roku jsem si vyhradil pro svoji kapelu, která stále zůstává mojí hlavní prioritou. Je ale pravda, že jsme se už o Hamletovi a jeho návratu na jeviště v příštím roce bavili, myslím, že ještě neřekl svoje poslední sbohem.

Ohlasy na váš výkon v tomto stejnojmenném muzikálu Janka Ledeckého byly velmi pochvalné. Co pro vás tato divadelní zkušenost znamenala?

Velice moc, Hamlet se mi stal nečekaně blízkou bytostí. Počáteční zkoušení této role pro mě bylo sice těžké, protože jsem divadlo a jeho zákonitosti do té doby neznal, ale nakonec jsem se s Hamletem úžasně sžil. Závěrečnou pasáž premiérového představení, kdy na jevišti „umírám“, jsem ani nemohl dozpívat, bylo to pro mě tak silné a emotivní. Říkám si, že díky Jankovi, který mi roli Hamleta nabídl, jsem v sobě poznal něco, co bych jinak určitě zašlapával.

Kdyby vás teď někdo přemlouval do dalších muzikálových rolí, šel byste do toho?

Už jsem nějaké nabídky dostal, ale zatím jsem je odmítal. V zásadě se ale muzikálu nebráním. Když mě nějaká role osloví, když ji budu cítit, tak ji možná přijmu. Pokud mě teda nebude omezovat v hraní s mojí skupinou. Hodně muzikálových herců touží po tom stát na pódiu s kapelou, takže já nevidím důvod, proč bych ji měl opouštět, když ji mám.

A co nová deska, pracujete na ní?

Měl jsem představu, že ji na podzim vydám, protože materiálu mám hodně, ale nakonec jsem svůj plán přehodnotil. Zjistil jsem, že ještě potřebuju trochu více času a klidu na tvorbu dalších, možná lepších písní… Přiznám se, že bych chtěl více psát jen hudbu na dané texty nebo básně, hrozně moc mě to začalo inspirovat.

Není to tvrdý oříšek, zhudebňovat básně?

Dost často se mi stává, že když si nějakou báseň přečtu, okamžitě mi v hlavě naskakují melodie. Už jsem si to vyzkoušel, když jsem zhudebňoval básně Václava Hraběte či Jiřího Žáčka. Je to zajímavý, nepopsatelný pocit. Chtěl bych jej zažívat častěji.

Autor: Gabriela Kováříková

3.11.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Plánovaná podoba dálnice D3 v okolí Českých Budějovic.
1 17

Po nové dálnici k voličům. Znalci: K smíchu, ale neškodné

Sanitka. Ilustrační snímek.

Tragédie na Českolipsku. U Novin se zřítilo malé letadlo. Dva lidé zemřeli

DOTYK.CZ

Levi Strauss: modrá je dobrá, hlásil jeho vynález

Löb Strauss naplňoval stereotypy o židech. Byl podnikavý, v byznysu mazaný a nadevše dbal o svou značku. Německo-židovský imigrant, který v roce 1853 v San Francisku rozjel výrobu džín, skonal před 115 lety. Proč se džínám říká „džíny“? Proč je denim „denim“, a jak se Strauss k nesmrtelné džínovině dostal? Jednu z odpovědí podá i omyl jisté textilky v moravském Bruntále.  

Správce kamer na „hlaváku“ se mýlí, udeřil radní na SŽDC

Správce hlavního nádraží odmítá pustit policii ke kamerám. Jsou to výmluvy, u dopravního podniku to šlo, rozčiluje se radní Libor Hadrava (ANO). Správa železniční a dopravní cesty (SŽDC) alespoň slibuje bezpečnostní dveře, okna, rámy a betonové zátarasy, jenže až po Vánocích.

USA popřely, že by vyhlásily KLDR válku. Jde o absurdní tvrzení, reagovaly

Spojené státy odmítly prohlášení KLDR, že severokorejské zemi vyhlásily válku. KLDR v této souvislosti také uvedla, že má nyní možnost sestřelit americké bombardéry i mimo severokorejský vzdušný prostor.

AKTUALIZOVÁNO

Palestinský ozbrojenec zabil tři izraelské policisty. Následně byl zastřelen

Sedmatřicetiletý ozbrojenec přijel k zadní části vstupu do židovské osady Har Adar na Západním břehu Jordánu z vedlejší vesnice spolu s dalšími dělníky z Palestiny, kde poté začal střílet na izraelské policisty a dozorce. I útočník byl následně zasažen a později zemřel.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení