VYBERTE SI REGION

Život bez trubky si představit nedovedu, říká Bobby Shew

Český Krumlov - Vynikající americký jazzman, který působí také jako učitel mistrovských tříd po celém světě, vystoupí tuto sobotu v Pivovarské zahradě

12.8.2008
SDÍLEJ:

Bobby Shew patří ke špičce světových jazzmanů.Foto: Foto: archiv festivalu

Mezinárodní hudební festival Český Krumlov už několik let představuje i výrazné osobnosti z oblasti jazzu. Po legendárních trumpetistech Jamesovi Morrisonovi, či Maynardovi Fergusonovi přijede letos další vynikající americký jazzman, Bobby Shew, aby 16. srpna zahrál společně CBC Bandem v Pivovarské zahradě v Českém Krumlově.

Shew pochází z Albuquerque v Novém Mexiku. Vystřídal angažmá v řadě slavných jazzových orchestrů (Tommy Dorsey, Woody Herman, Buddy Rich aj.) a v doprovodných skupinách popových hvězd. To ho přivedlo do Las Vegas, kde se stal prominentním hostem řady hotelů a kasin. Vroce 1972 se přestěhoval do Los Angeles a znovu se vrátil k jazzovému hraní. Hodně také nahrával a řada alb z této doby byla vysoce ceněna kritikou. Album „Outstanding In His Fields“ bylo nominováno na Grammy (1980), „Heavy Company“ se stalo Jazzovým albem roku 1983. V současnosti stále pilně koncertuje a vede mistrovské třídy po celém světě. Pracuje aktivně v mezinárodních organizacích sdružujících hráče na trubku a učitele v oblasti jazzu. Nikdy neztratil pozoruhodný vhled do problémů a kreativitu, proto je velkou inspirací pro novou generaci jazzových hráčů a učitelů.

Začal jste hrát na kytaru v osmi letech, později pak na trubku, prvotní nadšení dětí však bývá vystřídáno nudou ze cvičení, byl jste stejný?

Moji rodiče mi koupili kytaru, protože si mysleli, že by měto mohlo zajímat. Ano, zajímalo mě to, ale oni mi koupili velkou kytaru s ocelovými strunami, a tak pro mé malé ruce bylo mačkání strun bolestivé, proto jsem se jí moc nevěnoval. V deseti jsem dostal trumpetu a na tu semi hrálo lehce, líbilo se mi to, bylo to promne zábavné, do cvičení mě nikdo nenutil. Zásadně jsem však nehrál typické etudy, místo toho jsem vytruboval s rádiem a s několika starými deskami, které měla moje matka. Nebyl to jazz, ale byl to styl tanečních skupin. Jsem totální samouk, nikdy jsem nechodil na soukromé hodiny, rovnou jsem začal hrát k tanci na svatbách a podobně. To mi bylo dvanáct. V patnácti jsem po večerech hrával s vlastní kapelou v jazzové kavárně i šest dnů v týdnu, zatím co jsem přes den chodil do školy. Moje studium na univerzitě bylo zaměřeno na architekturu a umění, ale ne na hudbu.

S jakými osobnostmi z vašeho oboru jste se setkal, kdo vás nejvíce ovlivnil a čím?

Nejprve mě ovlivnil Rafael Mendéz, mexický klasický virtuos, kterého jsem slyšel na živo na koncertu All -State Band. Později nam neměla vliv spousta lidí a věcí, mezi nimi i Dizzi Gillespie, Kenny Dorham, Freddie Hubbard a další. Se všemi, se kterými jsem se setkal, jsem se více, či méně skamarádil. Ale byli i jiní, kteří namě působili, aniž bych je znal osobně, nebo je viděl hrát na živo, například Clifford Brown, nebo Lee Morgan.

Jakou jste studoval školu, nebo jste se učil sám?

Jsem totální samouk v tom, že jsem nikdy neměl soukromé hodiny s učitelem, začal jsem hrát k tanci na svatbách a podobně. To mi bylo dvanáct.

Které období své kariéry považujete za nejšťastnější a proč?

Miloval jsem dny, kdy jsem byl na turné s kapelami, to byla moje hudební škola!Od roku 1982 jsem se začal striktně zaměřovat na jazz, začal jsem i vyučovat, vedl jsem semináře a mistrovské třídy po celém světě. To bylo báječné období, protože jsem dělal přesně to, co jsem miloval. Ale nejlepší období prožívám právě teď, vzhledem k mým předchozím úspěchům si mohu dovolit žít v klidu, v přírodě, stranou chaotického, velkého města, hodně relaxovat a věnovat se tomu, čemu chci.

Je dnes v Americe o jazz zájem? Jak často například hrajete vy?

Samozřejmě ano! A bude vždycky zájem, díky expanzi jazzu do vyučování na školách. To je něco nového, co za mých školních let nebývalo. Je tu řada zcela nových jazzových rádiových stanic, stejně tak hodně programových stanic na kabelových televizích. Osobně už řadu let pouze koncertuji a počet vystoupení bývá různý. Některé měsíce mívám 5 – 6 velkých koncertů a několik večerů v jazzových klubech, nechci však hrát každý den, zato pravidelně.

Jste také učitelem a vedete mistrovské kurzy po celém světě, co vás k této činnosti přivedlo a baví vás to?

Jednou jsem si přečetl moudrou úvahu o tom, že všichni musíme vrátit příští generaci to, co jsme se naučili a že jenom tak je hudba neustále držena na vysoké úrovni znalostí a poznání. A samozřejmě měto baví, jinak bych to nedělal! I v České republice jsem je už měl mnohokrát. Na štěstí mám v bance plno peněz, a tak se nemusím bát placení účtů a živobytí.

Vidíte rozdíly v muzikantech na různých kontinentech?

Tím jak se jazz stal populárním po celém světě, rozdíly nejsou tak velké, jako před lety. Hráči ze všech zemí znějí velmi podobně.

Dovedete si představit svůj život bez trubky?

Samozřejmě, že ne, ale mohu říct, že umě stála štěstěna, když jsem svůj život mohl prožít s hudbou, místo toho, abych seděl v kanceláři. Přál bych si už jen, abych se stále zlepšoval a tím lépe hrál. A život bez trubky? Ne, to si představit nedovedu!

Jak se připravujete na vystoupení v Českém Krumlově?

Není co jiného připravovat, než vybrat hudbu a poslat ji do Čech kapele C. B. C. bigband Miroslava Surky, se kterou budu hrát. Jsem nadšen, že se vrátím do České republiky, protože tam žije mnoho mých drahých přátel.

Veronika Dušková

12.8.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

„Autobusák" zpříjemnil spoustě lidí jeden den. Nápad ocenil i ředitel DPO

Neobvyklá středeční oslava 27. narozenin šoféra Dopravního podniku Ostrava (DPO) vyvolala nebývalý ohlas. Informace o Martinu Plačkovi, jenž pasažérům ve voze rozvěšel bonbony, oslovila do včerejšího poledne jen na facebooku Deníku 222 tisíc čtenářů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies