VYBERTE SI REGION

Byl jsem zkrátka nejlevnější kulturní vložka, vzpomíná Jožka Černý

Olomouc /ROZHOVOR/ – Nejdůležitější pro něj je, aby lidé odcházeli z jeho koncertu spokojení. Vzhledem k tomu, že jsou vystoupení Jožky Černého vždy beznadějně vyprodána, evidentně se mu to daří. Jak zaujme své publikum v olomouckém kině Metropol, se jeho fanoušci přesvědčí už ve čtvrtek 14. listopadu.

14.11.2013 2
SDÍLEJ:

Jožka Černý.Foto: DENÍK/Karel Rozehnal

Na svých koncertech hrajete často i na přání diváků. Bude v podobném duchu probíhat i koncert v kině Metropol?

Určitě ano. Vždy se snažíme hrát tak, aby lidé odcházeli spokojení. Koncerty na přání diváků už se pro nás staly příjemnou klasikou. Hrajeme živou muziku, a i kdybychom chtěli lidem zahrát nějakou novinku, stejně si vždy vyberou ty oblíbené skladby. Za roky své hudební kariéry jsem nazpíval spoustu písniček, takže si mají z čeho vybírat. Uvažovali jsme také o vánočních koncertech, ale nakonec jsme od toho upustili, protože těch je už od října plno ve všech možných obchodních centrech. Náš koncert na přání bude právě takovým předvánočním dárkem pro fanoušky a posluchače. V Metropolu zahraje vynikající kapela, která má i dobrého zpěváka.

V jednom rozhovoru jste řekl, že si vybíráte místa, kde budete hrát podle toho, zda je vám tam dobře. Je tedy Olomouc jedním z těchto míst?

Olomouc je moc krásné moravské město a mám ho rád. Musím však říct, že co se týče naší republiky tím myslím celé Československo, zpívám rád úplně všude.

Na hudební scéně jste už desítky let. Poprvé jste však zazpíval ve čtyřech letech, a to přímo pro prezidenta Edvarda Beneše…

Pamatuji se, že mě jako dítě chytali na ulici, abych neustále chodil zpívat na nějaké schůze. Byl jsem zkrátka nejlevnější kulturní vložka. Mohu říct, že jsem to naprosto nesnášel. Pak byla nějaká velká konference v Hodoníně a já tam za nic na světě nechtěl. Slíbili mi však, že když zazpívám, dostanu koloběžku. Ale prý mi ji ukážou až po vystoupení. Dupl jsem si, že dokud tam nebude, tak nezazpívám. Nakonec jsem dostal pár facek, ale přece jen ji přivezli. Byla hotová, ale nestačili ji nastříkat. Pamatuji si, že byla modrá a jak to bylo čerstvě natřené, tak od ní byli všichni ti straníci špinaví. Měl jsem takovou radost, že jsem zpíval úplně zuřivě. Dalo by se říct, že tenkrát jsem byl poprvé profesionálem.

Kdy vás tedy začalo zpívání bavit?

Učitelé ve škole už mě odhadli. Věděli o mně, že mám určitý talent, který jsem zdědil po rodičích. Už tenkrát jsem byl preferovaný jako malý zpěváček. Na měšťance se mě ujal pan učitel Novotný, který byl vynikající pedagog. Předpovídal mi velkou budoucnost a vždy- cky tvrdil, že budu dobrým zpěvákem. Všiml si, že slyším muziku úplně jinak než ostatní děti. Nakonec musel odejít ze školy, protože byl lidovec, a to ho stálo místo. Setkal jsem se s ním znovu po mnoha letech, když se vrátil do Břeclavi. Už byl slepý, ale na památku mi ještě podepsal zpěvník. Byl to opravdu rovný člověk. Občas měl pevnou ruku, a to bylo dobře. Říkal, že mi věří a že jednou natočím i desku se světovými skladbami, což se nakonec opravdu stalo.

Předpokládám, že mluvíte o desce klasických árií, kterou jste natočil s Ivetou Dufkovou. Loni jste řekl, že máte ještě jeden hudební sen, a to natočit cédéčko se známými evergreeny z dob Raye Charlese. Jak to s ním vypadá?

Je to mé velké přání, ale zatím to zůstává jen u toho. Musel bych získat sponzory a byla by s tím spousta práce. Přál bych si tyto swingové lahůdky nahrát s velkým orchestrem, jako je například orchestr Felixe Slováčka. Snad se mi to ještě splní.

Takže swing a jazz vás stále láká?

Tak to bylo vždycky. Ještě než jsem šel na vojnu, měl jsem dokonce dixielandovou kapelu. Potom jsem začal hrát na trumpetu a na vojně v Martině jsem troubil večerky. S dixielandem jsem pak hrál i během služby. Ale naneštěstí s nimi zpíval maďarský poručík, kterému jsem tam vadil, tak mě nechal převelet za trest do Michalovců k útvaru, kam chodili Češi za trest.

Autor: Kristýna Kovaříková

14.11.2013 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies