VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Písničkář Michael Bystrov: Na všechny chytré řeči, i vlastní, se snažím kašlat

Zvičina /ROZHOVOR/ - V rámci kulturního programu Lázní pod Zvičinou vystoupil v neděli písničkář Michael Bystrov. Hudební publicista, překladatel autobiografií předních hudebních hvězd jako jsou Beatles, Pink Floyd, Led Zeppelin a dalších, je také uznávaným spisovatelem. Pátrá po osudech známých písní, které zaznamenal ve dvou knihách s názvem Příběhy písní. Zatímco jeho literární tvorba je známá, o tom, že je také vynikající písničkář, se ví méně. Je členem sdružení Osamělí písničkaři, jejichž patronem je Jan Burian.

5.8.2013
SDÍLEJ:

Michael BystrovFoto: Archiv deníku

Jste autorem knih o hudbě i hudebních recenzí. Jde to dohromady s vlastní hudební tvorbou?
Jak kdy a jak co. Přemítání o hudebních dějinách, povědomí o tom, co bylo nejen v roce 1970, ale i 1870, určitě pomáhá. Můžete si hrát s žánry, ale i s obsahem. Na druhé straně není větší nebezpečí, než když se s tím, co znáte a co máte rád, začnete srovnávat. To jste pak na nejlepší cestě k naprosté tvůrčí paralýze. Já jsem nejdřív hrál a skládal a až potom jsem vzhledem k rodinné anamnéze začal psát do novin. To, že jsem se prosadil jako novinář, je trošku pech, ale dá se to přežít. Stejně nemám rád, když je někdo moc lehko zařaditelný. Láska k muzice a poezii mi pomáhá při rozhovorech – dotyční vidí, že vím, o čem mluví, a jsou otevřenější. Recenze nepíšu, abych někoho popravil, uvědomuju si, že deska se dělá rok a článek jen pár hodin. A když se potom sám věnuju muzice, snažím se na všechny chytré řeči, včetně těch vlastních, vykašlat. Umělec, myslím, nemá řešit, jaký je jeho historický význam, ten má po sobě hlavně něco nechat, a ať si to pak přeberou jiní. Ne nadarmo říká Ivan Wernisch, že básník musí být trochu blbec. Na rozdíl od novináře, podotýkám.

Co bylo dřív – psaní o hudbě, nebo vlastní tvorba?
Novinařinu mám v genech, vyrůstal jsem doslova po redakcích, ale sám jsem do toho dlouho odmítal spadnout. Viděl jsem, jak to chodí, a fakt jsem se bál takhle skončit. Kdežto poezii nebo hudbu jsem si přál dělat odmalička. Ale zase mi poměrně dlouho trvalo, než jsem dosáhl určité úrovně. Na kytaru jsem se naučil, když mi bylo dvanáct, s žurnalistikou koketuju od sedmnácti, kdy jsem elévoval v Českém rozhlase. Pak přišly Lidovky, Hospodářky, Respekt, Deník, Reflex… Ale paralelně s tím jsem pořád muzicíroval. Zásadní pro mě bylo setkání s mým někdejším učitelem na Ježkárně, bluesmanem Jirkou Šlupkou Svěrákem. Tam někde jsem se začal opravdu snažit.

Mezi vaše vzory patří Bob Dylan. Čím vás oslovuje?
Já už ho teď tolik neposlouchám, snažím se odstřihnout od nálepky dylanologa, která se mě drží jako klíště. Je ovšem pravda, že mi pořád umí spravit náladu. Líbí se mi, že se v jeho písničkách – jak pravil Jerry Garcia – dá procházet, že se do nich hodně vejde. Všimněte si, že základ Dylanova úspěchu je v jeho frázování, v tom, jak staví věty a co všechno do nich narve. Na mém oblíbeném albu Time Out Of Mind je v každé skladbě co verš, to začátek další, nikdy nenapsané písně. Mám rád jeho drajv, který je zcela nefolkový, jeho bluesové cítění a, na rozdíl od mnoha posluchačů, i jeho hlas. Jak sám o sobě zpívá: „I've got the blood of the land in my voice."

Píšete o osudech a historii známých písniček, které jsou často brány jako lidové. Který osud vás zaujal nejvíc?
Mě často nezaujme ani tak osud, jako spíš ta cesta, kterou se musíte proklestit, abyste se dostal k jádru. O Příbězích písní se říká, že se čtou jako detektivky. To je přesně efekt, kterého jsem chtěl dosáhnout: aby čtenář musel obracet další a další stránky. Osobně vždycky podstupuju dvojí dobrodružství – nedřív se mačetou prosekávám k pramenům, a pak to zase skládám dohromady jako Hercule Poirot. Nemůžu si vybrat, co mě zaujalo nejvíc: snad když jsem zjistil, že píseň My Bonnie byla napsána v moderní době tak, aby vypadala jako stará lidovka, nebo když se ukázalo, že na jednom ostrově zřejmě dosud existují zbytky lodě John B., nebo když jsem pochopil, jak to doopravdy bylo s kanonýrem Jabůrkem… Je toho moc.

Autor: Bedřich Machek

5.8.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Lubomír Zaorálek
6 15

Sobotka: Kandidátem ČSSD na Hrad by mohli být Zaorálek nebo Štěch

Kajínek po propuštění z vězení vyvolává mezi lidmi různé reakce. Jedni jej odsuzují, druzí jej považují za celebritu. Když ve čtvrtek odpoledne s přítelkyní nakupoval v brněnském univerzitním kampusu, lidé se s nim fotili a chtěli autogramy.
AKTUALIZOVÁNO
21 12

Lidé jsou skvělí. Přejí mi a věří, že jsem nevinný, řekl omilostněný Kajínek

Václav Klaus: Nešlo o vládní krizi, ale o zahájení volební kampaně

Bývalý český prezident Václav Klaus vidí podstatu koaličních hádek v tom, že poprvé zažíváme situaci, kdy jsou ve vládě dvě stejně silné strany. Ty se musejí proti sobě vymezit, aby jim volič uvěřil, že každá chce něco jiného. „Nic hrozivého se neděje, všechny instituce normálně fungují. Nešlo o vládní krizi, ale o bouřlivé zahájení volební kampaně," hodnotí události posledních dní.

Erdogan v bruselských kleštích. Jednal s Merkelovou i Macronem

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan se musel v Bruselu na summitu NATO podívat přímo do očí těm, které v uplynulých měsících na dálku urážel. Setkal se s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a německou kancléřkou Angelou Merkelovou. I když s pohledem do očí má v případě Angley Merkelové prezident Turecka problémy. Při jednáních v únoru v Ankaře se turecký prezidnet očnímu kontaktu s kancléřkou v maximální možné míře vyhýbal.

Zase můžete cestovat. Soud pozastavil Trumpův protiimigrační dekret

Když na začátku svého vládnutí v Bílém domě omezil prezident Donald Trump vstup do země občanům zemí, kde převládá muslimské obyvatelstvo, postavili se proti jeho rozhodnutí nejen obyvatelé USA na protestních akcích. Své slovo řekl k naplnění Trumpových předvolebních slibů i soud.

AKTUALIZUJEME / AKTUALIZOVÁNO

V Bruselu bez rukaviček. Problémem bude Turecko, rozpočet, teror a možná i Rusko

Podle článku 5 zakládací listiny Severoatlantické aliance je útok na jednoho člena NATO útokem na celou alianci. To platilo bez výhrady v době studené války. Bude to platit i v éře nového amerického prezidenta Donalda Trumpa?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies