Dnes představujeme zpěvačku Inge Liljeström. Její chimérické písně šimrající anděly na nohách zakomponované do severské záře nad australskou pouští. Na Inge Liljeström se mohou s důvěrou obrátit milovníci The Lamb, Portishead a černobílé expresivity zapomenutých noir filmů. Rodačka ze Sydney se skandinávskými kořeny propojila jazzové combo s temnou trip-hopovou elektronikou, sbory, orchestrem v duchu Angelo Badalamentiho, kaskádami smyčců a zjitřeně tajuplnou, až existencionální poezií. Duchovně smyslným hlasem zrozeným pro chrámový prostor čeří Inge vaší představivost už tím, že píseň zašeptá do červeného sluchátka.

Tušené intimní obrazy dotahuje do konce extrémně vizuálními klipy, vycházející z letité zkušenosti skladatelky filmové hudby. Ty jsou pak součástí koncertního melodramatu. Zpěvačka, producentka a zvuková desingerka, vystudovala jazzovou improvizaci a dosud vydala čtyři alba. Nejúspěšnějším se stalo Elk z roku 2005 a nejbizarnějším předloňský dvoudenní studiový jam Quiet Music for Quiet People s náhodným předčítáním z Inge deníků. Kde se mimo jiné dočteme: „Nikdy bych nezaprodala duši ohavnému popprůmyslu. Rozkouše vás a vyplivne v okamžiku, kdy vyprchá vaše mladistvé kouzlo“.

Inga Liljeström má v Evropě pověst takřka kultovní zpěvačky.