VYBERTE SI REGION

Cut Copy: S popem si hrají jak Depeche Mode na LSD. Budou v Praze

Praha /TIP DENÍKU, VIDEO/ - Nominace na Grammy, nejlepší australská taneční deska roku, koncert pro 50 tisíc lidí s Daft Punk, i tím se může pochlubit kapela Cut Copy, která v pondělí hraje v pražském Lucerna Music Baru.

19.4.2014
SDÍLEJ:

Australská kapela Cut CopyFoto: Fource.cz

Velikonoční pondělí. Večer. Pražský Lucerna Music Bar. Připadá vám, že jste to někdy slyšeli? Australští Cut Copy jsou všechno, co kdy posluchači elektronické hudby slyšeli. Přesto stojí za to je slyšet. Kapela, která vznikla v roce 2001 jako sólový projekt tehdy 23letého grafika a DJe Dana Whitforda, co hodně poslouchal Daft Punk, ale zrovna tak měl rád i sedmdesátkového Davida Bowieho, osmdesátkové Talking Heads a devadesátkové Primal Scream.

Studoval grafický design v Melbourne na Monash University, stejné škole, na kterou chodil Nick Cave (tím jejich podobnost začíná a končí), pronikal do taneční hudby a po nocích ji hrál v rádiu. Ale jak to obvykle bývá, i když ho ten Bowie a Daft Punk bavili, chtěl zkusit, co se stane, když se na to podívá po svém.

Naprosto náhodně v jakémsi počítačovém programu zaostřil na pár slov, z nichž každé sloužilo k jedné funkci, a dohromady nebyla k ničemu. Edit Delete. Cut Copy Delete… Cut Copy! Dobrý název pro kapelu, co se má kde inspirovat, ale vlastně na nic moc neumí hrát. Postupně přibral dva až další tři známé.

Byl to hukot

První EP, I Thought of Numbers, pojmenované - bůhvíproč - podobně jako jedna z postmoderních filmových hříček původně výtvarníka Petera Greenawaye, vydali už v prvním roce 2001. Tehdy to byla jenom hra. Jako když zmíněný Greenaway v každém záběru svého filmu ukryl jednu číslici od jedné do stovky.

Ostatně, když o rok později hráli na jistém festivalu na východním pobřeží Austrálie pro 5000 lidí, byla to podle bývalého člena kapely, pozdějšího doktora filozofie z Oxfordu, Bennetta Foddyho, šílená zkušenost. Ale veskrze pozitivní. „Když něco milionkrát nacvičujete a najednou se to lidem líbí, je to hukot," vzpomněl před třemi lety pro server killscreeendaily.com.

Foddy se nakonec navzdory svému zařeknutí, že nechce dělat to, co rodiče, dal na akademickou dráhu a kapelu opustil. Ale přišel další student uměleckého oboru, kytarista Tim Hoey. Dan Whitford si čím dál víc rozuměl s klávesami, zpíval, a když kamarád odvedle Mitchell Scott bubnoval tak, že to naživo vypadalo lépe než Whitfordův bicí automat, bylo jasno. (Že je v roce 2010 doplnil ještě i sólově aktivní basák Ben Browning už uvádím jen pro pořádek)

Bright Like Neon Love (2004): taneční objev, na který se nedá tančit

Jejich první společná deska.

Jak ji hodnotili kritici: Drowned In Sound - 9/10 (15. nejlepší album roku 2004), NME - 8/10, The Guardian - 80 5, Allmusic - 4/5, Uncut - 3/5

Hodnocení na Metacritic.com: 81 procent (průměr z devíti recenzí z celého světa)

Odkud brali inspiraci: New Order, My Bloody Valentine, Daft Punk, The Human League

Hudební ochutnávka:

Hodnocení Deníku: 3/5

Názor Deníku: Když posloucháte Daft Punk a hrajete do noci za DJským pultem v rádiu, dost možná nahrajete desku, jako je tahle. Zastřená, pomalu vtíravá, tak taneční, že se tu až na jednu písničku (Going Nowhere) tančit skoro na nic nedá. Spíš se roboticky pohybovat v shoegazeovém rytmu. Objev, který ale sám o sobě funguje jen pro náročnějšího posluchače, i když přináší hodně zábavy, svěží až sunshinepopové skladby (Bright Neon Payphone) vedle dreampopového zahloubání (Autobahn Neon Payphone) na rozdíl od… (alba, co přišlo pak)

In Ghost Colours (2008): tak našlapaná deska, že mohli dát Timbalandovi košem

Jejich druhé album. Hit za hitem. Elektronická nahrávka roku 2008, na které si klidně mohli dovolit odmítnout štědrou nabídku labelu, aby ji produkoval všemi žádaný Timbaland.

Jak ji hodnotili kritici: Drowned in Sound - 9/10, Allmusic - 4,5/5, Pitchfork - 8,8/10, PopMatters - 8/10, Spin - 3,5/5

Hodnocení na Metacritic.com: 79 procent (průměr ze 17 recenzí z celého světa)

Odkud brali inspiraci: LCD Soundsystem, Justice, Caribou

Hudební ochutnávka:

Hodnocení Deníku: 5/5

Názor Deníku: Deska, která vyšla na začátku jara 2008, ale je od úvodního popěvku pozitivně nakažlivé Feel The Love - co se pro mě stala červencovou hymnou toho roku - vysloveně letní. Synťáky, v kterých bude začátečník slyšet Depeche Mode a pokročilejší LCD Soundsystems, ale oba si asi taky řeknou - a nebudou se mýlit - že je v tom i něco navíc. Šedesátková psychedelie ve vzácné harmonii s devadesátkovou house music a raveou scénou…

Ale ze všeho nejvíc osmdesátky. Retro. Jednoduché melodie, jednoduché refrény. Mikrosvět v každé písni. Záblesky světel. Muzika. Není náhodou, že asi největší z mnoha hitů na téhle desce se jmenuje Lights And Music. Ale zrovna tak mocné jsou kytary v So Haunted a saxofon v Hearts On Fire, znějící jako sólo, co vám nikdy nezahráli na diskotéce za rohem, kde jste v pubertě oproti všem očekáváním nepotkali tu pravou.

Zonoscope (2011): útěk z hal do klubů. S Grammy v zádech

Třetí album. Tady už i hluchý pochopí, proč se místo k Timbalandovi a velkým scénám vydali do klubů, jako je pražské MeetFactory, kde si poslední den před letními prázdninami roku 2011 odbyli svoji českou premiéru.

Jak ji hodnotili kritici: Consequence of Sound - 9/10, Pitchfork - 8,6/10, Allmusic - 4/5, PopMatters - 7/10, The Guardian - 3/5, NME - 5/10

Hodnocení na Metacritic.com: 71 procent (průměr z 31 recenzí z celého světa)

Odkud brali inspiraci: David Bowie, Talking Heads, Fleetwood Mac

Hudební ochutnávka:

Hodnocení Deníku: 4/5

Názor Deníku: Na první poslech zdaleka ne tak hitová deska jako In Ghost Colours. DJovi na v průměrném tanečním klubu byste ji nevnutili, třebaže byla po boku Skrillexe nebo Davida Guetty nominovaná na nejlepší taneční/elektronické album roku při cenách Grammy a ve stejné kategorii vyhrála nejprestižnější australské hudební ceny ARIA.

Jednoduchý taneční rytmus mají jen úvodní Need You Now a závěrečná patnáctiminutová Sun God, které tvoří obal sofistikovanější produkci, v níž Cut Copy dokázali to, co se nepovedlo třeba Robbiemu Williamsovi na desce Intensive Care, přenést atmosféru z desek kapel jako Fleetwood Mac nebo Human League z přelomu 70. a 80. let do současnosti. Zvuková nostalgie, kterou posluchači předkládají, je přitom překvapivě, na rozdíl od In Ghost Colours, občas mnohem méně barevná, zahalená do šedi.

Free Your Mind (2013): očistná síla barev

Čtvrtá deska. Už zase energická, svižná, převážně k tanci.

Jak ji hodnotili kritici: Exclaim - 9/10, Consequence of Sound - 8/10, Allmusic - 4/5, NME - 7/10, Pitchfork - 6,4/10, Drowned In Sound - 6/10, PopMatters - 4/10, The Guardian – 2/5

Hodnocení na Metacritic.com: 68 procent (průměr z 26 recenzí z celého světa)

Odkud brali inspiraci: Pet Shop Boys, Black Box, Primal Scream

Hudební ochutnávka:

Hodnocení Deníku: 4/5

Názor Deníku: Nejnovější deska, na které se Cut Copy vracejí do éry vzestupu acid houseové hudby, techna a raveu, o deset let později než Zonoscope, u kritiků zabodovala relativně nejméně, ale to vůbec není důvod se jí obávat. Naopak, po uzavřenější Zonoscope Australané opět vydali pozitivní, prosluněnou, očistnou desku, která možná až příliš explicitně - názvem i křiklavě pestrobarevným obalem - říká, co chce, ale proč ne, když Cut Copy jsou v této poloze nejsilnější a navíc - Free Your Mind - podobně jako jejich předchozí desky, se ani po dalším a dalším poslechu neohraje.

Je to pár - zdánlivě náhodně - rozlitých plechovek barev po zdi, co by zprvu každý druhý nejradši zamaloval, ale ony překvapivě začnou dávat smysl. Naprostá svoboda. První láska. Druhá láska. Festival. Zatím není třeba myslet, co bude dál. Je snadné nad tím ohrnout nos, ale ještě lepší je to prožít, protože už se to nebude opakovat.

Každá deska Cut Copy zní přes množství hudebních odkazů jako pocta určité éře, na první jsou to šedesátá a konec devadesátých let - začátky kytarové alternativy a současnost. Na druhé osmdesátky - zlatý věk syntáků. Na třetí sedmdesátá léta a začátek osmdesátých - aneb jak se vlastně k těm synťákům dostali - období, které kapela mezi deskou jedna a dva přeskočila. A na současné přelom osmdesátek a devadesátek - doby, kdy se z jednoduchých syntezátorů začalo stávat techno.

Ale ze všeho nejvíc jsou to žáci Depeche Mode ujíždějící si na warholovské psychedelii a LSD. I když by sami asi žádné LSD nikdy nebrali. Na to jsou moc slušní. Což jim klidně můžete brát za zlé. Jsou to čtyři slušní vzdělaní třicátníci, co dělají hudbu možná víc hlavou než spontánností. Takže to není žádný punk, ale jejich talent udělat optimistickou melodii, kterou nedostanete z hlavy, stojí za to na velikonoční pondělí v Lucerna Music Baru okusit.

Cut Copy
Kdy: pondělí 21. dubna 2014, 20.00 (začátek koncertu v 21.00)
Kde: Lucerna Music Bar
S kým: Deaths (nadějná česká synthpopová kapela)
Za kolik: 470 Kč v předprodeji

I předkapela má šmrnc. Česko-mezinárodní deathProjekt nadaného rodáka z Kamčatky Igora Bruso, co od 12 let žil v Česku a loni se přestěhoval do Berlína, kde dal dohromady kapelu s italským kytaristou, japonskou zvukovou experimentátorkou a slovenským bubeníkem. Úvodní singl Karaoke Blues nejen že má klip, jaký u nás nikdo nedělá, ale hlavně zní jako synthpop á la Talking Heads či Twin Shadow a nikoli jako Michal David nebo Hurts, což u nás taky (skoro) nikdo nedělá. A taky je u nás pořád ještě skoro nikdo nezná. Ideální elektronická předkapela pro večer s Cut Copy.

Autor: Ondřej Leinert

19.4.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš je nejvlivnější Čech. Na vyhlášení v Bruselu ale nebude, je nemocný

Praha – Zatímco v tuzemsku Andrej Babiš schytává kritiku za elektronickou evidenci tržeb a musí vyřešit i svůj střet zájmů, aby postavení politika a podnikatele sladil se zákonem, ve světě ho vnímají jako významnou osobnost. Po ceně časopisu GlobalMarkets pro nejlepšího ministra financí rozvíjejících se evropských zemí za rok 2016 ho nyní bruselský server Politico.eu vybral jako Čecha, který letos nejvíc přispěl k formování Evropy. 

Pes vběhl na cizí pozemek, majitel mu ustřelil přirození. Teď jej soudí

Klatovsko – Nelehký úkol stojí před klatovským okresním soudem. Musí rozhodnout, zda je Zdeněk Skalický (53 let) nebezpečný pistolník, který ustřelil samonabíjecí pistolí psu přirození jen proto, že vběhl na jeho pozemek, nebo šlo jen o nešťastnou náhodu, když se chovatel snažil bránit své ovce před útočícím predátorem.

AKTUALIZOVÁNO

Tragédie u Draženova. Mladý řidič zemřel po střetu s nákladním autem

Draženov - K tragické dopravní nehodě došlo po půl šesté večer na hlavní silnici od Domažlic na Draženov nedaleko odbočkyna Petrovice.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies