VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Dagmar Pecková: Běhání vřele doporučuji, o tělo se musí pečovat

Ostrava /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ – Navzdory vodním živlům, které nyní řádí na severu Moravy a ve Slezsku, zažíváme v moravskoslezské metropoli i v těchto dnech výjimečné umělecké počiny. Určitě k nim patřil také pondělní koncert v ostravském Divadle Antonína Dvořáka. V neoficiálním prologu jubilejního pětatřicátého ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Janáčkův máj bylo publikům svědkem výborných výkonů mezzosopranistky Dagmar Peckové a tenoristy Jaroslava Březiny, kteří spolu s Komorní filharmonií Pardubice a pod taktovkou skvělého dirigenta Petra Altrichtera nabídli v ostravské premiéře komornější verzi snad nejosobitějšího díla Gustava Mahlera Píseň o zemi. Po čase se zase zdejšímu obecenstvu představila světově proslulá pěvkyně ve vynikající pěvecké formě a úžasné pohodě. Dagmar Peckové jsme po koncertě položili několik otázek.

20.5.2010
SDÍLEJ:

Dagmar PeckováFoto: ČTK

Od poslední ostravské návštěvy jste viditelně změnila image, vypadáte skvěle a v pohodě. Jak to děláte?

V podstatě jsem změnila svůj životní styl. A na stará kolena se snažím moc pečovat o svoje tělo. Hodně běhám, jezdím na kole, dostala jsem teď úplně nové, tak musím vykazovat výkony. Občas chodím také do fitness studia si zacvičit. Nejvíce mi prospívá na čistění mozku běhání, to bych vřele doporučila každému. Anebo alespoň rychlou chůzi.

Váš program je zřejmě stále velmi nabitý. Nedávno jste účinkovala dokonce v Austrálii. Patříte k umělcům, kteří rádi absolvují za svými posluchači takovou dálku?

Mohu říci, že jsem přes oceán zase letěla po delší době, naposledy to bylo před třemi lety do Japonska. Ale vzhledem k tomu, že v Japonsku jsem už byla několikrát, tak už vím, co mě tam čeká. Jenže Austrálii jsem navštívila poprvé v životě a cesta tam trvala devatenáct hodin a poté jsme ještě letěli na Nový Zéland. Měla jsme z toho příšerný strach. Ale nakonec jsem zjistila, že Sydney vypadá jako menší Londýn. A setkala jsem se tam s velmi příjemnými lidmi, takže jsem se cítila bezvadně. Takže deset dnů v Austrálii a stejný počet dnů na Novém Zélandu, to bylo bezvadné. Zpívala jsem 8. symfonii Gustava Mahlera, koncert byl přenášen přímým přenosem internetem do celého světa.

Takže teď jste se soustředila pouze na dílo Gustava Mahlera?

Ano, v letošním a příštím roce budu zpívat jenom Mahlera. Zpívám Písně kouzelného roku, které zaznějí i na mezinárodním hudebním festivalu v Litomyšli. Poté ještě absolvuji jedno velké turné po Śpanělsku s barcelonským orchestrem, následuje vystoupení v Haagu, po němž mě čeká turné právě s haagským orchestrem po Evropě, kdy budeme také účinkovat například v Bratislavě. A v příštím roce Francie a další státy, prostě je to protkáno samým Mahlerem – ať už písňovými cykly nebo symfoniemi.

Jste matkou syna Theodora a dcery Dorothey. Vedete je k hudbě?

Děti rostou, chůvy nemáme, protože jsme se s manželem dohodli, že už jsou natolik velké, že je nepotřebují. Theodor má třináct a Dorothea bude mít v září devět let. Přes den jsou ve škole. Navíc, v poslední době jsem trochu omezila počet vystoupení, protože to nebylo dobré pro mé zdraví, takže se věnuji více dětem a také sobě, svému hlasu a tělu a je mi lépe. Nehoním se už tak jako dříve, protože jeden čas to vypadalo, že bych mohla i zkolabovat. Takže jsem také častěji doma na zahradě. A pokud jde o muzikálnost mých dětí: Theodor hraje na violoncello. Má obrovský talent a kdyby chtěl, hrál by úžasně, ale moc zatím nechce… Asi bude šťastný, když bude moci prodávat auta. Třeba mu to časem zapálí, a on si uvědomí, že pro to, aby člověk něco znamenal, musí také proto cosi udělat… Když jsem začínala já, tak to šlo podstatně snadněji než dnes.

Pondělní koncert byl nádherný, atmosféra v divadle úžasná. Venku ale lilo jako z konve. Má počasí vliv na vaši psychiku, když účinkujete?

Bydlím v nejteplejším pásmu, které snad v Německu může být. Když všude jinde prší, máme většinou sluníčko. Ale v těchto dnech také není sluníčko. No, a v Ostravě a okolí to vypadalo hrozně, snad voda brzy opadne. Ale když jsem byla v Austrálii, kalendář ukazoval tamní léto, takže jsem se trošku vyhřála. Ale ať je počasí jakékoliv, posluchače, který si vás přijde poslechnout, nezajímá, jakou máte náladu, což je pochopitelné.

Autor: Břetislav Uhlář

20.5.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Napadení seniora.
6

Mladý cizinec zkopal seniora na zastávce. Nechtěl se nechat okrást

František Rajtoral
AKTUALIZUJEME
10

Smutná zpráva. Fotbalista Rajtoral spáchal sebevraždu

Severokorejci: Jsme připraveni potopit americké lodě

Pchjongjang se dnes nechal slyšet, že je připraven potopit americkou loď, která demonstruje svoji vojenskou sílu u korejských břehů. K americké letadlové lodi u břehů Severní Korey se včera připojily dvě japonské, kvůli cvičení v západním Pacifiku. Japonsko má v Asii druhou největší ozbrojenou flotilu, hned po Číně.

Nelegální tunningový sraz: policie musela zasahovat

Kvílení pneumatik, řev trápených motorů a hlasitá muzika. V Mladé Boleslavi, na parkovišti marketů Obi a Albert v ulici Na Radouči, si dali nenahlášený sraz příznivci tunningu, aby se navzájem pochlubili svými vyšperkovanými vozy. 

Jablonec selhal, od Příbrami dostal čtyři góly. Opět jí pomáhá zachránit ligu

Jablonec nad Nisou – Nejhorší tým fotbalové ligy si vyšlápl na Jablonec. Příbram nasázela na Střelnici čtyři góly, zvítězila 4:2 a po 25. kole opustila poslední příčku.

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Ze třiaosmdesátihektarového statku v Mistříně na Hodonínsku se museli přestěhovat za jeden den. V roce 1951 jim ho totiž vzali komunisté při akci Kulak. Při ní zabavovali majetek všem velkým statkářům, aby vytvořili státní hospodářství. „Bylo nás devět. Vojáci nás převezli na samotu u Jestřabice na Kroměřížsku, která měla jen jednu místnost," vzpomíná šestaosmdesátiletá Eliška Kolečkářová na dobu, kdy jí bylo osmnáct let. Jejího otce letos hodonínský okresní soud rehabilitoval a očistil jeho jméno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies