VYBERTE SI REGION

Dan Bárta: Hlavně to nesmí být hlasité a agresivní

PŘEROV - Když začínal v kapele Alice, všichni jej považovali za pravověrného rockera. O to větší pak bylo překvapení, když se Dan Bárta objevil v J. A. R. a začal zpívat funky. A aby těch stylových přemetů nebylo málo, vystupuje i s jazzovým kontrabasistou Robertem Balzarem.

29.10.2007
SDÍLEJ:

Dan BártaFoto: DENÍK/Eva Kořínková

V sobotuvečer se společně představí na 24. ročníku Československého jazzového festivalu. Pětinásobný držitel ceny Akademie populární hudby prozradil, jak se k tomuto žánru dostal a co pro něj znamená škatulkování.

* Vzpomínáte si na vaše první setkání s Robertem Balzarem? Jak vlastně vznikla myšlenka hostovat v jeho triu?
Už nevím, kdy jsme se spolu potkali prvně, ale dohromady nás dal bubeník Bady Zbořil. Robert s ním kdysi hrál v kvartetu Franty Kopa, například, a potom se oba společně ocitli v J. A. R. Robert taky nějaký čas spolupracoval se zpěvačkou Yvonne Sanchez, na jejíž koncerty jsem občas chodíval. Jednou mi nabídli, jestli bych si s nima nezazpíval v klubu jako host - tři čtyři písničky. Šel jsem i podruhé a potřetí a tak jsme spolu začali regulérně vystupovat.

* Začínal jste jako pravověrný rocker. Jaká byla vaše cesta k jazzu, kdo vás do něj zasvětil?

Přes určité peripetie a zkušenosti i s jinou muzikou, která mě zajímala, jsem se k jazzu dostal právě díky Badymu Zbořilovi. On mi jako první pustil takové muzikanty jako Chet Baker, Branford Marsalis… Pamatuju si taky na desku High Life od Waynea Shortera, co jsem dostal od Mirka Chyšky. Vté době to pro mě bylo něco úplně nového. *

* Od rocku jste se dostal k funky, taneční muzice a jazzu. Bojíte se zaškatulkování, nebo je tenhle vývoj jen výsledkem touhy jít ve zpívání pořád dál?
Určitě to druhé. Nejsem schopen uvažovat v žádných hudebních škatulkách - což je teda tak smrtící klišé, že to nemá žádnou výpovědní hodnotu, ale nemám na výběr. Škoda - to je dobré tak pro studenty konzervatoře v prvním ročníku nebo pro recenzenty. Ale zabývat se třeba tím, že nejdřív byl New Orleans superfreedom jazz a potom New Orleans super dub extraordinary jazz, který se potom přeměnil v něco jiného, tomu už vůbec nerozumím.

Vždycky víc, než jestli je to jazz, rock nebo heavy metal, dub nebo buk,mě zajímalo a zajímá, že existuje nějaký člověk, který nějakým způsobem zvládá svůj nástroj a chce něco jímavého sdělit určitým způsobem, formou, která se mi líbí. Hudba není taxonomická disciplína. Zkusím to ještě jinak. Jestliže pracuji na tom, abych se trochu vymanil ze svých podvědomě volených intervalů a přístupů k rytmickému dělení, hm, a sem tam se mi podaří proklouznout harmonií nějakým mazaným způsobem, od kdy je to už jazz a kdy už to jazz zase není?

Když mě těsně po pubertě přestala bavit muzika energická, přímočará a hlasitá, začal jsem se zajímat o hudbu, která je nějakým způsobem krásná. Taková, co ve mně vzbuzuje příjemné pocity a povznáší mě, baví. Muzika je zvuk a ten jaksi není žádným žánrem ani určen, ani limitován, maximálně tak instrumentace může třeba hrát nějakou roli. Slyšel jsem ten velký hit od Nirvany, Smells like teen spirit, od Paula Anky zaranžovaný pro bigband s velkou dechovou sekcí ve swingovém dělení a těžko by se mi asi mluvilo o tom, že někdo šikovný udělal z rockové písničky jazzovou nebo tak něco… Hehe, nebo si představte, že se zeptáte Paula Anky, kdy ho napadlo dát se na jazz…

* V devadesátých letech jste účinkoval v muzikálech Jesus Christ Superstar a Evita. Šel byste do podobného projektu i teď? Co vlastně říkáte na současnou muzikálovou produkci?
Přiznám se, že jediný současný muzikál, který jsem viděl i slyšel, je Excalibur a při vší úctě k Michalu Pavlíčkovi, Vladimíru Morávkovi a Kamilu Střihavkovi jsem velmi rád, že se mě muzikály osobně už nijak netýkají. Získal jsem dojem, že to všechno zmutovalo do podoby, které už vlastně ani nerozumím. S touhle produkcí se roztrhl pytel a není možné, aby při takovém počtu titulů v takhle malé zemi šlo udržet nějakou kvalitativní míru. Navíc se mi zdá, ale je to jen dohad, tu trochu chybí konkurence a to myslím hlavně na cast. Je tu sice spousta nových rychloslavných tváří, ale nevím, nevím. Kolem muzikálových produkcí se motá pořád stejná parta lidí. Zvolil jsem radši riskantnější cestu vlastní tvorby. A myslím, že se mi to v podstatě vyplatilo. Nehledě k tomu, že dneska už se v muzikálech s muzikantem nesetkáte, protože živě se nehraje a hudba jede z cédéčka. Takže já to vlastně nesleduju, což je možná ta správná odpověď.

* Střídavě vystupujete s vlastní kapelou Illustratosphere, s J. A. R. a jako host tria Roberta Balzara. Nehrozí to někdy trochu schizofrenií?
Myslím, že zatím ne. Vzhledem k tomu, že mě živí živý hraní, počítal jsem s tím, že budu jezdit po republice a koncertovat. Samozřejmě že někdy toho je hodně a potíže nastávají, když mám za sebou v krátké době tři koncerty pokaždé s někým jiným. Stává se mi, že si s jednou partou zahraju strašně dobře a pak je trochu problém napojit se na atmosféru a náladu v druhé partě. Zvyknout si na zvuk a na společnou řeč, podobně jako když hodně cestujete ze země do země a zpět. Naštěstí mezilidské vztahy v kapelách jsou pořád poměrně vřelé, takže spolu můžeme koncertovat, zasmát se a opít, aniž bychom se museli přetvařovat.

* Máte ještě po koncertě vůbec náladu poslouchat muziku? Pokud ano, co vás nakopává, nebo naopak příjemně uspí?
Po vystoupení spíš většinou rozebíráme jeho průběh, co bylo dobré, co kdo pokazil a podobně. Maximálně pustíme rádio nebo nějaké výběrové cédéčko. Takže muziku poslouchám spíš doma. Je to takový pel-mel všech žánrů. Když se kouknu jen na to, co mám teď před sebou na stole, tak tu vedle sebe leží Frankie Goes To Hollywood, Baltic Voices vol. 1, což je estonský symfonický sbor, pak poslední řadovka od Seala, dvě desky od Joni Mitchell. Sinatra s Basiem, Incognito… hlavně to nesmí být hlasité a agresivní nebo moc naléhavé, případně příliš alternativní nebo jednoduše hnusné. Nebo blbé. Nebo tak něco… (úsměv)

* Na Moravu se vracíte ve středu, kdy společně s J. A. R. hrajete v olomouckém U-klubu. Chystá se v téhle kapele také nějaký nový materiál?
Myslím, že máme takový malý dluh vůči sobě samým v tom, že jsme z poslední desky Armáda špásu nenazkoušeli pro živé hraní víc skladeb. Tohle chceme napravit, ale nový materiál zatím nepřipravujeme. Vsoučasné době je v jednání Best of album, ale chtěli bychom mít výběr skladeb ve vlastní režii, případně tam přidat několik remixů. Na novinky J. A. R. je ještě brzo. Ale já jsem v tomhle malý pán, v této hře míč nevykopávám, navíc mám momentálně plnou hlavu chystání nové desky Illustratosphere.

29.10.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Starosta Příbrami: Krampuslauf? Žádná akce nevyvolala tolik diskuzí

Příbram - Žádná společenská akce v historii Příbrami nevyvolala tolik diskuzí, a to před jejím konáním, i po jejím skončení. Ať už si lidé o ní myslí cokoli, byla bezesporu vyvrcholením letošních oslav 800. výročí založení města. Jaké je ohlédnutí starosty Příbrami Jindřicha Vařeky po Krampuslaufu?

Brusel schválil Česku miliardy na velké infrastrukturní projekty

Brusel - Tři velké projekty obnovy české silniční a železniční sítě v celkové hodnotě 161 milionů eur (asi 4,35 miliardy Kč) z evropských fondů schválila Evropská komise, která to dnes uvedla v tiskové zprávě.

Polská medvědice rozbila skrytou kameru, která ji natáčela

Varšava - Se zjevným potěšením se medvědice válela v čerstvě napadlém sněhu v pohoří Bieszczady na jihovýchodě Polska - než si všimla, že ji při dovádění natáčí skrytá kamera. Fotopast vzápětí rozbila.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies