VYBERTE SI REGION

Ewa Farna: Závisti a zášti ostatních se nezbavíte

Kolín /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ – K Ewě Farne jsem se dostal na kolínském koncertu ještě na soundchecku. Zvukaři ladili poslední úpravy na aparatuře, kapela cvičně hrála a Ewa zpívala. Měla na obličeji obrovské pilotní brýle, smála se a bylo jasně vidět, že ji dráha hudební hvězdy skutečně baví.Po chvilce ji road manager upozornil, že jsem přišel na rozhovor. Mladá zpěvačka seskočila z pódia, podala mi ruku, řekla „Ewa – těší mě.“ Některým lidem trvá, než se rozpovídají. Ale Ewa Farna rozhodně není jednou z nich.

3.11.2010
SDÍLEJ:

Ewa Farna vystoupila v KolíněFoto: Deník/ Jakub Šťástka

Do začátku koncertu zbývá chvilka. Jak se připravujete? Máte nějaké rituály?
Určitě se ještě půjdu rozezpívat. A rituál (směje se)? Určitě s klukama z kapely zajdu na čaj. Také se před koncertem líčím, převlíkám se, mám tu kufry s oblečením…


Nervozita vás netrápí?
Mám štěstí, že mě to nikdy netrápilo. Nervózní jsem byla snad jenom dvakrát. To bylo, když jsem křtila CD Ticho. Byla tam Lucie Bílá, lidé z vydavatelství se přišli podívat… To mi bylo asi třináct. Myslím, že si to za mě vybírá mamka. Říká, abych napsala, jak se zpívalo a tak.


Když vcházíte na pódium a čekají tam stovky, tisíce fanoušků, na co myslíte?
To se těžko popisuje. Je to příjemný pocit, když čekáte na koncert a občas slyšíte ze dveří, jak lidé křičí „my chceme Ewu“. To je krásný.


Takže o přestávce cvakáte esemesky?
To zase ne (směje se).


Jaké jsou první momenty koncertu?
Když vlezu na pódium, jsem šťastná, že koncert začal. Snažím se vžít do situace lidí, co přijdou a těší se na něj nějakou dobu. Před pódiem jsou třeba malé holky, které se toho nemůžou dočkat. Kdybych šla na koncert, tak taky takhle čekám.


Stala jste se slavnou v mladém věku. Co závist vrstevníků? Jak jste se s tím vyrovnala? Asi to úplně snadné nebylo.
Není. Nebylo a pořád není.


Stále není vyhráno?
Ne, ale myslím, že to ani nebude. Závist funguje pořád.


Máte nějaký recept, jak to vnitřně vyřešit?
Myslím, že takový recept není. Na světě jsou věci, kterých se nezbavíte, třeba ta zášť a závist.


Jaké byly vaše hudební začátky, z tohoto hlediska?
Bylo mi dvanáct let, měla jsem kamarády, rodinu, a pak jsem začala zpívat. To jsem narazila na různé Antifarna blogy a podobně. Tam mi psali hrozné věci. Ve dvanácti mi prostě došlo, že lidi jsou i zlí.


Jak jste na to reagovala?
Brečela jsem, nechodila do školy. Říkala jsem rodičům, že mě ti lidé vůbec neznají, že slyšeli jednu moji písničku. Byla jsem z toho v depresích. Pak mi rodiče i firma zakázali ty věci číst.


To byl moudrý tah.
Velice. Po pár letech jsem si to zase přečetla a bylo mi to úplně jedno. Pár měsíců zpátky mě hrozně zajímalo, co se o mně píše. Narážela jsem na nesmyslné fotky, na navážení se do soukromí a tak dále. Trápilo mě to.


Co se změnilo?
Za posledních pár týdnů jsem se dostala do takové pohody. Po pěti letech jsem dospěla k tomu, že mi to může být jedno. Lidi si stejně budou myslet, co si budou myslet. Stejně si to přečtou, někteří tomu budou i věřit. Je tomu bohužel tak. Co se týká těch, kteří to píšou… Věřím, že nějaká spravedlnost existuje.


Vy jste úžasný optimista.
Jsem. Řekla bych, že nemá cenu trápit se nějakou závistí. Tím se ale netrápím jenom já, ale více lidí. Je jedno, jestli jste v showbusinessu nebo ne. A je nádherný pocit být vyrovnaný, mít priority a vážit si toho, že je člověk zdravý.


Předpokládám, že jste vytížený člověk.
Ale, tak normálně (usmívá se).


Jak relaxujete?
Spím. To je pro mě krásný relax. Určitě trávení času s rodinou. A sledování filmů.


Jakých filmů?
Všech. Nejvíc mě ale baví historické filmy. Nebo něco ve stylu Andělé a démoni. Třeba Invictus. Mám ráda, když se u filmů přemýšlí, ne takové ty vyplachovače mozku.
Posloucháte hudbu?
Jasně. Úplně všechnu.


Co třeba svoje věci? Když vás hraje rádio…

Určitě. Zpětná vazba je důležitá. I na Youtube koukám na svoje koncerty, jak to proběhlo, co na lidi dobře působí. Co je trapas, co je dobré, co je špatné. Stejně to mám i s muzikou. Poslechnu si to a řeknu si „Tak, aspoň se mám kam posunout.“ (směje se)


Když posloucháte jiné zpěváky, posuzujete je profesně? Říkáte si, co by šlo udělat lépe?
Lépe ne, řeknu „jinak“! (směje se)


O tom mluvím. Nechci to přímo nazývat profesní deformací… Ale funguje takové posuzování?
Nemoc z povolání? (směje se) Určitě funguje. Chodím se svým klukem, který je také hudebník, na koncerty. Když takhle vyrazíme, tak si ho nedokážeme užít z pohledu laika. Říkáme si, že zvuk kytary je špatný, muzikant hraje na tuhle bednu, probíráme aparatury…


Takže na koncert nevyrážíte primárně poslouchat?
Abych si šla jenom poslechnout hudbu, to spíše ne. Na koncerty chodím hlavně proto, abych se přiučila, jak to dělají jiní, hlavně zahraniční muzikanti.


Jste bezpochyby vzor mladých. Jaké to je mít to „na triku“?
Je to hlavně zodpovědnost. Ale myslím si, možná strašně sebevědomě a namyšleně, že jsem docela v pohodě vzor. (směje se)


Povídejte.
Když mě má nějaká holka za vzor, tak se rodiče nemají čeho bát. Sama sleduji své vrstevnice, třeba i ty mladší, jaké mají vzory. Občas o ně mám docela strach. Jejich vzor něco udělá, ony to hned musejí udělat také. Proto to je zodpovědnost. Nekouřím, nepiju, ve svém věku pracuju… a nelituju ničeho, co se kdy stalo. Takže pokud mě někdo má za vzor, tak jsem ráda.


Máte vy nějaký vzor? Třeba i profesní?
Snažím se být samozřejmě sama sebou. Vzor je pro mě ale třeba Bono Vox z kapely U2, Nelson Mandela, Václav Havel je pro mě osobnost… Moji rodiče jsou pro mě vzory. A Michael Jackson. Také Pink jako zpěvačka, životní styl mi je trochu cizí, ale zpěvačka je výborná. Jednou bych chtěla svoji hudbu a hudební popularitu využít na pozitivní věci a třeba se politicky angažovat.


Jak moc je náročná kariéra hudební hvězdy?
Náročná je hlavně časově. Pak nejhorší je únava, přejezdy jsou hrozné. Koncerty ani ne.


Co byste vzkázala čtenářům?
Chtěla bych poděkovat, že přišli. Doufám, že si to užili, nelitovali peněz ani energie ani času, že přišli. A přeju jim zdraví, štěstí a lásku. Zbytek ať si koupí.

Autor: Jakub Šťástka

3.11.2010
SDÍLEJ:

Politici nechápou, co je věda, jak funguje, říká nositel Nobelovy ceny za fyziku

Brno - Vědci se musí místo výzkumu věnovat papírování, kritizoval nositel Nobelovy ceny za fyziku Claude Cohen-Tannou-dji. „Moje děti se věnují vědě také a tráví šedesát procent času sepisováním zpráv," řekl ve čtvrtek fyzik publiku na VUT v Brně.

Taneční soutěž StarDance vyhrál Piškula před Bankem a Plodkovou

Praha - Vítězem osmé řady taneční soutěže StarDance se stal herec Zdeněk Piškula, který tančil s Veronikou Lálovou. Ve finále dnes předstihl lyžaře Ondřeje Banka s Evou Krejčířovou. Třetí skončila v diváckém hlasování herečka Jana Plodková s Michalem Padevětem. Odborná porota v přímém přenosu České televize ohodnotila stejným počtem bodů dnešní výkony Piškuly a Plodkové, Bank v tomto pořadí zůstal třetí.

Veterinární správa varuje chovatele před ptačí chřipkou

Benešov – Odbor životního prostředí na základě výzvy Státní veterinární správy upozornil občany a zvláště drobnochovatele drůbeže na výskyt ptačí chřipky. „V současné době se už v několika státech Evropy objevila řada případů vysoce patogenní ptačí chřipky u volně žijících ptáků i v chovech drůbeže," uvedl vedoucí odboru Tomáš Heřmánek.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies