Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ewa Farna: Závisti a zášti ostatních se nezbavíte

Kolín /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ – K Ewě Farne jsem se dostal na kolínském koncertu ještě na soundchecku. Zvukaři ladili poslední úpravy na aparatuře, kapela cvičně hrála a Ewa zpívala. Měla na obličeji obrovské pilotní brýle, smála se a bylo jasně vidět, že ji dráha hudební hvězdy skutečně baví.Po chvilce ji road manager upozornil, že jsem přišel na rozhovor. Mladá zpěvačka seskočila z pódia, podala mi ruku, řekla „Ewa – těší mě.“ Některým lidem trvá, než se rozpovídají. Ale Ewa Farna rozhodně není jednou z nich.

3.11.2010
SDÍLEJ:

Ewa Farna vystoupila v KolíněFoto: Deník/ Jakub Šťástka

Do začátku koncertu zbývá chvilka. Jak se připravujete? Máte nějaké rituály?
Určitě se ještě půjdu rozezpívat. A rituál (směje se)? Určitě s klukama z kapely zajdu na čaj. Také se před koncertem líčím, převlíkám se, mám tu kufry s oblečením…


Nervozita vás netrápí?
Mám štěstí, že mě to nikdy netrápilo. Nervózní jsem byla snad jenom dvakrát. To bylo, když jsem křtila CD Ticho. Byla tam Lucie Bílá, lidé z vydavatelství se přišli podívat… To mi bylo asi třináct. Myslím, že si to za mě vybírá mamka. Říká, abych napsala, jak se zpívalo a tak.


Když vcházíte na pódium a čekají tam stovky, tisíce fanoušků, na co myslíte?
To se těžko popisuje. Je to příjemný pocit, když čekáte na koncert a občas slyšíte ze dveří, jak lidé křičí „my chceme Ewu“. To je krásný.


Takže o přestávce cvakáte esemesky?
To zase ne (směje se).


Jaké jsou první momenty koncertu?
Když vlezu na pódium, jsem šťastná, že koncert začal. Snažím se vžít do situace lidí, co přijdou a těší se na něj nějakou dobu. Před pódiem jsou třeba malé holky, které se toho nemůžou dočkat. Kdybych šla na koncert, tak taky takhle čekám.


Stala jste se slavnou v mladém věku. Co závist vrstevníků? Jak jste se s tím vyrovnala? Asi to úplně snadné nebylo.
Není. Nebylo a pořád není.


Stále není vyhráno?
Ne, ale myslím, že to ani nebude. Závist funguje pořád.


Máte nějaký recept, jak to vnitřně vyřešit?
Myslím, že takový recept není. Na světě jsou věci, kterých se nezbavíte, třeba ta zášť a závist.


Jaké byly vaše hudební začátky, z tohoto hlediska?
Bylo mi dvanáct let, měla jsem kamarády, rodinu, a pak jsem začala zpívat. To jsem narazila na různé Antifarna blogy a podobně. Tam mi psali hrozné věci. Ve dvanácti mi prostě došlo, že lidi jsou i zlí.


Jak jste na to reagovala?
Brečela jsem, nechodila do školy. Říkala jsem rodičům, že mě ti lidé vůbec neznají, že slyšeli jednu moji písničku. Byla jsem z toho v depresích. Pak mi rodiče i firma zakázali ty věci číst.


To byl moudrý tah.
Velice. Po pár letech jsem si to zase přečetla a bylo mi to úplně jedno. Pár měsíců zpátky mě hrozně zajímalo, co se o mně píše. Narážela jsem na nesmyslné fotky, na navážení se do soukromí a tak dále. Trápilo mě to.


Co se změnilo?
Za posledních pár týdnů jsem se dostala do takové pohody. Po pěti letech jsem dospěla k tomu, že mi to může být jedno. Lidi si stejně budou myslet, co si budou myslet. Stejně si to přečtou, někteří tomu budou i věřit. Je tomu bohužel tak. Co se týká těch, kteří to píšou… Věřím, že nějaká spravedlnost existuje.


Vy jste úžasný optimista.
Jsem. Řekla bych, že nemá cenu trápit se nějakou závistí. Tím se ale netrápím jenom já, ale více lidí. Je jedno, jestli jste v showbusinessu nebo ne. A je nádherný pocit být vyrovnaný, mít priority a vážit si toho, že je člověk zdravý.


Předpokládám, že jste vytížený člověk.
Ale, tak normálně (usmívá se).


Jak relaxujete?
Spím. To je pro mě krásný relax. Určitě trávení času s rodinou. A sledování filmů.


Jakých filmů?
Všech. Nejvíc mě ale baví historické filmy. Nebo něco ve stylu Andělé a démoni. Třeba Invictus. Mám ráda, když se u filmů přemýšlí, ne takové ty vyplachovače mozku.
Posloucháte hudbu?
Jasně. Úplně všechnu.


Co třeba svoje věci? Když vás hraje rádio…

Určitě. Zpětná vazba je důležitá. I na Youtube koukám na svoje koncerty, jak to proběhlo, co na lidi dobře působí. Co je trapas, co je dobré, co je špatné. Stejně to mám i s muzikou. Poslechnu si to a řeknu si „Tak, aspoň se mám kam posunout.“ (směje se)


Když posloucháte jiné zpěváky, posuzujete je profesně? Říkáte si, co by šlo udělat lépe?
Lépe ne, řeknu „jinak“! (směje se)


O tom mluvím. Nechci to přímo nazývat profesní deformací… Ale funguje takové posuzování?
Nemoc z povolání? (směje se) Určitě funguje. Chodím se svým klukem, který je také hudebník, na koncerty. Když takhle vyrazíme, tak si ho nedokážeme užít z pohledu laika. Říkáme si, že zvuk kytary je špatný, muzikant hraje na tuhle bednu, probíráme aparatury…


Takže na koncert nevyrážíte primárně poslouchat?
Abych si šla jenom poslechnout hudbu, to spíše ne. Na koncerty chodím hlavně proto, abych se přiučila, jak to dělají jiní, hlavně zahraniční muzikanti.


Jste bezpochyby vzor mladých. Jaké to je mít to „na triku“?
Je to hlavně zodpovědnost. Ale myslím si, možná strašně sebevědomě a namyšleně, že jsem docela v pohodě vzor. (směje se)


Povídejte.
Když mě má nějaká holka za vzor, tak se rodiče nemají čeho bát. Sama sleduji své vrstevnice, třeba i ty mladší, jaké mají vzory. Občas o ně mám docela strach. Jejich vzor něco udělá, ony to hned musejí udělat také. Proto to je zodpovědnost. Nekouřím, nepiju, ve svém věku pracuju… a nelituju ničeho, co se kdy stalo. Takže pokud mě někdo má za vzor, tak jsem ráda.


Máte vy nějaký vzor? Třeba i profesní?
Snažím se být samozřejmě sama sebou. Vzor je pro mě ale třeba Bono Vox z kapely U2, Nelson Mandela, Václav Havel je pro mě osobnost… Moji rodiče jsou pro mě vzory. A Michael Jackson. Také Pink jako zpěvačka, životní styl mi je trochu cizí, ale zpěvačka je výborná. Jednou bych chtěla svoji hudbu a hudební popularitu využít na pozitivní věci a třeba se politicky angažovat.


Jak moc je náročná kariéra hudební hvězdy?
Náročná je hlavně časově. Pak nejhorší je únava, přejezdy jsou hrozné. Koncerty ani ne.


Co byste vzkázala čtenářům?
Chtěla bych poděkovat, že přišli. Doufám, že si to užili, nelitovali peněz ani energie ani času, že přišli. A přeju jim zdraví, štěstí a lásku. Zbytek ať si koupí.

Autor: Jakub Šťástka

3.11.2010
SDÍLEJ:
Stanislav Šulc.
6 14

Komentář Stanislava Šulce: Politiky zbavená kauza Čapí hnízdo

Jiří Kajínek hraje fotbal v Třemošnici
15

Jiří Kajínek nazul kopačky a hrál fotbal za rodné Prachovice

OBRAZEM: Nejlepší fotografie týdne

Prohlédněte si nejpovedenější snímky našich fotografů pořízené během uplynulého týdne.

Smršť zranění kosí hvězdy. Jsou tenisté přepracovaní?

Na kurtech připomínají nezničitelné superhrdiny. Roger Federer, Novak Djokovič, Andy Murray ti všichni umějí s tenisovou raketou v ruce věci, nad kterými se méně talentovaným jedincům tají dech. Přesto to ale jsou normální lidé, ne nezničitelné stroje na úspěchy. Poslední týdny to dokazují víc než kdy jindy.

Řidič podezřelý z útoku v Barceloně je možná stále naživu

Řidič dodávky, která zabila ve čtvrtek při teroristickém útoku v Barceloně 13 lidí, je možná stále naživu a na útěku. Novým hlavním podezřelým z útoku je totiž Younes Abouyaaqoub.

Mezi oběťmi teroru v Barceloně jsou také děti, islamisté zavraždili i tříletou

Rodina sedmiletého Juliana Cadmana pomocí sociálních sítí zoufale prosí o informace. Julianovu matku srazila vražedná dodávka, žena je nyní s těžkými zraněními v kómatu. Chlapce od té doby nikdo neviděl. Blízcí jiných mladých obětí ale už nemají ani tuto slabou naději.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení