VYBERTE SI REGION

Freddieho odkaz stále žije

Praha - Sedmdesáti let by se letos dožil – pokud by ovšem před pětadvaceti lety nezemřel – Freddie Mercury (5. 9. 1946 - 24. 11. 1991), frontman britské rockové kapely Queen. Dvojí výročí této pěvecké legendy si v rámci celosvětových oslav připomeneme i u nás, a to sérií koncertů, v jejichž rámci zazní ty největší hity Queen v podání Kamila Střihavky, Davida Krause, Aleše Brichty, Bohuše Matuše či Davida Uličníka. Záštitu nad nimi převzal osobní tajemník Freddieho Mercuryho, Peter Freestone, který už 15 let žije v České republice.

21.10.2016
SDÍLEJ:

Peter FreestoneFoto: ČTK

„Do programu koncertů či jmenného seznamu interpretů jsem nijak nemluvil, je mi jasné, že v Česku je spousta úžasných zpěváků, velkých hvězd, kteří dokážou Freddieho odkaz – každý samozřejmě po svém – připomenout. Pravda, přimluvil jsem se akorát za mladou skupinu The Drops, kterou znám čtyři nebo pět let. Tehdy to byli dvanácti, třináctiletí kluci, dnes jsou to sedmnáctiletí muzikanti, kteří umějí skvěle hrát a v rámci koncertů také vystoupí. Za tento mix mladých i starších interpretů, kteří Freddiho hity zazpívají, jsem velmi rád, protože i díky nim Freddie stále žije," říká Peter Freestone.

Říkáte to často, že Česká republika má mnoho „nejlepších muzikantů"…

Ano, je to tím, že věří v hudbu, pěstují a učí se jí v rodinách, ve školách… Všímám si toho, když jezdím po moravských i českých základních a středních školách, kde studentům – na Freddieho příběhu – přednáším o onemocnění HIV a AIDS.

V anglických školách hudební výuka neexistuje?

Ne. Vlastně existuje, ale pokud ji chtějí děti navštěvovat, musejí jim jejich rodiče takovou výuku zaplatit. Zatímco u vás je to automaticky zavedený předmět. Čeští lidé jsou zjevně na svou hudbu hrdí.

Ne nadarmo se říká, že co Čech, to muzikant…

To vím. Opravdu tu máte spoustu úžasných zpěváků – Karel Gott, Lucie Bílá, nebudu jmenovat další, protože by to byl dlouhý seznam… Pro hudbu mají prostě všichni otevřené oči a uši, ať už zpívají sólově, ve skupinách, v muzikálech nebo třeba jenom v domácím kruhu. Proto to tady mám tak rád.

Vím, žijete tady už docela dlouho.

Ano, a těší mě, že Freddieho hlas ve vašich rádiích stále slyším – Bohemian Rapsody, We Are The Champions, We Wil Rock You, Show Must Go On, Under Pressure, Barcelona… Jsou to téměř čtyřicet let staré písně, které si generace předávají, což je úžasné. Zazní samozřejmě i na chystaných koncertech.

V čem tkví podle vás jejich síla, to, že jsou stále živé? Je to Freddieho jedinečným podáním, hlasem, nebo jsou prostě samy o sobě dobré?

Myslím, že jsou nezapomenutelné díky tomu, že Freddie byl úžasný performen, navíc má hlas jako nikdo jiný. Tedy měl, vidíte… Častokrát o něm mluvím v přítomném čase. Byl to nejlepší showman sedmdesátých a osmdesátých let, věřil ve svou práci a plně se jí odevzdával. Ať už šlo o shows pro šest set nebo pro 350 tisíc lidí, všechny se snažil odvést stejně kvalitně.

Četla jsem, že tím showmanem byl opravdu jen na jevišti, v soukromí se choval úplně jinak.

Je to pravda. Dělalo mu například problém jít někam sám, byl poměrně plachý. Pokud to bylo nezbytné, obklopil se dvěma třemi kamarády, které potřeboval mít na očích – chtěl, aby ho jakýmsi způsobem jistili, aby v nich měl oporu. Potom dokázal být zase plný života.

Jak si to vysvětlujete?

Je to jednoduché – navenek toho showmana, rockovou star hrál, protože to po něm posluchači chtěli. Uměl se na jevišti proměnit v nezkrotitelného extroverta, ale zároveň věděl, že až bude po všem, vrátí se ke svému skutečnému já. To znamená loajálnímu, kamarádskému člověku, který byl doma naprosto normální – smál se, byl zábavný, upřímný. Freddie měl prostě dvě tváře, osobní a profesní, přičemž byly obě fascinující.

Několik let jste ho doprovázel nejen na koncertech. Měl občas i nějaké hvězdné manýry?

Vůbec ne, měl charakter. Byl jsem mu vždycky na blízku, ať už u pódia, nebo v šatně, a pokaždé se snažil odvést co nejlepší výkon, o to mu šlo především. Vzpomínám si například na koncert v německém Hannoveru – tehdy si něco provedl s kolenem. S jeho bodyguardem jsme ho chtěli odvézt z jeviště přímo do nemocnice, ale on řekl: „Ne, ne, ještě není hotovo. Kolik písniček zbývá do konce koncertu? A můžeme je udělat jenom s pianem?" Když mu bylo řečeno, že pět, sedl si za to piano a zazpíval je v komornější verzi. To, myslím, mluví za vše. Fanoušci pro něj byli nejdůležitější lidé, jeho svět, věděl, že bez nich by nic neznamenal.

Když na něj myslíte, stále je pro vás jeho odchod bolestivý?

Ano, samozřejmě… Na druhou stranu se ale musím pousmát, protože si neumím představit, že by měl letos sedmdesát let. Vždycky totiž říkal: „Já nemůžu být starý, co mám dělat?" Děsilo ho, že by věkem ztrácel chuť do života, energii…

Co by podle vás dělal, kdyby se sedmdesáti přece jen dožil?

Stále by se věnoval hudbě, ale asi by už nestál na pódiu. Zpětně si uvědomuju, že i způsob, jakým nám oznámil, že má AIDS, nebyl depresivní, protože už nějakou dobu věděl, že starý opravdu nikdy nebude.

Nikdo z kapely ani vy jste do té doby skutečně netušil, že je tak vážně nemocen?

Možná to zní zvláštně, ale dlouho ne. Samozřejmě, poslední týdny se už ztrácel před očima, nejedl, nepil, ale tím, že jsem ho vídal denně, tak jsem si neuvědomoval, jak moc je to s ním špatné. Pak jsme se dozvěděli, že nechtěl informací o své nemoci kapelu rozložit, protože ji, potažmo hudbu potřeboval. Jak by žil, kdyby všechno skončilo? Jen s myšlenkami na to, že se nezadržitelně blíží konec? To nelze.

Nedávno se Queen zastavili v Praze v rámci turné, na němž Freddieho zastoupil Adam Lambert. Líbilo se vám to?

Ano, jsem rád, že Brian May a Roger Taylor stále fungují, na pódiu působí mladě, akorát vlasy jim zešedivěly… Koncert s Adamem Lambertem, jakkoli se mi líbí, na mě ale působil trochu jako Las Vegas Show.

Freddie byl ale přece také showman, jak jste sám říkal, extravagantní osobnost přitahující zraky posluchačů…

Jistě, ale více než cokoli jiného to byl rocker tělem i duší.

Letos jste už na jeden projekt spojený s Mercuryho jménem dozíral – to když Moravské divadlo Olomouc připravovalo balet Queen – The show must go on o jeho životě.

Je to tak, kruh se tím uzavírá. V baletu, tedy londýnském Královském baletu, kde jsem pracoval jako garderobiér, jsme se seznámili, a v tom olomouckém jsem se s ním a s jeho hudebním odkazem setkal znovu. Bylo to krásné, myslím, že by měl z toho představení radost. Letos prostě zažívám velký rok s Freddiem.

Termíny koncertů A Tribute to Freddie Mercury

5. 11. Praha – Lucerna
15. 11. Pardubice
22. 11. Brno

Vstupenky jsou v obvyklých předprodejích Ticket art, Ticketpro, Ticketportal.

Autor: Gabriela Kováříková

21.10.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

POHLEDEM DENÍKU: Zeman a jeho lidé. Co se děje na Hradě?

Odchod vrchního protokoláře Jindřicha Forejta spustil lavinu otázek ohledně toho, jak to vlastně na Pražském hradě chodí.

Mikuláše, anděla a čerta na Slovensku zadržela policie

Bratislava - Tři sourozence převlečené za Mikuláše, anděla a čerta zadržela v západoslovenské Skalici policie. Bratr a jeho dvě sestry v kostýmech měli neobvykle rozdělené role: zatímco Mikuláš koledoval, anděl kradl, informovala slovenská média.

Šedesátiletá řidička smetla před semafory dítě, je těžce zraněné

Česká Třebová - Vážná nehoda se stala ještě za bílého dne uprostřed České Třebové. Auto zde srazilo dítě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies