VYBERTE SI REGION

Hana Ulrychová: Rusalka pro mě zůstala krásná

Ústí nad Labem, Liberec /ROZHOVORY/ – Hana a Petr Ulrychovi jsou nyní na republikové šňůře vánočních koncertů se svou skupinou Javory. Hrají po celé republice, v pondělí 5. prosince je opět po roce do DK Ústí zve agentura For. Čtyřčlenné Javory založené v roce 1974 umí hudbou pohladit po duši. Člověk už často nerozezná, co je jejich autorský hit (Jízda králů, Javory, Zvon, Bylinky) a co lidová písnička. Obojí umí dobře, není důvod takto jejich repertoár dělit. S Alenou Ulrychovou, manažerkou Javorů a ženou Petra Ulrycha, zpěváka, kytaristy a autora písní, jsme si povídali o novinkách, o současnosti. A poté hovořili sami sourozenci Ulrychovi. Vzpomínali na své dětství, na tatínka-operního pěvce, na Liberec, městě mezi kopci, kde se Hanka narodila.

1.12.2011
SDÍLEJ:

Sourozenci UlrychoviFoto: Deník/Mária Rušinová

Co je nyní u sourozenců Ulrychových nového?

Alena Ulrychová: Právě jim – tedy skupině Javory – vyšlo nové koncertní vánoční CD Advent (Indies Happy Trails Records ), záznam z loňských vánočních koncertů. Je na něm celkem dvacet čtyři skladeb. Hanu a Petra na ní doprovázejí Dalibor Štrunc (cimbál), Kateřina Štruncová (housle) a Martin Adamus (baskytara). Mimo klasických Javorů Hana s Petrem hrají také s rozšířenou rockovou verzí kapely nazvané Javory beat. Loni s ní měli řadu koncertů s velkým ohlasem diváků.

Chystají CD i s Javory beat?

Ano, už ho začali nahrávat. Má zatím pracovní název Bratr sestry, bude na něm 20 zbrusu nových písní Petra. Takových písniček, které se vydávají po neprošlapané cestě nového zvuku a výrazu.

Petře, narodil jste se v únoru 1944 v Hradci a vaše sestra Hana pět let poté – v březnu 1949 v Liberci. Vaši rodiče asi hodně cestovali, že?

Petr Ulrych: To ano. Ale spíš proto, že otec byl operní pěvec. On začínal v Hradci Králové, kde se rodiče poznali, a jeho první angažmá bylo v Liberci.

Ohlédnete-li se – jaký byl Liberec tenkrát?

Myslím, že mě naprosto ovlivnil ve všem. Přistěhoval jsem se tam, když mi byly čtyři roky a to město tehdy bylo nádherné. I když ho poznamenalo to poválečné období – bydleli jsme třeba v domě po Němcích – ale ta příroda a celá ta atmosféra, to mě navždy poznamenalo. My jsme prakticky bydleli v lese – a od té doby jsem se z toho nevzpamatoval.

Pak jste už odešli do Brna?

Ano, ale tam se mi už nelíbilo. Já jsem vždycky toužil po něčem takovém, jaké to bylo v Liberci. Po černém lese, po těch horách… a našel jsem to až později v Beskydech. Vzal jsem to takovým obloukem.

Tatínek tedy zpíval v opeře…

Otec – sólista Janáčkovy opery v Brně – byl mimořádný tenorista. Hanka po něm zdědila pěvecké vlohy, on byl opravdu mimořádná pěvecká osobnost. Ale měl tu smůlu, že byl v nepravý čas na nesprávném místě. Jeho vrchol spadl do let 1954 nebo 1955 a víte ze vzpomínek pamětníků a z filmů, jak to tu tenkrát vypadalo (smutně). Všichni vědí…

Ovlivnil tatínek i váš vztah k hudbě?

Podstatnou měrou, samozřejmě. Já v pěti letech uměl nazpaměť otcův repertoár… Hanka na něj chodila do divadla, poslouchali jsme tam ty divadelní kusy, to bylo to podstatné, tam bylo všechno.

Hanko, nebýt tatínka, co by dnes pro vás bylo jinak? Třeba byste se ani neživila hudbou, nerozdávala lidem radost?

Hana Ulrychová: To opravdu nevím…

Ale cítíte také jeho vliv, že?

Samozřejmě, tenkrát to bylo úžasné. Poslouchala jsem tu muziku, chodila do divadla… byla to pro mě přirozená součást života. Už odmalička.

Vybavíte si nějaký pěkný zážitek z té doby?

Když jsem poprvé šla na Rusalku – ve svých pěti letech. To ve mě zanechalo úplně úžasnej dojem.

A jak jste tam tak seděla, sledovala děj a hudbu – chtěla jste být tou Rusalkou?

To nevím…

Petr Ulrych: Tu Rusalku tehdy zpívala paní Belanová. A Květa Belanová, operní to pěvkyně, vážila asi 150 kilogramů, náš otec asi 130 kilo a byla veliká sranda, když se objímali. Tak si myslím, že se jí sice hudba líbila, ale být právě jako paní Belanová…

Hana Ulrychová: Ale já to tak tenkrát vůbec nevnímala. Mě se prostě strašně líbila ta Rusalka. Od té doby jsem slyšela už všechno možné, ale Rusalku dál miluju.

Dostala jste se někdy i k tomu, že jste si ji zazpívala?

Doma si ji zpívám pořád.

A je to i pěvecké rozcvičení?

Je to taková radost. Má i pěkné texty, je pro mě krásná.

Autor: Radek Strnad

1.12.2011
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Prosinec bude teplotně průměrný, nejchladněji bude mezi svátky

Praha - Následující čtyři týdny budou teplotně průměrné, nejchladnější by mělo být období mezi svátky. Nejvíce srážek má spadnout už příští týden, celkový prosincový úhrn by ale neměl vybočit z dlouhodobého průměru. Vyplývá to z předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies