VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Hana Ulrychová: Rusalka pro mě zůstala krásná

Ústí nad Labem, Liberec /ROZHOVORY/ – Hana a Petr Ulrychovi jsou nyní na republikové šňůře vánočních koncertů se svou skupinou Javory. Hrají po celé republice, v pondělí 5. prosince je opět po roce do DK Ústí zve agentura For. Čtyřčlenné Javory založené v roce 1974 umí hudbou pohladit po duši. Člověk už často nerozezná, co je jejich autorský hit (Jízda králů, Javory, Zvon, Bylinky) a co lidová písnička. Obojí umí dobře, není důvod takto jejich repertoár dělit. S Alenou Ulrychovou, manažerkou Javorů a ženou Petra Ulrycha, zpěváka, kytaristy a autora písní, jsme si povídali o novinkách, o současnosti. A poté hovořili sami sourozenci Ulrychovi. Vzpomínali na své dětství, na tatínka-operního pěvce, na Liberec, městě mezi kopci, kde se Hanka narodila.

1.12.2011
SDÍLEJ:

Sourozenci UlrychoviFoto: Deník/Mária Rušinová

Co je nyní u sourozenců Ulrychových nového?

Alena Ulrychová: Právě jim – tedy skupině Javory – vyšlo nové koncertní vánoční CD Advent (Indies Happy Trails Records ), záznam z loňských vánočních koncertů. Je na něm celkem dvacet čtyři skladeb. Hanu a Petra na ní doprovázejí Dalibor Štrunc (cimbál), Kateřina Štruncová (housle) a Martin Adamus (baskytara). Mimo klasických Javorů Hana s Petrem hrají také s rozšířenou rockovou verzí kapely nazvané Javory beat. Loni s ní měli řadu koncertů s velkým ohlasem diváků.

Chystají CD i s Javory beat?

Ano, už ho začali nahrávat. Má zatím pracovní název Bratr sestry, bude na něm 20 zbrusu nových písní Petra. Takových písniček, které se vydávají po neprošlapané cestě nového zvuku a výrazu.

Petře, narodil jste se v únoru 1944 v Hradci a vaše sestra Hana pět let poté – v březnu 1949 v Liberci. Vaši rodiče asi hodně cestovali, že?

Petr Ulrych: To ano. Ale spíš proto, že otec byl operní pěvec. On začínal v Hradci Králové, kde se rodiče poznali, a jeho první angažmá bylo v Liberci.

Ohlédnete-li se – jaký byl Liberec tenkrát?

Myslím, že mě naprosto ovlivnil ve všem. Přistěhoval jsem se tam, když mi byly čtyři roky a to město tehdy bylo nádherné. I když ho poznamenalo to poválečné období – bydleli jsme třeba v domě po Němcích – ale ta příroda a celá ta atmosféra, to mě navždy poznamenalo. My jsme prakticky bydleli v lese – a od té doby jsem se z toho nevzpamatoval.

Pak jste už odešli do Brna?

Ano, ale tam se mi už nelíbilo. Já jsem vždycky toužil po něčem takovém, jaké to bylo v Liberci. Po černém lese, po těch horách… a našel jsem to až později v Beskydech. Vzal jsem to takovým obloukem.

Tatínek tedy zpíval v opeře…

Otec – sólista Janáčkovy opery v Brně – byl mimořádný tenorista. Hanka po něm zdědila pěvecké vlohy, on byl opravdu mimořádná pěvecká osobnost. Ale měl tu smůlu, že byl v nepravý čas na nesprávném místě. Jeho vrchol spadl do let 1954 nebo 1955 a víte ze vzpomínek pamětníků a z filmů, jak to tu tenkrát vypadalo (smutně). Všichni vědí…

Ovlivnil tatínek i váš vztah k hudbě?

Podstatnou měrou, samozřejmě. Já v pěti letech uměl nazpaměť otcův repertoár… Hanka na něj chodila do divadla, poslouchali jsme tam ty divadelní kusy, to bylo to podstatné, tam bylo všechno.

Hanko, nebýt tatínka, co by dnes pro vás bylo jinak? Třeba byste se ani neživila hudbou, nerozdávala lidem radost?

Hana Ulrychová: To opravdu nevím…

Ale cítíte také jeho vliv, že?

Samozřejmě, tenkrát to bylo úžasné. Poslouchala jsem tu muziku, chodila do divadla… byla to pro mě přirozená součást života. Už odmalička.

Vybavíte si nějaký pěkný zážitek z té doby?

Když jsem poprvé šla na Rusalku – ve svých pěti letech. To ve mě zanechalo úplně úžasnej dojem.

A jak jste tam tak seděla, sledovala děj a hudbu – chtěla jste být tou Rusalkou?

To nevím…

Petr Ulrych: Tu Rusalku tehdy zpívala paní Belanová. A Květa Belanová, operní to pěvkyně, vážila asi 150 kilogramů, náš otec asi 130 kilo a byla veliká sranda, když se objímali. Tak si myslím, že se jí sice hudba líbila, ale být právě jako paní Belanová…

Hana Ulrychová: Ale já to tak tenkrát vůbec nevnímala. Mě se prostě strašně líbila ta Rusalka. Od té doby jsem slyšela už všechno možné, ale Rusalku dál miluju.

Dostala jste se někdy i k tomu, že jste si ji zazpívala?

Doma si ji zpívám pořád.

A je to i pěvecké rozcvičení?

Je to taková radost. Má i pěkné texty, je pro mě krásná.

Autor: Radek Strnad

1.12.2011
SDÍLEJ:
Ilustrační foto
4

Oslavy, nebo poslední bitva? Čeští poslanci věří, že EU chytí druhý dech

Ilustrační foto
29

EET, vysoké nájmy a další problémy: Hospody bez personálu a hostů zavírají

Experti: připlácení na péči vylepší zdraví i rozpočet státu

Čeští pacienti jsou rekordmany ve zdravotní turistice. Ke svému lékaři zajdou i dvanáctkrát za rok. Přitom Skandinávcům to stačí jen třikrát a rakouským sousedům sedmkrát. Česko to stojí zbytečných dvacet miliard korun navíc.

Zlatý Ámos Lukáš Lis: Nechtěl jsem být učitelem, ale neměnil bych

/VIDEO/ Nový držitel titulu Zlatý Ámos pro nejoblíbenějšího učitele Lukáš Lis ze základní školy Soběslav původně nechtěl být učitelem, ale svou práci by už neměnil. Učitel by podle něj neměl být jen oblíbený, ale také dobrý. Svůj úspěch přičítá kombinaci přísnosti a přátelského přístupu k dětem.

OBRAZEM: Nejlepší fotografie týdne

Prohlédněte si nejpovedenější snímky našich fotografů, pořízené během uplynulého týdne.

Komentář Stanislava Šulce: Babiš nás zklamal. Je čas jít dál

Dění kolem ministra financí, jeho spolustraníků a formálně jeho bývalé společnosti Agrofert začíná nabírat obřích kontur. A je na čase si konečně sundat růžové brýle a na situaci se podívat realistickým pohledem.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies