VYBERTE SI REGION

Nejen raciem, ale i srdcem musí režisér uchopit téma

Praha - S hercem, zpěvákem a režisérem Ondřejem Havelkou o přípravě Pucciniho opery La Bohème ve Státní opeře.

21.10.2008
SDÍLEJ:

Ondřej HavelkaFoto: Deník/Martin Vrbas

Do světa pařížských umělců, studentů a švadlenek, v němž se komedie střídá s tragédií, pozve diváky Státní opera. Už ve čtvrtek 23. října uvede v premiéře hlavní projekt sezony – dílo Giacoma Pucciniho La Bohème. Vůbec poprvé jej v roce 1896 zhlédli návštěvníci turínského Teatra Regia. Pražskou premiéru – v Národním divadle – si opera odbyla o dva roky později.

Za dalších deset byla nastudována v tehdejším Novém německém divadle, dnes Státní opeře. Do současné doby se dočkala sedmi dalších režijních rukopisů.

Autorem toho nejnovějšího je člověk hned několika uměleckých profesí – televizní, filmový a divadelní herec, režisér dokumentárních filmů a divadelních her, scenárista, zpěvák, stepař, tanečník a milovník swingu Ondřej Havelka. „Před premiérou prožívám muka typická pro tohle stadium zkušebního procesu. Uklidňuje mě víra v to, že se snad vyjeví, co jsem chtěl Bohémě vtisknout,“ řekl.

Jak je celá ta její příprava náročná?
Největší úskalí vidím v tom, že ač je opera životaschopný umělecký útvar, je u nás strašně zanedbaná. Ve světě má například režisér na přípravu inscenace šest týdnů a ví, že během té doby bude pracovat s jedním týmem lidí od rána do večera, že ti lidé nebudou mít jiné pracovní závazky. Může si přesně rozvrhnout zkoušky a pak se dá udělat spousta práce. U nás je to tak, že zpěváci jsou hodně vytížení i jinde, do toho třeba někdo onemocní, a tím pádem se všechno komplikuje a protahuje.

Jste přísný režisér?
Asi jsem náročný, protože mám představu přirozeného, živého, vitálního divadla. Na to naši zpěváci nejsou moc zvyklí, většinou si nevědí rady s hereckou stránkou věci. Nechci jim křivdit, protože vím, že je to dáno těmi podmínkami, ve kterých u nás pracujeme. Nelze se pak ale divit, že většina Čechů operu moc nebere, že ji považuje za veteš, která nemá právo na život. Já se jí to právo na život snažím oprášit, protože si myslím, že opera je největší z žánrů, které se objevují na jevišti. Mísí se v ní činohra, vizuální a hudební divadlo. A když se podaří tyto tři žánry spojit, tak se mohou síly umocnit a pak může opera nabídnout neskutečný intenzivní zážitek.

Jak to vlastně všechno začalo? Když jste nabídku na režírování Bohémy dostal, zaradoval jste se, hned jste na ni kývl, nebo jste o ní chvíli přemýšlel…
Ono to bylo ještě trošku jinak. Ve Státní opeře jsem měl režírovat jiný titul, který jsem si už začal lehce připravovat. Protože byl ale hodně náročný, co se obsazování hlavních partů týče, řekli jsme si, že jej odložíme a raději půjdeme do něčeho komornějšího, což Bohéma je. Není to rozhodně snadné dílo, je naopak jedno z nejtěžších, ale myslím si, že se nám nakonec podařilo najít sólisty, kteří jsou skutečně na úrovni a se kterými se dobře pracuje.

Jak vlastně Bohému vnímáte?
Jako dokonalé dílo po všech stránkách. I když se často o Puccinim a autorech libreta – proslulé dvojici operního verismu Luigim Illicaovi a Giuseppu Giacosaovi – říká, že psali tragické operety zavánějící přílišným sentimentem, o Bohémě to až tak úplně neplatí. Její téma mě velmi baví, na rozdíl od jiných Pucciniho oper je mi blízké.

Čím?
Zejména tím, že je civilní, každý jsme přece nějakým způsobem zažili bohémský způsob života. Mou hlavní snahou bylo popsat ty bohémy tak, jak jsem je ze svého okolí znal. Měl jsem vyloženě na mysli kamaráda Olega Petruše, který přišel do naší nově vzniklé kapely Originální pražský synkopický orchestr ve svých patnácti letech. Brzo začal žít velmi bouřlivě, ale zároveň se z něj rodil úžasný trumpetista. Po pětadvaceti letech na následky toho svého hodně divokého stylu života bohužel zemřel. Teď se mi stal předobrazem pro Rudolfa, hlavního hrdinu Bohémy. Jeho prostřednictvím chci vypovědět o všech těch lidech konfliktních povah, pronásledovaných vnitřními běsy – ať už o Jacku Kerouacovi, Janis Joplin či Jimu Morrisonovi – kteří přišli s něčím naprosto jiným. Myslím tím v kontextu umění, jemuž se věnovali a k němuž se postavili mnohem niterněji, vizionář〜štěji. Zaplatili za to však přinejmenším podlomeným zdravím nebo smrtí.

Portrétováním bohémů v jejich syrovosti a divokosti se snažíte nepodlehnout tragice toho příběhu?

Dá se to tak říct, proto budou první dvě dějství opery spíš o legraci, o nespoutaném veselí. Tak to přece většinou u bohémů je – napřed vedou život ode zdi ke zdi, užívají si úžasné srandy, recese, a pak teprve přicházejí rány osudu. Velmi se snažím, aby vyznění celého příběhu bylo o naději a víře v to, že všechno v životě stojí za to. I když je drsný.

Jakých posunů či změn ve srovnání s Pucciniho Bohémou se ve vašem pojetí diváci dočkají?
Řídím se tím, že režisér by měl vždycky vycházet ze svých osobních zkušeností, protože nejen raciem, ale též srdcem musí téma uchopit. A protože pražští bohémové, které jsem znal, žili v nuzných sklepích a suterénních vlhkých bytech, rozhodl jsem se jeden takový suterén přenést na jeviště místo předepsané romantické mansardy. Přineslo nám to zajímavé možnosti scénického využití – například pověstná okna blízko nad chodníky, z nichž jsou vidět nohy chodců a chodkyň a která pouštějí do toho sklepa minimální světlo. Nutno ještě dodat, že se děj odehrává v letech 1888 až 1889 na pozadí s rozestavěnou Eiffelovou věží, které chybí ještě špička. Celá inscenace je hodně inspirovaná impresionisty, protože je obdivuju a protože si myslím, že se zasloužili o zásadní průlom ve vnímání uměleckého světa.

Připravujete něco nového i na poli hudebním?

Už jsem trošku opatrný a obezřetnější, nenechávám těm svým dvěma hlavním profesím volný průběh. Teď třeba s orchestrem Melody Makers hrajeme míň, ale po premiéře Bohémy se mu zase začnu plně věnovat, protože v listopadu a v prosinci chystáme spoustu koncertů. Je to naše obvyklé období, kdy hrajeme a objíždíme s koncertním programem nejen metropole Čech a Moravy.

Je pro vás vystupování s Melody Makers formou odpočinku?

Pro duševní hygienu je vždycky příjemné, když přijde něco jiného. Záleží také, jak dopadne ta opera.

Autor: Gabriela Kováříková

21.10.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Sting zazpívá jako headliner Metronomu. Prvně na festivalové stagi

Praha /HEADLINER, FESTIVAL/- Pražský Metronome Festival odtajnil první zahraniční hvězdu. V termínu 23. a 24. června zazpívá na Výstavišti Sting a doprovodí ho jeho trio. Předprodej pro některé začíná již dnes.

Čechům chutná. Přibrzdili ale v alkoholu

Praha – „Spotřeba potravin nabrala dobrý trend. Zdá se, že lidé nemají hlad, ale chuť," zhodnotil poslední čísla šéf odboru statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí Jiří Hrbek. Poukázal na to, že v Česku i v roce 2015 rostla spotřeba potravin. Má to jen jednu vadu na kráse, bohužel tu podstatnou. Zatímco z Česka mířily do zahraničí suroviny, z ciziny k nám putovaly hotové výrobky.

Britové poprvé utratili více za vinyly než za stažené desky

Londýn - Příjmy z prodeje vinylových desek v Británii minulý týden poprvé předstihly příjmy ze stahování nahrávek, oznámilo britské sdružení maloobchodníků v zábavním průmyslu (ERA). Za vinylové desky lidé podle ERA utratili 2,4 milionu liber (asi 76 milionů Kč), zatímco za stahování 2,1 milionu liber (zhruba 66,5 milionu Kč). Loni ve stejném období přitom tento poměr činil 1,2 milionu liber za vinyly ku 4,4 milionu liber za digitální hudbu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies