VYBERTE SI REGION

Hledám co nejvyšší míru upřímnosti

Praha - Čas od času se na hudební scéně objeví osobnost, která vás fakt dostane – charismatem, nezaměnitelnou barvou hlasu a originální autorskou tvorbou. Právě takovou osobností je sedmatřicetiletý David Stypka, svérázný hudebník, zpěvák, kytarista a textař z Frýdku Místku, který k posluchačům přichází s čtyřpísňovým EP Jericho se singlem Vrány taky (EP je předzvěstí plnohodnotné desky, vyjít by měla v únoru příštího roku).

1.8.2016
SDÍLEJ:

David StypkaFoto: Deník

David jej nahrál se svou kapelou Bandjeez pod vedením hudebního producenta Martina Ledviny ve studiu RePrague.

Je třeba říct, že zmiňované EP není vaším úplně prvním titulem – na kontě máte album Čaruj, mimochodem moc pěkné, které vyšlo už před dvěma lety.


Desku Čaruj považuju za lokální počin, protože jsme s ní nebyli schopni překročit Beskydy. Nejsem dobrý producent nebo typ člověka, který by uměl chodit mezi lidmi a říkat: „Tohle je strašně super, co já dělám…" Takže jsme si v tom našem severomoravském kraji tak jako hráli a kdo se o tom dozvěděl, přišel. Pořád jsem měl ale touhu nabídnout svou muziku širokému okruhu lidí, které bude zajímat.

Chtělo to teda vytrvat?

Spíš se rozhodnout, jak to chceme dělat. Proto jsme si taky s kluky z kapely sedli, abychom si věci vyjasnili. Předestřel jsem jim svou představu o tom, že hudba bude naší prioritou, že začneme pořádně makat, a zeptal se jich, jestli to cítí stejně. A oni, že ano – naštěstí máme povolání, která nám to umožňují (David je grafik, pozn.). Na to konto jsme si naplánovali intenzivní soustředění, abychom se „dostali do muziky" a udělali písničky co možná nejpoctivěji. Natočili jsme desku, s níž jsme však ve finále nebyli spokojení, protože se na ni nepodařilo dostat TO NĚCO, co jsem strašně chtěl. Stalo se ale, že jsem s ní potkal „hledače talentů" Martina Červinku, jemuž se moc líbila. Díky němu jsme se ocitli ve studiu s Martinem Ledvinou, který nám strašně pomohl se zvukem. Už od chvíle, kdy jsme začali točit nové věci, jsem věděl, že TO NĚCO v nich bude. Když pak přišel z Ameriky jejich výsledný master, nadchl jsem se. Od té doby jedu na euforické vlně, že je všechno super.

Což je trošku v rozporu s tím, jak je EP laděné – písničky jsou smutné, těžké…

Ano, říkal jsem si, jestli bych teď neměl být minimálně u rozhorů s novináři smutný. Ale já nemám z čeho, líbí se mi, jak nám to hraje!

Tvrdíte, že nejste dobrý producent, ale já říkám, že jste ojedinělý autor, jak textů, tak hudby. Jak to máte – tvoříte jednoduše, nebo občas i s něčím bojujete?

Žádná z písniček nevznikla tak, že bych seděl v klidu na terase a říkal si. „Teď si něco napíšu!" Každá jedna je výsledkem toho, že si chci vyřešit, co se mi v životě děje. Potřebuju to nějak uchopit, zpracovat, nebo se zblázním – je to pro mě jakýsi druh terapie. Třeba písnička Láska není vznikla tak, že jsem byl ve stavu, kdy jsem si myslel – a chtěl jsem o tom s ostatními diskutovat –, že láska není. Hráli jsme ji na jednom festivalu a najednou se probral dvoumetrový pokérovaný chlap, asi hodně napitý pivem, a začal řvát: „Je!" Tohle se jen tak nestane, že byste iniciovali tento typ člověka na tomto typu akce, aby měl potřebu vyjádřit se k tomu, co právě slyší. Z tohoto úhlu pohledu je Láska není píseň do pranice. Jinak v textech zase až tolik neprovokuju… Častokrát mám pocit, jako by už písničky byly někde hotové a já je jenom „vyzvednu" a předám dál.

Když je pro vás psaní písní terapeutická záležitost, jak těžké je jít s nimi ven, vlastně se vnitřně odhalit?

Strašně. Někdy závidím kolegům z jiných kapel, kteří hrají nekonfliktní pop, že si to na pódiu víc užijí. To já bych taky rád, obtíž ale nastává, když přijedeme někam, kde nás lidé neznají, tudíž nevědí, co mají čekat – většinou jsou ale nastavení tak, že se chtějí bavit. No a já nastoupím s písní Helium (z desky Čaruj), což je syrová osobní výpověď o tom, jak to mám s mámou, s tátou, kdo jsem. Chci to tam těm posluchačům sdělit, ale je to hodně těžké – jako kdybyste se chtěla postavit na Hlaváku a říct pěti stům lidem, co je vaše největší trauma z dětství. Tak jsem to ale vždycky chtěl, je to moje volba. V rámci svého tvůrčího pnutí se snažím hledat co nejvyšší míru upřímnosti. Teprve potom to má pro mě hodnotu.

V kombinaci s vaším hlasem získávají navíc písničky na emotivnosti a přesvědčivosti. Máte ho školený,nebo tak prostě zpíváte od přírody?

To druhé – snažím se nezpívat falešně, nemít žádnou manýru. Protože jestliže mám upřímně napsané texty, nemůžu je zpívat v nějaké póze, to bych pak shodil celou práci předtím. Hlavně – a na to jsme si dali ve studiu pozor – jsem při zpěvu vzpomínal na to, jak mi bylo, když jsem jednotlivé písně psal. Možná právě proto se v nich odrážejí emoce, o kterých mluvíte. Mám s tím, upřímně řečeno, trošku problém. Za těmi písničkami nejsou úplně srandovní události, jsou to věci, které bych nejraději zapomněl. A teď je každý víkend zpívám. Je to taková těžší varianta prezentace, ale jsem za ni rád.

Souběžně s dotáčením celé desky vyrazíte na turné s kapelou Jelen (obsáhne 16 koncertů po celé republice, 3. prosince vyvrcholí v pražské Lucerně). Už víte, jak bude vypadat?

Budeme teprve zkoušet, koncipovat program a zvuk. Těším se na partu s Jeleny, myslím, že to bude pěkné. Navíc půjde o naše první skutečné turné, což chceme využít k tomu, abychom ukázali, jak tu naši muziku s Bandjeez myslíme.

Upozornil jste na sebe už internetovým projektem Wake Up Songs. Jde čistě o váš nápad?

Ano, přišel ve chvíli, kdy jsem neměl aktivní kapelu a měl jsem potřebu tvořit. V té době jsem bojoval s autocenzurou, snažil jsem se stát z introverta extrovertem. Šel jsem na to tak, že toho autocenzora jsem v sobě nenechal probudit – ráno jsem vstal a rychle napsal písničku, kterou jsem hned umístil na YouTube. Věděl jsem, že když to neudělám, začnu v ní hledat chyby a už ji ven nedám. Chtěl jsem tu autenticitu a upřímnost dohnat ad absudrum. Zpětně to hodnotím moc dobře, protože Wake Up Songs daly vzniknout Bandjeez. Kluci přišli a říkali: „Ty bláho, bylo by zajímavé zahrát ty písničky na živo…" A taky to byla cesta proti strachu. Naučilo mě to, že jestli je nápad dobrý, nebo špatný, budu hodnotit až na konci.

Autor: Gabriela Kováříková

1.8.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Banka UBS v Curychu. Ilustrační foto.

Kde nejlépe platí cizincům? Ve Švýcarsku. V Česku nemají smysl pro humor

Michal Pavlata.
5

Zemřel herec, dabér a publicista Michal Pavlata

Udělal si fajn selfie. Ostatní mysleli, že je sebevrah

Ústí nad Labem – „Je tam sebevrah," ukazovali kolemjdoucí na oblouk Benešova mostu. Na místě svítily majáčky policie a hasičů, byla sobota asi osm hodin večer, provoz na mostě byl uzavřen policií a vypnuto trakční vedení trolejbusů.

AKTUALIZOVÁNO

Washington na manifestaci za práva žen přilákal přes půl milionu lidí

Masovou účast dnes v centru Washingtonu před budovou Kongresu USA doprovázela manifestace za práva žen, jejíž součástí byl i pochod k Bílému domu. Demonstrace, která sice nebyla ohlášena jako akce proti Trumpovi, se mezitím v protest proti novému prezidentovi jasně přeměnila. Organizátoři očekávali až čtvrt milionu lidí, ale úřady, které byly původně v odhadech střízlivější, nyní hovoří až o 500.000 účastnících. Spekuluje se, že dnešní shromáždění se vyrovnalo páteční inauguraci prezidenta Donalda Trumpa. Podobné manifestace s přece jen menší účastí se konaly i v dalších městech USA, ale i světa včetně Prahy.

Konec twitteru na vnitru. Zaměstnanci retweetnuli nelichotivé foto z inaugurace

Americké ministerstvo vnitra dostalo pokyn uzavřít všechny své twitterové účty poté, co na jednom z nich jeho zaměstnanci retweetnuli nelichotivé porovnání fotek z inaugurace exprezidenta Baracka Obamy a nynějšího šéfa Bílého domu Donalda Trumpa. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies