VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Hrát v klubu jen s klavírem? Je to návrat k začátkům, říká Never Sol

Česká Lípa /ROZHOVOR/ - Mimořádný koncert zažila v pátek Česká Lípa. Díky melancholickým klavírním skladbám a krásnému hlasu zpěvačky Never Sol.

27.10.2015
SDÍLEJ:

V České Lípě odstartovala Never Sol alias Sára Vondrášková v pátek večer své turné, na kterém vystupuje pouze sama s klavírem. Během koncertu zazněla i písnička Lay Down, titulní song z filmu Davida Ondříčka Ve stínu.Foto: Kristýna Slapničková

Ještě o ní hodně uslyšíme. To je jednoznačný závěr, ke kterému museli v pátek večer v České Lípě dospět návštěvníci klubu U bílýho černocha. Měli mimořádnou možnost naživo vidět a slyšet vycházející domácí hudební hvězdu, zpěvačku Never Sol alias Sáru Vondráškovou.

Je jí teprve šestadvacet let, ale už teď o ní recenzenti píší, že „její skladby přibližují českou hudební scénu k té evropské a světové". V České Lípě vystoupila sama jen s klavírem. „Je to návrat ke kořenům mých písní, protože přesně takhle, jen u piana, vznikají," řekla zpěvačka pár minut koncertu.

V České Lípě startuješ šňůru koncertů, na kterých vystupuješ úplně sama jen s klavírem. A v úvodu koncertu jsi říkala, že je to pro tebe zase něco jiného. Jak tedy vypadá tvoje běžné vystoupení? Lidé si tě spojují s Janem P. Muchowem. Když hraješ s ním, tak jsi u kláves?

Je to jinak. Honza Muchow produkoval před dvěma lety moji desku Under Quiet. Tenkrát jsem měla kapelu, ve které jsme hrály čtyři holky. Kapela se mezitím přeskupila a doteď jsme hrály ve dvou. Je to taková elektronická podoba, pouze synťáky. Klavír z toho úplně vypadl. Nedávno jsme začaly používat počítač. Hrozně dlouho jsem byla proti tomu, nelíbilo se mi mít počítač při vystoupení, zakomponovat ho do koncertu. Ale nakonec jsem ráda, můžu používat další hlasy i vysamplované piano.

Never Sol• vlastním jménem Sára Vondrášková
• je jí 26 let
• patří k největším hudebním objevům v Česku za poslední tři roky
• poprvé na sebe upozornila ústřední písní Lay Down k filmu Davida Ondříčka Ve stínu
• začínala vystupovat v pražské kavárně Café V lese, kde ji objevil producent Jan P. Muchow, se kterým připravila své první album Under Quiet
• v roce 2014 byla nominována na cenu Anděl pro Objev roku

Nicméně před rokem jsem měla koncert jen s klavírem v Písku v takovém malém klubu a přišlo mi, že to je to, co mi sedí nejvíc. Malý klub, malý prostor, intimní prostředí. Navíc já jsem všechny ty písně skládala na piano. Ano, většina z nich prošla další cestou, i já sama se s nimi snažím pracovat v počítači, a líbí se mi tahle cesta, ale přišlo mi hezké se vrátit zase zpátky a představit ty písně tak, jak vznikly. Je to i návrat do prostor, kde vzniká velmi úzký kontakt s publikem. Je to jako kdybych hrála doma pro kamarádku.

Hraješ na klavír ještě někde jinde? Nemyslím v rámci turné, ale třeba v nějaké kavárně nebo klubu, kam si pravidelně chodíš zahrát.

Teď ne. Ale hrála jsem v Café V lese, když začínalo. Tam vlastně všechno odstartovalo. S kámoškou jsme tam hrály na piano naše skladby a bály jsme se, že to nikoho moc nezajímá. Pak jsme tam začaly mít pravidelné koncerty a naposledy jsme tam hrály před půl rokem, ale v té současné podobě, takže bez piana. Ráda se tam vracím, ale že bych někde hrála stále, to ne. Vlastně právě proto vznikla i tahle šňůra jen s klavírem.

Tu máš teď před sebou, je ale něco dalšího, co teď připravuješ a na co hodně myslíš?

Teď zrovna čtyřiadvacet hodin denně myslím na divadelní představení Divočina, ke kterému připravuje choreografii moje kamarádka. Ptala se mě, jestli bych k tomu nechtěla udělat hudbu. Nikdy předtím jsem nic takového nedělala, ale vždycky jsem po tom toužila, složit třeba k divadlu nebo filmu hodinu nebo hodinu a půl hudby. Tak teď na tom pracuji, chodím na zkoušky a skládám.

V čem se to liší od skládání tvých vlastních věcí?

Je to úplně jiný typ práce. Když skládám pro sebe, tak mám sice úplnou volnost, ale už také mám svůj podvědomý styl, který se snažím občas překročit, ale stále se pohybuji ve stejné náladě. U toho představení mám ale danou určitou formu, musím vystihnout věci, které idea toho představení má naplnit. Je to pro mě výzva. Je to práce, při které začínám i pokračuji úplně jinak, než jsem zvyklá. Mám pocit, že mě to hodně obohacuje a moc mě to baví.

Mimochodem na závěr dnešního koncertu zazněla písnička, o které jsi říkala, že vznikla předevčírem. Neskládala jsi ji právě v souvislosti s Divočinou?

To se stalo, když už jsem zaklapla klavír a rozhodla se, že už nebudu pracovat. A pak jsem poslouchala nové album Lany Del Rey. A protože mám teď přes počítač nový velmi hezký zvuk piana, tak jsem z toho poslechu dostala chuť si něco zahrát. A najednou to tam přišlo. U skladeb, které hraju, to tak většinou bývá. Sednu si, hraju a nejednou to tam prostě je.

Někdy se týden snažím něco vymyslet a skládat, ale většinou to není ono. Vždycky to musí přijít hned. Jako kdybych se někam napojila a pak to všechno ze mě volně proudí ven.

Autor: Michael Polák

27.10.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Pavel Bělobrádek.
16 8

Bělobrádek: Minimální mzdu dramaticky zvedat nebudeme

Auta OBSE, Ukrajina
AKTUALIZOVÁNO
26 9

Auto mise OBSE na Ukrajině najelo na minu. Řídil Čech. Jeden mrtvý

Volby ve Francii ONLINE: obrovský zájem voličů, měl by pomoci Macronovi

Lid Francie hlasuje v prvním kole voleb, je o ně bezprecedentní zájem. Ve volebních místnostech se tvoří fronty, jaké nebyly k vidění posledních 36 let. Podle politilogů to pomůže centristovi Emanuelu Macronovi. V desítkách evropských měst se demonstruje na podporu EU, tedy proti Le Penové. Favoritce voleb se povedl lapsus - nestihla zaslat své plakáty do volebních místností v zahraničí.

Co s korunou po intervencích? Zavedení eura je v kurzu

Po uzavření intervencí se mezi politiky i byznysmeny otevírá otázka přijetí eura. Je prioritou i pro Svaz průmyslu a dopravy. Česko se při svém vstupu do EU zavázalo euro přijmout. Proti zavedení evropské měny je ministr financí Andrej Babiš.

Inkluze není nepřítel, dojímá příběh chlapce s vzácným syndromem

/ROZHOVOR, VIDEO/ Nechci pro své dítě nic speciálního, chci jen, aby měl stejnou šanci, jako ostatní.  Tato slova napsala Hana Kubíková z Liberce. Maminka kluka se vzácným Wiliamsovým syndromem. Už několik let se snaží své okolí přesvědčit, že inkluze nemusí být strašákem. „Člověk může hodně dokázat, pokud to aspoň zkusí," říká.

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Ze třiaosmdesátihektarového statku v Mistříně na Hodonínsku se museli přestěhovat za jeden den. V roce 1951 jim ho totiž vzali komunisté při akci Kulak. Při ní zabavovali majetek všem velkým statkářům, aby vytvořili státní hospodářství. „Bylo nás devět. Vojáci nás převezli na samotu u Jestřabice na Kroměřížsku, která měla jen jednu místnost," vzpomíná šestaosmdesátiletá Eliška Kolečkářová na dobu, kdy jí bylo osmnáct let. Jejího otce letos hodonínský okresní soud rehabilitoval a očistil jeho jméno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies