VYBERTE SI REGION

Michal Burian: Vystupoval jsem po boku nejlepších DJů světa, třeba Carla Coxe

Pelhřimov, Praha /ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ – Jedním z pelhřimovských rodáků, který se proslavil nejen v Čechách, ale i ve světě, je například Michael Burian. Tento profesionální DJ z muzikantské rodiny by mohl vyprávět o tom, jak se z malého kluka pocházejícího z komunistického Československa stane osobnost celosvětové taneční scény. Michael Burian procestoval kromě celé Evropy také některé státy Ameriky a Asie, do rodného Pelhřimova se ale za svou rodinou stále rád vrací.

11.8.2013
SDÍLEJ:

Akce, na nichž Michael Burian účinkuje a představuje svou tvorbu, mívají běžně návštěvnost okolo několika tisíc účastníků. Snadno se s ním můžeme setkat na vyhlášených festivalech jako jsou Mácháč, Love Parade, Rock For People nebo Open Air Festival.Foto: archiv Michaela Buriana

Kdy jste si poprvé řekl, že tohle bude cesta, kterou se chcete vydat?
Hudbě se věnuju už od narození. Zatímco ostatní děti si hrály s autíčky a stavebnicí, já měl starý gramofon. Něco jako „DJing" jsem poprvé dělal na vánoční besídce na základní škole. Trochu více jsem se o tu profesi začal zajímat na střední. A hned po maturitě jsem se dal na profesionální dráhu.

Jak to celé začalo? Jak jste se k profesi dostal?
Po ukončení hotelové střední školy jsem byl asi šest měsíců zaměstnaný jako kuchař v hotelu. Pak jsem se pomocí živnostenského listu osamostatnil. Zjistil jsem, že prací DJ se uživím stejně dobře nebo lépe. Kombinovat se to také nedalo. Kuchař musí pracovat i o víkendech a to je čas, kdy musí být k zastižení DJ.

Existují nějaké kurzy nebo školení pro diskžokeje?
Vím o firmách a organizacích, které se snaží mladým nadšencům vysvětlit, co naše povolání obnáší. Seznamují je s technikou, kterou každý DJ potřebuje.

Kdo ale tehdy učil vás?
V době, kdy já jsem se o mixování hudby začal vážně zajímat, což bylo v mých asi sedmnácti letech, tady nebylo od koho se učit. Na diskotékách to vypadalo takhle: někde v rohu stál člověk, který vždy oznámil, jaká písnička teď přijde. Já jsem se inspiroval západem. Chtěl jsem hudbu sám namíchat. Tudíž jsem musel okoukat, co se dalo. Hlavně když jsem vyjel někam ven. Co jsem se sám nenaučil, to jsem neměl.

Chtěl byste vy sám učit mladé budoucí DJe?
Hlásí se opravdu spousta lidí, kteří by měli zájem o mé zkušenosti. Snažím se jim prostřednictvím sociálních sítí radit. Ale abych dělal vysloveně kurzy a zval si lidi na hodiny do studia, na to vážně není čas. Možná by to byl dobrý nápad na důchod.

Kdy lidé jako vy odcházejí do důchodu?
Znám DJe od 15 do 60 let věku. Jde o to, do kdy máte své publikum a umíte lidi zaujmout. To je jako v muzice. Někdo je oblíbený rok, někdo padesát let.

Co všechno DJ ke své profesi potřebuje?
Některé věci dříve DJ mít prostě musel, například speciální gramofony s možností plynulého zrychlování a zpomalování a mixážní pult. Bez nich se neobešel. Já jsem si je také musel obstarat. Už v té době to nebyla levná záležitost. Jednalo se o investici kolem jednoho sta tisíc korun.

To z vás musela mít rodina radost, že?
To jo. (smích) Dnes už je všechno jinak. Teď už je ta technika na takové úrovni, že nepotřebujete vlastně ani gramofony. Hudba se dá mixovat na počítači. Existují programy, které se dají pořídit za méně peněz. Kromě těch materiálních věcí, o kterých jsme už mluvili, by DJ měl mít hudební sluch a schopnost vycítit, v jaké je publikum náladě a jakou hudbou ho zaujme.

Jak k tomuto vašemu zájmu vlastně příbuzní a přátelé zpočátku přistupovali?
Měl jsem štěstí. Všichni mě podrželi. Není divu, vždyť přece pocházím z muzikantské rodiny. Táta se hudbě taky věnoval. Je to prostě celý můj život. Radost měli i kamarádi. Věděli totiž, že za mnou budou v budoucnu moci chodit na párty.

V kterých klubech nebo na kterých festivalech se s vámi můžeme setkat?
Pravidelně hraju na největším hudebním festivalu v Čechách poslední víkend v srpnu, to je Mácháč. Vystupoval jsem ale i na Rock For People nebo Love Parade a příští víkend budu účinkovat na Open Air Festivalu. Co se týče klubů, dlouhodobou rezidenci jsem měl v pražském Roxy, několikrát za sebou vyhlášeném jako nejlepší párty roku. Vystupoval jsem také po boku nejlepších DJů světa, třeba Tiesta, Carla Coxe nebo Paula van Dyka.

Existují i diskžokejská klání?
Samozřejmě i na této taneční scéně je řada soutěží, v nichž můžete získat ocenění. Například na festivalech se vyhlašuje nejlepší producent nebo DJ. Tomu se říká Dance Awards. Několik jich také vlastním.

Které země už jste díky své profesi navštívil?
V Evropě asi všechny, včetně Ruska. V Asii jsem hrál v Indii, Číně a Japonsku. A co se týká Ameriky, účinkoval jsem v Mexiku, Brazílii a v USA.

Oblíbil jste si při svých cestách nějaké místo?
Oblíbil jsem si Ibizu. Ona sice v poslední době hodně zkomerčněla a stala se jakýmsi „hot spotem" pro lidi, kteří míří vyloženě na párty na ostrově. Já jsem ji ale objevil už před patnácti lety. Zamiloval jsem si tehdy její atmosféru.

Zaznamenal jste rozdíly mezi způsoby, jakými se baví lidé v různých státech a kulturách?
Stoprocentně rozdíly jsou. Někde se lidé nejsou schopni odvázat bez vypití láhve alkoholu. Jinde, třeba ve Španělsku, pít v podstatě nepotřebují a už se baví. Velice odlišní jsou Asiati. Jinak tancují, milují karaoke, mají kompletně jiný způsob zábavy.

Přemýšlel jste během návštěv zahraničí o stěhování, nebo chcete zůstat v Čechách?
Přemýšlel jsem. A přemýšlím o tom stále. Nejsem rozhodnutý. Mám radši teplé počasí. Místní zima mi nevyhovuje. Nejlepším řešením by bylo bydlet přes zimu v teplých krajích a na léto se sem vracet.

Šel byste se pobavit na diskotéku, nebo vám to v práci stačí?
O víkendech jsem příliš vytížený. A v pátek si na diskotéku taky nezajdu, protože vím, že ji budu mít druhý den nebo za týden. Ale v cizině bych to pojal jako možnost se něco nového přiučit.

Máte z cest nějaký vtipný nebo nezapomenutelný zážitek?
Nevím, jestli je to vtipné, ale určitě na to nezapomenu. Kdysi jsem hrál na Love Parade v Mexico City na jednom obrovském náměstí, byly tam asi dva miliony lidí. Mexiko, jak je známo, leží na písečném podloží. A představte si, jak to asi vypadá, když vám v takové oblasti začne skákat obrovské množství lidí. Nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo bát. Bylo to jako opravdové zemětřesení.

Jaké jsou hlavní klady a zápory vašeho povolání?
Neustále jste v klubech, kde se lidé baví. Je tam dobrá nálada.  Máte možnost potkat se se zajímavými osobnostmi. Chodí za vámi fanoušci. Druhá stránka věci je, že člověk je věčně nevyspalý, má přehozený rytmus života, žije nezdravě. Ve finále vám spousta lidí úspěch závidí. Chodí e-maily, které vám zkazí náladu na celý týden. Neustále musím přemýšlet, jestli to dělám dobře nebo ne.

KAROLÍNA HOVORKOVÁ

Autor: Redakce

11.8.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Průměrná mzda v ČR se ve 3. čtvrtletí zvýšila na 27.220 Kč

Praha - Průměrná mzda v Česku ve třetím čtvrtletí meziročně vzrostla o 1170 korun na 27.220 Kč, tedy o 4,5 procenta. Reálně, po odečtení inflace se lidem výdělek zvýšil o čtyři procenta. Informoval o tom dnes Český statistický úřad (ČSÚ). Podle něj na růst mezd v mnoha oblastech tlačil nedostatek pracovníků, o které zaměstnavatelé mezi sebou soutěžili. Růst výdělků se shoduje s odhady analytiků.

Případ úplatků Horkého a lobbistky Mrencové se vrací do Chebu

Plzeň - Krajský soud v Plzni zrušil původní verdikt a vrátil případ k novému projednání do Chebu.

Děti na Hájích ve Slaném našly cestou do školy mrtvolu

Slaný - Děti ve Slaném na Kladensku zažily v pondělí ráno šok. Cestou do základní školy totiž narazily na mrtvolu. Mladý muž, který nejevil známky života, ležel nedaleko nemocnice v lesoparku Háje. Podle informací kladenské policejní mluvčí Michaely Novákové přivolaný lékař konstatoval smrt a zároveň ale předem vyloučil cizí zavinění.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies