VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Filozof za pianem aneb hudební aforismy

Kdo si přestavuje, že skladby Friedricha Nietzscheho tvoří hudební paralelu k jeho filozofickým pracím, bude překvapen.

4.9.2008
SDÍLEJ:

Friedrich Nietzsche se věnoval hudbě již od útlého dětství.Foto: Profimedia

Lehounké klavírní motivy ve stylu Chopina či Schumanna nepřipomínají ani v nejmenším onoho rozzlobeného nihilistu, jenž promlouvá skrze spisy Antikrist, Soumrak bohů či Tak pravil Zarathustra. Hudba byla Nietzscheho vášní, jednou z mála věcí, která mu na tomto světě dávala smysl. „Život bez hudby je jednoduše omyl, zbytečná námaha, vyhnanství,“ napsal jednou v dopise příteli.


Pro německého pianistu Michaela Krückera bylo převedení dochovaných fragmentů Nietzscheho skladatelských pokusů do zvukové podoby výzvou, jaké nedokázal odolat. Kombinace hudby a literatury ho fascinovala odjakživa - viz několik společných vystoupení s předními německými spisovateli a básníky. Známý koncertní umělec, sklízející úspěchy po celém světě, rovněž proslul svou zálibou v oprašování zapomenutých a neprávem opomíjených kompozic, které navíc pokud možno interpretuje na dobové nástroje.

Jeho nové CD Friedrich Nietzsche: Sämtliche Werke für Klavier solo sice není podstatným příspěvkem do historie vážné hudby, přináší ale nový pohled na rozporuplnou osobnost obdivovaného i zatracovaného filozofa. Autor teorie o „nadčlověku“ a „vůli k moci“ bral hodiny piana od svých šesti let. Už v mládí do sebe vstřebal širokou paletu stylů, od zadumaného světa Beethovenových sonát přes soudobé melodie až po vznešené zpěvy chrámového sboru, jež ho coby syna luteránského duchovního ovlivnily přinejmenším podvědomě.

Umění je v každé dobré větě

I když se jako skladatel nikdy nedopracoval k tomu, aby začal tvořit opravdu podstatná díla, odborníci se shodují, že měl i v tomto směru mimořádný talent. Ze vzpomínek jeho současníků vyplývá, že byl považován za velmi zručného pianistu. Během středoškolských studií se sám vzdělával v hudební teorii - především četbou knih Beethovenova učitele Johanna Georga Albrechtsbergera. Když roku 1864 přijel studovat klasickou filologii a teologii do Bonnu, ze všeho nejdříve se vypravil položit věnec na hrob Roberta Schumanna.

Právě Schumannovy, Chopinovy a i některé Lisztovy etudy inspirovaly mladého Friedricha k prvním samostatným pokusům. Nietzsche si prošel obdobím adorace Richarda Wagnera, ale v okamžiku, kdy se Wagner začal soustředit na hudební drama, filozofovo prvotní okouzlení se vytratilo. Podle něj Wagner svázal hudbu do slov - oproti tomu Chopin ji ze slov vymanil a potvrdil, že se jedná o zcela autonomní uměleckou oblast s vlastní ideou a logikou.

Popravdě, když se začteme do Nietzscheho psaných děl, zjistíme, že se mu přihodil pravý opak než Wagnerovi. Rytmus, kadence i tón jeho vyjadřování, to vše je nadmíru podřízeno hudebním zákonům. „Kolik Němců ví, a považuje za důležité vědět, že umění se skrývá v každé dobré větě? Kdo nechápe kupříkladu její tempo, tomu je taková věta nesrozumitelná.“ Dokonce šel tak daleko, že byl schopen nejprve složit melodii a poté hledat báseň, která by se k ní hodila.

Klavírní aforismy

Krückerovo album přináší všechny nosné celky i rozpracovaná či opuštěná torza z filozofovy pozůstalosti, čímž vzniká v posluchačově mysli vskutku zajímavá mozaika -ne nepodobná Nietzscheho nedokončeným úvahám o životě a umění. Ty měly formu aforismů, a i jeho hudební střípky k nim lze připodobnit. Krátké hudební sentence, někdy s pointou, jindy bez pointy, ovšem nikdy bez nápadu.

Friedrich Nietzsche hudbou skutečně žil a dýchal. Svou zásadní knihu Tak pravil Zarathustra považoval za symfonii, spis Genealogie morálky zase charakterizoval jako sonátu o třech dějstvích. „Na všechny, které nezajímá hudba, by se mělo pohlížet jako na stupidní, zvířecká stvoření,“ zapsal si rozčileně, když mu bylo čtrnáct. Možná že díky této subtilní, neřkuli něžné nahrávce dostane na svou stranu alespoň část z těch, kteří jeho filozofii vlivem pozdějších dějinných událostí odsuzují jako výtvor právě takového stupidního zvířete.

Michael Krücker - Friedrich Nietzsche: Sämtliche Werke für Klavier solo
NCA/BMSCompany 2008
Celkový čas 78:56

Autor: Michal Bystrov

4.9.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Pavel Bělobrádek.
18 8

Bělobrádek: Minimální mzdu dramaticky zvedat nebudeme

Ovocnáři bojují s mrazem pomocí zadýmení.
7

Poručme mrazu! Sadaři chrání úrodu mlhou

Volby ve Francii ONLINE: obrovský zájem voličů, měl by pomoci Macronovi

Lid Francie hlasuje v prvním kole voleb, je o ně bezprecedentní zájem. Ve volebních místnostech se tvoří fronty, jaké nebyly k vidění posledních 36 let. Podle politilogů to pomůže centristovi Emanuelu Macronovi. V desítkách evropských měst se demonstruje na podporu EU, tedy proti Le Penové. Favoritce voleb se povedl lapsus - nestihla zaslat své plakáty do volebních místností v zahraničí.

Co s korunou po intervencích? Zavedení eura je v kurzu

Po uzavření intervencí se mezi politiky i byznysmeny otevírá otázka přijetí eura. Je prioritou i pro Svaz průmyslu a dopravy. Česko se při svém vstupu do EU zavázalo euro přijmout. Proti zavedení evropské měny je ministr financí Andrej Babiš.

Inkluze není nepřítel, dojímá příběh chlapce s vzácným syndromem

/ROZHOVOR, VIDEO/ Nechci pro své dítě nic speciálního, chci jen, aby měl stejnou šanci, jako ostatní.  Tato slova napsala Hana Kubíková z Liberce. Maminka kluka se vzácným Wiliamsovým syndromem. Už několik let se snaží své okolí přesvědčit, že inkluze nemusí být strašákem. „Člověk může hodně dokázat, pokud to aspoň zkusí," říká.

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Ze třiaosmdesátihektarového statku v Mistříně na Hodonínsku se museli přestěhovat za jeden den. V roce 1951 jim ho totiž vzali komunisté při akci Kulak. Při ní zabavovali majetek všem velkým statkářům, aby vytvořili státní hospodářství. „Bylo nás devět. Vojáci nás převezli na samotu u Jestřabice na Kroměřížsku, která měla jen jednu místnost," vzpomíná šestaosmdesátiletá Eliška Kolečkářová na dobu, kdy jí bylo osmnáct let. Jejího otce letos hodonínský okresní soud rehabilitoval a očistil jeho jméno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies