A jak takový den muzikanta na Chodských slavnostech vypadá? „Vstávám v osm ráno, což je pro mne, jako ranního spáče, dost protivné. Obleču se do kroje, který velmi rád nosím. Posnídám a v jedenáct už mi pod bránou začíná první představení,“ popsal začátek hudebního maratonu Kuneš.
Zapomněl však říci, že týden před slavnostmi už s kapelou denně pilně zkouší. „No je pravda, že ve čtvrtek jsem už byl tak unavený, jako by Chodské slavnosti končily a ne začínaly,“ říká se smíchem.
Bez oddechu
Po hodinovém představení si Josef Kuneš nemohl ani na chvilku oddechnout, protože na řadu přišli jeho svěřenci z domažlické ZUŠ, kde je ředitelem. Tady sice nevystupoval, ale musel urychleně postavit a naladit nástroje a připravit mikrofony.
V 15 hodin už ho čekalo další vystoupení, tentokrát na jevišti pod Chodských hradem, kde hrál na dudy se svou Domažlickou dudáckou muzikou a na basu zaskakoval v Konrádyho dudácké muzice. Hodinka kýženého klidu, kdy je čas svlažit se jedním studeným pivíčkem, rychle utekla a už nastal čas dalšího, pro sobotu posledního vystoupení.
Ani v neděli neměl Josef Kuneš na odpočinek čas. V 10 hodin vystoupení, pak rychlý nedělní oběd a poté rychlé přemístění do letního kina, kde už stovky diváků čekaly na zahájení klenotnicového pořadu. Hudební maraton končí pro Josefa Kuneše v 17 hodin a po krátkém vydechnutí může se svými kolegy muzikanty oslavit pouť.
A ptáte se jak? „Sedneme si do hospůdky, vytáhneme nástroje a znova si s chutí zazpíváme chodské písničky,“ dodává Kuneš.