VYBERTE SI REGION

Igor Timko z No Name: Tento život není jen klávesnice

Praha /ROZHOVOR/ - Potkali jsme se na nedávném festivalu Votvírák. Přijel právě se svou kapelou No Name z koncertu v Šumperku, už se stmívalo a co chvíli se blížil jejich koncert. Přesto jsme si se zpěvákem kapely Igorem Timkem v nedlouhé chvíli nepovídali o banálních věcech. Od připravované desky jsme se dostali ke smyslu života, emocím, lásce a internetu. A Timko, který ve svých dvaatřiceti stále působí tak trochu jako čerstvě dospělý kluk, mluvil otevřeně o tom, jak ho tato témata tíží.

29.6.2011
SDÍLEJ:

Zpěvák kapely No Name Igor Timko Foto: Deník/Martin Divíšek

Připravujete v současnosti novou desku. Můžeme se na letních koncertech těšit na nové písničky?

Zatím ne. Nové věci představíme až na velkém listopadovém turné, v rámci kterého 10. listopadu navštívíme i velký sál Lucerny. Pojedeme vedle Prahy města jako Bratislava, Brno, Ostrava a Košice, budou to velké koncerty, na které chystáme zvláštní scénu a specifickou techniku. Dosud jsme ke každé desce měli jiné turné a tak se moc těším, jak bude vypadat tohle.

Před rozhovorem jste mi říkal, že jste právě přijeli z Šumperku, kam jste se podívali po deseti letech, a že to bylo plné vzpomínání. V této souvislosti mě zajímá, jak se za těch deset let změnila turné No Name?

Co se naší hudební vyspělosti týče, nedá se to srovnat. Stejně se nedá srovnávat ani naše komunikace s publikem. Tehdy jsme měli jeden, dva hity, dnes jich máme asi patnáct. Vlastně je to úplně jiné, ale v principu jde pořád o to samé. O hudbu. Když je dobrá, tak lidi osloví. A když ne, tak to jde všechno do pr…

A změnily se také z mého pohledu vaše texty. Dřív jste si přetínal žíly a slova na mě působila hodně osobně, zatímco teď mám pocit, že se od těch nejniternějších pocitů obracíte k obecnějším, celospolečenským tématům…

Já bych nesouhlasil. Texty jsou stále osobní a budou i na novém albu, ale jsou o jiných věcech. Tehdy jsem byl zklamaný z lásky a měl jsem chuť to udělat… Ale naštěstí jsem si to rozmyslel, hodně mi tehdy pomohl i brácha Roman. Oba jsme zažili nevěru, tak jsme si navzájem vylili srdce a bylo to určitě lepší, než kdybychom si ty žíly podřezali. Ale láskou se zaobíráme pořád, jen nás trápí jinak. Osobně třeba hodně přemýšlím o postavení lásky v dnešní společnosti. Její hodnota je současnou kulturou potlačená. Máme počítače a spoustu dalších věcí, které nás od našich pocitů odvádějí někam k úniku. Ale člověk přece není emocionální krypl, který by jen myslel. O emocích je třeba se bavit. Je to podle mě jediný způsob, jak normálně přežít.

Jinými slovy, dá se říct, že dnešní doba nepřeje lásce a zamilovaným?

Je spousta věcí, které lidem zabavují mysl a zabírají čas. Mám kamaráda, který je profesorem na jedné univerzitě. Doma má čtyři pokoje: V jednom žije on, v druhém manželka, v třetím jejich první syn a ve čtvrtém druhý. A je běžné, že když se syn chce zeptat otce nebo maminky ve vedlejším pokoji, kdy bude oběd, nejde za nimi, ale napíše jim na Facebooku. Vidím to i na svém bráchovi Dušanovi, kterého mám hodně rád. Když jsem s ním na pokoji, udivuje mě, jaký má přehled. Zná všechny možné sportovce, chvíli je na Facebooku, pak si čte o fotbale, o hokeji, o stávce… Přesto mi přijde, že vlastně vůbec nemá čas sám na sebe. Nekritizuji to, jen mi to přijde jako fenomén této doby a jako věc, která stojí za zamyšlení. Žijeme spoustu virtuálních životů, ale zachováváme si při tom ještě vůbec nějakou svoji tvář?

Vím, že je to hodně zjednodušující otázka, ale dalo by se říct, že by nám bez počítače a internetu bylo lépe?

Je to hodně složité. Ale aby bylo jasno, počítače a internet nezatracuji. Třeba právě nám, hudebníkům v lecčems pomohly. Používáme je ke komunikaci s novináři nebo k pozvánkám na koncerty, určitě nám všem hodně usnadnily život. O co mi však jde: Říct, že tento život není jen klávesnice. Nakonec, i rande započaté na internetu končí tím, že se s někým setkáte tváří v tvář. Zkrátka, bacha, nezapomínejme být lidmi.

Kolik máte přátel na Facebooku?

Nejsem na Facebooku.

Z principu?

Snažím se střežit svoje soukromí. Nechci někde veřejně vystavovat fotky mojí rodiny a podobné věci. Moje děti by hned mohly být konfrontovány s tím, že táta je z No Name, podobně manželka…

Takže se toho i trochu bojíte?

Mám vůči tomu respekt. Sleduji zprávy, od normálního vidění světa až po konspirační teorie a mám pocit, že to není zas taková sranda. Uznávám, že je to vynikající věc na hledání starých přátel, můžete tak narazit třeba na spolužáka, který se před lety odstěhoval neznámo kam. Ale taky vidím, že na Facebooku je pět Igorů Timků, kteří se tváří jako já. Jednoduše: Facebook určitě může být dobrá věc, ale ne pro mě.

Když jste zmiňoval konspirační teorie… Věříte předpovědím, že v roce 2012 bude konec světa?

Nevěřím a upřímně řečeno, snažím se tím nezatěžovat a žít současností. Ať už jde o kapelu, ženu, rodinu, rodiče nebo novináře. (směje se) To je svět, v kterém momentálně žijeme a který se můžeme snažit dělat lepší. Starat se o to, jestli na nás zítra zaútočí Al–Káida nebo se Amerika pohádá s Čínou, člověk by se z toho všeho musel zbláznit. Každý by se podle mě měl starat hlavně o svůj mikrosvět. Zda dobře vychovává svoje dítě, věnuje se svým nejbližším… V tom můžeme být k něčemu užiteční. Ale já ani vy, myslím, nevyřešíme, zda je Obama dobrý prezident.

Promítne se tento mikrosvět i na připravované desce?

Určitě. Stále zpíváme, to co žijeme. Je to jediná cesta. Proto nám také lidé věří a pořád chodí na naše koncerty. Tím se zase vracím do Šumperka, o kterém jsme si povídali na začátku. Kdybychom se lidem odcizili, asi by tam na nás po deseti letech nepřišel zase plný dům.

Kdybyste měl v souvislosti s touhle naší debatou vybrat jednu vaši písničku, kterou hráváte a na kterou se obzvlášť těšíte…?

Pak to asi bude Čím to je. Protože tahle písnička se ze všech našich asi nejpřesněji táže právě na ten princip světa. Nejsou to prvoplánové otázky typu „Proč ptáci létají?“, ale otázky směřující k podstatě: Kdo to tak nastavil? Zda Bůh, vesmír, nějaký výbuch…

Když se řekne Čím to je, vždycky se mi vybaví další vaše písnička Keby. Zpíváte v ní o tom, jak by bylo v ideálním světě. Ve světě Kdyby…

Keby je nádherná píseň, ale měla jednu smůlu. Že byla na jedné desce s Čím to je. Takže i když je o podobných věcech, a na Čím to je navazuje, nemůžeme ji moc hrát společně. Musíte se rozhodnout pro jednu z nich, vybrali jsme Čím to je a myslím, že jsme udělali dobře. Ale je možné, že Keby ještě někdy na stará kolena při nějakém unplugged vystoupení oprášíme. Člověk nikdy neví.

Ještě jednu písničku zmíním, Ďakujem, že si…

Nemáte zač. (směje se)

Komu byste poděkoval za to, že je?

Když jsme teď na Votvíráku, tak dramaturgovi Arturovi za to, že nás sem zve. Takže, ďakujem, že si, Arture! A jinak samozřejmě všem svým blízkým, kapele, fanouškům… Ale to by bylo na dlouho.

Autor: Ondřej Leinert

29.6.2011
SDÍLEJ:

Ústavní soud ve středu rozhodne o stížnosti vyhoštěného Iráčana

Brno - Ústavní soud (ÚS) ve středu vyhlásí nález s přímou vazbou na uprchlickou krizi a právní úpravu azylu v Česku. Rozhodne o stížnosti Iráčana zajištěného loni v listopadu a brzy poté vyhoštěného do vlasti. České orgány se podle stížnosti vůbec nezabývaly jeho obavami z mučení a násilí. Policie údajně také nezohlednila jeho úmysl požádat o mezinárodní ochranu.

Povstalci v Halabu řekli Američanům, že město neopustí

Damašek - Povstalci v syrském Halabu oznámili Spojeným státům, že obléhanou východní část města neopustí. Reagovali tak na výzvu Moskvy, která je prý připravena jednat s Washingtonem o stažení všech rebelů. Informovala o tom agentura Reuters. Podle syrského vojenského zdroje má Damašek v plánu získat plnou kontrolu nad Halabem během několika týdnů.

Z izraelského nákupu ponorek prý bude profitovat i Írán

Tel Aviv - Aféra kolem nákupu dalších tří ponorek pro izraelskou armádu nabrala nové obrátky. Objevily se totiž informace, že v německé společnosti ThyssenKrupp, která je měla dodat, má podíl i úhlavní nepřítel židovského státu Írán. Informovala o tom agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies