VYBERTE SI REGION

Jan Neckář: Půlnoční se mi líbí už od začátku

Ústí nad Labem /ROZHOVOR/ – Václav Neckář, známý český zpěvák a herec, se vrátí zpívat do Ústí, města svého mládí. Jeho kapela Bacily tu oslaví 40 let vzniku (letos už to bude 41), její kapelník Jan Neckář (ročník 1949), bratr Václava, tak vystoupí ve svém rodišti. Jan slibuje repertoár Václava „od Kytary až po Půlnoční“, od 60. let dodnes. Ovšem řeč byla v rozhovoru s Janem také o mnohém dalším.

8.2.2012
SDÍLEJ:

Václav a Jan Neckářovi spolu na pódiu dnesFoto: Deník/Radek Strnad

Na Vánoce 2010 jste v Ústí sliboval turné ke 40 letům Bacilů. To se zastaví ve čtvrtek 9. února v Ústí, čím ale vyvrcholí?

Chceme slavit celý rok. Měli jsme začít už loni v srpnu, ale řekli jsme si, že to dáme až po novém roce. Minulý týden v pražské Hybernii jsme měli třetí výroční koncert, teď budeme objíždět celou ČR. Možná se podíváme i na Slovensko, vyvrcholit by vše mělo sérií vánočních koncertů (listopad, prosinec) možná i v halách s hosty a dětským sborem. Samozřejmě zahrajeme i Půlnoční, což se samo nabízí. Zvlášť když teď Vašek chystá novou desku. Ne s Umakartem, jen s Dušanem Neuwerthem z TataBojs a Jaromírem Švejdíkem z Priessnitz.

Necítíte se být trochu odstrčený? Václav vždy dělal s vámi…

Necítím se tak. My jsme se nikdy v kapele neuzavírali sami pro sebe, autorsky jsme dávali příležitost i kolegům z jiných kapel nebo z jiných autorských dílen. Psal pro nás třeba i Petr Janda, ale kdybych měl vyjmenovat všechny, kteří kdy napsali něco pro bráchu, budeme tu dlouho. A z těch mladších i Jan Muchow, Dušan Neuwerth a Jaromír Švejdík. Ti jediní Vaška v poslední době oslovili. Náhodou to bylo díky filmu Alois Nebel, to se samo nabízelo. V komiksu Alois Nebel je totiž postava Květa fanynka Václava Neckáře, tak je to napsaný. Proto ve filmu i Neckářovu písničku poslouchá…

Líbila se vám písnička Půlnoční už od začátku?

Líbila. A když tedy ta nabídka přišla, byl bych blázen, kdybych ji Vaškovi rozmlouval. Slyšel jsem ji jako první a doporučil mu ji. Když jsme se pak sešli s Dušanem a Jaromírem, padli jsme si do noty; jsou to příjemní a chytří kluci. Napadlo mě: „Tohle je bezvadný spojení, z toho může něco nového vzniknout.“ A ono se to povedlo až neuvěřitelně i díky klipu, který byl skvěle udělaný. Byla to tedy správná volba a teď už jen musíme čekat, jak se povedou další písničky. Těžko říct dopředu, jestli budou mít stejnou odezvu: v naší branži to nikdy nevíte.

Řada lidí vnímá Půlnoční jako comeback Václava. Vždyť to je nesmysl! Šlo o lehký dotek Oscara, který bohužel nevyšel, je víc v rádiích, ale jaký návrat?!

Samozřejmě, že je to nesmysl. Já si myslím, že se prostě jen povedla bezvadná vánoční písnička (smích).

Není to, jako když natočil Tom Jones skvělé CD Reload s mladými muzikanty a hity Sex Bomb a vrátil se na výsluní popu?

Podle mě se pohybujeme po sinusoidě. Většina umělců to tak má, jednou je nahoře a jindy zase dole… Podobně to vnímá i Michal Horáček. Tvrdí: „Když jde člověk dolů, nemá cenu chtít hned zpátky. Je třeba chvilku vyčkat, přemýšlet a čekat na moment, kdy ta vlna zase půjde nahoru.“ Člověk pak neztrácí tolik sil. Když jde dolů, musí se s tím smířit; nemůžou být všichni první, o to přeci nejde.

A o co tedy jde?

O to, aby nám naši fanoušci zůstali věrní. Hlavně pro ně hudbu děláme.

Je to rok a čtvrt, co jste říkal, že asi Bacily s Václavem natočí vánoční album. Bude?

My se domluvili se Supraphonem, že je teď aktuální nová Vaškova autorská deska, která se připravuje. Že by se to mezi sebou tlouklo. Připravíme si sami dvě tři věci pro vánoční koncerty, bude to takové avízo, že později na vánoční desku dojde. Ale udělali bychom ji až v roce 2013. Vánoce přece budou i příští rok.

Čeká vás koncert v Ústí, kde jste se narodil a kde jste s bratrem dlouho žili, Václav je zde dokonce čestným občanem. Jsou pro vás ústecká vystoupení v něčem jiná než hraní kdekoli jinde? Nebo už vám ty akce splývají, protože koncertů máte „tunu“…?

Tak bych to neřekl. Tunu? Teď se to samozřejmě rozjelo, ale my každý koncert vnímáme úplně jinak. Záleží hlavně na publiku a jestli přijde. A jestli přijdou i kamarádi a kamarádky… Do Ústí jezdíme rádi a já se do „mého“ Ústí vždycky těším. Klíše, Resslovka, Střížák, hrad Střekov, vzpomínky na dětství… Mrzí nás, že nezahrajeme v ústeckém divadle, našem druhém domově, ke kterému mě s bráškou vážou zvlášť pěkné vzpomínky; vánoční koncert bychom v něm rádi udělali… Ale i ústecký dům kultury je naše oblíbené místo, sám si pamatuju, když se ten objekt stavěl. Jako kluk jsem moc rád sledoval, jak taková stavba roste…

Co říkáte na to, že má divadlo v Ústí 6 nominací na Ceny Thálie, dvě velké a čtyři malé? Monika Absolonová za muzikál Funny Girl a Anna Klamo, úžasná pěvkyně, za slavnou operu Lakmé?!

To je skvělý. Já myslím, že i tyto věci pomáhají divadlu, a tomu, aby se do něj lidi nejen vraceli, ale aby přišli i noví diváci a objevili tento žánr. Jsem rád, že se divadlu daří!

Předloni jste s bratrem pomohli ústeckým The Boom s vánoční beneficí. Bylo to těžké: Když jste se vraceli z USA, letadla z Mnichova nelétala a tak jste si vzali z Německa do Prahy taxi. Byl to mimořádný zážitek i v rámci vaší dlouhé kariéry?

Bylo příjemné, že nás kluci z The Boom oslovili, že nás do toho zapojili. My to plánovali s Boomem už dřív. Byla jen trochu škoda, že se Půlnoční v případě Vánoc s Boom opozdila. Ale i tak si myslím, že se naše společné vystoupení docela povedlo.

Václav po mozkové příhodě má v hlase jakoby váhání, neobvyklý způsob zpěvu, zvláštní dikci, což je slyšet i z Půlnoční. Může být vše špatné i k něčemu dobré? Je nyní k sobě Václav zodpovědnější, víc si zdraví hlídá?

Máte v pravdu, že všechno špatný je pro něco dobrý. On nedodržoval životosprávu, zaplatil mrtvicí docela těžce, že ji nedodržoval. Ono se říká „Starýho psa novým kouskům nenaučíš“, ale já ho teď prostě víc hlídám, držím nad ním ochrannou ruku v tom smyslu, že ho nutím do věcí, které by asi jinak nedělal. Takže je to neustálý boj s jeho špatnými návyky.

Nicméně souhlasíte, že Půlnoční získala lehký stín té tragédie, kolapsu? Že to může člověk vycítit z hlasu, zná-li souvislosti?

Asi taky, ale možná je to i takové to mediální vnímání. O Vaškově mrtvici toho bylo napsaného tolik, že to už lidi mají v podvědomí zafixované a klip s Půlnoční vnímají i s tímto pocitem. Taková nějaká rezonance mezi podvědomím a emocemi. Dá se to těžko vysvětlit. Každý to vnímá jinak, ale dohromady to asi takhle nějak funguje.

Loni se povedl ústecké kapele The Boom husarský kousek. První pozvali do ČR na svou vánoční benefici zpěváka a kytaristu Tonyho Sheridana, kterého v roce 1961 v Hamburku doprovázeli Beatles. Víte o tom?

V 60. letech tu v kinech běžel film Jazzová revue, to byly časy, kdy se začala uvolňovat atmosféra ve společnosti, zlatá šedesátá… Tehdy se jako zázrakem u nás objevil tenhle hudební film s hvězdami ze Západu a v něm písnička se Sheridanem. Pamatuju si ji, líbila se mi. A já si říkal: „Panebože, ten člověk ještě žije?“ (smích) Ale je to tak a je úžasný. Takže jsem rád, že se jim to podařilo, je to výborný.

Název skupiny Bacily vznikl od názvu vaší první písničky pro bráchu Dr. Dam di Dam, že?

V podstatě je to tak. Kapela vznikla oficiálně 4. srpna 1971. V období, kdy už začala Husákova normalizace a všechny názvy kapel, které zaváněly cizí řečí, se musely měnit. Plameňáci, Plavci, Zelenáči, Modrý Efekt, jediní Olympic zůstali - souvislost s olympiádou soudruhům nevadila. A když jsme se Zdeňkem Rytířem dělali v roce 1970 desku Dr. Dam di Dam, tu jsme ještě točili s TOČRem, vymyslel, že koncertní pořad se bude jmenovat Dr. Dam di Dam a jeho Bacily, že každý doktor má co do činění s bacily. A tihle jeho Bacily rozšiřují nákazu dobré hudby.

…a vydržely 40 let!

Ano, s Otou Petřinou už je tak dlouho děláme. Jen tam byla přestávka kvůli jeho vlasům. Posledních 14 let, než přišla Sametová revoluce, nesměl na jeviště. (smutně) Ani do televize, protože se nenechal ostříhat. Mohl s námi jen do nahrávacích studií.

Co od vás uslyšíme živě v Ústí?

Bude tam něco z Atlantidy i z Planetária, zahrajeme bráchovy staré hity Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě, Stín katedrál, Čaroděj dobroděj, Kdo vchází do tvých snů, budou tam i balady z naší poslední desky Oči koní. Ale také zazpíváme s Otou Petřinou jeho dvě nové písně, nebo věci z dob Golden Kids, Suzanne, Časy se mění a Odejdu v mém aranžmá. Vrátíme se i k desce Tomu, kdo nás má rád a když lidi budou chtít, zahrajeme po bacilovsku i Půlnoční.

Autor: Radek Strnad

8.2.2012
SDÍLEJ:

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies