VYBERTE SI REGION

Jan Slabák: Konkurence Moravanky dnes jde pod cenu

Ústí nad Labem, Praha /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ – Přiznávám, dechovka Moravanka je moje mládí. Jenže tenkrát, v 70. letech minulého století, mi spíš ta tehdy protežovaná kapela „pila krev“; byla zosobněním světa „staré hudby“, světa dospělých a juchání v lidových krojích. Jenže Moravanka, které letos slaví 40 let, už dávno není jen symbolem lidovek, hraných podle ostatních lidových muzikantů nepochopitelně zrychleně. Jak dál z rozhovoru s Janem Slabákem, kapelníkem Moravanky a rodákem od Kyjova, zjistíte, hraje stejně ráda i jazz a swing. Ale publikum jí má radši v jiném stylovém šupleti. Je tomu tedy už čtyřicet let, co legendární Moravanka nahrála první rozhlasové snímky. A nedost na tom: její zakladatel a kapelník Jan Slabák, muž se zkušenosti ze swingového orchestru i z filharmonie, oslaví 24. března 2011 sedmdesátku. Slavnostní koncert „Jan Slabák 70. let“ se odehraje v pondělí 28. března od 19.00 hodin v DK Hodonín. Obě výročí jsou tedy důvodem, proč právě Supraphon vydal výpravný jubilejní kompletu tří CD „Zlatá kolekce“, ohlížející se za rozsáhlou tvorbou kapely. Celkem je na něm 79 skladeb Moravanky. Nebylo jistě snadné vybrat pro kolekci nahrávky z asi 50 alb, které Slabákův soubor na kontě má. Vystoupil ve stovkách TV a rozhlasových pořadů, koncertů po republice měl nepočítaně. V rozhovoru s Janem Slabákem bylo na co vzpomínat.

7.2.2011
SDÍLEJ:

Jan SlabákFoto: Jeff Kratochvíl

V čem byla podle vás Moravanka na přelomu let 1971 a 1972 tak progresivní?

Důležité bylo, že jsem se strefil do stylizace lidové písně, jaká se tenkrát nevyskytovala. A za druhé jsem do naší muziky vnesl i tak trochu prvky swingu. Čerpal jsem i z cimbálovky, ale toho swingu bylo v naší hudbě ještě víc. Tímhle vším byl celý náš projev úplně jiný, než projev jiných kapel. A zabralo to.

Ten swing jste si přinesl z legendárního Orchestru Gustava Broma?

Ano, tenkrát jsem byl všestranný sólista a hrál jsem i s Gustavem Bromem. Dokonce, když jsem s Moravankou začínal, jsme měli stejného manažera! Brom mě tenkrát hodně přetahoval, ale já jsem se nedal. Hrál jsem ve Státní filharmonii Brno, dělal jsem vážnou muziku. Tak jsme se pak s Gustavem Bromem alespoň dělili o stejného manažera.

Kde jste posbíral první partu Moravanky?

Tvořili ji mí vrstevníci, někteří byli nepatrně starší, všichni jsme se znali ze školy. Dokonce se to celé podařilo tak, že v kapele byli i někteří moji krajani, chlapi od Kyjova. Navíc můj první učitel – Josef Frýbor – některé z nich učil. Naší muzice jsme říkali „swing po slovácku“.

Bylo to těžké či bolestné rozhodování, když se kapela v roce 1978 profesio­nalizovala?

Pro mě skutečně bolestné bylo. Když jsem dával výpověď ze Státní filharmonie Brno, zrovna jsme hráli Beethovenovu Devátou symfonii. Měl jsem tehdy takový zvláštní pocit, že už ji hraji naposled. Odchodu z Filharmonie jsem se bránil dlouho, ale požadavky na Moravanku byly obrovské. Do toho navíc přišel náš první zájezd do Ameriky, už to nešlo jinak udržet.

Panovala tehdy mezi dechovkami velká konkurence?

Za naší éry ne. Moravanka rychle vylítla, byla hodně v popředí. Až teprve po nás vznikaly další dechovky. Ve své době jsme byli jediní a pro ty ostatní „vzorek“. Vzorem byla i forma, kterou jsem vymyslel – později začali různí aranžéři psát jako já. Moravanka tedy žádnou velkou konkurenci necítila, zejména když šlo o koncertní činnost. Dnes je to horší. Jenom tady na Moravě je spousta našich epigonů, v zásadě v každé dědině.

Mohou s vámi soupeřit?

Jsou výborní! Dá se říct, že to jsou poloprofesionální soubory mnohdy sestavené i z mých žáků a konzervatoristů, na zdejší tancovačky jsou až moc vynikající. Ale jdou pod cenu, což dělá konkurenci takovým kapelám, jako jsme my, tedy souborům složeným z profíků a chtějícím nějaké peníze.

Zmínil jste cestu do Ameriky. Od roku 1985 ale měla Moravanka zákaz cestovat do zahraničí. Proč?

Na přelomu let 1984/1985 jsme se za velice nepěkných okolností rozpadli. Vznikly tak dva nepřátelské tábory a tehdejší režim nebyl schopen situaci vyřešit. Od té chvíle mě pět let tvrdě otravovali! Koncertovat jsme mohli, i v televizi (když jsem dal dohromady novou kapelu) jsme směli vystupovat, ale nesměli jsme do ciziny ani natáčet.

A jak se daří dnešní Moravance?

Hraje pořád, žádostí o koncerty je dost…

Takže skvělé živobytí?

Bohužel ne, na živobytí to není. Členové kapely mají svá zaměstnání a mně je sedmdesát, už to beru spíš sportovně; ale jedeme pořád dál. Zájem ze strany publika je, i když převažují starší posluchači. Ti, bohužel, mají trochu hlouběji do kapsy; je to začarovaný kruh. Navíc současná média s tímto hudebním žánrem moc neumějí zacházet.

Vracíte se pořád ke klasice a ke swingu?

Jistě. V roce 1995 jsem nastoupil jako učitel na Janáčkovu akademii múzických umění a zvou mě i zpátky do orchestru, dnes se jmenuje Filharmonie Brno. Když je zapotřebí rozšířené nástrojové obsazení, moc rád si tam zahraji. A vracím se i k jazzu. Koneckonců od začátků Moravanky jsem měl tendence natáčet mnohostranně, vícežánrově, jít i do jazzu.

Co na to říkalo vaše publikum?

Naši posluchači si nás nasměrovali tak, že jsme skončili u stylizovaného folklóru; jiné žánry se zdaleka nesetkaly s takovým úspěchem. Když jsme se odchýlili od stylizované lidovky někam jinam, lidé říkali: „Slabák už nemá co hrát!“

Přitom moc nechybělo a mohl jste se vydat úplně jiným směrem: prý si vás vyhlédl Herbert von Karajan do Berlínských filharmoniků!

Jak Karajan pendloval mezi Vídní, Salzburkem a Berlínem, někdy přespával v Brně v Intercontinen­talu. To mi říkal vynikající operní pěvec Zdeněk Kroupa, který zase pendloval mezi Brnem a Berlínem. Zřejmě v Brně slyšel Karajan moji nahrávku; tenkrát probíhala renesance barokní hudby, i té trumpetové, a já jsem ji hodně hrál. Třikrát mi pak z Berlína psali, abych přijel na konkurs do Filharmonie.

Jel jste? Ta kapitola z vašeho života asi není tak známá…

Nejel, to tenkrát nešlo, Západní Berlín byl uzavřená zóna uprostřed východního Německa, nebyly s ním žádné kontakty, nebylo možné tam účinkovat. Oni mě ale pořád lákali, potřetí bych tam už i přijet mohl, nějak jsem si to vyjednal, ale přišel do toho zájezd Státní filharmonie Brno do Bulharska. Napsal jsem tedy do Berlína, že přijedu o den později, ale to už zase Berlínská filharmonie odjela na nějaké turné. Takže se to tenkrát takhle minulo.

Kde do června 2011 Moravanka zahraje

28. března, Hodonín – Kulturní dům

8. května, Bad Kösen – Festzelt (SRN)

22. května, Ostrava, Dům kultůry

15. června, Třinec, Kulturní dům

18. června,. Blovice, festival Svátek dechovky

19. června, Tlumačov u Domažlic, Festival dechovky


VLADAN DRVOTA, RADEK STRNAD

7.2.2011
SDÍLEJ:

Veslařský svět v černém. V Mařaticích pohřbili nadějného veslaře Michala Plocka

Uherské Hradiště – S juniorským mistrem Evropy i mistrem světa dvaadvacetiletým Michalem Plockem se přišly v pondělí 5. prosince rozloučil na jeho poslední cestě zhruba dvě stovky známých, přátel a rodinných příslušníků do obřadní síně hřbitovu v Uherském Hradišti, Mařaticích. Talentovaný veslař a nástupce Ondřeje Synka byl 28. listopadu nalezen mrtvý v loděnici pražské Dukly, za níž vesloval.

Vědci zkoumají léčbu nočních můr a běsů i pomocí vůní

Klecany (u Prahy) - Vědci z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) v Klecanech u Prahy zkoumají léčbu nočních můr a běsů i pomocí vůní. Pracoviště je unikátní spektrem nabídky metod řešení poruch spánku, a to nejen v rámci ČR. Řada problémů se léčí nejen podáváním léků, ale zásadní jsou i psychoterapeutické postupy, říká vedoucí oddělení spánkové medicíny Jitka Bušková.

Technik z letounu s fotbalisty: Pád jsme nečekali, nikdo nekřičel

La Paz - Bolivijská vláda začala vyšetřovat podezření na nepravosti při udělení licence místní letecké společnosti LaMia, jejíž letoun minulý týden havaroval v Kolumbii s brazilskými fotbalisty. Příčinou neštěstí, při němž zemřelo 71 lidí, byl zřejmě nedostatek paliva. Informaci, že letadlo mělo udělat mezipřistání na dotankování, potvrdil dnes brazilské televizi Globo i přeživší technik Erwin Tumiri.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies