VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jana Koubková: Protože mi zpívání šlo, začala jsem si tím vydělávat

Praha /FOTOGALERIE, ROZHOVOR/ - Významné životní jubileum slaví letos na podzim Jana Koubková. Zpěvačka, která při svých vystoupeních překypuje energií a vtipem, na svůj věk rozhodně nevypadá a ani se (a je to tak dobře) jím neřídí.

28.10.2014
SDÍLEJ:
Fotogalerie
5 fotografií

Zpěvačka Jana Koubková.Foto: www.janakoubkova.cz

Se svým novým projektem vydává nové album, koncertuje jako o život, píše knížky… A nemá ráda označení „jazzová legenda“.

Jazz? Oh yes! Kdy jste se o tomto úsloví, které se vyjímá i v názvu vaší retrospektivní desky, přesvědčila?

Jazz? Oh, Yes! Protože jsem od roku 1974 byla totálně zapálená pro jazz. A vlastně už podstatně dřív, když mně bylo devatenáct let. Poprvé jsem slyšela Ellu Fitzgerald s Dukem Ellingtonem a jejich scatové chorusy, které mne okouzlily a já se je učila napodobovat. Hodně jsem se tím naučila.

Přestože nemáte ráda označení „jazzová legenda“, všichni vás tak titulují. Proč nepatří mezi vaše oblíbené?

Jazzovou legendou se člověk stává až po smrti. Pokud na sobě ovšem pořád pracuje. Já jazzu sloužím a hudbě vůbec.

Existovala nějaká varianta, že byste se věnovala jinému hudebnímu žánru? Například rocku, ke kterému jste během své kariéry také „přičichla“?

Víte, takhle já to vůbec neberu. Když mě prostě určitý hudební styl osloví, tak do něj jdu. Když jsem začínala v Jazz Sanatoriu Luďka Hulana, tak to byl skutečně mainstreamový jazz a já byla šťastná, že s takovými hudebníky mohu zpívat. V osmdesátých letech to byl ale Horký dech J. K. s Michalem Pavlíčkem a Jiřím Hrubešem, a to nebyl jazz, ale nádherná hudba Michala Pavlíčka, ve které mně bylo strašně dobře. Pak třeba v Jazz Q Martina Kratochvíla nebo ve vokálních skupinách, prostě jsem si vyzkoušela různé styly s různými skvělými muzikanty a tak funguji pořád. V Německu si mne zvou třeba do freejazzu, který mne taky baví, jen tady to nikoho moc nebaví… Takže jazz nevítězí, ale hudba jako taková ano.

Chtěla jste být vždycky zpěvačkou?

Zpěvačkou jsem nikdy nechtěla být. Chtěla jsem být novinářkou, ale zkoušky na školu se nepovedly. Od šesti let jsem ale pořád zpívala, například v Dětském pěveckém rozhlasovém sboru Dr. Bohumila Kulínského. Prostě zpívání mi šlo, a tak jsem si tím začala i vydělávat.

Ohlížíte se ráda za sebe, do své minulostí? Na jaké období vašeho života vzpomínáte nejraději?

Každé období mého života bylo krásné a vzrušující, i když tam bylo i dost mollových akordů. Teď mám třeba skvělý Quartet s Ondřejem Kabrnou, Janem Kellerem a Janem Červenkou a k tomu „nejazz“ s Romanem Hampacherem a Janem Červenkou v rámci Smrti standardizmu. Chci tím říct slovy Jana Nerudy: Čím jsem byl, tím vším jsem byl rád. V každém společenství se rodily zajímavé hudební nápady a moje diskografie o tom svědčí.

Zpěvačka Jana Koubková.A jak to máte s pohledem do budoucnosti? Plánujete ráda?

Budoucnost? Tak nevím, jak dlouho se zadaří, když mi je teď těch sedmdesát. Ale určitě chci něco udělat pro děti a mám našlápnuto, tak se uvidí. Možná vyjde ještě jedna ptákovská knížka. A hlavně Tekutý milenec na albu, které už je natočené, a sice o Vladimíru Boudníkovi z pera Bohumila Hrabala. To je fakt na jinej způsob, než jsme herecky zvyklí.

Se svým novým projektem Smrt standardismu jste vydala novou desku, v čem je jiná oproti předchozím a ve srovnání s vašimi dalšími projekty?

Album Smrt standardizmu vyšlo před pár týdny a jsou to moje texty až na jeden od Jiřího Žáčka. Je to prostě moje výpověď o tom, jak se teď já cítím. Je to písničkové, nablueslé, chansonové, ptákovské… Kytarista i zpěvák Roman Hampacher není žádnej jazzman, mé texty ho ale oslovily a oba se napůl podílíme na zhudebnění. Jan Červenka nás inspiruje svými rytmickými begleity na bicí a na cajon. A tím se liší od všech předchozích CD. Prostě moje výpověď s nejazz doprovodem.. Ale dobrý!

Proč vyhlašujete „smrt standardismu“?

Smrt standardizmu je nejen píseň, ale i název kapely. Jde mi o to, že když dosáhneme určitého životního standardu, neměli bychom se s tím spokojit, ale snažit se být co nejvíc sami sebou a nestydět se to uskutečňovat.

Slavíte významné životní jubileum, nabízí se proto otázka, jak to děláte, že vypadáte stále tak skvěle a čile – kde čerpáte energii?

No, po ránu skvěle určitě nevypadám. Ale během dne se snažím, abych pak k večeru se svou červenou hlavou zazářila. Energie je velmi důležitá, a když ji já do lidí dám, oni mi to pak vracejí. Jinak je to hlavně příroda a mé rychlé chůze, při kterých se fakt nešetřím. Pak to jsou knížky a hudba, kterou si s chutí pouštím jako třeba teď Avishaie Cohena.

V průběhu podzimu vystupujete na mnoha koncertech, ten hlavní – narozeninový – vás čeká 1. listopadu v 19 hodin v Divadle U hasičů. Na co se mohou vaši gratulanti těšit?

No prvního listopadu v pražském divadle U hasičů se hlavně sejdu s kolegy, se kterými jsem byla vždycky moc ráda. Například s Michalem Pavlíčkem a Jiřím Hrubešem, s Milošem Vacíkem, Musou Imranem Zangim a Alanem Vitoušem. A taky s Heinz Grobmeierem, který mne vždy zve na ty freejazzové festivaly v Německu. A samozřejmě se svým současným J.K. Quartetem a Smrtí standardizmu.

Jana KoubkováZpěvačka Jana Koubková.Narodila se v roce 1944 v Roztokách u Prahy.

- Od šesti let zpívala ve sborech, vokálních skupinách i sólově.

Jako jazzová sólistka se prosadila v roce 1975 v Jazz sanatoriu Luďka Hulana.

V roce 1981 založila festival VOKALÍZA pro jazzové, bluesové a rockové zpěváky, konal se každoročně až do roku 2000.

Šest let působila na Pražské státní konzervatoři v oboru interpretace.

Zúčastnila se mnoha festivalů nejen v Evropě, ale i na Kubě, v Alžíru, Senegalu, Pobřeží Slonoviny, Libanonu, Izraeli či v Maroku.

Daří se jí i jako skladatelce písní a filmové hudby, má své pořady v rozhlase, publikuje, píše fejetony, sloupky a poezii, věnuje se také výuce na seminářích.

Na podzim letošního roku vydává knihu Básně z jazzové dásně a dvojalbum hitů z let 1976 – 2014 s názvem Jazz? Oh, yes!.

V minulosti vydala dvě knížky – Recepty proti samotě a Zutí provádím s chutí.

Jejím životním heslem je BÝT PŘIPRAVEN, TOŤ VŠE.

Autor: Michaela Rozšafná

28.10.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

eet
6

EET: obchodníci s obuví mají strach ze sankcí a kontrol

Donald Trump
2 4

USA rozšířily možnosti pro deportace migrantů

Co je nepřijatelné? Večerní emaily nebo zdrobněliny v doméně

Lidé často v elektronické komunikaci podceňují pravidla slušného chování. Ať se jedná o emaily, esemesky nebo internetové diskuse. Jak na úřední mail?

Lidl dramaticky zvyšuje nástupní mzdu a srovnává platy v regionech

Praha - Diskontní řetězec Lidl zvýší od 1. března nástupní mzdu zaměstnanců v obchodech o 25 procent, ta tak dosáhne 23 333 korun při čtyřicetihodinovém úvazku. Průměrná mzda prodavačů a pokladních bude při stejném úvazku 24 897 Kč.

ODS půjde do sněmovních voleb s podporou Strany soukromníků

Opoziční ODS se dohodla na spolupráci se Stranou soukromníků před letošními volbami do Poslanecké sněmovny. Předseda ODS Petr Fiala o tom informoval poté, co dnes odpoledne spolupráci podpořila výkonná rada strany. Soukromníci by měli obsadit zhruba 40 míst na kandidátkách ODS, a to ve všech krajích. Podle Fialy svazek zabrání tříštění sil na pravicové straně politického spektra a posílí pozici obou stran do voleb.

DOTYK.CZ

Příjmy začínajících vědců jsou pod hranicí chudoby

V České republice je přibližně 25 tisíc doktorandů. Mnozí na začátku studia pomýšlí na vědeckou dráhu. Ve vědě je přitom čím dál víc důležitá mezinárodní spolupráce. Podle slov předsedkyně České asociace doktorandek a doktorandů Kateřiny Cidlinské však českým studentům současný systém nedovoluje být na této mezinárodní úrovni zcela konkurenceschopní.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies