VYBERTE SI REGION

Jaroslav Svěcený: Klasická hudba se u nás stále bere příliš vážně

Východní Čechy /ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ - Houslový virtuos Jaroslav Svěcený a jeho maminka, paní Libuše Horstová, byli minulý týden hosty pořadu PéHá, který každý pátek dopoledne živě vysílá Český rozhlas Hradec Králové. S moderátory Ladou Klokočníkovou a Miroslavem Vaňurou si povídali o životě, hudbě, starých houslích a lidském srdci a Deník byl přitom.

27.12.2011
SDÍLEJ:
Fotogalerie
6 fotografií
Houslový virtuos Jaroslav Svěcený a jeho maminka, paní Libuše Horstová, byli minulý týden hosty pořadu PéHá, který každý pátek dopoledne živě vysílá Český rozhlas Hradec Králové

Houslový virtuos Jaroslav Svěcený a jeho maminka, paní Libuše Horstová, byli minulý týden hosty pořadu PéHá, který každý pátek dopoledne živě vysílá Český rozhlas Hradec KrálovéFoto: Deník/David Taneček

Pocházíte z Hradce Králové, tady jste vyrůstal. Žijete však v Praze. Jste pořád ještě Hradečák?
JS: Od patnácti let, díky studiu, žiju v Praze. Dneska je to jedno, protože po té dálnici si sednu do auta a jsem tady za pár minut, díky festivalu a koncertům ve Smiřicích se sem dostávám častěji, což mě těší. Samozřejmě také sleduju, co se tady děje. Hradec je město, které mám rád, které mi dalo dětství, dalo mi základ vzdělání.

A byl jste nejspíš dobrý žák, vaše maminka je učitelka…
JS: Maminka učila vedle na gymplu. Ze Zálabí do Gymnázia J. K. Tyla to bylo pár kroků. Když jsem dostal špatnou známku, tak to chudák maminka věděla vždycky první. Vždycky jsem zaťukal a s brekem říkal - mami, já mám trojku.

Lidé o vás vědí hodně věcí: vydal jste přes čtyřicet cédéček, studoval jste u velkých mistrů, nebojíte se populární hudby a popularizujete tu vážnou, zabýváte se starými houslemi. Dnes je tady ovšem také vaše maminka, tak bychom se mohli dozvědět něco nového. Paní Libuško, jaký byl Jaroslav jako dítě?
LH: Já jsem nikdy moc o Jarouškovi nemluvila. Možná by mohlo být zajímavé, že jsme měli dědečka kapelníka. A díky němu jsme získali nejdřív já a potom i on - schopnost hrát velmi brzy z listu.

V kolika dokázal hrát z listu?
LH: Brzo, už v první třídě.

V patnácti letech jste odešel do Prahy studovat konzervatoř. Jaké byly vaše začátky mimo domov?
JS: Bydlel jsem v Domově mládeže v Husově ulici, na pokoji nás bydlelo šest, z toho čtyři studovali technologii zpracování masa. Je vám to jasné, že měli obrovský vztah k vážné hudbě. Když jsem chtěl cvičit na pokoji, tak řekli tady teda nikdo vrzat nebude. Tak jsem skončil dole v kotelně a ráno jsem vstával v pět hodin, protože konzervatoř se otevírala dříve a chodilo se cvičit tam. Konzervatoř neměla vlastní internát, do dneška ho nemá. Tím pádem jsme byli rozstrkaní po celé Praze. Jídlo na jiném internátě, nic moc. Byl jsem jedináček z Hradce, z rodinného domku, opečovávaný, takže léčba šokem. Musel jsem se starat sám. Dneska za to vděčný, protože jsem se musel velmi rychle etablovat a velmi rychle se naučit samostatnosti.

Co vás tam drželo, byly to ty housle?
JS: Byl jsem najednou ve škole, která mě opravdu bavila. Konzervatoř je do dneška Na Rejdišti, což je vedle Rudolfina, a tam jsme potkávali ty nejlepší v oboru - Valentinu Kameníkovou, profesora Páleníčka, Smetanovo kvarteto. Na kohokoliv si vzpomenu, tak to byla a jsou špičková jména z historie klasiky. Ale tenkrát bylo úžasný, když jsem se s těmi lidmi mohl setkat. Na AMU jsem studoval u profesora Václava Snítila, což je taky Hradečák.

Je to určitě satisfakce vidět, že na vás lidé chodí, že tleskají. Že mají rádi hudbu, kterou jim zprostředkujete.
JS: Z mého pohledu je satisfakcí to, že mohu dělat obor, který jsem vždycky chtěl dělat. Satisfakcí je, když lidé ke klasice přijdou třeba přes moje popularizační projekty, jako je například Vivaldianno s Michalem Dvořákem, bývalým členem skupiny Lucie, s Radimem Hladíkem.

LH: Líbí se mi, že dovede na koncertě udělat atmosféru, o každé skladbě něco řekne a vytvoří atmosféru, ve které lidé začnou najednou společně vnímat a přijímat.

JS: Jedna posluchačka mi nedávno řekla já si tady tu atmosféru opravdu užívám, je to pro mě komplexní kulturní zážitek. U nás se pořád klasická hudba bere strašně vážně, jako že je úžasná a to ostatní je s prominutím póvl. To je samozřejmě nesmysl. Líbilo se mi třeba v Anglii, kde si hudebníci z klasiky rádi zahrajou s muzikanty z jiných žánrů. A to je dobře, takhle lidé dokážou k té klasice přijít.

Kdyby za vámi Jaroslav přišel tenkrt v pubertě a řekl - házím housle tady do skříně a zbláznil jsem se do rockové kytary, slyšel jsem Hladíka… Jak byste se zachovala?
LH: Mám pocit, že by ta situace nikdy nenastala. On k těm houslím tak přilnul, že by to asi neudělal.

JS: Děda mě vodil k Pilařovým, to ještě žil Karel Pilař, ročník 1899, zemřel v roce 1985. Už v té době restauroval nástroje. Mě fascinovaly nové housle, to ano, ale nejvíc se mi líbilo, když mi ukazoval ty staré, rozdělané, to znamená s otevřenou vrchní deskou, a já jsem zevnitř viděl všechny nápisy starých mistrů, třeba z roku 1740. Uměl o tom skvěle vypravovat.

Víme, že sbíráte staré housle.
JS: Sháním nástroje, které využívám v projektech, to znamená, že housle prezentuju. Sháním housle určitých značek. Točím celou historii evropských houslí, a protože jsem český patriot, tak se snažím preferovat především české nástroje.

Jaké máte přání do nového roku?
JS: Pokud mohu mluvit za sebe, tak bych si moc přál, aby spolu lidé více komunikovali. Technická revoluce s sebou nese odcizení a ty nesou problémy. Je třeba si uvědomit, že peníze nejsou hlavní cíl. Ukazuje se, že jakmile přijde krize a je nedostatek finančních prostředků, že peníze nejsou životním cílem. Člověk je potřebuje, aby přežil, ale stejně potřebuje, aby atmosféra kolem nás byla jiná. Nemá smysl šířit negativní energie po Evropě, to bychom už vedle sebe nemohli žít. Myslím, že jsme tvorové inteligentní, tak bychom tu hlavu měli používat ve správnou chvíli na správném místě. A přidat k tomu ještě srdce. Nějaké řešení to mít musí, a tak je třeba ho hledat.

27.12.2011
SDÍLEJ:

Vojenský historický ústav má nově opravenou stíhačku MiG-15

Praha - Vojenský historický ústav (VHÚ) bude moct vystavit nově opravený stíhací bombardér MiG-15. V uplynulých pěti měsících ho zrekonstruovali pracovníci Vojenského technického ústavu (VTÚ). Představitelé VTÚ, VHÚ a ministerstva obrany ve čtvrtek opravený stroj na vojenské základně ve Kbelích představili novinářům.

Rakušan: Hnutí STAN je připraveno soudit se o mandát Drábové

Praha - Hnutí STAN je podle středočeského lídra Víta Rakušana připraveno soudit se o mandát krajské zastupitelky Dany Drábové, pokud by ho někdo napadl. Drábová je totiž předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB), ačkoli podle ministerstva vnitra mohou být zastupiteli jen řadoví státní zaměstnanci. STAN tvrdí, že souběh funkcí je podle zákona možný. I kdyby hnutí u soudu neuspělo, výsledkem bude alespoň precedentní rozhodnutí, které vyjasní současný stav, řekl dnes Rakušan novinářům.

Britové poprvé utratili více za vinyly než za stažené desky

Londýn - Příjmy z prodeje vinylových desek v Británii minulý týden poprvé předstihly příjmy ze stahování nahrávek, oznámilo britské sdružení maloobchodníků v zábavním průmyslu (ERA). Za vinylové desky lidé podle ERA utratili 2,4 milionu liber (asi 76 milionů Kč), zatímco za stahování 2,1 milionu liber (zhruba 66,5 milionu Kč). Loni ve stejném období přitom tento poměr činil 1,2 milionu liber za vinyly ku 4,4 milionu liber za digitální hudbu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies