Jazzman Jaromír Honzák: Chtěl jsem zalézt do díry!

Uspořádat koncert k mým padesátinám napadlo Petra Ostrouchova (Honzákův vydavatel, majitel labelu Animal Music, pozn. aut.) a celou akci přede mnou dlouho tajil, aby mě nevyděsil. Ve chvíli, kdy mě vyděsil, bylo už pozdě vystoupení odvolat, směje se Jaromír Honzák.

Vy sám jste žádnou koncertní oslavu neplánoval?

Kdepak! Já si na ten den a dny kolem naplánoval, že zalezu do díry a nechám se zaházet hlínou. A až to přejde, tak se zase nechám vyhrabat. Jenže Petr Ostrouchov mě předběhl a vymyslel tuhle akci. Kostky jsou vrženy a nebyl by to Petr, aby koncert neuchopil důkladně. Pojal vystoupení jako retrospektivu, na kterou pozve nejrůznější muzikanty, se kterými spolupracuji nebo jsem v minulosti hrál.

Který z hostů vás obzvláště potěšil?

Samozřejmě všichni. Ale opravdový zázrak je, že se po letech, pro tuto jedinou příležitost, podařilo obnovit projekt Čikori v obsazení s Ivou Bittovou, Vladimírem Václavkem, Milošem Dvořáčkem a Františkem Kučerou. Dále si zahrajeme s Bratry Ebeny a pochopitelně vystoupí moje současné projekty Face Of The Bass a česko-polský Jaromír Honzák Quartet. Zároveň přijedou z Polska i někdejší členové projektu Quartet East, saxofonista Piotr Baron a pianista Kuba Stankiewicz.

Pořídíte z vystoupení nějaký záznam, třeba živé album?

Pokud vím, koncert se bude nahrávat, ale myslím, že spíše pro účely dokumentace. Jako CD bych to osobně neviděl.

Zdá se, že se v Česku konečně blýská jazzu na časy. Objevila se řada nových talentovaných muzikantů, vycházejí kvalitní alba a na koncerty začíná chodit spousta mladých lidí. Souhlasíte?

Určitě. Ještě u nás není všechno v normálních poměrech jako v jiných, kulturně osvícenějších zemích. Například se trestuhodně zanedbává podpora jazzu i ostatních takzvaně menšinových žánrů v médiích. Většina médií působí doslova jako mafie, které umožňují vysílat pouze hudbu s nimi provázané garnitury popových hvězd, protože proč by měl autorské honoráře za vysílané písně pobírat někdo jiný? Ale oproti tomu, jak vypadala česká jazzová scéna před deseti nebo i pěti lety, jde o ohromný pokrok. Navíc dnešní muzikanti mají mnohem víc kontaktů se zahraničím, často jezdí hrát a učit se ven a naopak zvou svoje zahraniční hosty do Česka. Co bylo dříve nemyslitelné, funguje dnes zcela běžně.

Sám jste jako pedagog a tahoun jazzového oddělení Vyšší odborné školy při Konzervatoři Jaroslava Ježka pomohl na scénu řadě výborných muzikantů, například Vertigo Quintetu či Organic Quartetu Ondřeje Pivce…

Myslím, že by se mladá jazzová generace prosadila stejně, bez ohledu na školu. VOŠ možná některé věci jenom trochu urychlila a usnadnila. Ale jsem rád, že může fungovat jako katalyzátor a místo setkávání lidí.

Tomáš S. Polívka