Laco, vracíš se do Ústí. Co nás od tebe čeká?

Zahrajeme skladby z chystaného CD, kde se snažím o nový zvuk. Studio New York Sound má velkou novinku. Speciálně trumpeta a perkuse budou natáčeny na světově proslulý mikrofon U47 FLEA.

Ale máte i nováčka…

Je to basista Michal Krásný, extrémní talent. Studoval Ježkovu školu, což je úžasné, ale bohužel ho vyhodili pro nedostatek talentu.

Ústí je tvá stálá štace. Proč?

Publikum tu rozumí hodně muzice, vzešli odtud vynikající muzikanti. Sváťa Košvanec, pro mě, bez nadsázky, jeden z nejlepších jazzových trombonistů světa. I trumpetista Jarda Halíř, světový hráč hlavně ve vážné muzice, a další.

Ale jsou tu i další souvislosti, že?

To jo, na Ústí mám jednu z nejsilnějších vzpomínek mého života. Když jsme před sedmi lety hráli v Národním domě, seznámil jsem se v šatně s jednou paničkou, která byla v manželství vyměněna za daleko mladší a prý daleko hezčí, mladou, překrásnou holku. Já jsem tuhle, která byla vyměněna v manželství a tím pádem byla k dispozici, sbalil a navnadil ji, že jí koupím u Vietnamců kozačky a vezmu ji na nějaký americký film. Kozačky jsem nakonec nekoupil a do kina jsem ji taky nevzal. Lístky byly moc drahé. Za to jsem jí v levném hotelu říkal ve zkrácené formě obsahy dvou amerických filmů. Jí se to tak strašně líbilo, že jsme od té doby spolu, stala se mou ženou. Žijeme spolu v Americe…

Máš tedy mladou ženu…

To mám, teď už jen čekám, až se situace bude opakovat. Že si přivede mladého, krásného železničáře, když já nebudu doma, a on zahlédne moji trumpetu položenou na židli a řekne: „To jsem nevěděl, že tvůj starej hraje na trombonku". Rozvádět se nepotřebuji, protože si chci koupit pušku a dva náboje. Tu železničářskou bandasku pak prodám. Je to, jak píše můj životní kamarád Jiří Šebánek ve své básni: „Přiletěla střela, přiletěla tiše, udělala nepříteli díru v břiše. Kdo tu kulku piloval, hezké děvče miloval."

Tvé hraní na I. ústeckém jarmarku malých a rodinných pivovarů mělo úspěch. Bavilo i tebe?

Ta akce byla profesionálně zorganizovaná, dokonce i s vynikajícím zvukem, což není v Evropě zvykem. Rád bych někdy zas zahrál stejnému publiku. Bylo různorodé a já měl pocit, že se jim to líbí. To mi udělalo velkou radost, tohle je ta pravá prověrka muziky.

Které pivo ti nejvíc chutnalo?

Těžko hodnotit, z každého jsem jen líznul. Ten večer jsme pak totiž ještě hráli v Praze. Ale myslím si, že v nabídce jarmarku byla výborná piva.

A co nová CD a třeba DVD?

Máme nové cédéčko „Best of Laco Deczi" a DVD „Jazz zoo". Pojednává o tom, jak byli muzikanti odchytáváni ze zoologických zahrad.

To DVD bylo natočené už dřív…

To bylo, ale my ho dost předělali. Takže je nové. A napsal jsem i knihu, jmenuje se „Na plný plyn", i tu budeme na koncertech prodávat.

Je někdo z muzikantů ze světa, se kterým by sis rád zahrál?

Vlastně ani ne.

Co nového tě nadchlo v hudbě? Máš nějaké nové oblíbené CD?

Těžko říct, ale já poslouchám veškerou muziku. Každá tě může inspirovat, i špatné hraní, protože se vyvaruješ toho, co nemáš dělat. Samozřejmě ale neposlouchám český zpěv, myslím populární hudbu. Oni to mají všechno postavený jen na třech tónech. Když přijdu do obchodu a hraje tam taková hudba, naštvu se, zapomenu, co jsem chtěl a jdu pryč. Končím tam.

Máš i novou image, šel jsi dohola. Proč?

(smích) Žena mě ostříhala dohola a co zbylo, vzala starým německým plamenometem. Našli jsme v Čechách jeden takový. Zkoušela český, ale ten nefungoval…

Byl jsi někdy už tak nakrátko? Třeba kdysi na vojně?

Nebyl, právě že ještě nikdy.

HYNEK VERNAR, RADEK STRNAD