VYBERTE SI REGION

Když to jazzman rozbalí

Praha - Staré jazzové desky jsou dnes prakticky nesehnatelné a jejich remasterované verze, pokud vůbec existují, bývají dvakrát tak drahé než cédéčka z oblasti středního proudu.

5.7.2008
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Profimedia.cz

Už proto je záslužný projekt německé společnosti Membran Music (u nás zastupované firmou BMS Company), která pod názvem Original Long Play Albums vydala na kompaktních discích 40 hudebních klenotů ze zlaté éry amerického jazzu. V obalech, které schválně připomínají odrbané desky z antikvariátu, se skrývají původní nezkrácené nahrávky, tedy žádné kompilace, jak tomu u starého jazzu začasté bývá.

Připočtěme obsáhlý booklet s průvodním slovem z originálního přebalu a s novým zasvěceným komentářem, amáme tu za slušnou cenu (299 Kč za kus) opravdu vzácnou a stylově vytříbenou sbírku.

Poučený posluchač ocení, že jsou zde zastoupeny všechny styly, od tradičního neworleanského dixielandu a konkurenčního kreolského jazzu přes uhlazené salonní orchestry až po první experimentátory, z jejichž odkazu se vyvinuly styly jako bebop nebo hard bop. Největším lákadlem celého kompletu jsou ale alba dokumentující někdejší módu hvězdných jam sessions, při nichž se ve studiu mohly potkat osobnosti, které by se při běžných „kšeftech“ nejspíš minuly.

Taková nahrávání se často odbyla za jeden víkend a hudebníci při nich plně improvizovali, bez nejmenšího tušení, kam je dané téma zavede. Příkladem nejpovedenějších jam sessions z 50. let minulého století jsou hned první dvěCDz edice Original Long Play Albums, přičemž zejména to s číslem 1 stojí za malou rekapitulaci.

Pět minut po dvanácté

Album A Buck Clayton Jam Session, kterému se také říká podle titulní skladby How Hi The Fi, obsahuje čtyři instrumentálky a bylo natočeno během dvou dnů, 31. března 1954 a 14. prosince 1958. Jam session, které se zúčastnila taková esa jako kytarista Steve Jordan, pianista Sir Charles Thompson, bubeník Jo Jones a klarinetista Woody Herman, uspořádal známý producent George Avakian za asistence dnes už legendárního talent scouta Johna Hammonda. Ústřední postavou večírku se ovšem stal kansaský trumpetista Buck Clayton, jenž začínal u Counta Basieho, takže není divu, že se mu podařilo ve studiu společnosti Columbia shromáždit celou původní rytmickou sekci Basieho orchestru.

Dokonce se traduje, že když po čase tato deska zazněla u Basiů doma, Countova žena se obrátila na manžela a pravila: „Bille, a tohle jsi nahrál kdy?“ Claytonovi se také povedlo přemluvit dlouholetého doprovodného pianistu zpěvačky Sarah Vaughanové Jimmyho Jonese, aby se vrátil z hudebního důchodu a ještě jednou předvedl, co umí. A konečně, v době, kdy se album mělo nahrávat, přinesl kdosi zprávu, že má městem projíždět orchestr Louise Armstronga. Jeho členové byli tedy okamžitě přibráni na palubu, stejně jako Woody Herman, jehož band právě mířil přes New York do Evropy.

Herman měl už sice klarinet zabalený a připravený k naložení do letadla, s nímž mínil druhý den ráno odcestovat, jeho poslíček však dokázal členy letištního personálu na poslední chvíli přemluvit. Nástroj dorazil do studia pět minut po začátku nahrávání, mistr svého oboru se ale okamžitě chytil a velká show pro pár shromážděných diváků mohla začít.

Jelikož producent trval na alespoň jedné původní kompozici, připravil Buck Clayton pro své spoluhráče odvážnou úpravu jednoho z nejhranějších jazzových standardů How High The Moon a nazval ji vyzývavě How Hi The Fi, čímž si chtěl rýpnout do tolik vychvalované akustiky studia, v němž se jamování odehrávalo. Nakonec z toho byla čtrnáctiminutová improvizace. Následovaly stejně dlouhé variace na písně Blue Moon a Sentimental Journey a svou krasojízdu zakončil Claytonův all-star band skladbou Moten Swing, v níž si zavzpomínal na pianistu Basieho orchestru Bennieho Motena.

Original Long Play Albums Membran Music / BMS Company

5.7.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Švýcaři otevírají nejdelší tunel světa

Historický moment. V neděli 11. prosince 2016 se pro pravidelný provoz otevře Gotthardský železniční tunel. V jeho případě se podařilo něco neskutečného – stavitelé dodrželi rozpočet schválený už na počátku 90. let.

Spisovatel Jiří Stránský: Škoda každého dobrého slova, které se neřeklo

Praha /ROZHOVOR/ - Autorem oblíbených dětských knih O dešťovém kameni, Povídačky pro moje slunce nebo Perlorodky je spisovatel a scénárista Jiří Stránský (85). Čtenáři a diváci jej přitom znají více jako autora filmů Zdivočelé země, Bumerangu či Štěstí, zachycujících atmosféru komunistického režimu a života politických vězňů v kriminálech a lágrech. „Slíbil jsem ve vězení básníkovi Honzovi Zahradníčkovi, že podám svědectví o lidech, kteří s námi seděli," říká Jiří Stránský, který připravuje další tři scénáře, povídkové knížky a prozrazuje, že brzo vyjde kniha Doktor vězeňských věd, kterou napsali s novinářkou Renatou Kalenskou.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies