VYBERTE SI REGION

Jitka Molavcová: Saxofon je můj kamarád, procestoval se mnou svět

Zlín /ROZHOVOR/  - Divadlo je součást jejího života stejně jako její herecký kolega Jiří Suchý. Po smrti Jiřího Šlitra tvoří nerozlučnou dvojku a pro divadlo Semafor dýchají společně. Populární a nerozlučná dvojka Jitka Molavcová a Jiří Suchý míří do hotelu Baltaci Atrium. „Semafor je můj druhý domov. Prožila jsem tam chvíle různobarevné, setkala se s osobnostmi, které ovlivnily můj život, a vyučila jsem se tam jevištní praxi. Tady jsem zažila radost, která se přenesla na diváky, a vznikly chvíle, na které se nezapomíná,“ vzpomíná mimo jiné Jitka Molavcová v rozhovoru pro Deník. V pondělí 12. března od 19 hodin zavítá populární dvojice do Zlína, kde vystoupí jako hosté cyklu Svátky hudby na Baltaci. Na klavír je doprovodí Jiří Svoboda.

5.3.2012 1
SDÍLEJ:

Jiří Suchý a Jitka Molavcová v OlomouciFoto: DENÍK/Jiří Kopáč

Paní Molavcová, jak se stalo, že s vaším dlouholetým kolegou zpěvákem Jiřím Suchým vystoupíte v programu Václava Hudečka, který nese název Svátky hudby?

Když jsme dostali pozvání, abychom si ve Zlíně zazpívali, s radostí jsme přijali. Každé setkání s Václavem Hudečkem a jeho paní Evou je pro mě svátkem. Skláním se před mistrovstvím pana Hudečka. Při poslechu jeho houslí se mi tají dech.

Znáte se tedy blíže i s jeho manželkou, úspěšnou herečkou EvouTrejtnarovou?

Evička má jedinečný literární talent. Nedávno jsem načetla na CD její pohádku O Sedmihláskovi a těším se na další setkání s její tvorbou. Manželé Hudečkovi jsou pravidelnými návštěvníky divadla Semafor a my si moc vážíme jejich přátelství.

Kvapem se blíží vaše vystoupení ve Zlíně, kde budete účinkovat s Jiřím Suchým. Máte k městu nějaký bližší vztah?

Do Zlína se vždycky těším. Tajně doufám, že se opět setkám s cestovatelem Miroslavem Zikmundem, který se nejednou objevil na našich představeních v hledišti jako divák.

Máte ještě nějaký důvod?

Město Zlín na mě silně působí díky jedinečné osobnosti Tomáše Bati. Jeden z jeho citátů bychom se měli všichni naučit nazpaměť: „Příčinou krize je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.“

S čím se chystáte překvapit vaše příznivce ve Zlíně? Myslím, že většina bude čekat Jitku Molavcovou se saxofonem.

Představíme divákům repertoár divadla Semafor nejen let minulých, ale i ten současný. Můj saxofon už se do Zlína také těší. Je to můj kamarád, který se mnou procestoval skoro celý svět.

Ale hudebních nástrojů, na které hrajete, je více…

Ano, od sedmi let jsem se učila hrát na klavír, pak jsem začala brnkat na kytaru. Postupem času jsem přibrala další hudební nástroje jako flétnu nebo foukací harmoniku. Hrála jsem prostě na všechno, co mi přišlo pod ruku. Třeba i na hřeben nebo na trávu, také na ukulele a banjo.

Od šestnácti let jste také zpívala ve sboru.

Přijali mě do pěveckého sboru při Vysoké škole ekonomické. S nimi jsem procestovala skoro celou Evropu. Zpívali jsme například madrigaly Organda di Lassa, lidové i umělé písně.

Jak moc vám sborový zpěv přirostl k srdci?

Sborové zpívání bylo vlastně takovým mým odrazištěm do dalšího života. Ráda se k němu vracím alespoň jako posluchač. Sbor je pro mě obrovský nástroj, který má duši. Je metaforou vzájemného naslouchání a vcítění v době, kdy nikdo nikoho neposlouchá.

Kdy nastal ten zlom, že jste se rozhodla vyzkoušet něco jiného?

První polovina devadesátých let mi přinesla možnost vyzkoušet si jiný žánr. Přišla nabídka od mých přátel Pavla Jurkoviče a Alfréda Strejčka na účinkování v pražské Viole v pořadu středověkých textů a písní zbožných, milostných i darebných.

Čemu jste se tam naučila?

Naučila jsem se hrát na gotické nástroje (smyčcový žaltář, trumšajt, kantele, kastaněty) a pod vedením Evy Kroschlové interpretovala filozofické i žertovné texty a zpívala ve starých evropských jazycích dobové písně. Když hraju na repliky gotických hudebních nástrojů, mám pocit, jako bych oživovala starodávné vzácné obrazy.

Váš profesionální život se změnil po celostátní pěvecké soutěži Talent v roce 1970, kterou jste vyhrála. Jak byste srovnala tehdejší pěvecké soutěže s reality show hledající talenty, které dnes vidíte v televizi?

Začínající herci a zpěváci to mají těžší, než jsme to měli my a každý se s tím tempem vyrovnává po svém. Záleží na vkusu, štěstí a taky na vnitřní síle odolávat různým nástrahám. Nehledět tolik na rychlý úspěch, prospěch či zisk. Zisk nás uvězní a sláva je plevel, kterému se daří na každém hnoji. Je velmi lákavé a taky snadnější stát se lesklým plíškem… akorát že o něco dřív zreznete.

Jak se na dnešní mladou generaci díváte vy vašima očima?

Dnešní mladá herecká generace, která přichází k nám do divadla, je připravenější, zkušenější, má větší nadhled, než jsem měla třeba já. Abych pravdu řekla, mám radost a vážím si toho, že mají chuť a trpělivost s námi už trochu odrostlými hledat a objevovat.

Učíte se něčemu od nich i vy?

Divadlo Semafor má velké štěstí na talentované mladé osobnosti, v jejichž společnosti je mi dobře. Jsou jako motýlci. Učím se od nich létat.

S panem Suchým působíte v divadle Semafor už řadu let. Co pro vás za tu dobu znamená?

Semafor je můj druhý domov, prožila jsem tam chvíle různobarevné, setkala se s osobnostmi, které ovlivnily můj život, vyučila jsem se tam jevištní praxi, všechny úrazy, které jsem kdy měla, se staly právě na jevišti divadla Semafor, odtud mě odnášeli do sanitky s přetrhanými vazy a výronem v kotníku, tady jsem si pochroumala vše, co se pochroumat dá. Tady jsem zažila radost, která se přenesla na diváky, a vznikly chvíle, na které se nezapomíná.

A co výjimečné herecké příležitosti?

Těch hereckých příležitostí bylo mnoho a ráda na ně vzpomínám. Ať to byla například Markéta či Mefisto ve Faustovi nebo rafinovaná slečna Krausová ve hře Víkend s Krausovou, Blaženka Kalábová v představení Mé srdce je Zimmerfrei. Ale také Mefistofela či Královna ze Sáby v Pokušení sv. Antonína či opilec Pilby v představení Děti kapitána Granta… to bylo barev, proměn a všechny mé duši velmi blízké.

Pamatujete si ještě, kdy se zrodila vaše postava Žofie Melicharové?

Jiří Suchý se jednoho dne rozhodl vrátit k postavě Jonáše, kterou opustil po smrti Jiřího Šlitra. Napsal hru Jonáš, dejme tomu v úterý a vymyslel si nového partnera: oddanou hospodyni Žofii Melicharovou, která toho stárnoucího kabaretiéra Jonáše navíc tajně miluje a vzhlíží k němu. Je to věrná bytost se srdcem na dlani, která by nikdy nezradila člověka, kterého miluje. Zkrátka nehynoucí láska. A ještě ke všemu hraje na saxofon, který se k ní hodí jak k praseti kost, navíc vaří výborné knedlíky s vajíčkem, které má pan Jonáš tak rád.

Paní Molavcová, rok 2012 je v plném proudu. Co všechno máte letos v plánu?

Pravidelně a ráda uvádím v České televizi pořad pro ty nejmenší Kouzelná školka a píšu pohádky. Občas si také zahraju s A. Strejčkem, J. Fojtou a D. Burdou dramatickou roli Smrti v představení z 15. století Oráč a smrt či Ariadnu na Naxu v barokním melodramu s překrásnou hudbou J. A. Bendy s filharmonií pod vedením Jaroslava Krčka.

A co se bude dít u vás v divadle Semafor?

V Semaforu jdeme z premiéry do premiéry. Na repertoáru máme úspěšné hudební komedie, které si své diváky našly. No, když nám bude sloužit zdraví, tak budeme pokračovat dál a dál a budeme se učit nové a nové báječné texty.

Kde po tolika letech ještě berete inspiraci tvořit nové věci?

Je to neuvěřitelné, jaké má Jiří Suchý nápady, divím se, kam na to chodí. Je jako víno, zraje ve své tvorbě. Navíc jsme obklopeni mladými kolegy a kolegyněmi a je nám dobře. Jsme tady jedna velká rodina.

Autor: Zuzana Molková

5.3.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

„Cítíme velkou křivdu," říkají manželé, kteří měli naftu ve své studni

Zdounky – Společně se svou manželkou cítí velkou křivdu a bezmoc poté, co před více než 14 dny zjistili, že jejich do té doby průzračná a kvalitní pitná voda ve studni je kontaminována starou směsí topných olejů. Znehodnocenou vodu nic netušíce několik dní pili.

AKTUALIZUJEME

První česká medaile. Koukalová dojela třetí ve sprintu v Östersundu!

Östersund (Švédsko) - Biatlonistka Gabriela Koukalová dojela třetí ve sprintu v Östersundu a poprvé v nové sezoně Světového poháru vystoupila na stupně vítězů. Královna minulé zimy dnes přesně střílela a prohrála jen s vítězkou Marií Dorinovou-Habertovoui z Francie a druhou Finkou Kaisou Mäkäräinenovou.

Rath opět zamíří do soudní síně, tentokrát žaluje státního zástupce

Praha - Bývalý středočeský hejtman David Rath znovu míří do soudní síně, tentokrát v roli žalujícího. Jeho žalobu na státního zástupce Petra Jiráta, který dozoruje Rathovu korupční kauzu, začne soud veřejně projednávat v únoru. Redakce to zjistila z justiční databáze Infosoud. Rathovi vadí některé výroky, které o něm Jirát řekl v rozhovoru pro média.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies