VYBERTE SI REGION

Jsem šťasten, že mohu stále zpívat, říká Laďa Kerndl

Třebíč /ROZHOVOR/ - Jazzový a swingový zpěvák Laďa Kerndl oslavil sedmdesátiny a životní jubileum si chce připomenout i s třebíčskými posluchači. Na koncertě jej doprovodí brněnský Big Band.

13.10.2015
SDÍLEJ:

Laďa Kerndl.Foto: ČTK

Pane Kerndle, jaký máte vztah k našemu kraji?

Tak předně se v tomto kraji narodil můj otec Václav ve vesnici Jiřín, kde vlastnili vodní mlýn. Ve Vyskytné mám pohřbenou babičku a dědečka, v Jihlavě jsem byl na vojně, v Jiříně jsem trávil jako dítě prázdniny. Miluji Maršovský rybník a hrozně rád, pokud jedu na Prahu, sjedu z dálnice a jdu se k rybníku projít a na pár minut rozjímat. Mám zde plno skvělých přátel.

V rámci turné Laďa Kerndl 70 zavítáte i k nám do Třebíče. Kdy se na vás můžeme těšit? Představíte nám ve stručnosti program, se kterým u nás vystoupíte?

Bude to 21. října v 19 hodin u vás v Třebíči v Divadle Pasáž. Budu zpívat světové evergreeny z repertoáru Franka Sinatry, Luise Armstronga, Deana Martina a dalších slavných interpretů. Samozřejmě swingovky a slavné filmové melodie. Tentokrát přijedu se 17 členným orchestrem Big Band Brno, tak se mají posluchači na co těšit.

V souvislosti s oslavami vaší sedmdesátky, napadlo vás při vašich začátcích, že budete svým zpěvem těšit fanoušky i v těchto letech, nebo jste plánoval klidný důchod?

Můj život byl vždy plný zvratů a bylo těžké si něco plánovat. Pokud bych to mohl definovat, tak bych řekl, že jsem si plnil svoje sny a čím víc ty sny se zdály být neuskutečnitelné, tím více jsem se snažil si je splnit. To, že jsem chtěl zpívat a těšit svým zpěvem fanoušky, bylo moje velké přání. Dělám práci, která mě baví, a pro ni i žiji. Po klidném důchodu netoužím a ani s příchodem sedmdesátky nekončím.

Co bylo pro vás ve vaší kariéře to nejtěžší?

Jako mladý kluk jsem vystupoval v muzikálu v divadle Večerní Brno s Ljubou Hermanovou v muzikálu Mít zelený tělo, v kabaretu Evropa a točil jsem v československém rozhlase. Dostal jsem pozvání na konkurz do filmu Starci na chmelu. Máma mi tehdy dopis zatajila. Možná, kdybych zůstal zpívat tady, bylo by vše jinak. Ale to se již nikdo nedozví. Zvolil jsem cestu hudebníka a zpěváka a vycestoval jsem do zahraničí v 70. letech s orchestrem Leona Slezáka. Projeli jsem na svých angažmá 158 států a ostrovů. To, že se mi podařilo v padesáti letech nastartovat kariéru po mé těžké nemoci, byl takový malý zázrak. V době, kdy jsem byl velmi těžce nemocen, byl za mnou v nemocnici pan Gustav Brom a řekl posvátnou větu ,,Laďo, konečně jsem našel amerického zpěváka s českým pasem. Když jsem se pomalu uzdravoval, začal jsem s ním koncertovat. Pan kapelník Brom v září 1995 odešel do hudebního nebe. Tehdy jsem se potkal s Felixem Slováčkem a ten mi nabídl spolupráci. Pak jsem na jazzovém festivalu v Přerově, kde jsem vystupoval, navázal spolupráci s dalšími kapelníky a Big Bandy, natočil jsem svoje první CD. Další CD jsem nabízel vydavatelstvím, ale nebyl jsem známý, a tak to bylo velmi těžké. Pak nastal zlom. CD mi začal vydávat Karel Vágner v jeho vydavatelství Multisonic. Všimli si mě režiséři, jako byl Karel Polák, který dělal pořady Šance, začalo se o mně psát a pomalu jsem se dostával do povědomí posluchačů a diváků. Natočil jsem 11 dílů pořadu Na kus řeči s Mirkem Donutilem, kde jsem byl hudební host. Díky tomu, že jsem zpíval světové evergreeny, jazz a swing, se mi to povedlo. Ale o tom všem píši ve své nové knize Kariéra na druhý dech. Tam se vše dočtete.

Co bylo tím mezníkem, kdy vaše pěvecká hvězda naplno zazářila?

Je to paradox, ale hlavní mezník v mé pěvecké kariéře byla moje nemoc před 20 lety. Přestal jsem jezdit na angažmá do zahraničí a začal zpívat zde. Ani jsem již do zahraničí netoužil jezdit zpívat. Chtěl jsem být již doma.

Jste mistrem moha pěveckých žánrů. Který je vašemu srdci nejbližší?

Nejvíc mě baví zpívat jazz, swing, evergreeny a filmové melodie.

Když jedete v autě, pustíte si CD s vlastními písněmi, nebo máte připravené své oblíbené interprety? Prozradíte které?

Pokud budu upřímný, poslouchám svoje CD, hlavně to, co zrovna připravuji, a hledám chyby, co by se mělo ještě vylepšit a změnit, přezpívat. Poslouchám Tonyho Bennetta, Ray Charlese, Franka Sinatru a plno dalších interpretů. Například Richarda Müllera.

Vaše dcera je také zpěvačka. Počítal jste s tím, že půjde ve vašich stopách?

Žila v hudební rodině, hrála na klavír, začala zpívat veřejně od osmi let. Vystupovala se mnou i s Gustavem Bromem, Felixem Slováčkem, chodila do sboru Ivy Bittové, stepovala, dabovala filmy a seriály. Žila v tom uměleckém životě a zpívala pět let v triu Black Milk a pak, když odešla, šla vlastní cestou profesionální zpěvačky. Vydala čtyři CD, natočila plno krásných hudebních klipů, koncertuje se svojí kapelou, má k sobě dvě skvělé tanečnice. Asi jsem to čekal a jsem rád, že jde touto cestou.

K vašemu jubileu vyšlo nové CD a kniha.

Ano, je to kniha o mém životě, druhý díl o tom, jak to bylo, když jsem onemocněl, taková zpověď o tom, co jsem nikdy nezveřejnil o mé kariéře až do dnešní doby. Moje nové bluesové CD You vyšlo také k mým 70. narozeninám. Pracoval jsem na něm dva roky. Natočil jsem ho se skvělými hudebníky, s doprovodnou kapelou mé dcery Terezy. Do tohoto CD jsem vložil všechny svoje emoce, radost, štěstí, zklamání i smutek za 70 let svého života. A jsem šťasten, že mohu zpívat.

Existuje nějaký hudební sen, který jste si ještě nesplnil?

Snů by bylo ještě hodně. Sny se neprozrazují, ale plní a jsou tajné.

Co bylo nejšťastnějším momentem vaší kariéry a života?

Těch momentů bylo moc. Šťastný jsem byl na pódiu s Gustavem Bromem a jeho orchestrem po mé těžké nemoci. Když jsem vydal první CD. Když se mi narodil syn Robert, dcera Tereza, vnuci Robert a Kryštof. Když se moje žena uzdravila z rakoviny. Jsem šťastný, když svítí slunce, když prší. Jsem šťastný za každý den. Jsem tady přece 20 let přes čas.

Procestoval jste spoustu zemí, nenudíte se tady doma v České republice?

V žádném případě se nenudím. Nevím, co mám dělat dřív. Vůbec nestíhám.

Co byste vzkázal vašim fanouškům?

Lidské štěstí je taková tenká šňůrka, na kterou se navlékají malé korálky štěstí a čím více těch korálků je a čím jsou menší, tím je to lidské štěstí větší. Přeji všem mým fanouškům, aby těch korálků štěstí navlékali co nejvíce. Těším se na vás na mém koncertě v Třebíči. Hodně zdraví všem.

Autor: Redakce

13.10.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Čechům chutná. Přibrzdili ale v alkoholu

Praha – „Spotřeba potravin nabrala dobrý trend. Zdá se, že lidé nemají hlad, ale chuť," zhodnotil poslední čísla šéf odboru statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí Jiří Hrbek. Poukázal na to, že v Česku i v roce 2015 rostla spotřeba potravin. Má to jen jednu vadu na kráse, bohužel tu podstatnou. Zatímco z Česka mířily do zahraničí suroviny, z ciziny k nám putovaly hotové výrobky.

Dřevo je drahé. Krade se rovnou v lese

Beroun – Topná sezona jede naplno a policisté na nejrůznějších místech republiky znovu vyšetřují krádeže dřeva v lesních porostech.Mnohým lidem se za palivové dříví nechce utrácet a raději si pro něj zajedou do lesa. Zloději odvážejí nejen kulatinu, která je nařezaná u lesních cest, ale také stromy, které si sami pokácí.

Britové poprvé utratili více za vinyly než za stažené desky

Londýn - Příjmy z prodeje vinylových desek v Británii minulý týden poprvé předstihly příjmy ze stahování nahrávek, oznámilo britské sdružení maloobchodníků v zábavním průmyslu (ERA). Za vinylové desky lidé podle ERA utratili 2,4 milionu liber (asi 76 milionů Kč), zatímco za stahování 2,1 milionu liber (zhruba 66,5 milionu Kč). Loni ve stejném období přitom tento poměr činil 1,2 milionu liber za vinyly ku 4,4 milionu liber za digitální hudbu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies