VYBERTE SI REGION

Jsem vděčný, že můžu po kolapsu zase hrát, říká Tony Linhart

České Budějovice – Před pár lety zkolaboval. Našel ale sílu a opět hraje a zpívá. On i jeho skupina Pacifik patří k legendám české trampské muziky, jejíž stopa, kterou za sebou za téměř 45 let zanechává, rozhodně nezarůstá trávou zapomnění.

3.11.2015
SDÍLEJ:

Skoro 45 let již hraje trampská skupina Pacifik. Pravidelně jezdí do jižních Čech, kde její šéf Tony Linhart našel báječné kamarády, na které nikdy nezapomene. Kapelu dnes tvoří (zleva) Honza Frühwirt, Marcela Voborská, Tony Linhart a Helena Maršálková.Foto: ČTK/ Libor Zavoral

Spíš naopak, stále se prohlubuje. Tony Linhart, lídr skupiny, je osobnost známá v muzikantském i trampském světě, teď zejména díky třináctidílnému seriálu Zvláštní znamení touha o historii trampingu. Třebaže je Pražák, nesporné jsou jeho vazby k jižním Čechám. Trávil zde roky základní vojenské služby 
a rád vzpomíná nejen na útulné náruče zpěvavých hospůdek, ale i na přátele. „V Budějovicích jsem poznal báječné kamarády, na které nikdy nezapomenu,“ říká 75letý Tony Linhart, který 
s Pacifikem často koncertuje v jižních Čechách, nedávno na budějovickém Výstavišti při Loučení s létem či ve studiu budějovického rozhlasu.

Jaké byly vaše první muzikantské krůčky?
Úplně na začátku asi bylo nábožné poslouchání těch starších, kteří to s nástroji 
a s hlasem uměli. Když třeba hrál Láďa Hochmann ze Ztracenky, dělalo se mi jako teenagerovi blahem až mdlo. A pak přišly vlastní nesmělé pokusy, na chatě na Kocábě, když jsem na překližkové kytaře za stovku zkoušel brnkat první akordy…

Jste autodidakt?
Ano, ale takovými neoficiálními mými učiteli byli muzikanti, se kterými jsem se setkával a které jsem vyhledával.

Kytara vás doprovázela i na vojnu?
Jistě, dokonce mi ty roky 
v zeleném značně ulehčovala. To jsem měl už gibsonku. Založili jsme tehdy taneční kapelu a hráli na různých večírcích a akcích… Vzpomínám si mimo jiné, jak nám jednou v Plané u Budějovic pan Kludský, majitel světoznámého cirkusu, řekl: „Kluci, vypadáte sice jako sovětská armáda, ale hrajete jako US Army…"

A jak to bylo s těmi jihočeskými vazbami?
Člověk s tímhle zeleným bacilem v krvi prostě trampy najde všude. Už před vojnou jsme měli osadu Mantrap 
a jezdili na vandry taky na jih. Na vojně jsem pak poměrně brzy zjistil, že se 
i v Budějovicích chodí hrát do různých hospůdek, třeba ke Krobiánovi v Husově kolonii… Tam jsem poznal báječné kamarády, na které nikdy nezapomenu – například skvělého kytaristu Dědka Hanušů, Bertu Loška, taky tehdy mladičkého Rosťu Černého a další… Objevil se tam mimo jiné i Krisťák (Jan Čapek), pozdější zakladatel Schovanek, a učil nás písničku „Jsem v krinolíně lariatu oblečen" od jakéhosi Kida, 
z něhož se pak vyklubal slavný Kapitán Kid. Takových vzpomínek by bylo na kila.

Tony Linhart.

Připomeňme ale vznik Pacifiku.
Psal se rok 1971 a základ Pacifiku byl vlastně z osady Mantrap a z folkové skupiny Drnkači. Kromě mojí maličkosti manželé Helena a Vašek Maršálkovi s basistou Jirkou Ciprem a zpěvačkou Hanou Veselou – později Sýkorovou. Hned jsme zabodovali na Portě v Karviné – na druhém místě, rok nato už vavříny jak v interpretační, tak v autorské Portě, ve které jsme uspěli i v dalším roce. To už 
s námi ale fungoval šílený kytarista Miloš Tůma – skvělý muzikant, ale problematický člověk. Zemřel tak, že se utopil v blátě…

Byla v řadách Pacifiku velká fluktuace?
Ani bych neřekl. Pár jich kapelou jen prošlo, jiní v ní zakotvili na dlouhé roky. Chvilku s námi hrál Jirka Jeřábek, od roku 1980 pak Pepa Blažejovský, který také skládal hezké písničky, třeba populární Džínovou lásku, pak s foukačkou Vláďa Vodvářka z Taxmenů, bubeník Petr Šplíchal a oblíbený Ota Janovský Bandaska, Beďa Švácha, zpěvačky Věra Čiháková a Marcela Voborská 
z Louisiany, která se po různých odskocích zase vrátila 
a zpívá s námi dodnes. Taky Helenka měla v Pacifiku pauzu – jednak díky mateřské dovolené a jednak díky svému profipůsobení s Tomášem Linkou. V roce 2004 zemřel Pepa Blažejovský, což vypadalo pro skupinu na zánik, ale vzpamatovali jsme se z toho. Našli jsme výborného kytaristu a zpěváka Honzu Frühwirta, řečeného Andělín – mnozí si ho jistě pamatují 
z Magisonu a z Lístku. To bylo asi před osmi roky a tahle naše čtyřčlenná sestava s Helenkou a Marcelou funguje dodnes.

Které období s Pacifikem považujete za nejšťastnější?
Ono to šlo vždycky v takových sinusoidách. Zcela určitě velice dynamická byla etapa bezprostředně po vzniku – 1972 a dál. To se stoupalo po schodech nahoru, dělaly se večery s názvem Potlachy v Malostranské besedě, které běží i v současnosti, Setkání ve srubu s Pepou Buřtem Braunem a Červánkem ve Fučíkárně – později se přejmenovaly na Country podvečery s Wabim Ryvolou 
a řada dalších pořadů v Hajnovce, v Klubu v Řeznické, Vysokoškolském klubu, na Petýnce, vznikaly první nahrávky a první album… Nový nádech znamenal rok 1989, kdy se situace značně změnila, a poslední vzestupnou křivku bych přisoudil době, kdy jsem se po těžkém zdravotním kolapsu, probuzení 
z umělého spánku a rehabilitaci, vrátil zpátky na scénu.

Musím dodat, že vás nesmírně obdivuji, jak jste dokázal znovu nahodit paměťová centra, hrát 
a zpívat. Bylo to hodně těžké?
Tak legrace to jistě nebyla, zvlášť v mých letech, ale jede se dál a já jsem vděčný za to, že byť třeba s dechovými potížemi můžu hrát, zpívat, vystupovat, i když už ne v takovém množství a s takovou výdrží jako dříve. To je pro mne nesmírný doping a bez toho si život prostě neumím představit.

Podstatnou část repertoáru Pacifiku tvoří vaše písničky. Napsal jste jich kolem sto padesáti, z mnohých se staly hity. Které z nich vyžaduje publikum nejčastěji?
Určitě Velrybářskou výpravu, Tulácký blues, Poraněné koleno, Malý velký muž a jedničkou je asi Karlínský nábřeží. Taky záleží na místě, kde se hraje, a jaká je tam atmosféra.

A co máte nyní před sebou?
Myslím, že to bude především připravovaná nahrávka ke 45.výročí Pacifiku a moje autorské album. Možná i další věci, o kterých zatím raději mluvit nebudu, abych to nezakřikl.

HANKA HOSNEDLOVÁ
Autorka je publicistka

Autor: Redakce

3.11.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Průměrná mzda v ČR se ve 3. čtvrtletí zvýšila na 27.220 Kč

Praha - Průměrná mzda v Česku ve třetím čtvrtletí meziročně vzrostla o 1170 korun na 27.220 Kč, tedy o 4,5 procenta. Reálně, po odečtení inflace se lidem výdělek zvýšil o čtyři procenta. Informoval o tom dnes Český statistický úřad (ČSÚ). Podle něj na růst mezd v mnoha oblastech tlačil nedostatek pracovníků, o které zaměstnavatelé mezi sebou soutěžili. Růst výdělků se shoduje s odhady analytiků.

AKTUALIZOVÁNO

Případ úplatků Horkého a lobbistky Mrencové se vrací do Chebu

Plzeň - Okresní soud v Chebu se bude kauzou korupce zabývat znovu.

Do Iráku odletěl polní chirurgický tým, pomáhat bude u Mosulu

Praha - Do Iráku dnes odletěl sedmnáctičlenný český polní chirurgický tým. Podporovat bude koaliční a irácké vojáky na americké základně několik desítek kilometrů od Mosulu. Sdělil to mluvčí generálního štábu Jan Šulc. O vyslání jednotky rozhodla vláda a schválil jej Parlament.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies