VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jsem vděčný, že můžu po kolapsu zase hrát, říká Tony Linhart

České Budějovice – Před pár lety zkolaboval. Našel ale sílu a opět hraje a zpívá. On i jeho skupina Pacifik patří k legendám české trampské muziky, jejíž stopa, kterou za sebou za téměř 45 let zanechává, rozhodně nezarůstá trávou zapomnění.

3.11.2015
SDÍLEJ:

Skoro 45 let již hraje trampská skupina Pacifik. Pravidelně jezdí do jižních Čech, kde její šéf Tony Linhart našel báječné kamarády, na které nikdy nezapomene. Kapelu dnes tvoří (zleva) Honza Frühwirt, Marcela Voborská, Tony Linhart a Helena Maršálková.Foto: ČTK/ Libor Zavoral

Spíš naopak, stále se prohlubuje. Tony Linhart, lídr skupiny, je osobnost známá v muzikantském i trampském světě, teď zejména díky třináctidílnému seriálu Zvláštní znamení touha o historii trampingu. Třebaže je Pražák, nesporné jsou jeho vazby k jižním Čechám. Trávil zde roky základní vojenské služby 
a rád vzpomíná nejen na útulné náruče zpěvavých hospůdek, ale i na přátele. „V Budějovicích jsem poznal báječné kamarády, na které nikdy nezapomenu,“ říká 75letý Tony Linhart, který 
s Pacifikem často koncertuje v jižních Čechách, nedávno na budějovickém Výstavišti při Loučení s létem či ve studiu budějovického rozhlasu.

Jaké byly vaše první muzikantské krůčky?
Úplně na začátku asi bylo nábožné poslouchání těch starších, kteří to s nástroji 
a s hlasem uměli. Když třeba hrál Láďa Hochmann ze Ztracenky, dělalo se mi jako teenagerovi blahem až mdlo. A pak přišly vlastní nesmělé pokusy, na chatě na Kocábě, když jsem na překližkové kytaře za stovku zkoušel brnkat první akordy…

Jste autodidakt?
Ano, ale takovými neoficiálními mými učiteli byli muzikanti, se kterými jsem se setkával a které jsem vyhledával.

Kytara vás doprovázela i na vojnu?
Jistě, dokonce mi ty roky 
v zeleném značně ulehčovala. To jsem měl už gibsonku. Založili jsme tehdy taneční kapelu a hráli na různých večírcích a akcích… Vzpomínám si mimo jiné, jak nám jednou v Plané u Budějovic pan Kludský, majitel světoznámého cirkusu, řekl: „Kluci, vypadáte sice jako sovětská armáda, ale hrajete jako US Army…"

A jak to bylo s těmi jihočeskými vazbami?
Člověk s tímhle zeleným bacilem v krvi prostě trampy najde všude. Už před vojnou jsme měli osadu Mantrap 
a jezdili na vandry taky na jih. Na vojně jsem pak poměrně brzy zjistil, že se 
i v Budějovicích chodí hrát do různých hospůdek, třeba ke Krobiánovi v Husově kolonii… Tam jsem poznal báječné kamarády, na které nikdy nezapomenu – například skvělého kytaristu Dědka Hanušů, Bertu Loška, taky tehdy mladičkého Rosťu Černého a další… Objevil se tam mimo jiné i Krisťák (Jan Čapek), pozdější zakladatel Schovanek, a učil nás písničku „Jsem v krinolíně lariatu oblečen" od jakéhosi Kida, 
z něhož se pak vyklubal slavný Kapitán Kid. Takových vzpomínek by bylo na kila.

Tony Linhart.

Připomeňme ale vznik Pacifiku.
Psal se rok 1971 a základ Pacifiku byl vlastně z osady Mantrap a z folkové skupiny Drnkači. Kromě mojí maličkosti manželé Helena a Vašek Maršálkovi s basistou Jirkou Ciprem a zpěvačkou Hanou Veselou – později Sýkorovou. Hned jsme zabodovali na Portě v Karviné – na druhém místě, rok nato už vavříny jak v interpretační, tak v autorské Portě, ve které jsme uspěli i v dalším roce. To už 
s námi ale fungoval šílený kytarista Miloš Tůma – skvělý muzikant, ale problematický člověk. Zemřel tak, že se utopil v blátě…

Byla v řadách Pacifiku velká fluktuace?
Ani bych neřekl. Pár jich kapelou jen prošlo, jiní v ní zakotvili na dlouhé roky. Chvilku s námi hrál Jirka Jeřábek, od roku 1980 pak Pepa Blažejovský, který také skládal hezké písničky, třeba populární Džínovou lásku, pak s foukačkou Vláďa Vodvářka z Taxmenů, bubeník Petr Šplíchal a oblíbený Ota Janovský Bandaska, Beďa Švácha, zpěvačky Věra Čiháková a Marcela Voborská 
z Louisiany, která se po různých odskocích zase vrátila 
a zpívá s námi dodnes. Taky Helenka měla v Pacifiku pauzu – jednak díky mateřské dovolené a jednak díky svému profipůsobení s Tomášem Linkou. V roce 2004 zemřel Pepa Blažejovský, což vypadalo pro skupinu na zánik, ale vzpamatovali jsme se z toho. Našli jsme výborného kytaristu a zpěváka Honzu Frühwirta, řečeného Andělín – mnozí si ho jistě pamatují 
z Magisonu a z Lístku. To bylo asi před osmi roky a tahle naše čtyřčlenná sestava s Helenkou a Marcelou funguje dodnes.

Které období s Pacifikem považujete za nejšťastnější?
Ono to šlo vždycky v takových sinusoidách. Zcela určitě velice dynamická byla etapa bezprostředně po vzniku – 1972 a dál. To se stoupalo po schodech nahoru, dělaly se večery s názvem Potlachy v Malostranské besedě, které běží i v současnosti, Setkání ve srubu s Pepou Buřtem Braunem a Červánkem ve Fučíkárně – později se přejmenovaly na Country podvečery s Wabim Ryvolou 
a řada dalších pořadů v Hajnovce, v Klubu v Řeznické, Vysokoškolském klubu, na Petýnce, vznikaly první nahrávky a první album… Nový nádech znamenal rok 1989, kdy se situace značně změnila, a poslední vzestupnou křivku bych přisoudil době, kdy jsem se po těžkém zdravotním kolapsu, probuzení 
z umělého spánku a rehabilitaci, vrátil zpátky na scénu.

Musím dodat, že vás nesmírně obdivuji, jak jste dokázal znovu nahodit paměťová centra, hrát 
a zpívat. Bylo to hodně těžké?
Tak legrace to jistě nebyla, zvlášť v mých letech, ale jede se dál a já jsem vděčný za to, že byť třeba s dechovými potížemi můžu hrát, zpívat, vystupovat, i když už ne v takovém množství a s takovou výdrží jako dříve. To je pro mne nesmírný doping a bez toho si život prostě neumím představit.

Podstatnou část repertoáru Pacifiku tvoří vaše písničky. Napsal jste jich kolem sto padesáti, z mnohých se staly hity. Které z nich vyžaduje publikum nejčastěji?
Určitě Velrybářskou výpravu, Tulácký blues, Poraněné koleno, Malý velký muž a jedničkou je asi Karlínský nábřeží. Taky záleží na místě, kde se hraje, a jaká je tam atmosféra.

A co máte nyní před sebou?
Myslím, že to bude především připravovaná nahrávka ke 45.výročí Pacifiku a moje autorské album. Možná i další věci, o kterých zatím raději mluvit nebudu, abych to nezakřikl.

HANKA HOSNEDLOVÁ
Autorka je publicistka

Autor: Redakce

3.11.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vyhledávač Google
8

Technologičtí giganti světa rostou. Giganticky

Silnice ze Lhenic do Prachatic. Víc se stojí než jede.
EXKLUZIVNĚ / AKTUALIZUJEME
173

Jižní Čechy trápí sněhová kalamita, výpadky proudu i mobilních sítí

Opilý řidič kamionu jel po dálnici se třemi promile. Nemohl pak ani stát

/VIDEO/ Podivně jedoucího kamionu na dálnici D2 u Břeclavi ve směru na Brno si před pár dny všimla hlídka celníků. Kontrola potvrdila, že s řidičem není něco v pořádku. Přivolaní policisté z dálničního oddělení v Podivíně při dechové zkoušce opilému cizinci naměřili téměř tři promile alkoholu. „Čtyřicetiletý muž za volantem nebyl schopen ani sám chodit či stát, na zemi vsedě téměř usínal," popsal v pátek policejní mluvčí Pavel Šváb.

EXKLUZIVNĚ

Babiš vrací úder, píše poslancům. Bude jim to stačit?

Deník získal dopis, v němž se předseda hnutí ANO a donedávna majitel Agrofertu Andrej Babiš vyjadřuje ke svým finančním transakcím. Dnes ho odešle předsedovi sněmovny Janu Hamáčkovi.

Žádost o řidičák i mimo bydliště? Snad od léta 2018

Lidé zřejmě budou moci žádat od července příštího roku o vydání řidičského průkazu nebo o jeho výměnu na jakémkoli úřadu obce s rozšířenou působností, nejen v místě trvalého bydliště jako nyní. K žádosti navíc nebudou přikládat papírovou fotografii. Novinky přinese novela poslanců z klubu TOP 09 a Starostů, kterou dnes schválila Sněmovna. Vzroste ale zároveň poplatek za vydání průkazu z nynějších 50 na 200 korun.

DOTYK.CZ

Hašek vysvětluje Bubníka: každý autor má svůj rukopis

Bývalý brankář a současný podnikatel Dominik Hašek obhajoval na facebookových stránkách svého nápoje Smarty Drink reklamu s nekrologem Augustina Bubníka.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies