VYBERTE SI REGION

Kam v létě za dobrou muzikou? Na festivaly

Praha /ROZHOVOR, IKONOGRAFIKA/ – Kanadské hvězdy Alanis Morissette a Bryan Adams, američtí rockeři, kteří si na obal desky dali T. G. Masaryka, Faith No More, jedna z klíčových kapel nové vlny, New Order, ale i domácí a na první pohled překvapivá jména jako Václav Neckář nebo Lešek Semelka. To je jen stručný výčet jmen, která letos přijedou na tuzemské hudební festivaly.

4.6.2012
SDÍLEJ:

Ilustrační fotografie.Foto: DENÍK/Jan Jelínek

Už v polovině června v Milovicích otevírá sezonu Votvírák. Akce, která se zaměřuje na česko-slovenské interprety a ze všech velkých festivalů se chlubí zdaleka nejlevnějším vstupným. Druhý ročník Prague City Festivalu zase nabídne punkové kapely jako Blink-182 nebo Simple Plan, ale i New Order.

V červenci se o přízeň posluchačů bude ucházet neoficiálně největší hudební festival u nás, hradecký Rock for People, jehož dramaturgové 
v 18. ročníku vsadili na řadu jmen, jež už k nám v minulosti přijela. Mimo jiné: Faith No More nebo Prodigy. Pořadatelé ostravských Colours se sice museli na poslední chvíli vyrovnat s odřeknutím islandské písničkářky Björk, která ze zdravotních důvodů zrušila celou festivalovou šňůru, ale i bez ní je soupiska prvoligová: Alanis Morissette či Bobby McFerrin.

Infografika: Největší české letní hudební festivaly

Také v srpnu je festivalový kalendář nabitý. Výrazněji na taneční muziku bude orientovaný Sázavafest. „Novinkou bude taneční hala, která kvalitou zvuku zdaleka předčí standard, na jaký jsou lidé na českých festivalech zvyklí," říká zakladatel Sázavafestu Pavel Kloupar, který ale láká i na kytarové Kaiser Chiefs. Koná se i nejstarší z velkých rockových festivalů u nás, trutnovský Open Air, jehož první nepovolený ročník se odehrál už v roce 1987. Akce, kterou si pravidelně užívali Václav Havel nebo Magor Jirous, vedle hudby nabídne i několik přednášek a filmů věnovaných této dvojici VIP návštěvníků.

Lídr Mňágy a Žďorp Petr Fiala

Lídr Mňágy a Žďorp Petr Fiala: Policajti nám kontrolovali občanky a pak práskali v práci

Na řadě letošních festivalů nebude chybět ani valašskomeziříčská kapela, slavící letos čtvrtstoletí: Mňága a Žďorp. A její lídr Petr Fiala, autor zlidovělých hitů, ve kterých se zpívá, že „svět je jenom hodinový hotel" nebo že „výhledově budeme všichni šťastní", k tomu rozhodně má co říct.

Když se řekne hudební festival, vybaví se mi nekonečné noci, lásky na tyto nekonečné noci, stan, hudba a kelímky plné pití, nejlépe v poměru 1:1. Co se ale vybaví vám v souvislosti s vaším úplně prvním festivalem?
Léto 1985 a hraní s kapelou Slepé střevo (předchůdkyně Mňágy a Žďorp, pozn. red.) 
v Třanovicích u Havířova, kde proběhl soukromý festival u nějaké chalupy.

Jak to tam tehdy vypadalo?
Hrály různé undergroundové moravské kapely. Pamatuju si dnes už jen Sbor hudby z Valmezu a IQ 60 z Havířova. Kapel ale mohlo být tak patnáct. Návštěvníků mohla být stovka. Hrálo se před stodolou na trávníku přes aparaturu půjčenou od nějaké tancovačkové kapely. Hudebníci se mezi sebou domluvili, kdo kdy bude hrát, a když už někdy odpoledne byli na místě všichni, začalo se. Točilo se pivo z bečky, k jídlu byl guláš s chlebem. Mezi hudebníky a publikem nebyl žádný rozdíl. Bylo to spíš setkání, které obyvatelé vesnice pozorovali zpovzdálí. Na plotě visely děti a koukaly na vlasatce, pankáče, muzikanty a jejich holky. Na dvou příjezdových cestách stála dvě policejní auta. Policajti kontrolovali občanky, zabavovali techničáky a každého si zapsali, aby později mohli informovat jeho zaměstnavatele o účasti na podvratné akci. Kdo měl papíry v nepořádku, byl odvezen do Havířova na prošetření a podání vysvětlení, které se většinou protáhlo do druhého dne.

Ale vy jste si to tehdy, jak předpokládám, užili.
Ano. Bylo hezky a bylo to bezva. Hráli jsme šest písniček, víc jsme neuměli. Měli jsme kostýmy a na kytarovém kombu našeho maskota – porculánového jelena. Náš bubeník Karel Mikuš, později spoluzakladatel Mňágy, měl teprve patnáct let, a tak jsme ho ze statku raději ani nepouštěli ven, aby nám ho fízlové neodvezli.

A dnes? Jak trávíte čas v zákulisí na velkých, několikadenních akcích typu Rock for People?
Přijedeme většinou v tolik, v kolik máme přijet. Zajdeme do zákulisí, jdeme se vyčurat, na pivo a podívat se, kdo hraje. Náš řidič Karel nám dá pásky, stravenky a řekne nám časy – v kolik vykládáme aparaturu, v kolik je zvukovka, od kolika do kolika hrajeme, případně v kolik odjíždíme na druhý koncert. Motáme se v zákulisí, kecáme se známýma a s kámošema, díváme se na jiné kapely. Máme už dlouho svého zvukařa Frantu Baču, máme své písničky a lidi, kteří je mají rádi, takže samotné vystoupení je pro nás vždycky odměna a skoro vždycky si to užijeme. Pokud je na festivalu kapela, kterou chceme vidět, zůstaneme na ni. Jinak jedeme domů, pokud to není daleko. Přes noc už nejezdíme, to je zabiják normálního života. To raději zůstaneme 
a zapaříme, třeba.

Máte některý festival, na který si to vysloveně jezdíte „jen" užít, aniž byste si tam zahráli?
Jezdím moc rád do Trenčína na Pohodu. Mám to kousek a je to vždy skvěle obsazený festival. Letos tam frčím na Lou Reeda.

S kapelou letos slavíte 25. narozeniny a při té příležitosti jste vydali zvláštní dvojdesku Dáreček, na které tři desítky skupin předělaly vaše písničky. Jak tomu budou přizpůsobená vaše festivalová vystoupení?
Na Sázavě a Colours budeme mít hosty z řad účastníků Dárečku. Taky se chceme naučit některé naše písničky ve verzích jiných kapel. Rádi bychom hráli Peta Besta, naši nejžhavější novinku, kterou vymysleli Midi Lidi.

Jakým způsobem takové „kolektivní" dílo nacvičujete?
Teprve to řešíme. Nejprve jsme si představili, jaký by se nám líbil výsledek. A teď ho musíme dosáhnout. Myslím, že to bude nářez.

Autor: Ondřej Leinert

4.6.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Švýcaři otevírají nejdelší tunel světa

Historický moment. V neděli 11. prosince 2016 se pro pravidelný provoz otevře Gotthardský železniční tunel. V jeho případě se podařilo něco neskutečného – stavitelé dodrželi rozpočet schválený už na počátku 90. let.

Spisovatel Jiří Stránský: Škoda každého dobrého slova, které se neřeklo

Praha /ROZHOVOR/ - Autorem oblíbených dětských knih O dešťovém kameni, Povídačky pro moje slunce nebo Perlorodky je spisovatel a scénárista Jiří Stránský (85). Čtenáři a diváci jej přitom znají více jako autora filmů Zdivočelé země, Bumerangu či Štěstí, zachycujících atmosféru komunistického režimu a života politických vězňů v kriminálech a lágrech. „Slíbil jsem ve vězení básníkovi Honzovi Zahradníčkovi, že podám svědectví o lidech, kteří s námi seděli," říká Jiří Stránský, který připravuje další tři scénáře, povídkové knížky a prozrazuje, že brzo vyjde kniha Doktor vězeňských věd, kterou napsali s novinářkou Renatou Kalenskou.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies