VYBERTE SI REGION

Kapelník Václav Hybš: Šňůra koncertů je piplačka

Náchod /ROZHOVOR/ - Dá se o něm bez větší nadsázky říct, že je symbolem českých Vánoc. Václav Hybš se svým orchestrem už více než tři desetiletí brázdí v předvánočním období celou zemi a snad není koncertu, který by zůstal nevyprodaný.

26.12.2012
SDÍLEJ:

S orchestremFoto: Archiv kapelníka

V minulém týdnu zavítal na východ Čech. Zahrál i v Polici nad Metují. Koncert tady má pro Hybše každoročně trochu zvláštní význam. Právě tady se před sedmasedmdesáti lety známý kapelník narodil.

Posloucháte doma vánoční koledy nebo jich už máte dost?

To víte, že poslouchám. Už od dětství. To ještě ani neexistovala televize. Vždycky jsem měl ucho přilepené na rádiu a tu atmosféru jsem miloval.

Před takovými dvaceti lety měl každý doma jen desku či kazetu vašeho orchestru…

Byli jsme první, kdo to prosadil. Za minulého režimu se koledy nejprve vůbec nesměly hrát. Přemýšlel jsem, jakým argumentem jejich hraní obhájit, a to jsem musel vysvětlovat i těm nejvyšším soudruhům na ústředním výboru.

Jak se vám to povedlo?

Tenkrát jsme se na světové výstavě v Montrealu chlubili třebechovickým betlémem. Říkal jsem, proč může být betlém lidové umění a s koledami je problém. Mluvil jsem o tom s jedním z nejvyšších papalášů. Zeptal jsem se, zda má doma na Vánoce stromeček. A on, že samozřejmě. Tak mu říkám: no vidíte, a koledy se zakazují. Odpověděl, že je tedy hrát můžeme. Musel jsem je trochu vypucovat od těch až moc církevních, takže zůstalo samé dudlajdá dudlajdá a Ježíšku panáčku, prostě sranda. Ale když to zpívají děti, je to úžasně působivé.

Zanedlouho jste pak vydali s koledami desku a s orchestrem jste se pro mnohé stal tak trochu symbolem českých Vánoc.

No jo, na mnoha místech říkají, že kdyby nepřijel Hybš, tak nejsou Vánoce. Pan Vlach o mně vždycky říkal: Hybš na Vánoce hobluje republiku.

Václav Hybš.Vraťme se ještě na chvíli k vašemu dětství. Do kolika let jste žil v Polici nad Metují?

Do patnácti let. Pak jsem odešel do Prahy na konzervatoř.

Jak na ta léta vzpomínáte?

Každý rád vzpomíná na své dětství. I na ten vánoční čas, vždyť to je to nejkrásnější. Vzpomínám si také na otevření polického divadla. Byl jsem tam jako malý kluk, mohly mně být tak tři nebo čtyři roky, bylo to tak v devětatřicátém. Nevím už přesně. Pamatuji si, jak při zahájení tatínek stál na balkoně a hrál fanfáry. Než se otevřelo divadlo, všechno se odehrávalo jen v hospodě.

Vracíte se ještě do Police? Tedy pokud pomineme každoroční vánoční koncert.

Víte, já už tam teď nikoho nemám. Vůbec nikoho, všichni zemřeli. Tak mám takový rituál. Vždy, když jedeme koncertovat z Jaroměře do Police, zavolám do jednoho zahradnictví, které je po cestě, a oni mi připraví svícen. Ještě před začátkem koncertu pak zajdu na polický hřbitov. Tam už na mě čeká člověk se sirkami a společně pak ten svícen zapálíme. A tenhle každoroční rituál mám už tak dvacet let.

Letos, stejně jako každý rok, odehrajete před Vánoci na čtyřicet koncertů. Jak je to pro vás náročné?

Letos asi devětatřicet. No je to zabíračka. Ale takhle jsme si to vybrali sami. Kdybychom se vyučili řezníky nebo krejčími, tak to dělat nemusíme. Ale díky tomu, že vlastně žiju mezi samými mladými kluky, tak to ještě zvládám. Já už u toho ani nic moc nedělám, jen dávám pozor, aby ti kluci nechlastali nebo se nějak nepohádali a nedělali ostudu. To víte, v orchestru je dvacet pět lidí, stále jsou spolu. Tak to není jen tak to udržet, aby nebyla nějaká ponorková nemoc.

Takže bez vás…

Ale také jednou hráli beze mě. Je to asi pět let, bylo to tady na východě Čech, prasknul mi žaludeční vřed. Vy máte vřed?

Nová kniha.

To doufám nemám.

Však já ho taky neměl. A najednou prd, půl hodiny před koncertem. Pak mě odvezli do Hradce do špitálu v bezvědomí. No, bylo to se mnou skoro hotový. Museli do mě nalít čtyři a půl litru krve, ale za pět dní jsem jim utekl. No a orchestr hrál zatím beze mě, ale zvládli to dobře. Už to bylo zaběhnuté, byl to asi dvacátý koncert.

Jak dlouho se připravujete na koncertní šňůru?

Já to připravuji už od jara. Všechen ten notový materiál a tak dále. Ona je s tím docela piplačka. Každý rok je ta koncertní šňůra jiná, vždy dělám jiné aranžmá.

Na kolik hudebních nástrojů vlastně umíte hrát?

Těžko říct. Jelikož všechno instrumentuju, tak musím znát teoreticky každý nástroj, jejich možnosti a rozsahy. Když jsme měli v orchestru harfistku, musel jsem jí umět říct, na který pedál šlápnout. Tak se mě ptala, jestli ten nástroj ovládám a já jí povídám, že neovládám. Jen teoreticky vím, jak to je. Kdybych někomu napsal tón, který na jeho nástroji vůbec není, tak mi řekne, že jsem blb, že to zahrát nemůže. Pro mě už je to dneska za ta léta praxe jednoduché. Jinak jsem ale v podstatě celý život hrál na trumpetu, deset let také v orchestru Karla Krautgartnera. Jako dítě jsem hrál také na piano nebo na housle, asi jako každý. No, a teď už jenom poroučím.

Jste hodně přísný kapelník?

To máte jako v každém zaměstnání. Kdo něčemu velí, musí umět ukázat, že ví, jak to chce. A každý šéf je nenáviděný, takže to tak asi bude i v našem orchestru, pravděpodobně mě nenávidí. Nebo by mě měli nenávidět. Ale ne, ve skutečnosti se všemi vycházím v dobrém. Ale někdy jsem na ně taky pes. To řeknu, že to takhle prostě bude (bouchne do stolu, pozn. aut.) a nebude se o tom diskutovat. A je krásné, že když zavelím odjezd v jedenáct hodin a v jedenáct se kouknu na hodinky, všichni už sedí v autobusu.

Očima kolegů

Jiří Kudrman, saxofonista a klarinetista:

Pan Hybš má takový svérázný styl humoru. On vás nejdřív pochválí a potom vás hned zase sejme, aby si zase člověk o sobě moc nemyslel. Hlavně nesnáší alkohol před koncertem. On říká: můžeš se splést, třeba ti nespustí nástroj, ale pokud tě vidím před tím pít pivo, může za to pivo. Každopádně vyžaduje pečlivost. Jeho orchestr je jedna z kapel, kde tu hru opravdu nesmím flákat.

Otto Weiss, zpěvák:

S panem Hybšem spolupracuji na letošní šňůře a také na plesech. A jak bych pana kapelníka popsal? To bych měl asi vynechat ta negativa, co? Ne, je to opravdu skvělý člověk, je s ním legrace, na svůj věk je nepřekonatelně vitální. I když měl různé zdravotní problémy, tak se nevzdává. Ty vánoční koncerty, to je podle mě jedna z věcí, které ho udržují při životě. A je to skvělý kapelník, i když občas také dovede být přísný. Tak to má ale být.

BRONISLAV JAROŠ

Autor: Redakce

26.12.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Írán pohrozil odvetou za možnost zavedení amerických sankcí

Teherán/Washington - Írán dnes pohrozil odvetou za čtvrteční rozhodnutí Senátu amerického Kongresu schválit zákon, který o dalších deset let prodlužuje možnost zavedení protiíránských sankcí. Podle Teheránu jde - v případě jeho uplatnění v praxi - o jasné porušení loňské dohody o íránském jaderném programu.

Rath opět zamíří do soudní síně, tentokrát žaluje státního zástupce

Praha - Bývalý středočeský hejtman David Rath znovu míří do soudní síně, tentokrát v roli žalujícího. Jeho žalobu na státního zástupce Petra Jiráta, který dozoruje Rathovu korupční kauzu, začne soud veřejně projednávat v únoru. Redakce to zjistila z justiční databáze Infosoud. Rathovi vadí některé výroky, které o něm Jirát řekl v rozhovoru pro média.

V Praze končí kongres evropských socialistů

Praha - V Praze dnes končí třídenní kongres Strany evropských socialistů. V rámci jednoho z diskusních panelů v Kongresovém centru promluví k účastníkům mimo jiné lídr britských labouristů Jeremy Corbyn. Jednání by mělo uzavřít přijetí deklarace.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies