VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Karel Plíhal: Ani bych si těch narozenin nevšiml

Olomouc /ROZHOVOR/ – Působí plaše, moc toho nenamluví, ale texty jeho písní hovoří za něj. Přerovský rodák, zpěvák, kytarista a skladatel Karel Plíhal nemá rád velkou pozornost a na svou tvorbu potřebuje klid a hlavně spoustu času. Než pustí do světa své další album, hodlá na něm podle svých slov pracovat asi dalších jedenáct let.

24.8.2013
SDÍLEJ:

Karel Plíhal oslavil významné životní jubileum.Foto: Deník/ Jiří Kohout

V pátek jste oslavil 55 narozeniny. Je pro vás věk jen číslo, nebo to prožíváte intenzivněji?

Tyhle věci vůbec neřeším. Kdyby mě na to někdo neupozornil, ani si toho nevšimnu.

Mládí a studium jste strávil v Olomouci. Je zde nějaké místo, které máte v oblibě?

V Olomouci mám hned několik oblíbených míst. Jedním z nich je určitě okolí městské části Neředín. Rád vzpomínám také na kameny u altánu u Michalského výpadu, s nimiž mám spojeno mnoho vzpomínek z dětství a mládí.

Během svého působení zde jste složil hudbu k řadě inscenací v Moravském divadle, ale neuměl jste noty. Jak jste to dělal?

Naštěstí po mně chtěli jen hotové nahrávky. Aranžoval jsem a všechno nahrával s pomocí kláves a kytar do počítače. Do divadla jsem potom vždycky odevzdával hotovou scénickou hudbu nebo podklady pod pěvecká čísla.

Je velký rozdíl komponovat písně na desku a hudbu pro divadlo?

Skládání písní je spontánní záležitost, která není omezená časem. Píseň mě může napadnout kdekoliv, bez ohledu na jakoukoliv činnost. Kdežto skládání pro divadlo je sice příjemné, ale je to přece jenom práce.

Na konci osmdesátých let jste byl na vrcholu. Pořadatelé si vás podávali z ruky do ruky. Nevzpomínáte na to s nostalgií?

Ani trochu. Tenkrát mě hraní přestalo bavit. Hrál jsem pořád totéž, připadal jsem si neupřímně. Proto jsem v roce 1988 přestal vystupovat a šel topit do kotelny na Filozofické fakultě v Olomouci. Byl jsem šťastný, když mě tam pochválili třeba za dobře uklizený dvůr.

V jednom rozhovoru jste řekl, že máte fobii z lidí. Jak tedy zvládáte vystupování před publikem?

Je to lepší, čím víc lidí je na síti, tím raději vidím ty v reálu.

Na koncerty si vozíte tři kytary. Proč?

Můj koncert není žádná pastva pro oči, takže občasná změna nástroje působí proti tomu jako obzvláště výpravná a rafinovaná show.

Za chvíli to bude rok od vydání vašeho posledního alba Vzduchoprázdniny. Uvažoval jste, že byste začal pracovat na další desce?

Rád bych do svých 66 let stihl ještě aspoň jednu desku. Denně se s tímto přáním nad ránem budím, než zase vzápětí usnu.

(krk)

Autor: Redakce

24.8.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Útok před britským parlamentem
AKTUALIZUJEME
18 10

Teror před britským parlamentem: Útočník čtyři lidi zabil a 40 zranil

Ilustrační foto.
29

EET a fitness: trenéry čeká existenční dilema, zákazníky fronty

Zrychlí stavby? Politici chtějí vyšachovat ekology i spolky

Kuňkání žab zřejmě ještě více než dnes zanikne v hluku stavebních strojů. Důvod? Výhrady, které ke stavbám vyjadřují ekologové či různé občanské spolky, už brzy úřady nebudou tolik poslouchat. Připravit je o slovo může chystaná novela zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (tzv. EIA), která má omezit možnost vyjadřovat se tak jako dosud k chystaným velkým stavbám, jako jsou dálnice nebo továrny.

Katastrofa: Zelenina zdražila!

„Brutální zdražení potravin." „Salátová krize!" „Zákazníci zuří: Zelenina je moc drahá!" „Oběti letošní zimy: okurky, cukety, ledový salát." Češi jsou od počátku roku zásobováni katastrofickými zprávami o tom, jak letos zdražuje zelenina. Jeden by snad začal okopávat zanedbaný záhumenek či navezl na balkon pytle plné hlíny, aby si mohl vypěstovat pár rajčátek a nějakou tu okurku.

Poruchy spánku trápí stále více dětí. Mohou za to i chytré telefony

Ráno nedokážou vstát z postele a ze školy nosí horší známky. Neporadí si s běžným výkladem, který nedoprovází obraz. Ordinace dětských neurologů se stále častěji plní školáky, kteří jsou unavení a neudrží pozornost. Důvod je jednoduchý: české děti trpí poruchami spánku. Ty jim způsobují mobily a tablety.

Spíme málo. Trpíme proto nadváhou a depresemi

Spánek? Na ten jsem dlouho neměla čas, přiznává osmatřicetiletá manažerka Lenka Procházková. Snažila se totiž stihnout úplně všechno – práci si nosila domů, děti dirigovala hlavně přes telefon, k tomu se starala o nemohoucí rodiče. Během pracovního týdne strávila v posteli sotva pět hodin denně. Někdy musely stačit i čtyři hodiny. Dokud nepřišel zvrat.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies