VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Katarína Knechtová: Snažím se doběhnout deset schodů

Praha /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ – Nejúspěšnější i rané skladby, nahrávky s kapelami Peha a IMT Smile, filmové a sólové počiny či duet s Michalem Hrůzou zařadila na svůj nejnovější dvojalbový výběr Donekonečna (The Best of 1997–2010) slovenská zpěvačka Katarína Knechtová. Nehodlá jím ale rekapitulovat. Spíš chce jeho prostřednictvím zaznamenat a uzavřít jednu svou životní etapu. A také poděkovat všem skalním fanouškům. Knechtová tedy vydala výběr Donekonečna a teď spolupracuje s bubeníkem Depeche Mode, jak prozradila v rozhovoru…

17.12.2010
SDÍLEJ:

Katarína KnechtováFoto: Universal Music

Když je vaše výběrové album na světě, předpokládám, že máte v plánu přijít s něčím novým, jiným.

Pravda, prožívám zrovna zlomové období. Tím, že jsem si zvolila dráhu sólové zpěvačky, se mi otevřela možnost pracovat s lidmi, kterých jsem si vždycky vážila. Například se mi dostalo cti zpívat šanson na novém albu pánů Hapky a Horáčka, což pro mě byla krásná zkušenost a obrovská výzva. A teď opravdu chystám nové písničky – mám pocit, že se mi stále víc daří přiblížit se mé představě o hudbě, ve které se vidím. Podařilo se mi oslovit zajímavého producenta, kterým je bubeník Depeche Mode a zvukový inženýr Christian Eigner. Momentálně finišujeme na singlu. Myslím si, že lidé mohou být trošku překvapení, protože bude opravdu jiný, víc elektronický. Ale já se na to těším.

Na vzniku vaší předešlé desky Zodiak jste spolupracovala s jiným zahraničním producentem, Angličanem Headem. Pokud si pamatuju, mluvila jste o tom, že vám možná pomůže vydat toto album i v angličtině. Z toho sešlo?

Všechno bylo správně načasováno. Album Zodiak jsem v té době potřebovala, stejně jako Heada. Když si všechno zpětně uvědomím, ten člověk mi dal hodně vnitřního klidu – po rozchodu s kapelou Peha a celém cirkuse kolem toho mě dokázal vrátit zpět. Pak ale přišla hnusná krize, ze které se trošku vyhrabávám dodnes, a tím pádem i plány natočit anglické album se v rámci vydavatelství stoply. Takže jsem se soustředila na to, abych doběhla těch deset schodů, které jsem odchodem ze skupiny ztratila. Snažila jsem se zase trošku posunout a komponovat. Nové písně, které mi Christian Eigner napoprvé vrátil s tím, že chtějí dozrát, jsem mu poslala k posouzení ještě jednou, přepracované. A to už se mu líbily. Řekl – jdu do toho!

Asi se jen tak nevzdáte, jste kurážná žena. Jak jste ke Christianovi vůbec přišla?

Veskrze ho respektuju. Už dávno jsem o něm snila ve svém dětském pokoji a sledovala jeho práci, která se mi velmi líbila. Říkala jsem si – kdyby tak jednou mohly mé písně znít tak, jako ty jeho… Takže jsem ho před časem oslovila, ačkoliv jsem se hrozně bála. Prostě jsem vystrčila hlavu z mé krajiny a vyplatilo se. Fakt, že Christian – mimochodem velmi pozitivní a usměvavý člověk – mé písně nakonec přijal, mně zvedlo sebevědomí. Cítím se teď mnohem lépe než dřív.

Jakým způsobem probíhá vaše spolupráce?

Na etapy, protože Christian je hodně rozcestovaný. Na mém singlu, který by měl vyjít začátkem příštího roku, pracujeme průběžně od letošního léta – setkáváme se ve studiu v Rakousku. Už jen to, že s ním můžu mluvit o hudbě obecně, mě velmi obohacuje. Pobavil mě třeba tvrzením, že pokud nehraje jen jediný den na bicí, tak je nervózní, což se ukázalo být pravdou i v tom studiu. Při poslechu nahrávky mu neustále skákala noha a já mu říkám – stále dupeš, vždyť už toho nechej… A on, přece víš, den jsem nehrál…

Třeba vás jednou pozve na koncert s Depeche Mode…

Tak tam už moje sny z dětského pokoje nesahají, na to si netroufám ani pomyslet.

A co teď znamená časté cestování pro vás?

Ani mi nemluvte, je to strašné. Jednak jsem člověk, který nerad kamkoli jede. A navíc žiju v Prešově, odkud je to daleko opravdu všude. Přesto všechno bych se nedokázala přestěhovat do jiného města. Jsem s Prešovem i s celým tamním krajem citově svázaná – přes rodinu, kamarády…

Letos jste s Anetou Langerovou absolvovala turné, navíc jste podpořila vystoupením i její charitativní projekt Světluška. Jste spřízněné duše?

Myslím, že ano, Anety si jako muzikantky velmi vážím. Byla bych ráda, kdyby se nám podařilo uspořádat na jaře dvojkoncertní turné u vás i na Slovensku, protože to předešlé s Hudci z Kyjova se podařilo. Bylo jedno z nejkrásnějších, jaké jsem kdy jela.

Fúze cimbálové muziky s rockem – co vás na ní lákalo?

S nápadem přišla jistá produkční agentura a já jsem se ho hned chytila. Jen bylo důležité sehnat tu správnou cimbálovku, což se podařilo. Některé písně byly vyloženě experimentem, dostaly jiné aranže, ale lidé na ně reagovali dobře. A mě to strašně bavilo, protože jsem byla najednou přinucená narušit pravidla, na která jsem zvyklá, a přijmout jiný rytmus… Takže to bylo super. Navíc jsem zpívala jednu lidovou píseň, díky níž jsem si uvědomila, že ty kořeny a melodiku, co v sobě mám, nepotlačím. Díky bohu!

Abyste toho neměla málo, založila jste ještě „babskou“ kapelu The Cubes. O co jde?

Vedle mě ji tvoří sestry Petra a Jana Humeňanské – ta prvně zmíněná účinkuje v Radošinském naivním divadle a druhá v prešovském divadle. Obě zpívají a já bubnuju. Produkujeme takový anglický, až punkový styl. Na Slovensku si nás už všimlo jedno alternativní rádio, což považujeme za úspěch, a dokonce jsme dostaly nabídku vystoupit na festivalu v Anglii. Tak uvidíme, co přijde, zatím si jen tak hrajeme…

Autor: Gabriela Kováříková

17.12.2010
SDÍLEJ:
Pokus o puč ve Venezuele
1 10

Venezuelská krize: policista ve vrtulníku zaútočil na Nejvyšší soud

Vlakové nádraží v Brně-Židenicích.
AKTUALIZOVÁNO
18

Dopravní uzel? Židenické nádraží může převzít část vlaků z přetíženého hlavního

Česko zasáhly rozsáhlé kybernetické útoky, původci požadují výkupné

Aktuální vlna kybernetických útoků, jejichž původci požadují výkupné za odšifrování napadených zařízení, postihla i Česko. Aktuálně je země podle antivirové společnosti Eset devátým nejvíce zasaženým státem. Útoky, které odpoledne postihly Ukrajinu, se začaly šířit do dalších zemí. Antivirová firma Kaspersky Lab zatím celosvětově zaznamenala zhruba 2000 napadených uživatelů.

ČEZ dal peníze albánskému lobbistovi. Policie vyšetřuje proč

Česká policie se zabývá tím, proč energetická společnost ČEZ v roce 2009 za éry generálního ředitele Martina Romana poslala do Albánie ve dvou transakcích celkem sedm milionů eur (nyní asi 184 milionů Kč) na soukromý účet kosovského lobbisty Nue Kalaje. Albánské úřady mají podezření, že mohlo jít o peníze použité na úplatky pro tamní politiky a úředníky v době krátce poté, co ČEZ ovládl albánského distributora energie. Píše to dnešní Mladá fronta Dnes (MfD).

Mizérie. Úroda ječmene je oproti loňsku poloviční, schnou i další obiloviny

Mizerná. Tak označil letošní sklizeň ozimého ječmene předseda Okresní agrární komory na Břeclavsku Antonín Osička. V okrese odhaduje kvůli velkému suchu propad v průměru o čtyřicet procent. „Máme posečených asi padesát hektarů a výnos se pohybuje mezi dvěma a třemi tunami na hektar. U jarních ječmenů to nebude lepší. A podobně špatné to bude i u pšenice. Obilí nedozrálo a uschlo," řekl Osička s tím, že loni byl v okrese průměrný výnos ozimého ječmene 5,1 tuny na hektar.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies