VYBERTE SI REGION

Kryštof: Všechno, co se v poslední době stalo, bylo pro nás ohromným zážitkem

Praha /ROZHOVOR/ – Richard Krajčo, Nikolaj Atanasov Arichtev a Jakub Dominik vyprávějí o novince kapely Kryštof s názvem Inzerát. Nová deska skupiny Kryštof je na světě jen pár dní, ale i ty už stačily na to, aby se o ní mluvilo v samých superlativech.

22.10.2012
SDÍLEJ:

NECELÝ KRYŠTOF. Zleva Nikolaj Atanasov Arichtev, Richard Krajčo a Jakub Dominik. Foto: Deník/Martin Divíšek

Je dospělá, plná skvělých skladeb a energie, má skvělý zvuk – notují si hudební kritikové i „běžní" posluchači. „Moc nás to těší. I my sami z ní máme velkou radost," usmívá se frontman kapely Richard Krajčo a jeho spoluhráči – Nikolaj Atanasov Arichtev a Jakub Dominik – spokojeně přitakávají.

Název desky vlastně odkazuje na způsob, jakým jste si našli jejího newyorského producenta Yarona Fuchse. Jak to bylo?

Richard: Jednoduše se několik střípků poskládalo dohromady… Nejdřív byl inzerát na producenta, pak byly písničky a potom jsme k jedné z nich napsali inzerátový text, který ale neměl s celým příběhem o hledání producenta žádnou souvislost. Nakonec jsme si řekli, že jsme vždycky používali symbolismus, tak tomu teď nemůže být jinak. Proto ten název.

Nikolaj: Ten symbolismus se promítl i do grafiky desky, bude se od něj odvíjet i turné, je to prostě pojící prvek.

Tak to jste to vzali hopem. Zajímá mě samotné hledání producenta… Koho to vlastně napadlo?

Nikolaj: Byl to sice dobrý nápad, ale trošku ze zoufalství – do té doby jsme totiž trošku odsuzovali kapely, které si k nahrávání desky přizvali cizí producenty. Říkali jsme si – proč, vždyť to není třeba! Jsme přece šikovní muzikanti! Najednou se ale ukázalo, že i když jsme chtěli po pauze přijít s něčím novým, pořád to bylo pokračování toho, co jsme už dělali. A pak jeden náš kamarád prohlásil, že když nemůžeme najít producenta doma, ať si podáme inzerát na někoho v zahraničí. Existuje totiž takový hudební server, kde se scházejí lidé z celého hudebního světa a předávají si práci a zkušenosti… Shodli jsme se, že to zkusíme, že tím nic nezkazíme. Že sepíšeme nějaké naše podmínky pro případnou spolupráci, i co se našich finančních možností týče, a uvidíme.

Richard: Zároveň jsme si ale říkali – kdo bude chtít dělat s nějakou českou kapelou? No a ono se nám ozvalo osmnáct producentů z celého světa – z Polska, Austrálie, Německa, Anglie, Ameriky. To jsme nečekali.

Jakub: Poslali jsme všem stejnou píseň (Parapet), spíš její nástřel v akustické podobě, aby se ukázali, jakým způsobem dokážou pracovat. Z těch osmnácti se nám jich dvanáct vrátilo zpátky. A verze Yarona Fuchse nám přišla jednoznačně nejlepší.

Richard: Ve chvíli, kdy jsme ho oslovili, si hned zvedl honorář, což nám samozřejmě navýšilo původní rozpočet. Ale potom jsme zjistili, že dělal s hvězdami jako Bob Dylan, Herbie Hancock, Aniie Lennox či Moby. Spolupráce s ním nás natolik lákala, že jsme se na ní dohodli. A všechno to kolem, co se pak stalo, pro nás bylo ohromným zážitkem.

Celé to vaše počínání je dokladem toho, že není třeba se bát vystrčit prsty z malého Česka…

Richard: Něco na tom je… Yaron nás pořád přemlouval, abychom novou desku nazpívali anglicky. Říkal, že si poslechl naše starší písničky a že se mu moc líbí jejich melodické linky. „Mají tendenci jít ven, za hranice České republiky. Mohly by tam být velkými hity, kdybyste zpívali anglicky," tvrdil.

Ale nepřemluvil vás…

Richard: Nechceme zpívat anglicky. Ale strašně nás potěšilo, že tímto argumentoval, když jsme se ho ptali, proč s námi chce pracovat…

Jak ta spolupráce na dálku vypadala?

Richard: Po Yaronových pochvalných slovech jsme začali makat o to intenzivněji. Odjeli jsme na soustředění, kde jsme z asi pětadvaceti písní vybrali na desku deset.

Nikolaj: Všechny písničky byly vlastně v procesu. Pořád se měnily, doplňovaly, kombinovaly…

Richard: Pro představu – natočili jsme je a poslali je do New Yorku. A Yaron se svou „pravou rukou" Idem Zmishlanym řekli – tohle se nám líbí, tohle bychom udělali jinak. Pak třeba někde něco upravili a vrátili nám to. My jsme s jejich návrhy buď souhlasili, nebo ne. A oni – tak fajn, natočte to znovu a pošlete zpátky. Takovým způsobem jsme fungovali půl roku, až jsme se dostali ke kýženému výsledku. Ve chvíli, kdy oba přijeli do Prahy, jsme šli točit do studia.

Měli jste nervy?

Jakub: Strašné. Uvědomovali jsme si, že musíme být perfektně připravení, protože jsme měli na natočení jedné písničky jenom jeden den. Ale Yaron se nás snažil pozitivně motivovat, „nakopnout" nás. Přinutil nás pracovat ve studiu společně a díky tomu se nám na desku podařilo přenést část živé energie, kterou se snažíme poskytnout posluchačům na koncertech.

Když půjdeme k písničkám, třeba Čím víc vím mi svojí poetikou připadá podobná tvorbě Jarka Nohavici…

Richard: Text k ní je zrovna jediný, na kterém se nikdo z nás nepodílel! Psal ho náš ostravský kamarád Marek Dohnal, člen Rock & Roll Bandu Marcela Woodmana, který je známý tím, že tvoří srandovní texty – má na svědomí třeba ten k songu Nashledanou, krokodýle… Když jsme mu naši písničku poslali, říkali jsme mu, že by měla být veselá. A on, že bude, ale nakonec veselá vůbec není. A k té poetice – víc než Nohavicova je, řekl bych, ostravská. Promítlo se do ní něco, co prostě stvořil jeden Ostravák, který už něco zažil…

Když jsem v ní zaslechla – „už se nechci nikdy vracet", zbystřila jsem…

Richard: To je samozřejmě parafráze na Lucii. Je to kapela, kterou jsme měli všichni rádi, vyrostli jsme na ní, byla naším vzorem.

Lucie na rozdíl od vás nedokázala svoji partu udržet. Měli jste za ta léta, co jste spolu, aspoň někdy ponorku?

Jakub: Sem tam. Když spolu skupina lidí tráví dlouhou dobu při přejíždění z koncertu na koncert, tak někdy blbá nálada přijde. Ale brzo zase vyprchá…

Richard: Máme mezi sebou silné pouto, je to takové sedmičlenné manželství. Vždycky, když ty nálady přijdou, si můžete najít někoho, s kým můžete komunikovat…

Když už jsem zmínila Jarka Nohavicu, nazpíval s vámi píseň Křídla z mýdla. Nechal se přemlouvat?

Richard: Nabídku na spolupráci jsme mu činili několik let, ale on řekl, že si počká, až přijde pravý čas. A ten přišel právě teď.

Dalším hostem na desce je Tomáš Klus, s nímž jste se sešel v duetu Cesta…

Richard: Z textu té písně – jak je někdy těžké vyrovnat se se světem showbyznysu a kterou cestou se dát – jsem vyvodil, že by ji měl s námi zpívat právě Tomáš, protože teď doputoval do bodu, do kterého jsme se my sami dostali před deseti lety. Když si ji poslechl, okamžitě prohlásil, že ji chce dělat, že je to nářez. Takže nás to potěšilo.

Plánujete k desce turné?

Richard: Až na únor. Jeli jsme ho v tomto čase i před třemi lety s Jevištěm a u posluchačů zafungovalo, takže si jej zopakujeme. Tentokrát bude bonusem účast Jarka Nohavici, který si s námi na koncertech zazpívá nejenom Křídla z mýdla, ale hodláme připravit i společný blok složený z jeho i našich písní. Takže může vzniknout něco hezkého, co se nebude jen tak opakovat.

Autor: Gabriela Kováříková

22.10.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Nový šéf hradního protokolu: Návštěvu Bílého domu už začínáme chystat

ROZHOVOR – Miroslav Sklenář nahradí ve funkci vrchního protokoláře Jindřicha Forejta. Deníku při té příležitosti poskytl rozhovor. Hovoří v něm o svém vztahu k prezidentu Miloši Zemanovi i o plánované návštěvě USA. Rezignace Forejta ho prý nepřekvapila.  

Zmlátil dvě ženy. Zdržely jej ve prý ve frontě u pokladny

Pardubice - Z výtržnictví obvinila pardubická policie 47letého muže, který měl zmlátit dvě ženy. Jednu vážně zranil.

Bugatti už prodalo 220 nových Chironů. Kupci na auto mohou čekat i tři roky

Od představení modelu Chiron v březnu letošního roku už automobilka Bugatti našla kupce pro 220 exemplářů tohoto nástupce legendárního Veyronu. Z auta se však zatím raduje jediný zákazník, všichni ostatní ještě musejí čekat.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies