VYBERTE SI REGION

Láďa Kerndl: Jsem člověk, který pořád vzpomíná

Zlínský kraj - Pod hvězdami. Takhle romanticky zní název jubilejního pátého ročníku charitativní akce, která se uskutečnila v sobotu 9. srpna na Myslivecké střelnici v Lukovečku na Zlínsku. Akci zahájil stálice naší hudební scény, český Frank Sinatra, Láďa Kerndl.

10.8.2008 1
SDÍLEJ:

Ladislav Kerndl.Foto: DENÍK/archiv

Patří k našim nejvýznamnějším swingovým a jazzovým zpěvákům. V jeho vokálním projevu lze ale stejně tak nalézt podobu třeba s Louisem Armstrongem. Český král swingu strávil téměř pětadvacet let jako hudebník a zpěvák na amerických výletních lodích. Nejenom o zpívání si Deník povídal s touto zcela mimořádnou osobností českého a evropského jazzu.

Výtěžek z koncertu, na kterém jste vystoupil, má pomoci potřebným. Potřeboval jste někdy vy sám pomoc druhých?

Potřeboval jsem tekutinu nejvzácnější, a to krev. Krev dávají dárci v zásadě dobrovolně a já si těchto lidí nesmírně vážím. Společně s Bolkem Polívkou a s Ivo Bílkem děláme takovou akci, která souvisí s odběry tohoto životodárného materiálu. Člověk ho ocení, až když ho potřebuje. Do té doby si většina lidí hodnotu krve neuvědomí. Vlastně když nastane ta situace a vy krev potřebujete, ani nevíte, od koho pochází a komu stálo za to přijít do nemocnice, obětovat ten svůj volný čas a někomu pomoci. To je hezké.

Pokud vím, tak i vy sám organizujete u sebe na statku spoustu charitativních akcí.

To ano. Ale nedělám to proto, že bych si myslel, že je to něco za něco. Víte, aby byl svět alespoň trošku lepší, musíme jeden druhému pomáhat. Aniž bychom si toho všimli, nějak vymizela v našem národě takzvaná bratrská výpomoc. Když k sobě budeme milejší a otevřenější, spousta věcí se zlepší. A akce podobného typu, jako je ta dnešní v Lukovečku, jsou alespoň malým krůčkem k tomu, aby si to lidi uvědomili. Každoročně pořádáme akci pro vozíčkáře. Díky výtěžku z ní mohou jezdit na výlety v bezbariérových autobusech. Děláme něco pro kojenecký ústav a také společně s mojí ženou organizujeme každý rok akci proti rakovině prsu. Je toho hodně a mám z toho dobrý pocit.

Předpokládám, že těch žádostí o vystoupení je hodně. Proč jste se rozhodl právě pro festival Pod hvězdami v Lukovečku?

Já vlastně vůbec netuším, kam půjdou peníze z dnešní akce a v zásadě mě to ani nezajímá. Dělám to rád, a když mě lidi potřebují a je to trošku v mých silách, tak tam jedu. Přestože teď mám obrovské starosti. Do naší chaty se pustila dřevomorka a my jsme museli zlikvidovat celou podlahu a kopat ještě metr do země. Vůbec jsme s něčím takovým nepočítali, ale prostě ta situace nastala, tak se nedá nic dělat. Změním své plány, na jeden den dám volno řemeslníkům a pojedu k vám na festival. Až se vrátím, tak budeme pokračovat dál.

Moje další otázka byla, jak trávíte léto. Zdá se, že už jste mi na ni odpověděl. Prací…

(Smích.) Máte pravdu. Tohle ale nějak nebylo v plánu. Byla to tak trošku rána pod pás. Rok jsme nebyli na chatě. S mojí ženou jsme si řekli, že máme dva dny volna, pojedeme si odpočinout, večer si opečeme buřty, dáme si víno a prostě si to užijeme, protože se velmi málo vidíme. No, a když jsem odemkl chatu, tak jsem se propadl podlahou. A bylo po dovolené. Z dvoudenního odpočinku se vyklubala práce na šest týdnů. Kdybychom tam bývali nejeli, pravděpodobně by byla příští rok chata úplně sežraná…

S vaší ženou jste zrekonstruovali velký statek. Jak zvládáte péči o dům a ještě k tomu chatu?

No takhle. Jak vidíte, tak na chatu jezdíme jednou za rok. Ale už jsme si říkali, že to budeme muset nějakým způsobem přehodnotit a jezdit tam častěji. Musíme toho nádherného, půvabného místa využít. Prozradím vám tajemství. Ten den, co jsme na chatu přijeli a co já jsem se propadl podlahou, tak se u nás natáčel ostravský pořad Chalupa je hra. Až jsme skončili, tak jsem lidem od televize šel ukázat, co nám způsobila dřevomorka, která měla dobrý apetyt. Ale abych se vrátil k vaší otázce. To máte tak. Ráno začnete a přijdete nakonec a už abyste začala znovu…(Smích.) Takže jsem v práci neustále.

Nestýská se vám občas po životě na lodi?

Musím vám říct, že se mi o tom i zdá. Já žiju z minulosti. Jsem člověk, který neustále vzpomíná na věci, které jsou hodnotné a trvalé. Ty roky v zahraničí se z paměti nedají vymazat. A často se mi zdají sny o lodním životě.

Vrátil byste tu dobu?

No, kdybych to měl znovu prožít, tak po tom už bych netoužil. Je to jednou odžité a to stačí. To máte jako s divadlem. Když vidíte jedno představení, tak jen velmi zřídka na něho jdete znova, že jo? Ale kdybych měl tu moc něco změnit, tak bych zůstal u toho, co bylo. Protože i když můj život byl těžký a tvrdý, tak si myslím, že byl nádherný. Přestože to bylo kolikrát dvanáct hodin hraní, sedm dní v týdnu, tři sta pětašedesát dní v roce. Ale i tak jsme se neskutečně bavili, viděli jsme svět.

Ve svém repertoáru máte nádherné melodie Louise Armstronga či Franka Sinatry. Měl jste možnost se s nimi osobně setkat?

Já jsem se potkal s Tony Bennettem, který po smrti Franka Sinatry převzal jeho místo. Je to člověk, který vlastně nikdy nebyl v jeho stínu. K Tonymu jsem se dostal prostřednictvím Felixe Slováčka, který mne požádal, abych mu dělal překladatele při rozhovoru. Mluvili jsme spolu asi hodinu a půl.

Jaký pocit jste měl z toho setkání?

Moc příjemný. Je to normální člověk jako já nebo vy. Jako každý druhý.

Neláká vás psaní vlastních textů?

Už jsem jich pár napsal. Teď chystám novou desku s Romanem Pokorným. Na pultech obchodů by měla být na jaře příštího roku. Písničky jsem otextoval a u některých jsem byl i u zrodu melodie. Takže se na ní autorsky podílím.

Co je pro vás jako pro zpěváka příjemnější? Vystoupení v divadle, v sále nebo vás více lákají letní festivaly pod širým nebem?

To je nesrovnatelné. Obojí má svoje. Když zpívám na plzeňském náměstí při jazzovém festivalu, kde je patnáct tisíc diváků, tak ta atmosféra je úžasná. Dívat se do tolika tváří z pódia, to vychutná skutečně jen muzikant, který tam stojí. A když přijdou ovace, to pak z toho mrazí. Je to úžasné. Na druhé straně, když hrajeme v klubu třeba jen pro padesát nebo pro sto lidí, tak ta pozornost je zase úplně jiná. Obojí je nádherné.

Autor: Silvie Pospíšilová

10.8.2008 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

„Cítíme velkou křivdu," říkají manželé, kteří měli naftu ve své studni

Zdounky – Společně se svou manželkou cítí velkou křivdu a bezmoc poté, co před více než 14 dny zjistili, že jejich do té doby průzračná a kvalitní pitná voda ve studni je kontaminována starou směsí topných olejů. Znehodnocenou vodu nic netušíce několik dní pili.

AKTUALIZUJEME

Zpátky na 'bedně'! Koukalová byla třetí ve sprintu: Je to pozitivní kopanec

Östersund (Švédsko) /FOTOGALERIE/ - Biatlonistka Gabriela Koukalová dojela třetí ve sprintu v Östersundu a poprvé v nové sezoně Světového poháru vystoupila na stupně vítězů. Královna minulé zimy přesně střílela a prohrála jen s vítězkou Marií Dorinovou-Habertovoui z Francie a druhou Finkou Kaisou Mäkäräinenovou.

Policie obvinila souzeného Íránce Zadeha z ovlivňování svědka

Brno – Policie v sobotu obvinila podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, který je souzený za daňové úniky, že se měl podílet na ovlivňování svědka. Nyní ještě probíhají výslechy. Po poledni to sdělil Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu. V současné době je na svobodě díky vysoké kauci, kterou složil na začátku roku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies