VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Láska k hudbě minulosti dřímá v každém z nás

Praha /ROZHOVOR/ - Flétnistka Jana Semerádová vypráví o Letních slavnostech staré hudby, které ve čtvrtek zahajují v Rudolfinu v Praze.

22.7.2010
SDÍLEJ:

Flétnistka Jana SemerádováFoto: SMART Communication

Uvedením znovuobjevených skladeb Františka Jiránka a koncertem La Notte Antonia Vivaldiho ve čtvrtek vstoupí do svého jedenáctého ročníku Letní slavnosti staré hudby. Během devíti večerů nabídnou až do 8. srpna na atraktivních i netradičních místech v Praze setkání s klasikou hudební literatury, stejně jako s jejími skrytými poklady. Vypráví o nich dramaturgyně festivalu a flétnistka Jana Semerádová, která je zároveň jednou z protagonistek zahajovacího koncertu.

Proč jste na úvod „sáhli“ zrovna po tvorbě Františka Jiránka a Vivaldiho?
V roce 2010 se může zdát, že archivy a jejich hudební sbírky již vydaly všechny své poklady a že není již co objevovat. O to víc překvapí, když se najdou zapomenuté skladby vysoké kvality, které čekaly na provedení ve skříních archivů zčásti vinou nedostatečných informací o autorovi. A to je případ koncertů a sinfonií Františka Jiránka. Díky muzikologickému bádání Václava Kapsy tak budeme na zahajovacím koncertě ve Dvořákově síni Rudolfina svědky znovuoživení díla, které rozhodně stojí za pozornost. Pro soubor Collegium Marianum je instrumentální tvorba Františka Jiránka velkou výzvou hned z několika důvodů: působil v Praze a Drážďanech, psal virtuózní koncerty, které vykazují jasný Vivaldiho vliv a zároveň reflektují nastupující galantní styl, jenž nám je svou citovostí a pestrou paletou afektů tolik blízký.

Můžete Františka Jiránka a jeho dílo více přiblížit?
František Jiránek se narodil v Lomnici nad Popelkou v roce 1698. Dále víme, že působil na dvoře hraběte Morzina a ten jej vyslal na studia do Benátek, pravděpodobně k samotnému Vivaldimu. Poté, do Morzinovy smrti, do roku 1737 žil v Praze, založil zde rodinu. Podobně jako Zelenka pak putoval do Drážďan, kde hrál na housle v kapele hraběte Heinricha von Brühl. V Drážďanech také zemřel, a to na tehdejší dobu v požehnaném věku 80 let. Na koncertě zazní průřez jeho dílem, které odráží svým stylem jeho životní pouť. Styl jeho virtuózních koncertů a sinfonií totiž sahá od barokního po galantní, od vivaldiovského po velmi jemný, ohlašující příchod klasicismu.

Se souborem Collegium Marianum, jehož jste uměleckou vedoucí a na koncertu vás doprovodí, se zaměřujete na znovuoživování hudby 17. a 18. století. Jak náročná je to práce? Existuje třeba autor, na něhož jste ještě během bádání „nenarazili“ a přitom byste moc chtěli?
Setkáváme se často s názorem, že hudbu hrajeme pro potěšení, z lásky. To vše je pravda, ale konečně je to práce jako každá jiná, vyžaduje pečlivou přípravu a dostatek energie, aby se projekt realizoval. A to často za cenu nemalé oběti. Vyplatí se však, protože přináší plody radosti nejen pro nás interprety, ale především pro posluchače. Navíc mě baví uvádět představení s barokním tancem a divadlem a bez podobně zapáleného týmu spoluhráčů a příznivců by všechny naše „kreace“ těžko vznikly. Spíše než objevit nějakého dalšího neznámého autora nebo nové dílo proslulého skladatele si přeji, abych mohla uskutečnit některý z mých vysněných hudebně-divadelních projektů a na cestě od fantazie k realitě třeba narazila na podobně osvíceného mecenáše, jako byl hrabě Morzin.

Jaké další autory a umělce, popřípadě nástroje, na něž budou hrát, během Letních slavností staré hudby představíte?
Představí se skuteční mistři svých nástrojů – Miklos Spányi zahraje sonáty Jiřího Antonína Bendy a Carla Philippa Emanuela Bacha na jemný klavichord, dále předvedou své umění hráč na cink Bruce Dickey ve skladbách Diega Ortize a Luigi Rossiho a houslista Florian Deuter v sonátách Heinricha Bibera, Johanna Schmelzera a Georga Muffata. Dále se ukážou dvě pěvecké hvězdy – sopranistka Maria Skiba a tenorista Jan van Elsacker.

Dá se říci, ze kterého z celkem devíti koncertů máte největší radost, který bude pro vás největší lahůdkou?
Je to jako s dětmi, máte je všechny ráda a těšíte se z jejich úspěchů a radostí, které přinášejí. Letos je nabídka opravdu vyrovnaná, každý koncert nebo přestavení je něčím lákavé, já se samozřejmě nemohu dočkat na Sergia Azzoliniho a Marinu Kataržhnovou, kteří bude hrát s hudebníky ze souboru Collegium Marianum a zanechají tak v Praze asi největší kus svého umění. Těším se na klavichord s Miklosem Spányim, neboť ten u nás neslýcháme často. Nebo na hbité prsty a gejzír improvizací španělského gambisty Fahmiho Alqhaie.

Poslední koncert je zároveň barokním baletním představením čili velkým lákadlem nejen pro uši, ale i oči. Na co všechno se mohou diváci těšit, protože půjde bezesporu o unikátní představení.
Na ladnost pohybů, ale přitom velkou expresivitu francouzské taneční skupiny La Compagnie L´Eventail, a to v choreografii Marie-Geneviève Massé, inspirované dobovou choreografií. Ale také přímo na původní podobu tance, neboť se nám do dnešních dnů dochovaly staré zápisy v taneční notaci. Dále se také mohou diváci těšit na krásné kostýmy a samozřejmě na skvělou hudbu – Purcellovu, Vivaldiho, Camprovu a Rosenmüllerovu.

Kde se ve vás zrodila láska ke staré hudbě? O co jste díky ní v životě bohatší?
Myslím, že láska k hudbě minulosti dřímá v každém z nás, jen se musí probudit. Měla jsem to štěstí, že jsem se narodila do hudbymilovné rodiny, kde se hodně muzicírovalo, zpívalo, tančilo, hrálo divadlo. Hudba, a především ta barokní, naplňuje můj život krásou a proměňuje všední den ve svátek.

Autor: Gabriela Kováříková

22.7.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Radek Štěpánek
6

Rehabilitující Štěpánek věří v comeback: Po operaci jsem spal s raketou

Ilustrační foto
16

Poplatky za přítomnost otce u porodu jsou nefér, míní rodiče

Po Manchesteru se zábava v Praze neruší. Bude se ale víc hlídat

Policistů se v metropoli objevuje víc než obvykle – a mohou mít i samopaly. Pražská policie tak reaguje na smrtící explozi po koncertu v britském Manchesteru. Podobně jako po dřívějších teroristických útocích ve městech západní Evropy mají být policisté v ulicích viditelnější – a také ozbrojenější.

Pohledem Stanislava Šulce: Složitější svět

Týdeník Economist přinesl statistiku teroristických útoků na území západní Evropy a Spojených států amerických. Připomíná, že ačkoli máme dojem permanentního ohrožení, a dokonce si myslíme, že teroristické útoky jsou na denním pořádku, v perspektivě posledních padesáti let je realita trochu jiná.

AKTUALIZOVÁNO

Vrah z Manchesteru je Salman Abedí, britský občan libyjského původu

/VIDEA, FOTOGALERIE, INFOGRAFIKA/ Celkem 22 mrtvých a minimálně 59 zraněných, vesměs mladých lidí. Taková je bilance exploze v koncertní hale v Manchesteru. Odpálil se zde sebevražedný útočník, policie vyšetřuje teroristický čin. Totožnost je známa, jde o 22letého Salmana Abedího, britského občana z Manchesteru, jehož rodiče přišli z Libye. K činu se přihlásil Islámský stát. Zatčeni byli tři podezřelí, pachatel měl patrně komplice. Zveřejněna byla zatím jména tří obětí, nemocnice přijaly 12 vážně zraněných dětských pacientů. V zemi byl vyhlášen kritický stav ohrožení terorismem.

Policejní razie u Mercedesu. Vyšetřovatelé pátrali po falšování emisí

Další automobilka se dočkala prohledávání kanceláří kvůli emisním problémům. Tentokrát zavítala německá kriminálka do kanceláří celosvětového vedení automobilky Daimler, která vlastní značku Mercedes. 23 prokurátorů a 230 policistů prohledalo jedenáct kancelářských prostor v několika spolkových zemích.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies