VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Lenny Kravitz: Obdivuji Baracka Obamu. A vůbec bych s ním neměnil

Praha /ROZHOVOR/ - Rozhovor s někým, jako je Lenny Kravitz, neděláte každý den. Takže když se vám během jednoho pondělního odpoledne ozve zahraniční manažer, že by tam pro vás v Česku měl za hodinu jeden volný termín, kdy bude Lenny na telefonu, odpovíte bez váhání, že jdete do toho. Ať už máte v plánu cokoli.

18.12.2014
SDÍLEJ:

Lenny Kravitz v Praze.Foto: DENÍK/Martin Divíšek

Netrpělivě pak vytáčíte číslo, ozývá se jiná manažerka, přepojuje vás… A nic. „Tak ještě chvíli, prosím, zkuste vydržet," vyzývá vás a přepojuje znovu. Až to vezme chlápek s tak charakteristickým hlasem, že je vám hned jasné, s kým máte tu čest. Rovných padesát let, skoro čtyřicet milionů prodaných desek, čtyři po sobě jdoucí Grammy a deset vydaných řadových alb, zatím poslední letos.

Jeho mírné pokašlávání jako by předznamenalo onemocnění, kvůli kterému musel odložit pražský koncert. „Máte deset minut," zahlásí ještě přísně do povídání občas vstupující manažerka, zatímco on působí až ostýchavě a velmi skromně. Takovéto klišé, že největší hvězdy jsou často úplně obyčejní lidi, platí v jeho případě jednoznačně. 

Hvězdný americký hudebník vystoupí v pátek 19. prosince od 20 hodin v pražské O2 areně. 

Vydal jste už deset alb. S jakými vzpomínkami se vám pojí nahrávání toho posledního, s kterým teď přijíždíte do Prahy: albem Strut?

Ještě teď jsem překvapený, jak to šlo rychle. Deska vznikla velmi spontánně, nijak jsem o ní nemluvil, neplánoval, prostě jsem se do toho dal a nahrávka byla na světě. Zrovna jsem natáčel film a vůbec jsem neuvažoval, že bych si při tom odskočil nahrát desku. Ale mám rád její atmosféru, je velmi optimistická, energická, smyslná i rock'n'rollová.

Takže jste vůbec neměl v plánu vydávat letos desku?

Vůbec. Samozřejmě jsem přemýšlel o tom, že nějakou desku v budoucnosti nahraju, ale nenapadlo by mě, že to bude tak rychle. I když to je na tom právě to skvělé. Když to přijde, nemůžete to zastavit, ani ovládnout. Jednoduše, máte to udělat. Tak funguje kreativita.

Lenny Kravitz pobavil Brňany i navzdory vytrvalému dešti. Když mluvíte o rychlosti, jaký časový úsek si tedy můžeme představit?

Napsanou jsem ji měl za dva týdny. Ve studiu to pak bylo několik měsíců, musel jsem dát dohromady správný tým lidí. Ale jen, co jsme ho měli, už to zase šlo rychle.
K desce jste natočil i klip k singlu The Chamber.

Jak se vám, jako člověku, který několik let říkal, že žije v celibátu, hrálo v poměrně otevřených sexuálních scénách?

Na desce mám hodně písní o touze a vztazích. Singl The Chamber je právě taková klasická píseň o zlomeném srdci. Natáčeli jsme v Paříži, na ulicích, v mém domě… Šlo to ze mě, i když to nebylo lehké, šlo o to zachytit emoce, které v té písni prožívám.

Vaše vztahy se ženami jsou častým námětem rozhovorů. Nakolik těžké je pro rock'n'rollového hudebníka, kolem kterého se točí spousty žen, najít tu pravou?

Myslím, že je to pro mě těžké jako pro kohokoli jiného. Nemůžu tomu poručit jenom proto, že jsem rock'n'rollový hudebník. V podstatě nevidím příliš velký rozdíl mezi dobami, kdy jsem nebyl známý, a současností.

Známý jste i v České republice, vracíte se k nám už po šesté…

Vím, že mám u vás hodně fanoušků, kteří mi pokaždé vytvoří výbornou atmosféru. Proto se k vám rád vracím.

Taky máte několik hitů, které se u nás nebojí zahrát ani ty z nejkonzervativnějších rozhlasových stanic: Again nebo It Ain't Over Till It's Over. Baví vás tyto písně hrát, když to řeknu trochu ostře, stále dokola?

Lidé je chtějí slyšet. A já jsem tu proto, abych lidem dával to, co chtějí. Byť je ve stejnou dobu pokouším tím, že hraju i nové písničky, které neznají. Jsem rád, že mám z čeho vybírat. Za vším, co jsem nahrál, si stojím. A že mám v repertoáru i písně, které se staly velkými hity a hraju je na každém koncertu? Lidé je pokaždé prožívají jinak, i proto se mi nikdy neomrzí.

Lenny Kravitz pobavil Brňany i navzdory vytrvalému dešti. K věcem, které budou úplně nové: Jak bude pražský koncert vypadat po vizuální stránce?

Scénu jsem navrhoval, je poměrně jednoduchá, ale věřím, že i tak poslouží svému záměru. Tím je, že všechno se točí kolem lidí. Nejsem to jen já, ale mám s sebou i výbornou kapelu. Po vizuální stránce samozřejmě bude co vidět, třeba se světly pracujeme tak, jak jsme to dosud nedělali. Ale myslím, že tím hlavním „vizuálem" mají být lidé.

Když se díváte do budoucna, napadá vás někdo, s kým jste si ještě nezahrál a chtěl byste to zkusit?

Beru věci tak, jak přirozeně přijdou a příliš nad tím nepřemýšlím. I když pár hrdinů, s kterými bych chtěl nahrávat, mám. Patří mezi ně Al Green, Aretha Franklin nebo Bob Dylan. A samozřejmě bych chtěl také objevit nové umělce.

Vedle hudby se občas vyjádříte i k politice, v jednom z rozhovorů jste například obhajoval amerického prezidenta Baracka Obamu…

Mám ho moc rád jako člověka a vůbec mu nezávidím jeho těžkou pozici.

Čím si vás získal?

Dodnes si pamatuji jeho dnes už několik let starou řeč, ve které mluvil o rasismu a přesně tehdy dokázal pojmenovat problém. Hodně lidí si myslí, že rasismus s tím, co má Amerika černého prezidenta, zmizel. Vůbec ne. Pořád musíme ujít velký kus cesty. Je zajímavé, že Obamu nazýváme prvním afro-americkým prezidentem, což jistě je, ale nikdo se neidentifikuje s jeho druhým já: že je zrovna tak i běloch. Nemůžete vynechat jednoho z jeho rodičů. Jeho otec byl černoch a matka běloška. Je snazší vidět jen tu jednu stránku a zařadit si ho do nějaké škatulky, ale to je omyl. Podobně jsem to prožíval já. Moje matka mi vždycky říkala, že jsem stejný jako ostatní, z poloviny jsem jako ona a z poloviny jako otec. Společnost ale vidí jen tu černou polovinu.

To je přece přirozené, že si okolní svět zjednodušujeme, abychom se v něm snáz vyznali.

Je to přirozené. Přesto je inspirativní myšlenka, abychom nevnímali jen to, co chceme vidět, a na lidi nahlíželi jako na celistvé bytosti.

Autor: Ondřej Leinert

18.12.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Obyvatelé vchodu, kde hořelo, se ještě vrátit nesmějí. Čekají ale až je hasiči vyzvou, aby si mohli z bytů vzít aspoň pár věcí.
9

Požár paneláku v Jirkově: "Včera jsem se hroutila, dnes to beru s nadhledem"

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová.
AKTUALIZOVÁNO
15 17

Valachová chce maturitu SOŠ z matematiky do roka po gymnáziích

Doprava v Brně v roce 2050? Sdílení cest, o pětinu méně aut, tvrdí plán mobility

Pruhy v protisměru pro cyklisty v jednosměrkách? Rozšíření pěších zón? Přednost autobusů na křižovatkách? Tyto a desítky dalších návrhů ovlivňujících dopravu v Brně představil městský plán mobility do roku 2050. Do 30. dubna k němu lidé mohou zasílat připomínky.

Hitlerův telefon se na aukci prodal za téměř čtvrt milionu dolarů

Telefon nacistického vůdce Adolfa Hitlera se na dnešní aukci ve Spojených státech prodal za 243.000 dolarů (6,2 milionu Kč). Oznámil to aukční dům Alexander Historical Auctions. Vyvolávací cena činila 100.000 dolarů. Prodejní cena se nacházela zhruba v polovině předpokládaného rozpětí 200.000 až 300.000 dolarů, napsala agentura AFP.

Janeček: EET funguje, krácení tržeb je menší

Nejenom obchodníci, ale i berní úředníci finalizují přípravy před druhou vlnou EET. Jak říká v rozhovoru pro Deník šéf Generálního finančního ředitelství Martin Janeček, úředníci zohlední dobrou vůli podnikatele.

Nizozemský publicista: Wilders volby vyhrál už před hlasováním

Klíčovým úkolem pro nizozemské politiky by měla být snaha zasypat příkopy, které se mezi občany vytvářejí v souvislosti s březnovými parlamentními volbami. Myslí si to nizozemský učitel a publicista s tureckými kořeny Halil Karaaslan. Krajně pravicová Strana pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse podle něj v zásadě vyhrála už před samotným hlasováním, neboť ostatním stranám dokázala vnutit svůj pohled na situaci v zemi a svou velmi vyhraněnou interpretaci problémů, s nimiž se teď Nizozemsko potýká.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies