„Když jsme dali album dohromady, uvědomila jsem si, že dost písniček z něj už vyšlo v letošním i minulém roce jako singly, tudíž už je budou posluchači dobře znát. Zároveň pro mě ale bylo důležité, aby se z nich deska Hearts skládala. Lidé si tak o mé tvorbě mohou udělat ucelenou představu," říká Lenny.

Vaše novinka je velmi pestrá – rychlou věc střídá pomalejší… Určitě to má svůj smysl.

Má, a to ten, že jsem se tentokrát ničemu nebránila. Vím, že živě nejlíp funguju ve dvou polohách – s kapelou, klidně i s tím tvrdším nádechem, ráda se prostě proběhnu po jevišti, a na druhou stranu nemám problém, lépe řečeno to potřebuju, si pak sednout k pianu a zahrát sólovou věc. Bavila jsem se o tom s jedním anglickým producentem – tvrdil, že bych se měla rozhodnout pro jeden směr, protože tak to přece nejde! „Když ale zvládnete obě ty cesty, tak budete dobrá," povídal. Přemýšlela jsem o tom, ale nakonec jsem došla k závěru, že právě ta rozmanitost mou tvorbu přesně vystihuje. Ukazuje, jaká opravdu jsem.

Zdroj: Youtube

K písničkám na desce jste si přizvala několik autorů, produkčně se jí chopil kytarista z vaší doprovodné kapely Ondra Fiedler. To byl původní záměr?

Ne, tak jako je deska výsledkem momentálního rozpoložení, stejně neplánovaná byla i volba producenta. Z Ondry jsem cítila, že chápe, jak kterou skladbu produkčně uchopit. Navíc jsme některé písně skládali spolu, takže jeho přínos albu je velký. Jako bonus jsme na něj zařadili skladbu Hladina, která je vyústěním mé spolupráce s raperem Pauliem Garandem. Moc si jí vážím, protože mi přinesla úplně jinou skupinu příznivců. Nechtěla jsem prvoplánově přijít s cédéčkem, které se zalíbí všem, spíš jsem toužila po tom, aby bylo jednou nohou tak trošku v undergroundu.

To je risk, ne?

Je to risk. Dlouho jsem se tomu slovu vyhýbala, ale poslední půlrok jsem si ho oblíbila. A co víc, dokonce se jím řídím. Když jsme například nahrávali nějakou písničku, říkala jsem si: „Použijeme v tomto místě kopák, nebo spíš zvuk dveří? Je to risk? Je! Dáme to tam." Samozřejmě, výsledek může být dobrý, nebo špatný. Nám se ale naštěstí, aspoň si to myslím, ty naše risky, do kterých jsme se pustili, vyplatily, nebyla to ztráta času. To totiž byla moje velká obava, že se do něčeho pustím, a po čtvrt roce zjistím, že to byla úplná hloupost.

Kolik času vám vlastně práce na písničkách zabrala?

Jak která, je to různé. Takovou píseň My Love jsem napsala během dvaceti minut – od začátku jsem věděla, co ten okamžik cítím a jak to chci říct. Natočit si k ní i klip byl vlastně taky risk, protože má k dokonalosti daleko. Pro mě je ale důležité, že je v něm zachycena momentální emoce. A naopak třeba Ghosts vznikali strašně dlouho. Je to písnička stará několik let, měla několikerý vývoj.

Obecně vzato jste asi neměla důvod spěchat, tlačit na něco, což je dobře, protože tak by se mělo k tvorbě přistupovat.

Je to tak. Částečně, přiznávám, jsem měla blok – období, kdy jsem nevěděla, o čem psát. Což neznamená, že bych neměla inspiraci! Naopak, tou dobou jsem byla v Anglii, setkávala se tam se zajímavými lidmi, kteří mi přinášeli spoustu podnětů, ale nějak jsem je nedokázala hudebně či textově zpracovat. Taky jsem neuměla dokončovat věci…

K čemuž vás, jak jste minule říkala, maminka vždy nabádá.

Ano, a to nejen z pohledu hudebního, kdy mi říká, abych písničku jen tak neodhazovala, abych si aspoň na hodinu denně sedla k pianu a cvičila, abych prostě dodržovala určitou disciplínu. Mamka mimochodem hrávala na kytaru šest hodin denně, takže jsem proti ní úplné ořezávátko… Ono dotahování věcí mě ale učila i ve vztahu k lidem – kladla mi na srdce, že bych měla dodržovat sliby a nezavazovat se k tomu, co vím, že nedopadne. Myslím, že jsou to cenné rady.

V souvislosti s vydáním alba vyrazíte na turné. Jak bude vypadat?

Turné odstartuje 30. září ve Vratislavicích na Liberecku, celkem čítá osm zastávek a zakončíme jej 30. října v pražském Lucerna Music Baru. Je kolem něj spousta práce, ale zároveň je to radost. Koncepce pódia bude dílem jednoho z našich nejlepších designérů Martina Hrušky, který dělá pro kapelu Lucii a nově připravoval pódium pro Madonnu, což je neuvěřitelné. Oslovit ho ke spolupráci byl jeden z nejbláznivějších nápadů, jaké jsem kdy měla. A co se týče programu – zazní písničky, které lidé znají, jako My Love, Hell.o, ale třeba i Letter To You, prostě mix toho, co jsem vytvořila a co lidé budou chtít slyšet.

Jste jedna z mála českých interpretek, která může říct, že absolvovala turné i v Anglii. Povedlo se?

Ano, měli jsme tam možnost koncertovat po kavárnách a hraní jsme završili na festivalu v Cornbury, kde byl ústřední hvězdou na hlavním pódiu Seal. Těch kaváren je v rámci jedné sítě po celém světě asi šest stovek. Ona síť disponuje i vlastním rádiem, které nechává zaznít písně umělců, jež ji podporují, takže to byla krásná příležitost, jak se zviditelnit.

V Anglii, Londýně, jste nedávno dokončila studia zaměřená na skládání moderní muziky. Co vám dala?

Strašně moc, byl to velmi přínosný zážitek. Nejenom z toho studijního, ale i praktického hlediska – přece jen jsem měla možnost v Londýně tři roky žít a zabřednout do tamního způsobu každodenní existence, což s sebou nese i seznámení se spoustou zajímavých lidí a tak dále. Určitě jsem v Anglii nebyla naposled. Mé nejbližší plány jsou sice takové, že si po turné udělám měsíc volno a prosinec je vánoční, rodinný. Ale co bude v lednu, kudy vykročím, to ještě nevím. Mám vybraných několik cest, určitě se budou týkat muziky, a současně mám zájem být ještě studentem. No, čekají mě ještě rázná rozhodnutí.