VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Lucia Gažiová: Pro mě jsou oázy klidu, i když společnost je má za kurvy a feťáky

Praha /ROZHOVOR, VIDEO/ – Malá Zoe, to je název desky a zároveň i umělecký pseudonym původem slovenské herečky a hudebnice Lucie Gažiové. Na svém – až na malé výjimky – autorském debutu, který obsahuje patnáct skladeb, přináší pop-jazzové aranže, čerpá z funky, latiny i soulu, v textech si všímá témat, která nejsou dnešní společnosti příliš pohodlná. Album vznikalo v průběhu léta v nahrávacím studiu jejího životního partnera Petra Svobody  v Jevanech u Prahy.

17.11.2013
SDÍLEJ:

Malá Zoe, to je název desky a zároveň i umělecký pseudonym původem slovenské herečky a hudebnice Lucie Gažiové.Foto: Deník

„Už předtím jsem ale měla zkušenost s hudbou, neboť jsem studovala jazzový zpěv v Norsku. Více než jí jsem se však do té doby věnovala herectví," říká Lucia Gažiová, která již při studiu na bratislavské VŠMU hostovala v brněnském Divadle Bolka Polívky. Po škole pak účinkovala v bratislavském divadle Astorka-Korzo 90´, v bratislavském Národním divadle či ve Štúdiu L+S. Zahrála si i ve filmech Bathory, Milenci  a vrazi nebo Kruté radosti.

Herečka a zpěvačka Lucia Gažiová alias Malá Zoe v rozhovoru vypráví o svém debutu, odvaze osamostatnit se i o oázách klidu…

Vaše herecké nasazení bylo velké, vy jste se jej ale rozhodla utnout…

Když jsem se definitivně rozhodla odejít za manželem do Čech, dala jsem ze všech divadel výpověď. Zdálo se mi, že už nějaké životní období přešlo a že se musím posunout dál, osamostatnit se. Uvědomovala jsem si i možná úskalí, protože – řekněme si pravdu – mnohem jednodušší je pro herce vézt se v kolektivu a vyprávět fráze moudrých autorů. Toho už jsem ale za léta strávená na jevištích měla dost.

Málokdo má odvahu takový krok, často směřující i k uvědomění si vlastních nedostatků, udělat. Nelitovala jste ho?

Ne. V životě je to tak, že někdy má člověk k takovému kroku jednoduše odvahu, někdy jej k němu donutí okolnosti. Já jsem to měla tak padesát na padesát.

Herectví jste tedy upozadila, přednější je teď pro vás hudba?

Není to úplně pravda, pouze se nevěnuji divadlu, protože si žádá totální odevzdání a bere spoustu času. Na Slovensko ale jezdím točit filmy – naštěstí jsem v pozici, kdy si můžu vybírat role, které se mi líbí.

Jak jste se dostala ke studiu jazzu v Norsku?

Moje teta tam učí na vysoké škole, často jsme za ní jezdili na prázdniny. Věděla jsem, že norské hudební školy mají velmi vysokou úroveň, navíc spolupracují s věhlasnými americkými, což mě zaujalo.   A že jsem studovala zrovna jazz? Líbí se mi na něm ta hravost, neuchopitelnost jeho hranic, takže je často těžké říct, kde jsou a zda vůbec.

Kdo je vlastně Malá Zoe?

Už jsem na to odpovídala víckrát – je to prostě nejisté dítě, které se vystrašeně choulí  v každém z nás a které nikdy nikomu neukážeme.

Skrze něj jste tedy na desku promítla vaši výpověď?

Každý umělec vychází při tvorbě z vlastního nitra, nemůže tudíž vyprodukovat téma, aniž by se ho nijak netýkalo. To prostě není možné. Moje matka je docent psychologie, celá rodina je lékařská, odtud tedy pochází i mé psychologicko-sociální směřování. Chodím mezi prostitutky, bezdomovce, do dětských domovů nebo do ženských věznic, prostě ty lidi znám, jsou mi blízcí, stejně jako jejich příběhy, které pak v sobě zpracovávám a posouvám prostřednictvím písní dál.

Někomu mohou být takové příběhy nepříjemné, i když je z nich občas patrný humor…

Ano, někteří před nimi zavírají oči, vyhýbají se jim, protože nejsou pěkné. Citlivější člověk by se v nich ale mohl najít.

V kombinaci s hudbou vzbuzují emoce. Vnímavému posluchači pak můžou přijít na mysl i otázky o smyslu žití. Bylo to vašim záměrem?

Nemůžu říct, že bych právě na tohle při skládání písní myslela. Pravda ale je, že naše existence – ať už ji každý nazývá, jak chce – je beznadějná. Sotva se narodíme, spějeme k zániku a ten mezičas se snažíme vyplnit činností, která se nám zdá smysluplná. Co má ale skutečně význam, jsou plnohodnotné vztahy, které se v dnešní době vůbec nenosí, protože na ně není čas. Navíc se nedají zhmotnit a nedá se na nich vydělat, takže pro nás nic neznamenají. Neplatí to však u lidí, kteří se ocitli na dně, ti mají aspoň jeden druhého. Právě mezi nimi ony opravdové vztahy nacházím. Je to zvláštní, ale pro mě jsou to oázy jistoty a pokoje, i když jsou ti lidé v očích společnosti kurvy, alkoholici nebo feťáci.

Věnujete se psychologii, píšete   i scénáře. Nabízí se otázka, zda některý z příběhů, o nichž mluvíte, nemáte chuť převést na plátno.

Ano, s mužem Petrem coby režisérem se chystáme film na sociální téma natočit. Dramaturgii k němu dělal Marek Epstein, což mně moc potěšilo, že to vůbec vzal a že jsem s ním mohla spolupracovat. Ale zaujal ho příběh, a to mě hodně v té době podpořilo a povzbudilo. Vlastně jsou na mém CD motivy věcí, které by se v tom filmu měly objevit. Myslím si, že jestli se nám ho podaří zrealizovat, v což pevně věřím, pro místní diváky nebude, ti spíš chodí na stupidní komedie.

Autor: Gabriela Kováříková

17.11.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Jiří Kajínek po propuštění z vězení
15 34

O Kajínkovi píšou až v Texasu. Prezident omilostnil vraha, reagují v cizině

Ulice Manchesteru po tragickém útoku
16

Jiná tvář Manchesteru: solidarita i jídlo zdarma

AKTUALIZUJEME

Dva kamiony na pětatřicítce sešrotovaly osobní auto, jedna oběť

Silnice I/35 si dnes vyžádala další život a byla opět zablokovaná. Ve tři čtvrtě na devět tu zahraniční kamion sešrotoval osobní vůz. Následky jsou tragické: spolujezdkyně v osobním autě byla na místě mrtvá. Čtyřiapadesátiletý řidič utrpěl těžká zranění a podle zpráv policie bylo obtížné ho vyprostit.

DOTYK.CZ

Auroru, symbol bolševické revoluce, seřídil mág z Moravského Krasu

Aurora, to je latinsky záře. Křižník Aurora, který se v bolševické symbolice zařadil po bok Lenina či symbolu srpu a kladiva, spustili na vodu přesně před 117 lety. Tříkomínové plavidlo historicky zazářilo v 9.45 hodin večer 7. listopadu 1917, kdy svými výstřely zahájilo bolševický puč známý jako Velká říjnová revoluce. Nebýt ale renomované firmy Erich Roučka z Blanska, možná by dějiny vypadaly jinak.

Český vicepremiér Bělobrádek se zúčastní sudetoněmeckého sjezdu

Český vicepremiér Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL) se začátkem června zúčastní sjezdu sudetoněmeckého sdružení v Augšpurku. Půjde tak zatím o nejvýše postaveného českého politika, který se sjezdu zúčastní. Loni se sjezdu zúčastnil ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL).

Sněmovna by mohla navrhnout na vyznamenání Vlka a Sáblíkovou

Sněmovna by mohla navrhnout prezidentu Miloši Zemanovi na státní vyznamenání kardinála Miloslava Vlka in memoriam, rychlobruslařku Martinu Sáblíkovou a folklorní zpěvačku Jarmilu Šulákovou in memoriam. Na předběžném seznamu, jenž čítá celkem 39 jmen a který dnes projednal organizační výbor, figurují také historik Petr Čornej, psychiatr Cyril Höschl nebo bývalý hokejový brankář Jiří Holeček. Sněmovna by měla o kandidátech hlasovat v červnu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies