VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Lucie Bílá: Zpívání je o srdci a o prožitku!

Zlín /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ – Stálice českého hudebního nebe Lucie Bílá má za sebou podzimní koncertní šňůru s názvem Bang Bang Tour 2009. Vyjela na ni s kapelou Petra Maláska a potěšila své fanoušky na sedmi místech České republiky. Kromě propagace nového alba, které by se mělo zanedlouho dostat na pulty obchodů, seznamuje své příznivce s Nadací policistů a hasičů. Organizace se stará o pozůstalé po mužích, kteří při výkonu svého povolání přišli o život.

9.10.2009
SDÍLEJ:

Několikanásobná Zlatá slavice Lucie Bílá.Foto: Matej Slávik

Koncert ve zlínském Velkém kině byl předposlední zastávkou vaší podzimní šňůry. V příštím týdnu už vás čeká jen neveřejné vystoupení na Barrandově. Můžete zhodnotit turné?

Myslím si, že na hodnocení jsou tady lidi. Jejich názor je důležitější než ten můj. Pokud mám ale mluvit za sebe, turné bylo úžasné. Jen těch koncertů bylo málo. S kapelou jsme tak rozehraní, že bychom si zahráli ještě víc. Ale mi to hned tak nezabalíme. Koncert je krásně postavený a plný nového repertoáru, takže určitě poběžíme dál. Moc jsem se do Zlína těšila. Slyšela jsem, že bylo hned vyprodáno a je škoda, že jsme nemohli udělat vystoupení dvě. Kdyby byl volný sál, vůbec bychom se tomu nebránili.

Mám informace od pořádající agentury, že lístky byly rozebrané během týdne.

O to víc mě to mrzí. Ale pokud bude zájem, určitě se vrátíme.

Proč jste se rozhodla spojit šňůru s propagací Nadace policistů a hasičů?

Víte, ještě donedávna jsem o ní nic nevěděla. Je smutným faktem, že si většinou z policajtů děláme srandu a existují na ně stovky vtipů. Ale co bychom bez nich dělali? Myslím si, že tohle si člověk uvědomí, až když mu hoří střecha nad hlavou nebo se mu ztratí dítě. Chtěla jsem, aby se lidé také dozvěděli o tom, že jsou desítky rodin, které přišly o své manžele, táty, bratry, syny, a ty rodiny potřebují naši pomoc.

Na minulá turné jste si brávala hosty. Letos ne. Proč?

Jsem sobec a chtěla jsem si to nechat pro sebe. (Smích.) Víte, já dvě a půl hodiny zpívám a pořád mám pocit, že nemám dost. Hosty jsem vždycky zvala a teď jsem tak nějak cítila, že nejsou potřeba. V repertoáru mám krásné věci. Proto jsem si pozornost diváků nechala jen pro sebe. (Úsměv.)

Většina interpretů vydá album a potom jede turné. Vy jste to udělala naopak. Byl v tom nějaký záměr?

Určitě. Po koncertech většinou zjistím, že bych ty věci na desku zazpívala líp. Písničky už si v krku sedly. Víte, každá skladba je jako cvik. Tělo si na ni musí zvyknout a hlasivky jsou sval. Taky si písně potřebuju nějakým způsobem prožít. A ve studiu prožitky tolik nejsou jak bych potřebovala. Takže teď chodím do studia s větší lehkostí. Mám je před lidmi odzpívané, vyzkoušené co funguje a co ne, kam mne hlas pustí a kam už ne.

Kdy se deska dostane k posluchačům?

Pokud všechno dobře půjde, tak do konce října bude na světě.

Bude v něčem jiná oproti ostatním?

To já nevím. Asi na ní bude hodně znát, jak se zrovna cítím a můžu říct, že se cítím výborně. Jsou to převážně písničky, které jsem si nasbírala z šedesátých let. A hlavně je to takový malý dárek pro moje rodiče, protože budou slavit zlatou svatbu. Už jsou padesát let spolu, což je úžasné. Ráda bych jim věnovala písničky, které mají rádi.

Na turné jste si přizvala kapelu Petra Maláska. Společně na jevišti vzbuzujete dojem, že jste skvěle sehraní…

No Petr to je miláček. (Úsměv.) Je pro mě obrovský poklad. Mít okolo sebe dobré muzikanty je stejně důležité jako mít dobrý repertoár.

Je důležitá spolupráce, když album vzniká, nebo necháváte textaře a skladatele, aby odvedli svoji práci a vy to pak zazpíváte?

Zpívání samotné je o srdci a o prožitku. Zjistila jsem, že ty věci okolo mě baví míň. Zpívání samotné je pak odměna. Cesta k němu je dlouhá, těžká a složitá, ale když už jsem na jevišti, je to nádhera. Mám nádherné povolání, které bych nikdy nevyměnila.

Když jsme se viděli naposled, žila jste přípravami na premiéru muzikálu Carmen. Na co se těšíte teď?

Máme za sebou roční výročí Carmen. Slavili jsme minulý týden. Těším se, že ještě nás minimálně rok čeká. Je to představení, které se nedá hned tak zabalit a skočit rovnou do něčeho jiného. Nemá chybu. A hlavně je moje a je nádherné. (Úsměv.) Jdu na jeviště a hraju si. Ale teď se hlavně těším na koncerty s kapelou. Víte, ať je role Carmen, Johanky z Arku, nebo Lorraine v Drákulovi sebekrásnější, tak role Lucie Bílé mi asi sedí nejvíc. Za sebe si můžu dělat co chci. Je to pokaždé jiné a vždycky krásné.

Autor: Silvie Pospíšilová

9.10.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Miloš Zeman na Pražském hradě ohlásil svou kandidaturu na prezidenta.
38

Zeman poletí za Trumpem. Termín návštěvy se dozví tři týdny před odletem

Doktor Abass Jahaf.
9 5

Islámský stát? Fanatici, kteří nemají náboženský cíl, říká lékař Abass Jahaf

Poslední rozhovor Věry Špinarové pro Deník: Stále miluji živá vystoupení

/ROZHOVOR/ Připomeňte si spolu s námi Věru Špinarovou v posledním velkém rozhovoru, který poskytla Deníku loni v prosinci - tři dny před svými půlkulatými narozeninami. Rozjímala tehdy například nad vánoční svátky, které měla moc ráda. Jen se jí nelíbil ten shon a nakupování…

DOTYK.CZ

Zbloudilé kulky v Riu: Násilí v brazilských ulicích má čím dál více obětí

Jedné letní noci šla brazilská rodina do restaurace v Iraja, v severní části Ria de Janeira. Pár nechal svoji dvouletou dceru Sofii hrát si na venkovním hřišti. Prostor byl chráněn od ulice bránou, takže se zdál ve městě s šokující mírou kriminality ještě relativně bezpečný. Bezpečí je v Riu stále jedním z hlavních témat. Iraja, kde bydlí hlavně příslušníci střední třídy, je obklopena nejvíce násilnými oblastmi a zločinci jsou tam poměrně aktivní.

Sexuální asistentky poskytly postiženým zatím 250 asistencí

Pětice sexuálních asistentek, jejichž služby využívají lidé s postižením či senioři, poskytla za téměř rok a půl svého působení na 250 asistencí. Na speciálně vyškolené pracovnice se obracejí nejen přímo klienti, ale také jejich příbuzní i zařízení pro handicapované. Společnost počítá do budoucna s vyškolením dalších asistentek, ale také asistentů.

Z berlínského muzea ukradli stokilovou zlatou minci

Neznámí pachatelé se v noci na dnešek vloupali do Bodeho muzea na Muzejním ostrově v centru Berlína a odnesli stokilogramovou zlatou minci v nominální hodnotě milion dolarů (24,8 milionu korun).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies