Lucie Redlová: Tátovi se nová deska líbí, ale cestu mi neprošlapává

Jak byste zhodnotila své nové album?

Naprosto nekriticky musím říct, že jsem s tou deskou strašně spokojená. Často se dá proces tvorby ještě prodloužit a deska třeba změnit. Myslím ale, že ne vždycky je to o zlepšení jako spíš o změně. Pro nás je asi dobré, že čas ve studiu je nějakým způsobem omezený a limitovaný. Přijde prostě čas, kdy si člověk musí říct: tak stop, teď už jsem s tím spokojený a takhle jsem to chtěl. Teď bych tam změnila jednu drobnou věc. Jinak jsem s ní ale daleko spokojenější, než jsem doufala, že budu.

Velkou zásluhu na tom měl zřejmě i producent Tim Eriksen. Jaká s ním byla spolupráce?

Skvělá. Dobré bylo, že jsme spolupracovali už od podzimu. V říjnu napevno slíbil, že přiletí a bude s námi ve studiu. Celá kapela se shodla na tom, že by bylo dobré někoho ve studiu mít. Už jen tím, že tam někdo bude, nás bude motivovat k lepším výkonům. Timovi jsme posílali nahrávky ze zkoušek, takže když přiletěl, už ty písničky dobře znal. Pak s námi byl ještě na dvou zkouškách ve Valmezu, než jsme odjeli do studia, kde jsme potom udělali nejvíc práce.

Jak vypadalo nahrávání?

Byla to taková vyvážená kombinace shody na důležitých věcech a inspirujícího nového pohledu, který nás někam posunul. Cítili jsme věci podobně, ale ne úplně stejně, protože kdybychom to cítili stejně, tak tam asi nemusí nikdo další být. Ale Tim měl přesně takové dobré nápady v místech, kde to písnička potřebovala. Věřím, že z té desky bude cítit, že jsme ji dělali v pohodě a radosti.

Kdo všechno se na desce podílel?

Aktivně moje kapela, bubeník Milan Kratochvíl, basák Ivan Trpík a kytarista Martin Knor. Tim jako producent hrál na elektrickou kytaru, mexickou dvanáctistrunku zvanou bajo sexto a také trochu zpíval. Zvukovou režii obstaral ceněný producent Ondřej Ježek, v jehož studiu jsme točili. Pak jsem tam měla ještě dva hosty: perkuse nám přišel nahrát Václav Pohl z Trabandu a jazzman a klavírista Marek Novotný. Na desce také účinkují obě moje babičky. Nebudu ale prozrazovat jak, ať to lidi zjistí. (smích)

Jak bude vypadat vaše květnové turné?

Tim přiletí dnes v devět hodin ráno a hned jedeme do Brna do televize, kde budeme v Živě na jedničce hrát my dva spolu asi dvě písničky. Koncerty se pak odehrají v dalším týdnu: 14.5. Praha, 15.5. Valmez, 16.5. Brno, 17.5. Zlín.

Co na vaši desku říká tatínek?

Říkal, že se mu líbí víc než ta první, že z ní cítí nějaký vývoj. Měl jen pár připomínek, které už jsem zapomněla, takže to asi nebylo nic důležitého (úsměv). Jen asi jedna mi utkvěla v hlavě. Je fakt, že jsem si jistější než u první desky. Když něco komentoval, tak jsem si to s respektem poslechla, slušně jsem mu ale řekla: my jsme to chtěli takhle. On by to zase udělal jinak, já jsem si to však udělala po svém.

Takže si do své práce nenecháte mluvit.

Ani ne. Jsme tak nějak domluveni už od doby, kdy jsem začala hrát v Docuku, že mě nebude nikam tlačit a šlapat mi cestičku. To bych ani nechtěla, nebavilo by mě to. V těch závějích si ji musím prošlapat sama. Ale mám radost. Dostala jsem pochvalu a potěšilo mě to on je totiž velký kritik.

Třeba přivírá oko kvůli tomu, že jste jeho dcera.

Nemyslím si to. My se totiž bavíme docela upřímně a otevřeně. Naopak si myslím, že k lidem z bezprostředního okolí je upřímnější a tvrdší. Nemá důvod nějak přivírat oko…