VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Marta Töpferová: Zajímají mě „pravdivé hlasy". Ne zpěváci s afektem

/ROZHOVOR, VIDEO/ Přes padesát koncertů, tanečních a divadelních představení, workshopů i různých překvapení slibuje festivalový program pražských Strun dětem v Minoru, který se uskuteční o nadcházejícím víkendu. Jeho součástí bude i vystoupení Marty Töpferové s projektem Milokraj.

16.5.2017
SDÍLEJ:

Marta Töpferová.Foto: MKS Třebíč/ archiv

„Moc se těšíme. Není příliš časté, že máme možnost zahrát pro rodinné publikum, kam si nás můžou přijít poslechnout rodiče s dětmi. V Divadle Minor zahrajeme výběr písní z nového CD Tento svět i z prvního alba Milokraj, dále výběr latinskoamerických písní. Tento nový vývoj, že jsme do repertoáru zařadili i latinskoamerické rytmy, náš program hodně zpestřil. Myslím, že se velice hodí právě do dramaturgie festivalu," říká Marta Töpferová.

Představíte vaši aktuální desku Tento svět?
Přináší mé nejnovější autorské písně a texty společně se zhudebněnými texty tří českých básníků – Věry Provazníkové, Jana Zahradníčka a Antonína Sovy. Písně čerpají inspiraci z české a moravské lidové hudby, ze španělského flamenca, latinskoamerických prvků a také různorodé newyorské hudební scény, kde jsem strávila šestnáct let. Myslím, že se na desce podařilo zajímavě skloubit velkou část mého dosavadního hudebního života, který je celkem rozmanitý. Na albu hrají vynikající hudebníci: slovenský houslista Stanislav Palúch, moldavský cimbalista Marcel Comendant, český kytarista David Dorůžka a český kontrabasista Petr Dvorský. Moc si jich vážím, vnášejí do písní úžasné barvy, dynamiku a kouzlo.

V písni se stejnojmenným názvem zpíváte - …odkud pochází má víra, že má tužba neumírá… Krásné… Tak odkud pochází ta vaše víra, ať už v cokoli?
Taková otázka by si zasloužila více prostoru a času. Každopádně má víra asi nejvíc pramení ze samotné lásky k životu, z úcty k jejímu zázraku. Celý vesmír je tak nádherný, plný magie a takzvané temné hmoty nebo energie, kterou ani astronomové a astrofyzici nejsou ještě schopni vysvětlit. Co jiného může být za tak úžasným „dílem", které se neustále vyvíjí a rozpíná? At' to pojmenujeme, jak chceme, pořád je to jen nedokonalé slovo pro jakousi zázračnou energii. Také si myslím, že v dnešním světě je čím dál důležitější šířit krásu, harmonii, radost a hojivou sílu. Ona je všude ve vesmíru, ale lidstvo se na tyto hodnoty nějak málo zaměřuje. No a hudba jim může sloužit. Občas dostanu od nějakého posluchače zprávu, že když poslouchá Milokraj, působí na něj velice hojivě. A to mi dodává sílu a naději dál pracovat.

Texty jsou hluboké, pravdivé, troufám si tvrdit, že jsou základem vašich písní. Nebo je to někdy i naopak – že máte jako první k dispozici hudbu a až na ni tvoříte text?

Texty jsou pro mě velice důležité. Snažím se o to, aby mé písně vytvořily jistý obraz nebo krajinu, probudily představivost posluchače a občas ho přenesly do jiného světa než toho každodenního, pouze praktického. Jinak co se týče písničkářského řemesla, v posledních letech zjišťuji, že je snazší zhudebňovat texty, než začít s melodií, na kterou je potom potřeba napasovat smysluplný text. Někdy se podaří tvořit text i melodii zároveň, což je ten nejlepší případ.

Co vás přivedlo ke zmíněným třem českým básníkům?
Věru Provazníkovou mi představil kolega Tomáš Liška. Píše nádherné básně, které mě hodně oslovily. Některé z nich jsou mi tak blízké, jako kdybych je bývala napsala sama. Jana Zahradníčka jsem objevila, když jsem měla za úkol zhudebnit v rámci jednoho projektu něco spojeného se Znojmem. Zavolala jsem tenkrát do znojemské knihovny a ptala jsem se na básníky spojené se Znojmem. Paní knihovnice mi nadiktovala řadu jmen a udělala jsem malý průzkum. Ukázalo se, že Jan Zahradníček byl ve Znojmě ve vězení. Tak jsem se podívala na sbírku básní, které ve vězení psal, a hned ta první ve sbírce Čtyři léta, Pozdrav, mě uchvátila. Krátce poté jsem ji zhudebnila. Je na nové desce Tento svět. Další Zahradníčkovy básně mám ještě na pracovním stole. Myslím, že je důležité vzpomínat na básníky, kteří měli tak tvrdý osud. Zhudebněná báseň Antonína Sovy vznikla, když jsme byli s Milokrajem pozváni na jeho poctu v Pacově, kdy se slavilo 150 let od básníkova narození.

Hodně na vaší nové desce zaznívá cimbál, inspirace moravskou lidovou hudbou je zřejmá. Vy k ní máte blízko, věnovala jste se jí, ale pak jste se „posunula" k latinskoamerické hudbě, žila jste v New Yorku, jak už zaznělo, kde jste vstřebala i další hudební žánry… Teď jste tedy zase zpátky doma. Natrvalo?
Vrátila jsem se do Čech před čtyřmi lety, tenkrát se toho v mém životě sešlo více najednou… Zatím mám dojem, že tu zůstanu, ale člověk nikdy neví, jak se život vyvine. Jisté je, že jsem v posledních letech cítila, že je pro mě důležité vrátit se k mateřštině, věnovat se tomu, odkud pocházím. Navíc mám obrovské štěstí, že jsem potkala právě muzikanty, co hrají v Milokraji. Jsou pro mě velkou motivací zaobírat se písněmi, které čerpají z bohatství naší kulturní sféry. Myslím, že díky naší spolupráci vzniká něco zcela unikátního.

Uslyšela jste prostě volání domoviny.
Ano. A taky jsem si chtěla vytvořit trošku jiné zázemí, než jsem byla schopná učinit v New Yorku. Chtěla jsem si pořídit vlastní „domov", což se stalo pro hudebníka v New Yorku v „nekomerční" oblasti – a v novém tisíciletí – nedostupné. Přirozeně jsem tedy uvažovala o návratu domů.


Váš zpěv je velmi sugestivní, tklivý. Znamená to, že jste ve své podstatě zádumčivý, přemýšlivý člověk? Co vás dokáže spolehlivě pobavit a rozesmát?
Když jsem vyrůstala, poslouchala jsem hodně zpěváků, kteří mě hluboce oslovili upřímností v hlase. Například Camarón de la Isla, Pepe de la Matrona, Mercedes Sosa, Atahualpa Yupanqui. Ti první dva patří k tradici španělského flamenca, kde zpěváci vyloženě pláčou. Je to velice silný projev lidské bolesti, utrpení a pravdy, kterou když člověk poslouchá, tak se mu samotnému skrz tu katarzi může ulevit. Tedy alespoň na mě to tak působí. Tato zkušenost mě hodně ovlivnila. Zažila jsem to hodně i na živo, třeba na festivalech cante jondo v Andaluzii. A to s člověkem zůstane celý život. Nemám ráda zpěváky, kteří zpívají s afektem, aby se zalíbili nebo se vyloženě prodali. Dnes je to čím dál vzácnější, narazit na pravdivé hlasy, ale v lidových tradicích se ještě takový projev udržuje. I u nás, například na Moravě.

Jinak to, že zpívám, jak zpívám, neznamená, že se málokdy směju. Mám své oblíbené osobnosti, komedie nebo společenské hry, které mě rozesmějí tak, že by se leckdo divil. Například jsem se před několika měsíci vrátila k poslechu Spejbla a Hurvínka, kterého jsme poslouchali v dětství. Myslím ovšem originální verzi Josefa Skupy, která je geniální.

A vaše další aktivity?
Kromě koncertů, skládání a produkce desky jsem nedávno rozjela lektorský projekt La dílna, který se věnuje latinskoamerickým písním a rytmům. Za dvacet let, co se této hudbě věnuji, jsem toho v této oblasti hodně načerpala a moc mě baví předávat to dál. Učím na různých místech v Praze, Brně, někdy i na ZUŠ, kam mě pozvou. Musím říct, že nás to všechny velice těší a cítím, že má hluboký smysl se pravidelně scházet, společně zpívat, učit se nové rytmy a tak krásnou hudbu. Někdy jdu učit po dvaceti pracovních dnech bez volna a cítím se docela unavená, ale jakmile začneme zpívat a hrát, rozproudíme se radostnou a hojivou energií. Takže doufám, že La dílna nějaké ty roky poběží.

Autor: Gabriela Kováříková

16.5.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Lubomír Zaorálek
6 15

Sobotka: Kandidátem ČSSD na Hrad by mohli být Zaorálek nebo Štěch

Kajínek po propuštění z vězení vyvolává mezi lidmi různé reakce. Jedni jej odsuzují, druzí jej považují za celebritu. Když ve čtvrtek odpoledne s přítelkyní nakupoval v brněnském univerzitním kampusu, lidé se s nim fotili a chtěli autogramy.
AKTUALIZOVÁNO
21 12

Lidé jsou skvělí. Přejí mi a věří, že jsem nevinný, řekl omilostněný Kajínek

Václav Klaus: Nešlo o vládní krizi, ale o zahájení volební kampaně

Bývalý český prezident Václav Klaus vidí podstatu koaličních hádek v tom, že poprvé zažíváme situaci, kdy jsou ve vládě dvě stejně silné strany. Ty se musejí proti sobě vymezit, aby jim volič uvěřil, že každá chce něco jiného. „Nic hrozivého se neděje, všechny instituce normálně fungují. Nešlo o vládní krizi, ale o bouřlivé zahájení volební kampaně," hodnotí události posledních dní.

Erdogan v bruselských kleštích. Jednal s Merkelovou i Macronem

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan se musel v Bruselu na summitu NATO podívat přímo do očí těm, které v uplynulých měsících na dálku urážel. Setkal se s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a německou kancléřkou Angelou Merkelovou. I když s pohledem do očí má v případě Angley Merkelové prezident Turecka problémy. Při jednáních v únoru v Ankaře se turecký prezidnet očnímu kontaktu s kancléřkou v maximální možné míře vyhýbal.

Zase můžete cestovat. Soud pozastavil Trumpův protiimigrační dekret

Když na začátku svého vládnutí v Bílém domě omezil prezident Donald Trump vstup do země občanům zemí, kde převládá muslimské obyvatelstvo, postavili se proti jeho rozhodnutí nejen obyvatelé USA na protestních akcích. Své slovo řekl k naplnění Trumpových předvolebních slibů i soud.

AKTUALIZUJEME / AKTUALIZOVÁNO

V Bruselu bez rukaviček. Problémem bude Turecko, rozpočet, teror a možná i Rusko

Podle článku 5 zakládací listiny Severoatlantické aliance je útok na jednoho člena NATO útokem na celou alianci. To platilo bez výhrady v době studené války. Bude to platit i v éře nového amerického prezidenta Donalda Trumpa?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies