VYBERTE SI REGION

Martin Harich: Je strašně těžké popisovat slovy, co svým albem vzkazuju

Praha /ROZHOVOR/ - Pro hudbu se narodil už v dětství spřádal sny o pěvecké a muzikantské kariéře. První písně, takzvaně do šuplíku, napsal v jedenácti letech. Nejen je později zúročil na svém debutovém albu Príbeh snov, které vydal nedlouho po své účasti v Česko Slovenské SuperStar. Teď, po dvou letech, přichází (v srpnu osmnáctiletý) slovenský talent Martin Harich s novou deskou Nech, na níž se vedle zpěvu představuje jako výhradní a velice zdatný autor. Slovenský zpěvák, hudebník a skladatel hovoří o své novince Nech, o hudbě coby dorozumívacím prostředku i návštěvách škol…

14.6.2013
SDÍLEJ:

SLOVENSKÝ TALENT. Sedmnáctiletý Martin Harich dokáže zaujmout nejen svým hlasem. Navrch je plodný a velmi zdatný autor. Foto: Universal Music

Je s výsledkem spokojený? „Jako perfekcionista musím říct, že je spousta věcí, které bych na desce ještě vylepšil. To bych se pak ale nehnul z místa, kdybych písně jenom vylepšoval," říká sympatický a věčně dobře naladěný Martin (co na tom, že při našem povídání měl před sebou strašáka v podobě maturitní zkoušky!). „Rozhodně je má nová deska lepší než debut, je na ní slyšet určitý pokrok, což je přirozené. Co je ale nejdůležitější - písničky jsem psal pro posluchače, ne tedy jenom pro sebe, jak tomu bylo před SuperStar."

Těch písniček je jedenáct…

Jedenáct a půl… To každý zjistí, až si album poslechne.

Poslechla jsem si ho, ale napoprvé jsem to asi neodhalila.

Jasně, když si ho poslechnete víckrát, zjistíte, že je tam spousta dalších skrytých věcí, tajemství.

Martin Harich a jeho nové album

Odtajníte teď některé? Ptám se i přesto, že je mi jasné, že prozrazovat tajemství je blbost.

Je strašně těžké popisovat slovy, co albem vzkazuju… Tím, že jsem při skládání písní myslel na to, abych s nimi byl ve výsledku spokojen nejen já, ale i fanoušci, tvořil jsem je s úplně jiným, pro mě novým pocitem.  A hlavně, s deskou jsme si dali rok práci, nikam jsme nepospíchali, vše se tedy odehrávalo v relativním klidu. Relativním říkám proto, že jsem vedle toho stíhal ještě moderovat, hrát koncerty…

Deska vznikla v pražském studiu Elements, znamená to, že jste ze Slovenska přesídlil do Prahy?

Ano, ale jen dočasně, a neměl jsem s tím problém, protože v Praze se mi líbí. Jezdil jsem sem vždycky na takové dvou, třídenní pobyty, zpočátku s mým tátou, když mi ještě není osmnáct. Později i sám, s klavíristou. Když si dnes vezmu desku do rukou, vidím za ní kus práce, energie, nervů, peněz, kilometrů… Myslím, že je co do stylu celkem odvážná, žádný mainstreamový poprock. Řekl jsem si, že budu raději dělat věci od srdce, tak jak je cítím, i když možná pro méně lidí.

Líbí se mi i dramaturgie desky má spád, rychlejší písničku střídá pomalejší. Říkám si, jestli jste byl při jejich psaní zamilovaný, jestli vám „horela tvár"…

Jestli je to tam slyšet, tak jsem rád. Více bych se k tomu ale nevyjadřoval… Písničky jsem se snažil postavit na principu, aby si v nich každý našel něco pro sebe. Stejně tak to dělám sám  - poslouchám opravdu všechno, od folklóru, na kterém jsem vyrůstal, přes hip hop až po heavy metal. Naučil jsem se hudbu vnímat jako jazyk, dorozumívací prostředek, který je zkrátka třeba pochopit. Možná se to někdy podaří méně, někdy více, důležité je ale nic neodsuzovat, protože každý má právo vyjádřit, co cítí. Z tohoto pohledu neznám špatnou hudbu, ta podle mě neexistuje. A už vůbec nemám rád, když se v ní někdo staví na první místo ve všech těch žebříčcích, to mě fakt nebaví.

Martin HarichDo rádií jste jako pilotní singl z nové desky poslal píseň Čakám, čo sa stane, k němuž je na světě i videoklip. Na jednu stranu působí velice jednoduše, na tu druhou z něj vyzařuje jakási čistá energie. Kde jste ho natáčeli?

Dohromady jde o můj pátý klip. Snažím se dávat hudbě vizuální podobu proto, aby si jejím prostřednictvím mohl posluchač porovnat mé a jeho představy či pocity, které mu samotná píseň evokuje. Zatímco první čtyři klipy jsme točili buď v Praze nebo Bratislavě, ten aktuální vznikl  - když už pocházím z Liptovského Mikuláše - na Štrbském plese ve Vysokých Tatrách, na střeše jednoho velkého hotelu.  Jeho jemný příběh se tedy odehrává na pozadí obrovského horizontu, po mém boku s krásným slovenským děvčetem. Je zajímavé, že sto lidí, kteří si klip pustili, jej pochopili úplně jinak. To mě nejvíc baví.

Ještě se vraťme k produkci alba, jíž se ujal hudebník Aleš Zenkl, který stál například u zrodu úspěšného alba Modrý sen Mekyho Žbirky. Jak jste k sobě našli cestu?

Úplně náhodou. I když jsem byl připravený udělat si spoustu věcí na albu sám, potřeboval jsem mít při jeho nahrávání člověka, který by mě trošku usměrnil, uzemnil, dal mi rady a ukázal mi cestu, kterou bych se měl po hudební stránce ubírat… Vyzkoušeli jsme spoustu muzikantů, i známých jmen, ale až s Alešem, s nímž jsem se setkal přes naši někdejší českou manažerku, jsme si lidsky neskutečně sedli. Na naši první schůzku prostě doběhl takový střapatý kluk, odněkud z koncertu, a začali jsme si povídat  - z předpokládaných 15 minut byly nakonec asi tři hodiny!  Hned jsem věděl, že je to člověk, se kterým chci rozhodně své album dělat, protože cítí muziku jako já. Za dva týdny jsme už seděli ve studiu. A bylo to super, vždycky jsme udělali spoustu práce.  Na Alešovi mě navíc bavilo, že nikdy neodsoudil moji myšlenku, můj nápad. A že jsem jich měl! Jestli existovalo sto způsobů, chtěl jsem vždycky najít ten nejlepší. Myslím, že kdejakého jiného producenta by to porazilo, neměl by se mnou takovou trpělivost.

Teď je důležité, aby vaše nové písničky hrála rádia. Věnují se podle vás slovenské hudbě dostatečně? I když vy jste na tom ještě relativně dobře…

To jste otevřela téma… Obecně bych řekl, že se slovenské muziky hraje v rádiích strašně málo, což mě velmi mrzí. Proto chci taky za to bojovat, aby se jak na Slovensku, tak i v Čechách, i když vy máte aspoň Tomáše Kluse, dávalo naší hudbě více prostoru. Copak musí člověk zpívat anglicky, aby se tohoto „privilegia" dočkal? Není to fér, vždyť tady máme spoustu šikovných muzikantů, kteří by si přízeň rádií zasloužili. Jestli má být mé album jen slepičím krokem k nápravě této věci, udělám ještě dalších deset.

Další věc je, že rádia prostě moc nefandí těm, kteří prošli televizními pěveckými soutěžemi.

Je to začarovaný kruh. Na jedné straně komu se podaří bez takové soutěže někam dostat? A na straně druhé stále jich přibývá. Ještě jedna neskončí, už začíná další. Což už lidi přestává bavit, ztrácejí přehled. Nechci ale na jejich konto říkat nic zlého, jsem taky jejich „produktem" a obecně jsem za ně rád. Dokonce sám občas dělám porotce v menších pěveckých show, jako byl nedávno Czechtalent ve Zlíně. Upřímně ale musím říct, že absolvováním takové soutěže teprve všechno začíná - člověka vypustí do obrovského světa a dělejte si, co umíš. Je to dost kruté, mnoho mých kamarádů to taky nezvládlo, strašně je to zklamalo.

Kámen úrazu je v tom, že nejsou schopni napsat si písničky sami. A čekají, až jim někdo nabídne spolupráci. Což není váš případ.

Chválabohu. Jsem šťastný, že můžu dělat, co mě baví, co je mým koníčkem. Kamarádi mi někdy připomínají, že jsem se stal strašně rychle dospělým, ale já bych neměnil… Když jsem ještě chodil na základku, přál jsem si, aby nás navštívil někdo z televize, že by nás třeba natočil na kameru, popovídal si s námi o své práci a tak. No a dnes jsem v situaci, kdy po těch školách chodím s týmem televize Óčko a společně motivujeme děcka. Bývám smutný, když zjistím, že nemají v životě žádný směr a když, tak jen málokdo. Většina z nich říká, že jejich hobby je občas si po škole zakopat fotbal a hlavně chodit na Facebook. Tam pak ze sebe chrlí negativa, i na hudbu a interprety, což nechápu. Proč shazují někoho, kdo svůj cíl má? A co mají lepšího na nicnedělání, v těch nejhorších případech na braní drog nebo pití alkoholu?

A býváte při svých „misích" úspěšný?

Ale ano. Jsem poměrně vytrvalý jako ostatně ve všem.

Kdo je… Martin Harich

Narodil se 29. srpna 1995 v Liptovském Mikuláši.

Už odmalička zpíval ve folklorním souboru.

Poprvé vystoupil s kapelou otce, bubeníka Ladislava Haricha, v deseti .

Sám se naučil hrát na kytaru, dále hraje na klavír a bicí.

Dokončuje osmileté gymnázium M. M. Hodžu v Liptovském Mikuláši.

Proslavil se ve finále soutěže Česko Slovenská SuperStar.

V hudebních cenách TV Óčko se stal objevem roku 2011.

Nyní vystupuje s kapelou Musitany Hope, která vznikla v roce 2009.

Více o jeho koncertech na www.martinharich.sk

Autor: Gabriela Kováříková

14.6.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Bugatti už prodalo 220 nových Chironů. Kupci na auto mohou čekat i tři roky

Od představení modelu Chiron v březnu letošního roku už automobilka Bugatti našla kupce pro 220 exemplářů tohoto nástupce legendárního Veyronu. Z auta se však zatím raduje jediný zákazník, všichni ostatní ještě musejí čekat.

Zmlátil dvě ženy. Zdržely jej ve prý ve frontě u pokladny

Pardubice - Z výtržnictví obvinila pardubická policie 47letého muže, který měl zmlátit dvě ženy. Jednu vážně zranil.

EET padá na zákazníky, restaurace zdražují

Berounsko - V jaké míře zasahuje nová povinnost elektronické evidence tržeb hospodským do provozu restaurací? Je jim na obtíž, nebo se s ní po sedmi dnech už sžili? Na Berounsku převažují zastánci prvního názoru.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies